Kassité

seznam na projektech Wikimedia
Babylonská říše za kassitské dynastie
 Starobabylonská říše cca 1600–cca 1155 př. n. l. Středoasyrská říše 
Elam 
geografie
Mapa
Mapa Babylonské říše v době kassitské dynastie
obyvatelstvo
národnostní složení:
Kassité, Babyloňané atd.
kassitština
státní útvar
vznik:
cca 1600 př. n. l.
zánik:
cca 1155 př. n. l.
státní útvary a území
Předcházející:
Starobabylonská říše Starobabylonská říše
Nástupnické:
Středoasyrská říše Středoasyrská říše
Elam Elam

Kassité je jméno starověkého blízkovýchodního národa, který získal kontrolu nad Babylonií po pádu Starobabylonské říše (přibližně v období od 1531 př. n. l. do 1155 př. n. l.). Jejich jazyk je klasifikován jako izolovaný.

Starověká
Mezopotámie
Dějiny Mezopotámie
EufratTigris
Sumer
EriduKišUrukUr
LagašNippur
Elam
SúsyAnšan
Akkadská říše
AkkadMari
Amorité
IsinLarsaEkallatum
BabylonieNovobabylonská říše
BabylónBorsippaChaldea
Přímořská říše
AsýrieNovoasyrská říše
AššúrNimrud
Dúr ŠarrukínNinive
Chronologie panovníků
Sumer
Akkad
Asýrie
Babylonie
Enúma elišGilgameš
MardukAššúrSín
EnlilAnunnaki
Jazyky
SumerštinaElamština
AkkadštinaAramejština
ChurritštinaChetitština

HistorieEditovat

Původní domovina Kassitů zůstává tajemstvím, ale zdá se, že se rozkládala v pohoří Zagros v Lorestánu, v dnešním Íránu. První historické zmínky o jejich existenci se objevují v 17. stol. př. n. l., kdy zaútočili na Babylonii v 9. roce vlády Samsu-Iluna (vládl 1686-1648 př. n. l.), syna Chammurabiho. Samsu-Iluna je ještě zapudil, ale Kassité později získali kontrolu nad severní Babylonií (někdy po porážce Babylónu od Chetitů, okolo 1531 př. n. l.) a dobyli i jižní část království kolem roku 1475 př. n. l. Chetité narychlo odvezli sochu boha Marduka, ale Kassité ji dokázali znovu dostat do svých rukou; vrátili ho do Babylonu a ustanovili ho na stejnou úroveň svému vlastnímu bohu Šuqamunovi.

Okolnosti jejich vzestupu k moci nejsou příliš známy, z důvodu nedostatku dokumentů z tzv. „období temna“ – doby všeobecného chaosu a nepokojů. Nebyl zachován jediný nápis či dokument v kassitském jazyce; taková absence jakéhokoli písemného odkazu nemůže být čistě náhodná, což nahrává domněnce o prudkém poklesu gramotnosti v oficiálních kruzích společnosti. Babylón pod kassitskými vládci, jež město přejmenovali na Karanduniaš, obnovil svou politickou a vojenskou pozici velmoci na starověkém Blízkém východě. Nově vybudované hlavní město Dur-Kurigalzu bylo pojmenováno na počest krále Kurigalzua I. (na začátku 14. stol. př. n. l.). On i jeho následníci Kadašman-Enlil I. (asi 1374–1360 př. n. l.) a Burna-Buriaš II. (1359–1333 př. n. l.) byli v písemném kontaktu s egyptským faraonem Amenhotepem III., respektive s jeho synem Achnatonem (viz také Dopisy z Amarny). Jejich úspěch byl postaven na relativní politické stabilitě, kterou se podařilo kassitským vladařům dosáhnout. Ovládali Babylonii prakticky bez přerušení po více než 400 let, což byla nejdelší vláda jedné dynastie v celé babylonské historii. I po menších vzpourách kolem r. 1333 př. n. l. a sedmileté vládě Asyřanů (mezi roky 1224–1217 př . n. l.) královská kassitská rodina dokázala získat trůn zpět do svých rukou.

Přerod jižní Mezopotámie ze sítě spojeneckých či soupeřících městských státečků v celistvý stát udělal z Babylonie velmoc. Kassitští králové navázali diplomatické styky a rozvíjeli obchodní kontakty s Asýrií, Egyptem, Elamem a s Chetity, členové kassitské královské rodiny uzavírali sňatky s jejich královskými rodinami. Obchodníci z celého tehdy známého světa přijížděli za obchodem do Babylonu a ostatních měst. Babylonští kupci byli naopak aktivní od Egypta (hlavní zdroj núbijského zlata) po Asýrii a Anatolii. Kassitské pečetě a závaží, označovací a měřící nářadí nutné k obchodu, byly nalezeny až v Thébách v Řecku, v jižní Arménii, ba dokonce i ve vraku lodi na jižním pobřeží Turecka.

 
Detail z kassitského hraničního kamene kudurru znázorňující pluh

Kassitští králové udržovali kontrolu nad svým územím skrze síť provincií spravovaných guvernéry. Na téměř rovnocennou úroveň s královskými městy Babylónem a Dur-Kurigalzu se dostal Nippur, jako jedno z nejdůležitějších provinčních center. Nippur, kdysi velké město, které bylo doslova opuštěno kolem r. 1730 př. n. l., bylo za kassitského období oživeno a jeho chrámy byly znovu postaveny přímo na starých původních základech. V podstatě, i když pod kassitskou vládou, místodržící v Nippuru (kteří „oprášili“ titul nippurského guvernéra ze sumerských dob: guennakku) vládli jako druhořadí či nižší králové. Narůstající prestiž Nippuru byla i důvodem pro kassitské panovníky 13. stol. př. n. l. k znovuobnovení titulu „správce Nippuru“.

 
Babylonský hraniční kámen kudurru z pozdního kassitského období, nalezený nedaleko Bagdádu francouzským botanikem Andréem Michauxem (Cabinet des Médailles, Paříž)

Dalšími důležitými středisky kassitského období byly Larsa, Sippar a Susy. Po svržení kassitské dynastie roku 1155 př. n. l. systém správy provincií pokračoval a země zůstala sjednocena i pod dalšími vladaři druhé isinské dynastie.

Zdokumentování kassitského období je závislé na roztroušených a někdy neúplných tabulkách z Nippuru, kde jsou jich (nebo jejich úlomků) nacházeny tisíce. Obsahují administrativní a právnické texty, dopisy, popisy pečetí, kudurru (kameny s popisem, označující hranice pozemku a jeho majitele), soukromou korespondenci a také literární texty (obvykle identifikované jako části historických eposů).

„Kassitští vládcové v Babylonu byli také úzkostliví v dodržování existujících norem veřejného i soukromého života; ba šli ještě dále - jako zanícení novici (či outsideři) procitnuvší do vyšší civilizace - prosazováním extrémně konzervativních postojů, nejvíce v palácových kruzích.“ (Oppenheim 1964, str. 62). Přesto, během staletí, Kassité byli absorbováni do babylonské populace. Z posledních králů kassitské dynastie jich osm mělo akkadská jména, (i např. Kudur-Enlilovo jméno je složeno z elamitského a sumerského jména) a kassitské princezny se přivdávaly do asyrských královských rodin.

Elamité dobyli Babylonii v průběhu 12. stol. př. n. l., čímž ukončili 400 let trvající vládu kassitské dynastie. Poslední kassitský král, Enlil-nádín-achché, byl převezen do Sůs, kde byl uvězněn a kde později i zemřel.

Kassitský kmen Chabirů se pak asi usadil v babylonské planině. Zbytky kassitských kmenů také žily roztroušeny v horách severozápadně od Elamu, a roku 702 př. n. l. na ně zaútočil Sinacherib se svými vojsky. Bezpochyby se jedná o Ptolemaiovy "Kosseánce"; Ptolemaios rozděloval Susiánii (oblast spadající pod vládce z Susy) mezi ně a "Elymaeánce". Alexandr Veliký bojoval s Kosseánci v zimě roku 323 př. n. l. na své cestě z Ekbatany do Babylonu; podle Strabóna (xi. 13,3,6) byli Kosseánci sousedy Médů. Theodor Nöldeke ((Gott. G. G., 1874, str. 173 seq.) potvrzuje, že se jedná o Kissiánce starořeckých autorů Aischyla (Choéfora 424, Peršané 17, 120) a Hérodotos (v. 49, 52).

Kassitská dynastie králů BabylonuEditovat

Společenské vztahyEditovat

I když někteří z Kassitů přejímali babylonská jména, stále si udržovali jejich tradiční kmenovou a rodovou strukturu, v kontrastu s menší společenskou jednotkou - rodinou, která byla tradicí v Babylonii. Kassité byli hrdí spíše na svou příslušnost k rodu než na své přímé rodiče, a uchovávali tradiční rodový majetek a vztahy.