Kelč

město v okrese Vsetín ve Zlínském kraji
Možná hledáte: Telč.

Kelč (německy Keltsch) je město v okrese Vsetín ve Zlínském kraji, 11 km západně od Valašského Meziříčí na rozhraní Hané a Valašska v záhorské pahorkatině. Městem protéká řeka Juhyně. Žije zde přibližně 2 700[1] obyvatel.

Kelč
Náměstí v Kelči, východní stranu uzavírá radnice č.p. 5
Náměstí v Kelči, východní stranu uzavírá radnice č.p. 5
Znak města KelčVlajka města Kelč
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0723 542989
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíValašské Meziříčí
Okres (LAU 1)Vsetín (CZ0723)
Kraj (NUTS 3)Zlínský (CZ072)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 699 (2021)[1]
Rozloha27,85 km²
Nadmořská výška307 m n. m.
PSČ756 43
Počet částí obce5
Počet k. ú.6
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Kelč
756 43 Kelč
mesto@kelc.cz
StarostaIng. Karel David
Oficiální web: www.kelc.cz
Kelč
Kelč
Další údaje
Kód obce542989
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Město se může chlubit dějinami staršími než dnes výstavnější a větší města v okolí. První písemná zmínka pochází z roku 1131. Přes své stáří je Kelč zároveň také jedním z nejmladších měst České republiky, neboť teprve 1. července 1994 navrátil Parlament České republiky Kelči status města.

Nejstarší stopy pobytu člověka na území dnešní Kelče jsou z mladší doby kamenné. První dočasná sídla neolitických zemědělců vznikala cca 5000 let před naším letopočtem. Souvislé historické osídlení dnešní Kelče začíná někdy kolem roku 1000. V té době již byl na Strážném uložen poklad mincí a zlomkového stříbra, který nasvědčuje, že Kelč ležela na významné obchodní tepně. Kelč patří k významným archeologickým lokalitám okresu Vsetín. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Velkého rozkvětu dosáhla Kelč ve 13. století za biskupa Bruna ze Šaumburku, kdy byl přeuspořádán celý dosavadní sídelní prostor města, založeno Nové město Kelč s novým náměstím. Kelč byla značně zpustošena za husitských válek v 15. století. Hospodářské postavení se začíná zlepšovat až od poloviny 16. století, kdy bylo zčásti sceleno původní biskupské panství, ale slibný rozkvět města ukončila třicetiletá válka v 1. polovině 17. století. Kelč byla několikrát vypleněna a vypálena nekatolickými poddanými ze sousedních "valašských panství", takže z původního počtu obyvatel zůstala v Kelči sotva pětina. Po třicetileté válce úpadek Kelče pokračoval, město přišlo o většinu svých privilegií a kleslo bezmála na úroveň obyčejné vsi. Roku 1750 dokonce biskup Ferdinand Troyer Kelči výslovně zakázal používat označení město. Status města se Kelči podařilo znovu prosadit až po dlouholetých sporech s olomouckými biskupy na konci 18. století.[2]

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kelči.
  • Zámekrenesanční stavba z 80. let 16. století, barokně v druhé polovině 17. století
  • Kostel sv. Petra a Pavla – pozdně barokní architektura s empírovým interiérem a dalšími objekty areálu kostela (kalvárie, kaplička, budova fary)
  • Kostel sv. Kateřiny – původně zámecká kaple z 16. století
  • Rodný dům bratří Křičků
  • Radnice – z počátku 17. století
  • Barokní socha Jana Nepomuckého na náměstí
  • Budova základní školy

Kelečský pokladEditovat

„Když nemohl hospodář, musel se mnou náš Jenda. Bylo mu něco přes 14 let a byl malé postavy, že ho za pluhem ani vidět nebylo. Tehdy oral poprvé a těšilo ho, že už může zaskočit za tátu. Já jsem vedla krávy a syn držel pluh. Pln mladého zápalu ryl hluboko. Pojednou pluh na něco narazil. Náš člověk má stále pilno, tak jsem nechtěla zdržovat a táhla jsem pluh dál. Jenda však nedal, zastavil se a šel po příčině.“[3]

Na podzim roku 1938 bylo na vrchu Strážné nad Kelčí objeveno při vyorávání brambor 14letým Janem Hradilem a jeho matkou množství stříbrných mincí a jejich fragmentů. Tento nález je označován jako Kelečský poklad. Celkem se jednalo asi o 1500 mincí a jejich částí a úlomků šperků. Váha nálezu byla 433g. Mezi mincemi se nacházely denáry z různých částí Evropy, dirham i Trajanův denár z Římského císařství. Nejmladšími mincemi byly české denáry Boleslava III. Část nálezu si nálezce ponechal, zbytek prodal nebo věnoval muzeím a soukromníkům.

V roce 1964 byl na místě nálezu slavnostně odhalen památník s plaketou s textem „Kelečský poklad 1002–1938“.

V letech 1989–1998 byla poblíž místa nálezu objevena další část pokladu.[4]

GalerieEditovat

Části městaEditovat

OsobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. KELČ, Město. Město Kelč. www.kelc.cz [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  3. o me. www.duchon.kvalitne.cz [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  4. REDAKCE. K 75. výročí nalezení kelečského pokladu. valassky.denik.cz. 2013-07-30. Dostupné online [cit. 2019-11-30]. 

LiteraturaEditovat

  • kolektiv autorů: Okres Vsetín, Brno - Vsetín, 2002, ISBN 80-86298-09-4
  • kolektiv autorů: Dějiny města Kelče, Kelč, 2004, ISBN 80-85600-91-9
  • Baletka, L.–Zapletal, L.: Okres Vsetín, Ostrava 1987, s. 122–124.
  • Bartovský, V.: Hranický okres. Vlastivěda moravská. Brno 1909, s. 204–221. Dostupné online
  • Eliáš, J. O.: Stavební vývoj renesančního zámku v Kelči z hlediska pramenů. In: Sborník památkové péče v Severomoravském kraji 4, 1979, s. 76–103.
  • Goryczková, N.: Stručná zpráva z dokončeného stavebně historického průzkumu filiálního kostela sv. Kateřiny v Kelči. In: Sborník Památkového ústavu v Ostravě, Ostrava 1997, s. 35–40.
  • Grůza, A.: Kostel sv. Kateřiny v Kelči z hlediska historických pramenů. In: Sborník Památkového ústavu v Ostravě, Ostrava 1997, s. 41–48.
  • Očenášek, J.: Historie starobylého města Kelče. Kelč 1948.
  • Rolinc, V.: Příspěvky k historické topografii města Kelče. In: Valašsko včera a dnes. Ročenka Okresního archivu Vsetín. Red. L. Baletka. Vsetín 1987.
  • Snopek, F.: Fara kelecká roku 1429, Časopis Matice moravské 36, 1912, s. 391–402.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat