František Pastrnek

český etnograf, lingvista, literární historik, profesor, publicista, překladatel, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel

František Pastrnek (4. října 1853 Kelč[1]17. února 1940 Praha[2]) byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bohemista, slovakista, literární historik, etnograf, dialektolog, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských literárních památek, bibliograf a vysokoškolský pedagog.

prof. PhDr. František Pastrnek
Profesor František Pastrnek.jpg
Narození4. října 1853
Kelč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. února 1940 (ve věku 86 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, překladatel, etnograf a učitel
Alma materVídeňská univerzita
Tématafilologie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Středoškolská studia absolvoval na gymnáziích v Olomouci a Uherském Hradišti (maturita 1873), po krátké vojenské službě studoval klasickou filologii na Vídeňské univerzitě (absolutorium 1881).[3]Souběžně vykonával funkci prefekta v Löwenburském konviktu (1875–1878),[4]v letech 18781885[4]byl gymnaziálním profesorem ve Vídni-Josephstadtu a docházel na slavistické přednášky profesorů Vatroslava Jagiće a Franja Miklošiče.[3]

V roce 1886 získal na vídeňské univerzitě doktorát filozofie,[3] o dva roky později (1888) zde v oboru slovanská filologie habilitoval.[3]Na univerzitě ve Vídni přednášel jako soukromý docent od roku 1888 do 1895,[4]mimořádným profesorem Filozofické fakulty UK v Praze se stal v roce 1895,[5]řádným profesorem slovanské filologie byl ustanoven roku 1902 a v této pozici působil až do svého odchodu na odpočinek (1924).[4]Ve funkčním období 19041905 byl děkanem FF UK, v čele univerzity jako její rektor stál v letech 19231924.

Vedle své badatelské, akademické, publikační a editorské činnosti byl významným organizátorem českého vědeckého života mj. jako ředitel slovanského semináře (od 1907), stál u zrodu Kanceláře Slovníku jazyka českého,[5]v níž od třicátých let 20. století vznikal Příruční slovník jazyka českého. Od roku 1906 byl prvním a dlouholetým předsedou Svazu osvětového[6] a členem řady českých i zahraničních vědeckých společností, včetně ruské a bulharské akademie věd,[3] výrazně se zapojil do činnosti Klubu moderních filologů, Národopisné společnosti, Učené společnosti Šafaříkovy a Matice slovenské.[7]

Jeho zásluhy o vědní obor slovanská filologie byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 2. 12. 1893, mimořádný 1. 7. 1904, řádným členem zvolen 3. července 1908)[4]a Královské české společnosti nauk (mimořádný 10. 1. 1900, řádný od 12. ledna 1910). V letech 19151916 a 19231940 zastával funkci předsedy III. třídy ČAVU pro jazykozpyt a literární historii,[4]významné bylo rovněž jeho redakční angažmá v Listech filologických, Národopisném věstníku českoslovanském[7]a Věstníku slovanských starožitností.[5]

Zemřel roku 1940 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

 
Hrob rodiny Františka Pastrneka na Olšanských hřbitovech

Rodinný životEditovat

Dne 3. října 1884 se ve Vídni oženil s Marií Cehákovou (1849–??); František Pastrnek byl v té době suplujícím gymnaziálním profesorem.[8] Ve Vídni se manželům Pastrnekovým narodily dcery Marianna (1888–??) a Johanna (1889–??). Od roku 1895 žila rodina v Praze.[9]

DíloEditovat

Vědecké dílo prof. Františka Pastrnka sice bylo převážně zaměřeno na paleoslovenistiku (staroslověnské a církevněslovanské písemnictví různých redakcí, cyrilometodějská problematika, hláskosloví, skladba a zejména morfologie staroslověnského jazyka),[10]průkopnicky však také přispěl k rozvoji české (v oblasti moravských dialektů) a slovenské dialektologie i národopisu. Zabýval se rovněž vztahem slovenštiny jako celku k češtině i k jejím sousedním nářečím polským a rusínským, okrajově se dotkl některých problémů komparistiky slovanských jazyků a staročeské lexikografie.[3]Byl též uznávaným bibliografem oboru.

PublikaceEditovat

  • Beiträge zur Lautlehre der slovakischen Sprache in Ungarn (Vídeň 1887)
  • Bibliographische Übersicht über die slavische Philologie 1876–1891 (Berlín 1892)
  • Chrvatsko-hlaholský rukopis Sienský (1900)
  • Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a Methoda s rozborem a otiskem hlavních pramenů (1902, 1903)
  • Slovanská legenda o sv. Václavu (1903)
  • Mluvnice jazyka staroslověnského : úvod a hláskosloví (190-)
  • Mluvnice jazyka staroslověnského : skladba (1908)
  • Tvarosloví jazyka staroslověnského : s úvodem a ukázkami (1909, 1912)
  • Kmenosloví (1915)

SborníkyEditovat

  • Jan Kollár 1793–1852 : sborník statí (1893)
  • Národopisný sborník českoslovanský (jednotlivé svazky vycházely v letech 1897–1905)

Studie, články a statěEditovat

Vycházely v odborných časopisech i neperiodických tiskovinách Archiv für slavische Philologie (Berlín), Časopis Musea království Českého, Časopis Matice moravské, Listy filologické, Slovenské pohľady (Turčiansky sv. Martin), Věstnících ČAVU a v tiscích vydávaných Svazem osvětovým.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní politika, 18.2.1940, s.4, Český jazykozpytec Fr. Pastrnek zemřel
  3. a b c d e f Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 487
  4. a b c d e f Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 226
  5. a b c Český biografický slovník XX. století II, s. 522
  6. Svaz osvětový [online]. Databáze českého amatérského divadla. Dostupné online. 
  7. a b Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 488
  8. Matrika oddaných, Vídeň sv. Štěpán, snímek 182
  9. Soupis pražských obyvatel: Pastrnek František
  10. Staroslověnská etapa českého písemnictví, s. 129

LiteraturaEditovat

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 487–489. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 587. 
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 683.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 60–61, 101, 194–198, 364–365. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 137. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 362–363. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 166.
  • Prof. dru Fr. Pastrnkovi, předsedovi Svazu osvětového v Praze k sedmdesátým narozeninám. Praha : Svaz osvětový, 1923. 41 s.
  • Slavica Pragensia ad tempora nostra : sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Univerzitě Karlově Praha 8.–10. června 1998. Praha : Euroslavica, 1998. 319 s. ISBN 80-85494-42-6. S. 15–19. 
  • Slovanský sborník věnovaný jeho magnificenci Františku Pastrnkovi, rektoru university Karlovy k sedmdesátým narozeninám : 1853–1923 (ed. Miloš Weingart). Praha : Klub moderních filologů, 1923. 387 s.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. 
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 208. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat