Karel Otto Salm-Neuburg

český šlechtic

Karel Otto hrabě ze Salm-Neuburgu (německy Karl Otto Graf von Salm-Neuburg,[pozn. 2] 14. května 17098. prosince 1766, Vídeň) byl rakouský a moravský šlechtic, politik, státní úředník a dvořan. Díky dědictví, sňatkům a vlastním akvizicím vytvořil rozsáhlý majetkový komplex na Moravě s přesahem do východních Čech (Velké Opatovice, Jevíčko, Svojanov, Malenovice), jeho hlavním sídlem byl Salmův palác v Olomouci. Od mládí působil v zemské správě Moravského markrabství, kde byl nakonec nejvyšším zemským sudím (1755–1763). Svou kariéru zakončil jako hofmistr jedné z dcer Marie Terezie u císařského dvora ve Vídni.

Karel Otto hrabě ze Salm-Neuburgu
Erb rodu Salm-Neuburg
Erb rodu Salm-Neuburg
Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Josefy
Ve funkci:
1763 – 1766
Předchůdceúřad neobsazen[pozn. 1]
NástupceAntonín Gotthard Schaffgotsch
Nejvyšší zemský sudí Markrabství moravského
Ve funkci:
1755 – 1763
PředchůdceVáclav Michael Bruntálský z Vrbna
NástupceMikuláš Josef z Hamiltonu

Narození14. května 1709
Úmrtí8. prosince 1766 (ve věku 57 let)
Vídeň
RodičeArnošt Leopold Salmsko-Neuburský a Marie Františka z Lichtenštejna-Kastelkornu
DětiKarel Otto Salmsko-Neuburský
PříbuzníMarie Antonie ze Salm-Neuburgu, Ernestina ze Salm-Neuburgu[1] a Henrieta ze Salm-Neuburgu[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Pocházel ze starého německého rodu Salmů, který byl v linii Salm-Neuburg od konce 16. století usazený na Moravě. Narodil se jako starší syn Arnošta Leopolda Salma (1683–1722) a jeho manželky Marie Františky, rozené Lichtenštejnové z Kastelkornu (1685–1754).

Karel Otto od mládí působil v zemských úřadech na Moravě, od roku 1738 byl přísedícím zemského soudu, poté hejtmanem přerovského a olomouckého kraje, mezitím se stal císařským komorníkem a později skutečným tajným radou. V letech 1755–1763 byl nejvyšším zemským sudím na Moravě a v této funkci předsedal moravskému zemskému tribunálu.[2] Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Josefy (1763–1766).[3]

Zemřel náhle na mrtvici ve věku 57 let při procesí u jezuitského kostela ve Vídni.

Rodinné a majetkové poměry

editovat
 
Salmův palác na Horním náměstí v Olomouci

Po otci zdědil panství Velké Opatovice zakoupené v roce 1719. Po dobu jeho nezletilosti spravovala majetek matka, která v roce 1729 přikoupila sousední panství Jevíčko a Roubanina, mezitím také nechala v letech 1727–1728 přestavět rodový palác v Olomouci. Karel Otto později k Velkým Opatovicím a Jevíčku přikoupil v roce 1756 panství Jaroměřice za 86 000 zlatých. Mezitím v roce 1747 po strýci Jakubu Arnoštovi z Lichtenštejna zdědil panství Malenovice, Pohořelice a také statky v Kladsku. Poprvé se oženil v roce 1737 s hraběnkou Marií Antonií Wengerskou (1721–1744), s níž měl jediného syna. Jeho druhou manželkou se stala Marie Eleonora Zárubová z Hustířan (†1753), dáma Řádu hvězdového kříže, která jako dědička posledního ze Zárubů přinesla do manželství věnem panství Svojanov. Potřetí se oženil s Marií Ernestinou Pruskovskou z Pruskova (1722–1806), c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.

Na svém rozsáhlém majetku vyvinul Karel Otto Salm bohatou stavební činnost. Mezi nejvýznamnější patří rozsáhlá přestavba zámku ve Velkých Opatovicích probíhající do roku 1757.[4] Rodina pobývala často také na hradě v Malenovicích, kde byly pořízeny nástěnné malby v hlavním sále a v kapli. V Jevíčku nechal v letech 1762–1766 postavit kostel Nanebevzetí Panny Marie. Naopak na hradě Svojanov připomíná jeho éru pouze alianční erb Salmů a Zárubů na vstupní bráně.[5]

Z prvního manželství pocházel jediný syn Karel Vincenc Otto (1744–1784), který působil v politické správě na Moravě, zemřel ale ve čtyřiceti letech jako poslední potomek linie Salm-Neuburgů. Jeho rozsáhlý, ale značně zadlužený majetek si rozdělily tři dcery provdané do rodin Černínů, Herbersteinů a Lambergů.

Poznámky

editovat
  1. Nárok na vlastní dvůr v čele s nejvyšším hofmistrem získala arcivévodkyně Marie Josefa v době svého zasnoubení s neapolským princem Ferdinandem Sicilským, což bylo právě v roce 1763.
  2. V české literatuře uváděn též jako Karel Ota ze Salmu, případně Otto Karel ze Salmu.

Reference

editovat
  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. SVITÁK, Zbyněk: Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782; Matice moravská, Brno, 2011; s. 122, 131 ISBN 978-80-86488-91-2
  3. Ottův slovník naučný, díl 22.; Praha, 1904; s. 550–551 dostupné online
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 267
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 480–481

Externí odkazy

editovat