Jindřichovice (zámek)

zámek v Česku

Jindřichovice jsou zámek na severovýchodním okraji stejnojmenné obceokrese Sokolov. Postaven byl v roce 1672 na místě starší tvrze a dochovaná podoba je výsledkem novogotických úprav ve druhé polovině devatenáctého století. Zámek je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Jindřichovice
Jindřichovice schloss.jpg
Základní informace
Slohbarokní, novogotický
Výstavba1672
Přestavba2. polovina 19. století
StavebníkJan Hartvík
Další majiteléŠlikové, Nosticové
Poloha
AdresaJindřichovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Jindřichovice
Jindřichovice
Další informace
Rejstříkové číslo památky17475/4-606 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Podoba jindřichovického zámku na akvarelu z poloviny 19. století (sbírky zámku Kynžvart)

Jindřichovice se připomínají poprvé v roce 1273 v listině tepelského kláštera, později se dostaly do majetku Šliků, kteří v širokém pásmu Krušných hor a Podkrušnohoří ovládali velkou část západních Čech. Samostatným statkem se Jindřichovice staly počátkem 16. století při dělení majetku Mikuláše III. Šlika.[2][3] Jeden z jeho synů Viktorin nechal kolem roku 1522 v Jindřichovicích postavit renesanční tvrz, která se stala sídlem nové linie Šliků označované jako jindřichovická. Viktorin také Jindřichovicím udělil městská privilegia (1537).[4] Později se většina příslušníků rodu Šliků zapojila do stavovského povstání proti Habsburkům. Tehdejší majitel Jindřichovic Jáchym Šlik byl v procesu pobělohorských konfiskací odsouzen k manství, cestou milosti mu ale zadlužené panství nakonec bylo ponecháno v dědičném vlastnictví. Podmínkou bylo předkupní právo pro českého místokancléře Ottu z Nostic (†1630), který byl již majitelem sousedního panství Falknov (dnes Sokolov) získaného taktéž ze šlikovských konfiskací.[5]

 
Pohled na hlavní budovu zámku od severozápadu

Ottu z Nostic následoval jako dědic jeho synovec hrabě Jan Hartvík z Nostic (1610–1683), který byl dlouholetým nejvyšším kancléřem Českého království. I když vlastnil značný majetek v různých částech Čech, svým statkům v Krušnohoří věnoval pozornost. V Jindřichovicích nechal postavit kostel sv. Martina (1658) a později přistoupil i k přestavbě zámku (1672). Většina literatury uvádí, že se jednalo o novostavbu na základech bývalé tvrze, novější bádání to ale zpochybňují s argumentem, že Jan Hartvík patřil k nejvyšší společnosti v Čechách a na svých jiných sídlech angažoval progresívní architekty doby baroka. Je tedy málo pravděpodobné, že by nechal postavit zámek v podobě již dávno odeznělého slohu saské renesance, kterou tehdy zámek měl. Jednalo se tedy spíše jen o barokní úpravy stávající budovy.[6][7] Jindřichovické sídlo se jako zámek ostatně uvádí již v konfiskačním protokolu z roku 1623 nebo v pramenech připomínajících vpád polských kozáků do městečka během třicetileté války (1636).[8] Jan Hartvík z Nostic rozšířil majetek v regionu přikoupením sousedních Kraslic (1667). Jindřichovice, Kraslice a Sokolov se staly součásti nostického rodového fideikomisu.[9] Po Janu Hartvíkovi následovali v dědické posloupnosti Antonín Jan (1652–1736), František Václav (1697–1765), František Antonín (1725–1794) a Bedřich (1762–1819).[10][11] Pokud se Nosticové zdržovali v západních Čechách, pobývali právě v Jindřichovicích, protože zámek ve Falknově byl dlouhodobě zanedbáván a opraven až počátkem 19. století za Bedřicha Nostice.[12] Oblibu Jindřichovic ostatně dokládá výstavba nedalekého loveckého zámečku Favorit v polovině 18. století. Pravděpodobně z této doby pocházela také nástropní freska s vyobrazením přístavu v Benátkách v hlavním sále jindřichovického zámku.[13]

Do současné podoby byl jindřichovický zámek přestavěn v první polovině 19. století za Ervína Nostice (1806–1872), který vlastnil panství od roku 1819. Přizval stavitele Franze Fillause a pod jeho vedením byly již v roce 1824 zahájeny stavební úpravy. Zásadní přestavba v novogotickém stylu pak proběhla v letech 1836–1840. K zámku přiléhal menší park, tomu však Nosticové nikdy nevěnovali větší pozornost[14], protože na něj navazovala rozsáhlá obora s pravidelnou úpravou včetně alejí. V oboře byl již v 18. století postaven zmíněný lovecký zámeček Favorit (zcela přebudován v letech 1904–1906). I když měli Nosticové k dispozici několik dalších sídel (často pobývali například na zámku Měšice u Prahy), do Jindřichovic a na Favorit často zajížděli. Tomu také odpovídají starší popisy zámku v německé literatuře, které zmiňují cenný mobiliář a hodnotnou výtvarnou sbírku zahrnující téměř 200 obrazů. Koncem 19. století měl jindřichovický velkostatek s připojenými Kraslicemi rozlohu přes 8.500 hektarů půdy.[15]

Zámek po roce 1945Editovat

 
Nádvoří zámku

Posledním soukromým majitelem zámku byl Bedřich Nostic (1893–1972), který zde trvale žil se svou manželkou Žofií z Hohenbergu (1901–1990), dcerou zavražděného následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda.[16] Rodina se hlásila k německé národnosti a oba starší synové narukovali za druhé světové války do wehrmachtu. Starší Ervín (1921–1949) zemřel v sovětském zajetí, mladší František (1923–1945) padl na východní frontě.[17] Když v roce 1945 dorazila do Jindřichovic sovětská armáda, dostali manželé Nosticovi (spolu s nejmladším synem Aloisem, 1925–2003) dvě hodiny na vystěhování ze zámku. V roce 1946 byli odsunuti a usadili se na štýrském zámku Geyeregg, který Žofie Hohenbergová zdědila po otci.

Po roce 1945 zůstal zámek nějakou dobu bez využití a přes nepřehledné majetkové poměry a dílčí ztráty se podařilo zachránit většinu uměleckých sbírek. Hodnotné obrazy byly převezeny převážně do Národní galerie v Praze, část byla zařazena do svozu na zámek Kynžvart. Dvě rozměrná plátna ze 17. století (Měděný důl a Mědená huť) zobrazující dějiny hornictví na Kraslicku převzalo Národní technické muzeum v Praze (oba obrazy pocházejí pravděpodobně ještě z doby vlastnictví Šliků). Barokní oltář ze zámecké kaple byl přemístěn do kostela sv. Martina.

Zámek po roce 1945 využíval zčásti státní statek, v padesátých letech zde byla dočasně kasárna. Sloužil také jako ubytovna řeckých dětí přesídlených do Československa v důsledku občanské války v Řecku. Později zde byli ubytováni zahraniční dělníci z nedaleké Rotavy, v části zámku byly také sklady. Až později našly prostory zámku vhodnější využití a od 1. října 1967 je zde umístěn Státní okresní archiv Sokolov.[18][19]

Stavební podobaEditovat

Dvoupatrová zámecká budova má obdélný půdorys s okrouhlými věžemi v rozích. Fasádu zdobí novogotické prvky jako jsou římsy nebo čtvercová profilovaná ostění oken. Východní a západní průčelí zakončují novogotické ústupkové štíty. Na severní straně s hlavním vstupem jsou v obou patrech dlouhé balkóny. Z barokních prvků se dochovaly pouze zbytky arkád obrácených do dvora. Z nejstarší renesanční tvrze pochází reliéf v načervenalém mramoru zasazený do zdi vpravo od vchodu z nádvoří. Na hlavní budovu navazují dvě mladší jednopatrová postranní křídla. Východní a jižní stranu dvora obklopují přízemní hospodářská křídla.[18] Na severní straně zámku se nachází udržovaný park.[20] Zámek byl opraven v roce 1987, další úpravy proběhly v devadesátých letech 20. století, kdy byla původní bílá fasáda na hlavní zámecké budově nahrazena okrovým nátěrem.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-04-14]. Identifikátor záznamu 128116 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Rodokmen Šliků dostupné online
  3. Rodokmen Šliků in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha, 1985; s.
  4. Ottův slovník naučný, díl 13.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 535 ISBN 80-7185-158-2
  5. BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 (reprint Brno 2021); s. 600–602 ISBN 978-80-87542-36-1
  6. PROKOP, Vladimír, SMOLA, Lukáš: Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945, díl I.; Sokolov, Národní památkový ústav, Loket, 2014; s. 239 ISBN 978-80-904960-7-1
  7. Projektová dokumentace k opravám zámku v Jindřichovicích, Státní oblastní archiv v Plzni, 2014; s. 3 dostupné online
  8. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl; Praha, 1997; s. 703 ISBN 80-85983-14-1
  9. KUBEŠ, Jiří: Tabulka Fideikomisy utvořené z českých a moravských panství (1620–1659) in: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740) (disertační práce); Jihočeská univerzita České Budějovice, 2005; s. 153 dostupné online
  10. Přehled majitelů jindřichovického panství in: KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl; Praha, 1997; s. 703 ISBN 80-85983-14-1
  11. Rodokmen Nosticů dostupné online
  12. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého. Díl 13. Plzeňsko a Loketsko; Praha, 1998 (reprint); s. 157 dostupné online
  13. PROKOP, Vladimír, SMOLA, Lukáš: Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945, díl I.; Sokolov, Národní památkový ústav, Loket, 2014; s. 240 ISBN 978-80-904960-7-1
  14. HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 166
  15. Přehled majetku Nosticů in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 413–415 (velkostatek Jindřichovice) dostupné online
  16. KOTĚŠOVEC, Václav: Kraslická kronika; Kraslice, 2006; s. 61 (kapitola Poslední držitelé nosticovských statků z falknovské větve) ISBN 80-86125-71-8
  17. POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 334 ISBN 978-80-85955-39-2
  18. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Jindřichovice – zámek, s. 121–122. 
  19. Dějiny Státního okresního archivu v Sokolově na webu Státního oblastního archivu v Plzni dostupné online
  20. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat