Miloš Weingart

český jazykovědec

Miloš Weingart (21. listopadu 1890 Praha-Nové Město[1]12. ledna 1939 Praha) byl český jazykovědec, slavista, bohemista, bulharista, slovakista, byzantolog, literární historik, překladatel, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských památek a vysokoškolský pedagog.

Prof. PhDr. Miloš Weingart
Prof. PhDr. Miloš Weingart
Prof. PhDr. Miloš Weingart
Narození 21. listopadu 1890
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. ledna 1939 (ve věku 48 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání vysokoškolský učitel, překladatel a jazykovědec
Alma mater Univerzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V letech 19091913 vystudoval klasickou a slovanskou filologii a srovnávací jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy,[2] souběžně (1910–1914) pracoval jako knihovník Slovanského semináře FF UK, v závěru studia (1913) získal doktorát filozofie.

V letech 19141918 působil jako profesor reálného gymnázia v Praze–Smíchově, paralelně byl od roku 1915 až do 1918 vedoucím Kanceláře Slovníku jazyka českého ČAVU.[3] Po habilitaci v roce 1919 byl jmenován soukromým docentem pro obor slovanské filologie na FF UK (19191921), v tomto období rovněž vykonával funkci sekretáře Extenze českých vysokých škol pražských a externě vyučoval na Státní konzervatoři v Praze.[3] Po založení Univerzity Komenského v Bratislavě již jako řádný profesor slovanské filologie působil na tamní filozofické fakultě (19211926), ve funkčním období 19241925 stál v jejím čele jako děkan, v následujících letech se stal rektorem (19251926) a prorektorem (do 31. prosince 1926) bratislavské univerzity. Počátkem roku 1927 se vrátil jako řádný profesor srovnávacího jazykozpytu slovanského a staroslověnštiny na FF UK v Praze, kde přednášel až do své smrti v roce 1939. I zde vykonával akademické funkce, děkanem FF UK byl v letech 19301931, proděkanem 1931–1932.[4] Patřil k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku, v roce 1934 na své členství rezignoval.[5]

DíloEditovat

V jeho rozsáhlé akademické, badatelské, publicistické, ediční a organizační činnosti zaujímaly nejdůležitější místo práce paleoslovenistické s akcenty mluvnickými, lexikologickými, literárně historickými a textologickými. Zabýval se rovněž srovnávacím slovanským jazykozpytem, studiem byzantsko-slovanských vztahů, zajímal se o zvukovou kulturu spisovného jazyka i hudební stránku mluvené řeči. Vedle řady studií z oblasti bohemistiky, slovakistiky a bulharistiky věnoval pozornost dějinám a organizaci slavistiky, k jejímž předním a výrazným osobnostem v období mezi dvěma světovými válkami patřil.

Členství ve vědeckých společnostech a institucíchEditovat

  • Předseda odboru pro slovanskou filologii při Československé národní radě badatelské
  • Předseda Slovenského odboru Československého státního ústavu pro lidovou píseň
  • Předseda odboru Společnosti pro slovanský jazykozpyt v Praze
  • Člen Comité international des études byzantines
  • Člen The Philological Society
  • Člen Učené společnosti Šafaříkovy
  • Člen Pravopisné komise při České akademii věd a umění
  • Člen Slovanského ústavu v Praze a dlouholetý předseda jeho duchovědného výboru
  • Člen Klubu moderních filologů
  • Člen Jednoty českých filologů
  • Člen výboru Extenze českých vysokých škol v Praze
  • Jednatel Komise pro vydávání spisů Josefa Dobrovského při Královské české společnosti nauk
  • Redaktor Příručního slovníku jazyka českého, revue Byzantoslavica, Časopisu moderní filologie, Sborníků a Spisů FF Univerzity Komenského (v době jeho slovenského pobytu).

OceněníEditovat

Výběrová bibliografieEditovat

  • Počátky bogomilství, prvního opravného hnutí u Slovanů (Praha 1913)
  • Slovník jazyka českého (Praha 1916) Dostupné online
  • Vývoj českého jazyka (Praha 1918, 1920)
  • Srovnávací mluvnice jazyků slovanských (Praha 1919, 1923)
  • Přehled literatury bulharské (Praha 1919)
  • Jaroslav Vrchlický (Praha 1920)
  • Staroslověnské časování (Praha 1921, 1928)
  • Byzantské kroniky v literatuře církevněslovanské I.–II. (Bratislava 1922, 1923)
  • Problémy a methody české literární historie (Bratislava; Turčiansky Svätý Martin, 1922)
  • Příspěvky ku studiu slovenštiny (Bratislava 1923)
  • Příspěvky ke studiu staroslovenštiny (Bratislava 1923)
  • Dobrovského Institutiones I.–II. (Bratislava 1923, 1925)
  • Slavjanskoto edinstvo (Sofie, 1924)
  • O podstatě slovanské filologie (Bratislava 1924)
  • Sto knih slavistových : bibliograficko-informační přehled o dnešním stavu slavistiky (Bratislava 1924)
  • Slovanská vzájemnost (Bratislava 1926)
  • Časování staroslověnské s výkladem slovesných kmenů a tvarů praslovanských I.–II. (Praha 1927, 1928, souborně 1930)
  • Skloňování jazyka staroslověnského s úvodem do staroslověnské mluvnice (Praha 1927)
  • O slovníku jazyka staroslověnského (Krakov 1927)
  • Slovanská filologie na Karlově universitě v letech 1918–1929 (Praha 1929)
  • Výklad praslovanského skloňování doplňkem k přednáškám o skloňování staroslověnském (Praha 1930, 1932)
  • Slovanské stati (Praha 1932)
  • Spisovná čeština a jazyková kultura (s Bohuslavem Havránkem, Praha 1932)
  • Český jazyk v přítomnosti (Praha 1934)
  • První česko-církevněslovanská legenda o svatém Václavu : rozbor filologický (Praha 1934)
  • Analyse philologique des legendes slaves de Constantin et de Méthode (Sofie 1935)
  • Rukověť jazyka staroslovanského I.–II. (Praha 1937, 1938)
  • Slovanské spisovné jazyky (Praha 1937)
  • Nejstarší slovanská legenda o svatém Václavu (Praha 1940)
  • Texty ke studiu jazyka a písemnictví staroslověnského (Praha 1938, 1949)
  • Československý typ cirkevnej slovančiny : jeho pamiatky a význam (Bratislava 1949)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Český biografický slovník XX. století. III, s. 518.
  3. a b c d Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 334.
  4. a b Prof. PhDr. Miloš Weingart [online]. Univerzita Komenského v Bratislave [cit. 2013-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-11. (slovensky) 
  5. Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 366, 370.
  6. Členstvím v ČAVU i KČSN byly oceněny zásluhy prof. Miloše Weingarta ve vědních oborech slovanská filologie a byzantologie, viz Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 334.

LiteraturaEditovat

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 710–712. 
  • Encyklopédia Slovenska. Zv. 6 : T–Ž. Bratislava : Veda, 1982. 774 s. S. 470.
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 967.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 223. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 21–23, 137–138. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 511–513. 
  • KURZ, Josef. Práce prof. M. Weingarta z církevní slovanštiny a ze slovanského jazykozpytu. Časopis pro moderní filologii. roč. 25, č. 3–4 (květen 1939), s. 225–249.
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1586–1589. 
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 334. 
  • ŠMILAUER, Vladimír. Miloš Weingart. Naše věda. 1942, čís. 21, s. 184–187.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 518. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 315–316. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat