Josef Berounský
Josef Berounský (31. srpna 1895 Slaný – 30. dubna 1942 Barentsovo moře)[1] byl účastník 1. a 2. československého odboje a letec RAF.[2]
| Brig. gen. Josef Berounský, CBE | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. srpna 1895 Slaný |
| Úmrtí | 30. dubna 1942 (ve věku 46 let) Barentsovo moře |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Národnost | Češi |
| Povolání | vojenský letec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí a první světová válka editovat
Mládí prožil v carském Rusku, po absolvování gymnázia v Sumách navštěvoval 4 semestry právnické fakulty na univerzitě v Charkově. V roce 1916 dobrovolně narukoval do československých legií v Rusku.[3] Účastnil se bitvy u Zborova a bojů na transsibiřské magistrále. Byl několikrát zraněný v boji.[4][2]
První republika editovat
V roce 1920 se navrátil do Československa, zůstal v armádě a zvyšoval si vojenskou kvalifikaci.[5] V roce 1922 přešel k vojenskému letectvu. Absolvoval kurs leteckého pozorovatele, pilotní a stíhací výcvik. V roce 1929 byl přidělen na ministerstvo národní obrany.[4]
Druhá světová válka editovat
Po okupaci Československa odešel s rodinou do exilu. Ve Francii vedl až do příjezdu generála Janouška celou organizaci letců.[6] Ve Velké Británii poté působil v leteckém odboru Československé vojenské správy, velel československému leteckému depu v Cosfordu a působil jako československý styčný důstojník ve 3. bombardovací skupině RAF. Třikrát se účastnil bojových letů jako palubní střelec.[7]
V červenci 1941 byl vyslán do Moskvy jako zástupce náčelníka Československé vojenské mise do Sovětského svazu.[8][9][10] Na jaře 1942 vyplul z Murmansku (s důležitým poselstvím náčelníka Československé vojenské mise plk. Heliodora Píky[11] – zpráva o československých občanech, kteří jsou vězněni v sovětských gulazích, spolupodepsáno pplk. pěchoty Ludvíkem Svobodou[12] – pro československou vládu) zpět do Velké Británie na křižníku HMS Edinburgh.[13] 30. dubna 1942 byl křižník napaden německou ponorkou a Josef Berounský zahynul ve své kajutě.[2][14][15]
Ocenění editovat
Josef Berounský byl nositelem československého, britského, rumunského a francouzského státního vyznamenání a řady dalších vysokých československých a zahraničních vyznamenání.[2][4][16]
- V roce 1946 byl povýšen na brigádního generála in memoriam.[2]
- Na Vinohradském hřbitově má umístěn na hrobu své ženy symbolický náhrobek.[17]
- V rodném Slaném má umístěnou pamětní desku.[18]
- Je připomenut na pomníku Obětem druhé světové války na Praze 6 (v Bubenči).[6][19]
Galerie editovat
-
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana -
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení -
![Památník padlých československých letců v letech 1939–1945; Praha 6–Bubeneč [19] (1995)](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/84/Pamat.Padlym.CS.Letcum.Dejvice.Nam.Svobody.jpg/200px-Pamat.Padlym.CS.Letcum.Dejvice.Nam.Svobody.jpg)
![Památník padlých československých letců v letech 1939–1945; Praha 6–Bubeneč [19] (1995)](/wiki/Soubor:Pamat.Padlym.CS.Letcum.Dejvice.Nam.Svobody.jpg)
Vyznamenání editovat
Československá revoluční medaile (1920)
Řád britského impéria – třída Commander (CBE, 12.3.1942)
Národní řád rumunské hvězdy – IV. třída
Řád čestné legie – V. třída (rytíř)
Československý válečný kříž 1914–1918 (1920)
Československý válečný kříž 1939 (31.8.1942 in memoriam)
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (21.6.1941)
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
Mezispojenecká vítězná medaile (1920)
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie, Velká Británie a SSSR
Válečný kříž 1914–1918 s palmou (30.6.1919)
Válečný kříž 1939–1945
Válečná medaile 1939–1945
_Ribbon.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-09-14]. Heslo Josef Berounský. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Berounský, Josef. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Josef Berounský v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- ↑ a b c BEROUNSKÝ Josef 31.8.1895-30.4.1942 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ J O S E F B E R O U N S K Ý 1 8 9 5 —1 9 4 2. www.meuslany.cz [online]. Slánská radnice, 2007. Dostupné online.
- ↑ a b VPM | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ G/Cpt Berounský, Josef and Sgt Heller, Felix Arnošt - Slany, Czech Republic - Specific Veteran Memorials on Waymarking.com. www.waymarking.com [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Berounský, Josef, 1895–1942 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka o událostech od československé mobilizace do 4. března 1941. www.ustrcr.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Osvobození Kyjeva pod československým praporem. www.mzv.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Čeští a slovenští piloti u Sovětů. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Nevšední doteky dějin. [s.l.]: Plus, 2014. 240 s. ISBN 9788025903179. S. 112–113.
- ↑ Při torpédování křižníku HMS Edinburgh zahynul plk. Josef Berounský 30. 4. 1942 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ Za den třikrát unikl smrti. Přečtěte si neznámý příběh českého vojáka. iDNES.cz [online]. 2019-03-26 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ plk.i.m. Šťastný Jan - Oficiální stránky obce Chorušice. www.chorusice.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-05.
- ↑ Free Czechoslovak Air Force [online]. 2014-04-26 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ŠTRUPL, Vladimír; ŠTRUPLOVÁ, Diana; KINCL, Jan. Kenotaf Josef Berounský [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2017-10-25 [cit. 2021-06-18]. Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady. Dostupné online.
- ↑ LANZENDORF, Marek; LAŠŤOVKA, Milan. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2017-02-09 [cit. 2021-06-18]. Umístění: Slaný, Soukenická 55, tržnice. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Památník padlých československých letců v letech 1939–1945) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2005-09-23. Umístění: Praha 6, náměstí Svobody, Bubeneč; Souřadnice: N50°6'3.36 E14°23'58.62; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-0006-18911. Dostupné online.
Literatura editovat
- Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob 72238.
- Láník, Jaroslav a kol.: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Ministerstvo obrany ČR – AVIS. Praha 2005. ISBN 80-7278-233-9.
- VHÚ Praha, VHÚ Bratislava – Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Avis Praha 2005.
- Loucký, František: Mnozí nedoletěli, Naše vojsko, 1989.
- Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 455.
- Radosta, Petr: V uniformě RAF. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko 1991, s. 27, 129. ISBN 80-206-0183-X.
- Rail, Jan; Formánek, Vítek. Žít na věky: osudy příslušníků čs. letectva padlých 1939–1945. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2003. 222 s. ISBN 80-86289-27-3.
- Váňa, Josef; Sigmund, John; Padior, Emil. Příslušníci československého letectva v RAF. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 1999. 272 s. ISBN 80-86049-58-2.
- Vančata, Pavel: Letec po hvězdách: válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2009, s. 79–80, 94. ISBN 978-80-86289-64-9
- Veselý, Vlastimil; Veselý, Jaroslav: Ke hvězdám a do mraků: z válečných deníků československého stíhače. 1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2006, s. 29, 159. ISBN 80-86472-26-4.
- Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu (2. část).
