Rta

kosmický, mravní a obětní zákon či řád ve védském náboženství

Rta (sanskrtstky ṛtaṃ „úprava, řád“) či dháman „zákon“ je kosmický, mravní a obětní zákon či řád ve védském náboženství. Díky rta Slunce a Měsíc obíhají po svých drahách a střídají se roční období, jeho porušení – anrta, i neúmyslné, vede k hříchu a musí být náležitě očištěno. Později byl tento pojem nahrazen konceptem dharmy a karmy. Většího významu dosáhl příbuzný zarathuštrický koncept zvaný aša.[1][2]

Strážcem rta je bůh Varuna, který jej zajišťuje pomocí zvědů – spašah. Bohyně Nirrti „ne-řád“ představuje popření védského rta a „náruč Nirrti“ je spojována s naprostou anihilací. Rta je také tětivou luku náležejícího Brhaspatimu, mudrci a učiteli bohů.[3][4]

Védské substantivum rta, stejně jako avestánské aša a a staroperské arta vychází z indoíránského *ṛtá. Ve védštině též existuje adjektivum sátja, z indoíránského *sātja, stejně jako avestánské haithija, s významem „pravdivý“ ve smyslu „skutečný, existující“, zatímco rta znamená spíše „pravda spočívající ve správném spojení, vnitřně správný“. Tomu odpovídá i praindoevropská etymologie obou slov, zatímco rta vychází z *ar „(správně) spojit“, tak haithija ze *sat „existující“. Z tohoto důvodu slovo získalo i význam kosmického řádu.[5]

ReferenceEditovat

  1. ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 16, 26. 
  2. Encyclopædia Britannica- Rita [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 65120, 183. 
  4. FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-52-4. S. 34. 
  5. SCHLERATH, Bernfried; SKJAERVO, Prods Oktor. Encyclopædia Iranica - Asa [online]. [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat