Jan Josef Maria hrabě Wilczek

rakouský diplomat

Jan Josef Maria hrabě Wilczek (německy Johann Josef Maria Graf von Wilczek nebo Wilczeck) (18. června 1738, Velké Petrovice2. února 1819, Vídeň) byl rakouský diplomat a státní úředník, příslušník starého českého rodu Wilczků (Vlčků). Působil ve vedení správy v habsburském Milánském vévodství za místodržitelství Ferdinanda Karla a současně jako zplnomocněný zástupce císaře v Říšské Itálii.

Jan Josef Maria hrabě Wilczek
Jan Josef Maria hrabě Wilczek
Jan Josef Maria hrabě Wilczek
Narození 18. června 1738
Velké Petrovice
Úmrtí 2. února 1819 (ve věku 80 let)
Vídeň
Povolání diplomat a voják
Rodiče Jan Baltazar Wilczek a Marie Antonie Kotulinská
Funkce místokrál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnostEditovat

Rodina a původEditovat

Jan Josef se narodil jako syn rakouského polního střelmistra Josefa Marii Baltazara hraběte Wilczeka. Byl dvakrát ženat, poprvé s Terezií z Clary-Aldringenu, toto manželství však bylo bezdětné. Později se oženil podruhé, s Marií Luisou Beatrix z Hardeggu. Z tohoto manželství se v roce 1800 narodila dcera Luisa.

Politická kariéraEditovat

Po absolvování Tereziánské akademie pro diplomaty ve Vídni vstoupil do státních služeb. Již v roce 1760 se stal rakouským vládním radou. V roce 1766 přesídlil do Itálie do nově ustaveného Consiglio supremo di economia v Miláně. Po několika letech podnikl svou kavalírskou cestou po Německu, Francii a Itálii, kde se mj. v Brunšviku seznámil s Gottholdem Ephraimem Lessingem. Po návratu do Vídně byl Wilczek rukou Marie Terezie jmenován zvláštním vyslancem u dvora jejího syna Leopolda, v té době toskánského velkovévody. Jako Ministre de famille měl stálý přístup k rodině velkovévody. Roku 1771 byl přijat do florentské Accademia della Crusca.[1] Svou činnost v Itálii přerušil roku 1772 z důvodu onemocnění svého otce.

Bylo v plánu, že převezme úřad vychovatele dětí velkovévody, k čemuž však nedošlo. Proto se vrátil zpět do Vídně a byl jmenován dvorním radou Nejvyššího soudu a komorníkem Josefa II. Marie Terezie učinila hraběte Wilczka prostředníkem a poradcem pro svou dceru Marii Karolínu, královnu obojí Sicílie. Při tom se snažil o omezení španělského vlivu na politiku královského páru, když například zamezil cestě do Madridu.

Jeho činnost v Neapoli skončila v roce 1778. Poté přestoupil coby nejvyšší hofmistr do služeb arcivévodkyně Marie Beatrix d'Este, manželky arcivévody Ferdinanda. Nedlouho poté se stal konzulem gubernia v Miláně, kde byl ustanoven nástupcem Karla Josefa z Firmianu. Tento úřad přejal v roce 1782 jako zmocněnec ministra v čele místní vlády. Byl důvěrníkem Generální guvernéra arcivévody Ferdinanda. Hrabě Wilczek zasloužil o uspořádání financí, staral se o obchodní a hospodářské záležitosti, dopravní cesty, poštovní služby a další oblasti.

Jako zmocněnec a tedy nejvyšší zástupce císaře v Italském království, přispěl ke zlepšení italského právního systému.[2] Tento úřad zastával až do vojenského obsazení země Francouzi v roce 1796. Tyto události znamenaly také konec jeho veřejné státní služby.

Poslední roky svého života strávil v ústraní. V roce 1811 jej císař František I. jmenoval nejvyšším dvorním maršálem. Roku 1792 byl jmenován rytířem zlatého rouna.

ReferenceEditovat

  1. Seznam členů Crusca. www.accademicidellacrusca.org [online]. [cit. 2017-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-10. 
  2. Karl Otmar von Aretin: Das alte Reich 1648-1806 sv. 3, Stuttgart, 1997 S.170

Externí odkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Josef von Wilczek na německé Wikipedii.