Chetitština (v chetitštině 𒉈𒅆𒇷, nešili) je vymřelý jazyk z anatolské skupiny indoevropských jazyků, nejstarší zaznamenaný indoevropský jazyk vůbec. Byl používán přibližně v období 2.–1. tisíciletí př. n. l. na území severní a střední Malé Asie (Anatolie). Za vůbec nejstarší dochovaný chetitský text se považuje tzv. Anitta text, datovaný do 16. století př. n. l. K zápisu chetitštiny obyčejně sloužil klínopis, méně často je zachováno též specifické hieroglyfické písmo. Texty byly psány profesionálními písaři na hliněné tabulky (s výjimkou jedné bronzové tabulky), které byly většinou následně vypáleny.

Chetitština (𒉈𒅆𒇷, nešili)
RozšířeníAnatolie
Počet mluvčíchvymřelý jazyk
Klasifikace
PísmoChetitský klínopis
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2hit (B)
hit (T)
ISO 639-3hit
Ethnologuehit
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Z historického hlediska je „chetitština“ termín nepřesný. Sami Chetité nazývali „chetitštinou“ neindoevropský jazyk svých předchůdců a chetitštinu samu „nešili“. Termín nicméně je již zaveden.

V letech 19161917 byl tento jazyk rozluštěn českým badatelem Bedřichem Hrozným.

Chetitské texty se rozdělují do tří vývojových stupňů:

  • stará chetitština (1750–1450 př. n. l.)
  • střední chetitština (1450–1380 př. n. l.)
  • nová chetitština (1380–1220 př. n. l.)

Fonologie editovat

Souhlásky editovat

Labiála Alveolára Palatála Velára Labio-velára Uvulára
Ploziva Neznělé p t k
Znělé b d g
Frikativa Neznělé s X,
Znělé ʁ, ʁʷ
Nazála m n
Vibranta r
Afrikáta t͡s
Approximanta l j w

Samohlásky editovat

Chetitština rozlišovala čtyři vokály. Tyto samohlásky mohly být krátké i dlouhé.

přední střední zadní
vysoké i u
střední e
nízké a

Gramatika editovat

Morfologie editovat

Podstatná jména editovat

Podstatná jména rozlišovala 9 pádů (nominativ, genitiv, dativ-lokál, akusativ, vocativ, ablativ, ergativ, allativ, a instrumentál), dvě čísla (singulár a plurál) a namísto v jazycích častějšího rodu mužského a ženského rozlišuje životný (například slovo muž) a neživotný (například slovo stůl).[1] Stejně se rozlišovala i přídavná jména a zájmena.

Příklad skloňování substantiv „pišna“ (muž) a „pēda“ (místo)
  Životný Neživotný
Singulár Plurál Singulár Plurál
Nominativ pišnaš pišnēš pēdan pēda
Vocativ pišne pišne
Akusativ pišnan pišnuš pēdan pēda
Genitiv pišnaš pišnaš pēdaš pēdaš
Dativ/Lokál pišni pišnaš pēdi pēdaš
Ablativ pišnaz pišnaz pēdaz pēdaz
Ergativ pišnanza pišnantēš pēdanza pēdantēš
Allativ pišna pēda
Instrumentál pišnit pišnit pēdit pēdit

Slovesa editovat

Slovesa byla oproti dalším raným indoevropským jazykům méně komplikovaná. Rozlišovala dva rody (činný a medium), dva časy (přítomný a minulý), dva způsoby (oznamovací a rozkazovací). Slovesa měla kromě infinitivu ještě supinum. V tabulce vidíte příklad skloňování slovesa „být“, toto sloveso je samozřejmě jen v činném rodě a medium nemá. Infinitiv tohoto slovesa je „ašanna“ a supinum je „ēšuan“.

Příklad skloňování slovesa „být“
Oznamovací Imperativ
Přítomný Minulý
Činný rod 1. sg ēšmi ēšun ašallu
2. sg ēšši ēšt ēš
3. sg ēšzi ēšt ēšdu
1. pl ašueni ēšuen ašueni
2. pl ašteni ēšten ēšten
3. pl ašanzi ēšer ašandu

Syntax editovat

Chetitština byla syntetický jazyk. Slovosled byl podle stylu „podmět-předmět-sloveso“.

Příklady editovat

Číslovky editovat

Chetitsky Česky
ās jeden
dān dva
tēries tři
meyawes čtyři

Užitečné fráze editovat

Chetitsky Česky
Āssus sīuaz! Dobré ráno!
Āssus ispant! Dobrý večer!
Ēsmi Moksus. Jsem Moksus.

Vzorový text editovat

Telepenusa arha iyānīs, halkīn
immarnīn sālhiantien mānnīttien
ispiyattara pēdās. Gīmri úēllui
marmaras andān Telepenusa
pait, marmarri andān úlīsta.
Sērāsseissān halēnzu huwaīs.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Hittite Grammar [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Dita Frantíková: Chetitská čítanka. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2016. ISBN 978-80-7308-644-2
  • Jörg Klinger: Die Hethiter,C.H. Beck oHG, München 2007
  • Alwin Kloekhorst: "Etymological Dictionary of the Hittite Inherited Lexicon", Brill, Leiden 2008
  • Vojtěch Zamarovský: Za tajemstvím říše Chetitů, Mladá fronta, Praha 1961
  • Benjamin W. Fortson: Indo-European Language and Culture: An Introduction, Blackwell, Malden, Massachusetts, 2004, pag. 158–167
  • Calvert Watkins: Hittite, V: The ancient languages of Asia Minor, Ed. R. D. Woodard,New York, Cambridge University Press, 2008, pag. 6–31
  • Marek Rychtařík: Chetitština, V: Jazyky starého Orientu, Univerzita Karlova v Praze, Praha, 2010. pag. 61—65, 139—142.
  • VELHARTICKÁ, Šárka. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. XII. kapitola: Chetitské písemnictví, s. 418-480. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat