Wikipedie

Křesťanská demokracie

politická ideologie, která v sobě kombinuje prvky křesťanství a demokracie
(přesměrováno z Křesťanští demokraté)

Křesťanská demokracie je politická ideologie, která v sobě kombinuje prvky křesťanství a demokracie. Vznikla v 19. století v Evropě pod vlivem konzervatismu a katolického sociálního učení. Poměrně specifické postavení mají křesťanskodemokratické strany ve Skandinávii, které na rozdíl od většiny „sesterských“ stran vzešly z protestantského prostředí. Jejich vznik byl reakcí na sekularizaci společnosti po druhé světové válce.

Oranžová je tradiční barva křesťanský demokratů v Západní Evropě.
Oranžová je tradiční barva křesťanských demokratů v Západní Evropě.

Přes výzvu sekularizace je stále vlivnou ideologii v Evropě a Latinské Americe. V politické praxi zastává křesťanská demokracie konzervativní pohled na kulturu, společnost a morálku (sociální konzervatismus), avšak v ekonomické oblasti prosazuje sociálně tržní hospodářství.

Politická stanoviska

editovat

Agendy křesťanskodemokratických politických stran se v různých zemích liší. Zatímco v Evropě jsou křesťanskodemokratické strany (vlivem silného postavení sociálnědemokratických stran) spíše konzervativní, v Latinské Americe jsou více progresivní a částečně ovlivněny teologií osvobození.

Z ekonomického hlediska křesťanští demokraté většinou neoponují kapitalismu jako ekonomickému systému, na rozdíl od odporu ke komunismu a podobným ideologiím.

V posledních desetiletích některé pravicově orientované křesťansko-demokratické strany v Evropě přijaly politiku konzistentní s ekonomicky liberálním hlediskem, ale stále podporují regulovanou ekonomiku se sociálním státem. Prosazování křesťansko-demokratických konceptů sféry suverenity a subsidiarity vedlo k vytvoření korporativistických sociálních států po celém světě, které existují dodnes.[1] V souladu s křesťansko-demokratickými koncepcemi kulturního mandátu a přednostní volby pro chudé, křesťanská spravedlnost je vnímána jako požadavek, aby bylo chráněno blaho všech lidí, zvláště chudých a zranitelných, protože každá lidská bytost má důstojnost a je stvořena k obrazu Božímu.[2][3] V mnoha zemích křesťanští demokraté organizovali odborové svazy, které soutěžily s komunistickými a sociálně demokratickými odbory, na rozdíl od postoje konzervativismu proti dělnickým organizacím. Křesťanští demokraté, kteří jsou solidární s těmito odborovými svazy, například v Belgii lobovali za nedělní modré zákony, které pracovníkům i státním zaměstnancům zaručují den odpočinku v souladu s historickými principy křesťanského Sabatu.[4]

 
Vlajka největší české křesťanskodemokratické strany KDU-ČSL.

Křesťanští demokraté jsou obvykle sociálně konzervativní[5] a obecně mají relativně skeptický postoj k interrupci a sňatkům stejného pohlaví, ačkoli některé křesťanské demokratické strany přijaly omezenou legalizaci obou; prosazují důslednou životní etiku s ohledem na jejich odpor k trestu smrti a asistované sebevraždě.[6][7] Křesťanskodemokratické strany často prosazují křesťanské dědictví své země; zároveň křesťanskodemokratické strany uznávají svobodu vyznání.[8]

Geoffrey K. Roberts a Patricia Hogwood poznamenali, že „křesťanská demokracie začlenila mnoho názorů zastávaných liberály, konzervativci a socialisty do širšího rámce morálních a křesťanských principů“.[9]

Křesťanští demokraté si myslí, že různé sektory společnosti (takové jako vzdělání, rodina, ekonomika a stát) mají autonomii a odpovědnost za jejich vlastní sféru, pojetí známé jako suverenita sféry.[10] Jedna sféra by neměla diktovat povinnosti jiné; státní sféra například nesmí zasahovat do výchovy dětí, což je role, která patří do sféry rodiny.[10] Ve sféře vlády křesťanští demokraté tvrdí, že občanské záležitosti by měly být nejprve řešeny na nejnižší úrovni vlády, než budou zkoumány na vyšší úrovni, což je doktrína známá jako subsidiarita.[2] Tyto koncepty sféry suverenity a subsidiarity jsou považovány za základní kameny politické ideologie křesťanské demokracie.

Křesťanští demokraté také mívají smířlivý pohled na imigraci.[11]

Dějiny

editovat
 
Encyklika Rerum novarum od papeže Lva XIII.

Demokraticko-sociální obsah odděluje křesťanskou demokracii od skutečných konzervativců, kteří historicky v neposlední řadě reprezentovali šlechtu. Křesťanští demokraté se liší od zásadně náboženských (např. radikální křesťané), ale také od čistě klerikálních (kteří hájí moc katolické církve), protože požadují toleranci ke svému křesťanství, a proto musí být alespoň zásadně tolerantní vůči ostatním světonázorům.

S frází Démocratie chrétienne se poprvé setkáváme v projevu Antoina-Adriena Lamourette v Národním zákonodárném shromáždění v Paříži 21. listopadu 1791. Kvůli stále protikřesťanské orientaci Velké francouzské revoluce po roce 1793 čelilo tradiční křesťanství v Evropě silné oponentuře. Osvícenství a liberalismus byly proti vlivu církve ve vedení státu, ve školství a v legislativě (včetně sňatkového). Církevní tendence na to reagovaly různě, v Německu například širokým lidovým hnutím, které oslovovalo masy a politizovalo je.

Papežská encyklika Rerum novarum papeže Lva XIII. je obecně považována za zakládající dokument politické křesťanské demokracie. Myšlenky v ní obsažené však nebyly nové, protože papež Lev XIII. silně vycházel z Wilhelma Emmanuela von Kettelera, německého biskupa a filozofa.

V té době ve Francii vzniklo v církvi reformní hnutí s pojmem „křesťanská demokracie“ (démocratie chrétienne). Papež Lev XIII. omezil tento směr na sociální blaho (encyklika Graves de communi re z roku 1901) a tím jej vymezil politicky.

Encyklikou Quadragesimo anno z roku 1931 od papeže Pia XI. tváří v tvář výzvě totalitních ideologií Římskokatolická církev zabetonovala svůj postoj ke svobodě jednotlivce. Tato encyklika popisuje princip subsidiarity, který se stal základem křesťanskodemokratické filozofie.

Křesťanskodemokratické strany

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian democracy na anglické Wikipedii a Christdemokratie na německé Wikipedii.

  1. ↑ Social and secure? : politics and culture of the welfare state : a comparative inquiry. Amsterdam: VU University Press 403 pages s. Dostupné online. ISBN 90-5383-458-3, ISBN 978-90-5383-458-9. OCLC 36082605 
  2. ↑ a b VERVLIET, Chris. The human person, African Ubuntu and the dialogue of civilisations. 1st ed. vyd. London: Adonis & Abbey 1 online resource (80 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-912234-19-6, ISBN 1-912234-19-X. OCLC 811407935 
  3. ↑ Christian democracy in Latin America : electoral competition and regime conflicts. Stanford, Calif.: Stanford University Press xviii, 404 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8047-4597-8, ISBN 978-0-8047-4597-0. OCLC 50684206 
  4. ↑ WITTE, Els. Political history of Belgium : from 1830 onwards. Brussels, Belgium: [s.n.] 1 online resource (516 pages) s. Dostupné online. ISBN 90-5487-517-8, ISBN 978-90-5487-517-8. OCLC 868969495 
  5. ↑ COMELLI, Martino. Paradoxes of (Il)liberal democracy: the role of Christian Democracy. Innovation: The European Journal of Social Science Research. 2021-12-29, s. 1–24. Dostupné online [cit. 2022-09-19]. ISSN 1351-1610. DOI 10.1080/13511610.2021.2016377. (anglicky) 
  6. ↑ Morality politics in Western Europe : parties, agendas and policy choices. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-1-137-01669-0, ISBN 1-137-01669-8. OCLC 802882388 
  7. ↑ The American Solidarity Party Charts Its Own Path [online]. 2017-08-07 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Christianity and civil society : Catholic and neo-Calvinist perspectives. Lanham, MD: Lexington Books x, 198 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-7391-0884-0, ISBN 0-7391-0884-0. OCLC 183608063 
  9. ↑ ROBERTS, Geoffrey K. European politics today. Manchester: Manchester University Press xii, 394 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7190-4362-X, ISBN 978-0-7190-4362-8. OCLC 35172514 
  10. ↑ a b MONSMA, Stephen V. Pluralism and freedom : faith-based organizations in a democratic society. Lanham, Md.: Rowman & Littlefield Publishers 1 online resource (x, 227 p.) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-1432-3, ISBN 1-4422-1432-5. OCLC 775302631 
  11. ↑ ALMEIDA, Dimitri. The impact of European integration on political parties : beyond the permissive consensus. Abingdon, Oxon: Routledge 1 online resource (xii, 202 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-203-12362-1, ISBN 0-203-12362-X. OCLC 794670556 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Křesťanská_demokracie&oldid=22954497“