Jiří Antonín z Thurn-Valsássiny
Jiří Antonín František Václav hrabě Thurn-Valsássina-Como-Vercelli (německy Georg Anton Franz Wenzel Graf von Thurn-Valsássina-Como-Vercelli, 3. ledna 1788, Praha – 9. února 1866, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Thurn-Valsássina, generál a diplomat. V armádě se vyznamenal již během napoleonských válek, později postupoval v armádní hierarchii a zastával velitelské posty v různých posádkových městech. Mezitim se uplatnil také v diplomacii a byl vyslancem ve Württembersku (1820–1825). V armádě nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1851), v závěru života se uplatnil v politických funkcích v Korutansku, kde vlastnil statky (Bleiburg).
| Jiří Antonín hrabě z Thurn-Valsássiny | |
|---|---|
 Hrabě Jiří Thurn-Valsássina jako c.k. polní podmaršál (1850) | |
| Zemský hejtman v Korutansku | |
| Ve funkci: 1861 – 1861 | |
| Nástupce | Jan Antonín Goëss |
| Prezident Nejvyšší soudního dvora | |
| Ve funkci: 1852 – 1860 | |
| Předchůdce | František z Khevenhüller-Metsche |
| Nástupce | Ignaz Dreihann von Sulzberg |
| Rakouský vyslanec ve Württembersku | |
| Ve funkci: 1820 – 1825 | |
| Předchůdce | Josef z Trauttmansdorffu |
| Nástupce | Jindřich Eduard ze Schönburg-Hartensteinu |
| Narození | 3. ledna 1788 Praha |
| Úmrtí | 9. února 1866 (ve věku 78 let) Vídeň |
| Choť | Emilie Chorinská z Ledské (od 1833) |
| Rodiče | Josef František z Thurn-Valsássiny a Marie Anna ze Sinzendorf-Ernstbrunnu |
| Děti | Jiří Bedřich z Thurn-Valsássiny Jan Duklas z Thurn-Valsássiny Bedřich z Thurn-Valsássiny Anna z Thurn-Valsássiny Josef Rudolf z Thurn-Valsássiny |
| Příbuzní | Marie Gabriela z Thurn-Valsássiny[1], Karolína Sidonie z Thurnu-Valsássiny-Como-Vercelli[1], Vincenc Jiří z Thurn-Valsássiny[1], František Jan Duclas z Thurn-Valsássiny[1] a Alexandr Jiří z Thurn-Valsássiny[1] (vnoučata) |
| Profese | voják, politik a důstojník |
| Ocenění | komandér Vojenského řádu Marie Terezie |
| Commons | Georg von Thurn und Valsassina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Thurnů, byl synem c.k. generálmajora hraběte Františka z Thurn-Valsássiny (1748–1790), matka Marie Anna (1758–1824) patřila k rodině Sinzendorfů.
Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni, v roce 1808 vstoupil do armády jako dobrovolník korutanské zeměbrany, během tažení proti Napoleonovi v roce 1809 dosáhl hodnosti kapitána. Po několika letech mimo službu se znovu zapojil do bojů v roce 1813, v závěru napoleonských válek sloužil v Itálii. V hodnosti majora pobýval v letech 1816–1820 jako vyslanecký tajemník v Petrohradě. V letech 1820–1825 byl rakouským vyslancem ve Württemberském království. Poté se vrátil do armády a jako důstojník generálního štábu měl na starosti zásobování, později byl ředitelem topografického oddělení v Uhrách. V roce 1836 byl povýšen do hodnosti generálmajora a byl velitelem ve Štýrském Hradci (1838–1845), v Budapešti (1845–1847) a znovu ve Štýrském Hradci (1847–1848). Mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1846).
V revolučních letech 1848–1849 bojoval se střídavými úspěchy v Itálii. Jako velitel 8. armádního sboru byl od roku 1850 velitelem v rakouských zemích a v roce 1851 byl povýšen na polního zbrojmistra.[2] V letech 1852–1860 byl předsedou senátu Nejvyššího vojenského soudního dvora, poté odešel do penze. V roce 1861 byl krátce poslancem korutanského zemského sněmu, od dubna do července 1861 byl v Korutanech krátce také zemským hejtmanem, ještě téhož roku se stal dědičným členem rakouské panské sněmovny.
Již za napoleonských válek byl vyznamenán Leopoldovým řádem (1814) a rytířským křížem Řádu Marie Terezie (1815), později obdržel velkokříž Leopoldova řádu. Byl též c.k. tajným radou a komořím. Mimoto zastával čestné funkce dědičného nejvyššího zemského hofmistra v Kraňsku, dědičného komořího nad stříbry v Korutanech a dědičného zemského maršálka v hrabství Gorice a Gradiška.[3] Zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce na hlavním rodovém sídle v Bleiburgu.
Manželství a rodina
editovat
Jeho manželkou byla od roku 1833 hraběnka Marie Emílie Chorinská z Ledské (1811–1888), c.k. palácová dáma a dáma Řádu hvězdového kříže, dcera Františka Kajetána Chorinského. Měli spolu čtyři děti, dědicem statků v Korutansku a pokračovatelem rodu byl nejstarší syn Jiří Bedřich (1834–1879). Z potomstva druhorozeného syna Jana Douglase (1835–1904) pocházel diplomat a rakousko-uherský diplomat Duglas Thurn-Valsássina (1864–1939), velvyslanec v Petrohradě.
Jiřího starší sestra Gabriela (1786–1876)[4] byla manželkou hraběte Jana Douglase z Ditrichštejna (1779–1861), posledního potomka hollenburské linie rodu Ditrichštejnů. Jan Douglas byl kmotrem svých dvou synovců a křestní jméno Douglas se objevovalo v dalších generacích nejen u Thurn-Valsássinů, ale později například i u spřízněných Šternberků (Jiří Douglas Sternberg).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 187 dostupné online
- ↑ Jiří Antonín Thurn-Valsássina in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 882–883 dostupné online
- ↑ ČAPKOVÁ, Nikola: Pohřební oznámení v rodinném archivu Dietrichsteinů (bakalářská práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno; s. 110–112 dostupné online
