Veto, latinsky zakazuji, označuje stav, kdy jedna strana má právo jednostranně zastavit například zákonodárný proces. Veto tak dává neomezenou moc znemožnit přijetí (nebo změnu) zákona, nedává ale žádnou možnost nějaké změny prosadit.

Historie editovat

Uplatňování práva veta je známo už ze starověké římské republiky, kde jím disponoval tzv. tribun lidu.

V Polsku 17. a 18. století existoval institut zvaný liberum veto, kdy rozhodnutí Sejmu mohl vetovat jakýkoliv poslanec.

V české, resp. československé ústavě byl od roku 1920[1] vytvořen institut prezidentského veta. Obsahovala jej už i Prozatímní ústava z roku 1918. V té době ovšem bylo možné uplatnit veto jen na návrh vlády a s podpisem jejího člena. Po roce 1948 ztratilo veto praktický význam a od roku 1960 ani nebylo formálně zakotveno.[2] K faktickému i formálnímu obnovení došlo po Sametové revoluci. Nově má prezident pravomoc vrátit jakýkoli přijatý zákon, s výjimkou zákona ústavního, Poslanecké sněmovně k novému projednání samostatně i bez vládního návrhu a kontrasignace. Podobné prezidentské veto je v různých obměnách zakotveno v legislativě řady dalších evropských států.

Právem veta disponují stálí zástupci Rady bezpečnosti OSN, nejmocnějšího orgánu Organizace spojených národů. Tím je zajištěno, že Rada nemůže rozhodovat proti vůli kterékoli z těchto pěti vítězných mocností druhé světové války, které mají být hlavními garanty světového míru.

Typy editovat

Rozlišují se dva základní typy veta, a to:

  • suspenzivní veto – veto ztrácí svou platnost poté, co jsou splněny určité definované podmínky (např. parlament přehlasuje veto prezidenta nadpoloviční většinou, může být stanoveno, že veto je neplatné pokud změnu potvrdí parlament po dalších volbách apod.). V Česku k přehlasování veta prezidenta stačí, když pro zákon hlasuje většina všech poslanců v Poslanecké sněmovně.[3]
  • absolutní veto – proces je definitivně a bezpodmínečně zastaven (tento typ veta např. používají stálí členové Rady bezpečnosti OSN).[4] To samozřejmě nevylučuje přijetí ustanovení někdy v budoucnosti.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Veto na anglické Wikipedii.

  1. 121/1920 Sb. Zákon ze dne 29. února 1920, kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky v archivu PSP ČR, § 47.
  2. PECINA, Marek. Prezidentské veto v českém prostředí a jeho využití prezidentem Havlem. Brno: FSS MU, 2011. Dostupné online. S. 1. 
  3. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. - Ústava České republiky čl. 50
  4. Security Council - Veto List [online]. Security Council, 2017-02-04 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat