Johann Nobili
Jan Křtitel hrabě Nobili (německy Johann Baptist Graf Nobili) (1. října 1798 Josefov – 29. června 1884 Vídeň) byl rakouský generál, diplomat a dvořan. Do armády vstoupil již v šestnácti letech v závěru napoleonských válek, poté sloužil u různých posádek a rychle postupoval v hodnostech. Jako štábní důstojník se vyznamenal během revoluce v letech 1848–1849, poté zastával vysoké vojenské posty v habsburských državách v Itálii. V armádě nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, svou kariéru završil u vídeňského dvora jako nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty (1857–1862).
| Johann Baptist hrabě Nobili | |
|---|---|
 Generálmajor Johann Nobili (1846, litografie, Josef Kriehuber) | |
| Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty | |
| Ve funkci: 1857 – 1862 | |
| Předchůdce | Bedřich Hannibal princ Thurn-Taxis |
| Nástupce | Alfred hrabě Königsegg-Aulendorf |
| Velitel 8. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1850 – 1853 | |
| Předchůdce | Jiří hrabě Thurn-Valsássina |
| Nástupce | Bedřich princ z Lichtenštejna |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1861), polní podmaršál (1849), generálmajor (1845) |
| Narození | 1. října 1798 Josefov |
| Úmrtí | 29. června 1884 (ve věku 85 let) Vídeň |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Johann Nobili |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze šlechtické rodiny z Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie), nárok na hraběcí titul byl později přiznán i v habsburské monarchii. Byl synem polního podmaršála Jana Benedikta Nobiliho (1758–1823), vojevůdce napoleonských válek, který svou kariéru zakončil jako velitel v Padově. Díky otcově druhému sňatku byl spřízněn se slezskou rodinou Wilczků, jeho nevlastní matkou byla hraběnka Marianna Wilczková (1792–1869).[1][2] Johann Nobili mladší začal v roce 1814 studovat na ženijní akademii, ale jako poručík se v letech 1814–1815 zúčastnil závěrečných bojů napoleonských válek ve Francii a Itálii. Již ve třiceti letech byl kapitánem,[3] v roce 1834 získal hodnost majora a sloužil u pěšího pluku č. 21.[4] Od roku 1837 byl náčelníkem štábu pluku č. 23, tehdy již v hodnosti plukovníka.[5] V roce 1845 dosáhl hodnosti generálmajora, následně byl krátce velitelem brigády ve Vídni a Štýrský Hradec. Od roku 1846 byl zplnomocněncem u vojenské komise Německého spolku ve Frankfurtu.[6]
Na začátku revolučního roku 1848 bojoval v Itálii, poté byl náčelníkem štábu maršála Windischgrätze a vypracoval plány na obsazení Vídně. Měl také podíl na plánech tažení do Uher na přelomu let 1848-1849. V lednu 1849 dosáhl hodnosti polního podmaršála a na podzim téhož roku byl krátce velitelem obsazeného Komárna. V letech 1850–1853 byl velitelem VIII. armádního sboru v severní Itálii se sídlem v Bologni.[7] V letech 1853–1857 byl zástupcem maršála Radeckého jako vojenského guvernéra v Lombardii.[8] V roce 1857 byl povolán do Vídně a do roku 1862 zastával funkci nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty. Před odchodem do výslužby obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra (1861).[9] Ve Vídni pobýval v pronajatém apartmánu v Lichtenštejnském paláci v ulici Löwelstrasse 10.[10]
Tituly a ocenění editovat
Již v roce 1816 získal titul c. k. komořího[11] a v roce 1853 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Během vojenské kariéry a služby u dvora obdržel několik vyznamenání. Byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a rytířem Řádu sv. Štěpána, od cizích panovníků získal ruský Řád sv. Anny I. třídy, pruský Řád červené orlice I. třídy, velkokříž papežského Řádu sv. Řehoře Velikého a Řádu Pia IX., velkokříž toskánského Řádu sv. Josefa a rytířský kříž savojského Řádu sv. Mořice a Lazara.[13][14] V letech 1849–1860 byl druhým majitelem pěšího pluku č. 44 arcivévody Albrechta[15] a poté v letech 1860–1884 čestným majitelem pluku č. 74 posádkově příslušného do Jičína.[16][17][18]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Rodokmen Wilczků dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1861; s. 960–961 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1829; s. 394 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1835; s. 157 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats- Handbuch des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1845; s. 311 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1847; s. 65, 592, 607 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské armády 1849–1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1854; s. 53, 76 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Nobiliho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 127 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats Handbuch des Kaiserthumes Oesterreich; Vídeň, 1858; s. 28 [1]
- ↑ Hof- und Staats Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1817; s. 79 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1856; s. 91 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Nobiliho in: Hof- und Staats- Handbuch des Kaiserthumes Oesterreich; Vídeň, 1860; s. 27 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Nobiliho in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 108 dostupné online
- ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 44 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 466 dostupné online
- ↑ Historie kasáren v Jičíně na webu Městského úřadu v Jičíně dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 74 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 74 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 526 dostupné online
