Karel I. z Valois

Karel I. z Valois
	Hrabě z Valois, Alençonu, Maine, Anjou, Chartres a Perche
	Náhrobek Karla z Valois
Narození	12. března 1270; Vincennes
Úmrtí	16. prosince 1325
Pohřben	Jakobínský klášter v Paříži
Manželky	Markéta z Anjou; Kateřina z Courtenay; Mahaut ze Châtillonu
Potomci	Isabela; Filip VI. Francouzský; Johana z Valois; Markéta z Valois; Karel II. z Alençonu; Kateřina; Jan; Kateřina z Valois; Johana z Valois; Isabela; Marie z Valois; Isabela z Valois; Blanka z Valois; Ludvík
Dynastie	Kapetovci
Otec	Filip III. Francouzský
Matka	Isabela Aragonská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel z Valois (francouzsky Charles de Valois, 12. března 1270, Vincennes – 16. prosince 1325) byl čtvrtý syn francouzského krále Filipa III. Smělého a jeho první manželky Isabely Aragonské, bratr Filipa IV. Sličného. Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Očistce.^[1]

Život

Karel z Valois na audienci u papeže Bonifáce VIII. (Villaniho Nuova Cronica)

Byl to člověk průměrně inteligentní, ale nadprůměrně ctižádostivý a chamtivý. Jako mladší syn bez zděděných knížectví sbíral tituly. Syn, bratr, švagr, zeť králů a královen (Francie, Navarry, Anglie a Neapolského království) a po své smrti i otec francouzského krále a tchán budoucího císaře Svaté říše římské.

Jeho celoživotním cílem bylo získat královskou korunu, ale nikdy se mu to nezdařilo. Roku 1284 jej papež jako syna Isabely Aragonské uznal za krále Aragonska, vazala Svatéto Stolce a hlavně protikrále Petrovi III., který byl od sicilského povstání (1282) považován za nepřítele Říma. Aby podpořil svůj nárok na Sicilské království, oženil se s dcerou neapolského krále Markétou z Anjou. Karel doufal, že aragonská křížová výprava (1284–1285), kterou podnikl jeho otec, mu umožní získat vytoužené aragonské království. Roku 1285 se nechal korunovat kardinálským kloboukem, což mu vyneslo posměšnou přezdívku „král klobouku“. Otec při návratu z válečné výpravy zemřel u Perpignanu.^{[pozn. 1]} Karel se později musel titulu vzdát.

Prokázal se jako schopný vojevůdce a úspěšně vedl tažení ve Vlámsku (1297). Roku 1301 se oženil s Kateřinou z Courtenay, titulární císařovnou konstantinopolskou, vnučkou a dědičkou posledního latinského císaře, Balduina II. S tajným souhlasem papeže se zúčastnil tažení Karla II. Neapolského o dobytí Sicílie. Byl jmenován papežským vikářem v Itálii a ztratil se v propletenci italské politiky. Zkompromitoval se masakrem ve Florencii a finančním vydíráním, dobyl Sicílii, kde si upevnil svou pověst rabijáta a vrátil se – jako člověk s pošramocenou pověstí na přelomu let 1301/1302 zpět do Francie.

Po zavraždění římského krále Albrechta (1308) se za bratrovy podpory pokoušel o kandidaturu na uprázdněný římský trůn, ale neuspěl.^[2] Zvolen byl lucemburský hrabě Jindřich VII.^{[pozn. 2]}

Předčasná smrt Ludvíka X. roku 1316 v něm vzbudila naději, že se jako francouzský regent vyšvihne k moci. Vládu však převzal synovec Filip. Další král Karel IV. jej roku 1324 pověřil vedením vojska do anglické Akvitánie.

„	Král pak francouzský, rozhořčen pro vypuzení své sestry i svého synovce, žádal mého tchána Karla, svého strýce, aby pomstil tak velikou pohanu, která se stala jejich rodu. Ten sebrav vojsko vtrhl do Akvitánie a takřka celou ji dobyl s výjimkou Bordeaux a několika pevných míst či hradů...	“
— Karel IV.^[3]

Zemřel v prosinci 1325 a byl pochován v pařížském kostele jakobínů. V současnosti je jeho náhrobek v Saint-Denis.

Genealogie

Filip II. Francouzský

Ludvík VIII. Francouzský

Alžběta Henegavská

Ludvík IX. Francouzský

Alfons VIII. Kastilský

Blanka Kastilská

Eleonora Anglická

Filip III. Francouzský

Alfons II. Provensálský

Ramon Berenguer IV. Provensálský

Karel I. z Valois

Vilém VIII. z Montpellieru

Odkazy

Poznámky

↑ Při obléhání města Girona se v teplém počasí začala rychle šířit epidemie úplavice či tyfu.
↑ Jeho poslední dcera Blanka z Valois si vzala Jindřichova vnuka, budoucího českého krále Karla IV.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol z Valois na slovenské Wikipedii.

↑ DANTE, Alighieri. Božská komedie. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1762-8. S. 276.
↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. Praha: Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2.
↑ Vlastní životopis. Praha: Odeon, 1979. S. 29.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. z Valois na Wikimedia Commons
(německy) genealogie-mittelalter.de

Titulární Latinský císař
Předchůdce: Kateřina I.	1301–1307 Karel I. z Valois	Nástupce: Kateřina II.

Hrabě z Maine
Předchůdce: Karel II.	1290–1314 Karel I. z Valois	Nástupce: Filip

Hrabě z Anjou
Předchůdce: Karel II.	1290–1325 Karel I. z Valois	Nástupce: Filip

Hrabě z Valois
Předchůdce: Jan Tristan	1284–1325 Karel I. z Valois	Nástupce: Filip

Hrabě z Alençonu
Předchůdce: Petr	1291–1325 Karel I. z Valois	Nástupce: Karel II.

Hrabě ze Chartres
Předchůdce: Johana	1293–1325 Karel I. z Valois	Nástupce: Jan II.

[2] Při obléhání města Girona se v teplém počasí začala rychle šířit epidemie úplavice či tyfu.

[4] Jeho poslední dcera Blanka z Valois si vzala Jindřichova vnuka, budoucího českého krále Karla IV.

[1] DANTE, Alighieri. Božská komedie. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1762-8. S. 276.

[spěváček-3] SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. Praha: Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2.

[karel29-5] Vlastní životopis. Praha: Odeon, 1979. S. 29.

[1]

[pozn. 1]

[2]

[pozn. 2]

[3]