Velmoc je označení státu, který má díky své hospodářské, vojenské, diplomatické nebo kulturní moci určující vliv na mezinárodní vztahy. Označení velmoc se začalo používat po Vídeňském kongresu z let 1814–1815.

Tmavě modře jsou zobrazeny velmoci se členství v Radě bezpečnosti OSN, světle modře velmoci bez veta Rady bezpečnosti

V dnešní době se za velmoci považují především stálí členové Rady bezpečnosti OSN a skupiny G8Čína, Francie, Rusko, Spojené království a Spojené státy, jako velmoc bývá označováno také Německo, Japonsko a Itálie.[1]

Regionální velmoc, supervelmoc a jaderná velmocEditovat

 
Vereščaginův obraz "Střílení z děl v Britské Indii", připomínající potlačení indického povstání Brity
 
Vereščaginův obraz "Ať vejdou!" z roku 1871, připomínající dobytí Chivy ruskými vojsky

Termín velmoc se objevuje i ve spojení regionální velmoc (nejsilnější stát či státy ve vztahu k určitému regionu) a supervelmoc (nejsilnější stát či státy světa, schopny prosazovat své zájmy celoplanetárně). Za regionální velmoc s globálními zájmy je považována např. Čína.[2] Supervelmocí jsou dnes Spojené státy americké[3] (do roku 1991 i Sovětský svaz) a Čína s Ruskem.[zdroj?]

Stát, který disponuje jadernými zbraněmi a je schopen je vyrábět, se označuje jako jaderná velmoc. Řadí se mezi ně USA, Rusko, Čína, Severní Korea, Indie, Velká Británie, Francie, Pákistán, Írán a Izrael.[4]

HistorieEditovat

Termín velmoc se začal používat po Vídeňském kongresu, původně pro pět evropských státůFrancii, Prusko, Rakouské císařství, Ruské impérium a Spojené království. Zájmy těchto států byly určující pro mezinárodní vztahy v Evropě.

Od roku 1870 se mezi velmoci přiřadilo i Italské království. Na počátku 20. století se staly velmocí Spojené státy americké a po vítězství v rusko-japonské válce i Japonsko.

Po skončení druhé světové války začaly být jako velmoci označovány členské státy Rady bezpečnosti OSN – Čína (do roku 1971 Čínská republika, poté Čínská lidová republika), Francie, Sovětský svaz, Spojené království a Spojené státy. Mezi těmito státy vystupovaly jako dva výrazně nejsilnější Sovětský svaz a Spojené státy, které se označovaly termínem supervelmoc.

Rozšíření Rady bezpečnosti OSNEditovat

V dnešní době se vedou diskuse o rozšíření Rady bezpečnosti OSN o další státy tak, aby věrněji zobrazovala realitu mezinárodních vztahů.[5] Kandidáty na nové členy Rady bezpečnosti OSN (avšak bez práva veta) jsou zejména Brazílie, Indie, Japonsko a Německo.

ReferenceEditovat

  1. Balance of Power. [s.l.]: State University of New York Press, 2005. ISBN 0791464016. S. 59, 282. 
  2. Článek „CIA o hrozbách světové stabilitě a americkým zájmům“ na Britských listech. www.blisty.cz [online]. [cit. 2008-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21. 
  3. These Are the 5 Reasons Why the U.S. Remains the World’s Only Superpower [online]. Time, 2015-05-28. Dostupné online. 
  4. BBCCzech | | Globální jaderné síly. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. 
  5. Článek „Existuje lepší model pro OSN?“ na stránkách Informačního centra OSN v Praze. www.osn.cz [online]. [cit. 2008-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-07-07. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat