Otevřít hlavní menu

Jakobínské kláštery v Paříži

klášter v Paříži
Nákres kláštera v ulici Rue Saint-Jacques (Viollet-le-Duc)

Jakobínské kláštery v Paříži byly dva, oba byly zrušeny za Velké francouzské revoluce a posléze zbořeny. Starší a mnohem významnější jakobínský klášter (francouzsky Couvent des Jacobins) se nacházel v ulici Rue Saint-Jacques a druhý, menší v Rue Saint-Honoré poblíž kostela Saint-Roch. Jako jakobíni se ve Francii původně označovali členové řádu dominikánů. Starší klášter sloužil jako pohřebiště členů královských rodů (např. Karel I. z Valois, Kateřina z Courtenay, Klemencie Uherská, Ludvík z Évreux nebo Robert z Clermontu) a vysokých světských a církevních hodnostářů. Klášter v ulici Rue Saint-Honoré se stal sídlem revolučního politického klubu, jehož členové si podle tohoto kláštera říkali jakobíni.

Obsah

NázevEditovat

Názory, proč se dominikáni ve Francii nazývali jakobíni, se různí. Jako nejpravděpodobnější je vysvětlení, že pochází od dávného špitálu Saint-Jacques a jeho malé kaple zasvěcené sv. Jakubovi, která vznikla v roce 1217 krátce po příchodu řádu do Paříže. Špitál sloužil jako místo odpočinku pro poutníky, kteří procházeli městem po svatojakubské cestě do Santiaga de Compostela a tyto poutě postupně získávaly na důležitosti a věhlasu. V následujícím období jsou dominikáni ve Francii běžně uváděni jako jakobíni.

Teorii, že mniši získali své označení podle ulice Rue Saint-Jacques, odporuje fakt, že až do 12. století se tato ulice nazývala Rue du Petit-Pont, a teprve později byla přejmenována právě kvůli poutní cestě.

Nepodložená je i třetí verze, podle níž je jméno odvozeno od kostela Saint Jacques-du-Haut-Pas, který se nachází nedaleko, tehdy ještě mimo městských hradeb. Tento kostel však patřil rytířskému řádu sv. Jakuba.

HistorieEditovat

Klášter v ulici Saint-JacquesEditovat

V roce 1216 papež Honorius III. schálil řád, který posléze v Paříži založil dva kláštery a noviciát. Dominikáni se v Paříži usadili v roce 1217 nejprve na ostrově Cité, ale o rok či dva později přesídlili na levý břeh Seiny, kde převzali správu ve zmiňovaném špitálu Saint-Jacques v ulici Rue Saint-Jacques, který zde vznikl v roce 1209 a poskytovali poutníkům duchovní a lékařskou pomoc.

Díly podpoře krále Ludvíka IX. mohli jakobíni svůj klášter rozšířit o další budovy, takže se areál rozkládal mezi dnešními ulicemi Boulevard Saint-Michel na západě, Rue Cujas na severu, Rue Saint-Jacques na východě a městskými hradbami na jihu. V roce 1220 založili i klášterní hřbitov. U kláštera byla zřízena škola, kde se kněží připravovali na kázání. Školu navštěvovali i významné osobnosti jako Albert Veliký, Tomáš Akvinský a mistr Eckhart. Škola byla zavřena roku 1649.

 
Klášter v ulici Rue Saint-Honoré v době Francouzské revoluce

Klášter v ulici Sant-HonoréEditovat

Řád obdržel v roce 1613 povolení královny matky Marie Medicejské vybudovat v ulici Rue Saint-Honoré na pravém břehu filiální klášter. během let zde vznikla rozsáhlá knihovna se 30 000 svazky. Za revoluce bylo 60 bratří a 20 noviců vyhnáno a klášter byl v roce 1790 zrušen.

Po přesídlení Ústavodárného shromáždění z Versailles do Paříže se v kapitule kláštera usídlila Společnost přátel ústavy. Zdejší klub se během revoluce stal významnou politickou silou. Jeho členové, kteří se nazývali podle svého sídla jakobíni, se zde setkávali před hlasováním v Národním shromáždění a debatovali předem o návrzích předložených posléze parlamentu. Po pádu jakobínů 9. thermidoru roku II (27. července 1794) a popravě Robespierra bylo sídlo ještě téhož dne uzavřeno.

 
Kostel Saint-Thomas-d'Aquin

NoviciátEditovat

V roce 1631 získali čtyři dominikáni, kteří právě přišli z Říma, v ulici Rue du Bac malý dům, ve kterém byl později zřízen noviciát. Malá kaple byla nahrazena kostelem. Od roku 1682 až do 1765 zde vznikal větší kostel (dnešní kostel Saint-Thomas-d'Aquin). V noviciátu pobývalo 21 mnichů až do jeho uzavření za revoluce v roce 1790. Od roku 1796 sloužil jako sklad zbraní, později jako muzeum zbraní, které bylo obohaceno o kořist z napoleonských tažení. Během červencové revoluce roku 1830 bylo povstalci vyrabováno. Po skončení povstání se zbraně vrátily zpět do muzea a tato sbírka se v roce 1905 stala základem Musée de l'armée v Invalidovně.

Bývalý klášterní kostel dnes slouží jako farní kostel Saint-Thomas-d'Aquin. Křížová chodba, cely a další místnosti noviciátu dnes slouží jako kanceláře vojenských úřadů.

ZánikEditovat

Zbořeny byly oba kláštery. Hlavní byl stržen s výjimkou portálu, který existoval až do roku 1866. Na jeho místě vznikly ulice Rue Soufflot, Rue Toullier a Rue Victor-Cousin.

Po zrušení klubu jakobínů bylo dekretem ze 17. května 1795 rozhodnuto na místě mladšího kláštera postavit tržiště. V roce 1806 byla proražena ulice Rue du Marché-Saint-Honoré a na jejím konci byla roku 1810 zřízena tržnice (dnes náměstí Place du Marché-Saint-Honoré).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jakobinerkloster Paris na německé Wikipedii a Couvent des Jacobins (Paris) na francouzské Wikipedii.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat