Wikipedie

Jan Dobeš (kreslíř)

český učitel, malíř a ilustrátor

Jan Dobeš (21. prosince 1845 Horní Radechová[1] – 30. ledna 1926 Praha-Modřany) byl český učitel, kreslíř a ilustrátor. Působil převážně v Náchodě (1873–1887) a Červeném Kostelci (1887–asi 1899). Účastnil se vedení učitelských, divadelních a jiných občanských spolků. Vytvořil množství diplomů a pamětních listů. Svými kresbami ilustroval řadu vlastivědných a přírodopisných publikací.

Jan Dobeš
Narození21. prosince 1845
Horní Radechová
Úmrtí30. ledna 1926 (ve věku 80 let)
Praha
Povoláníilustrátor, učitel a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Podle údaje v matrice se narodil 21. prosince 1845 v Horní Radechové u Náchoda jako syn mlynáře,[1] i když v životopisech se objevuje rovněž datum 22. prosince.[2][3] Jeho otec byl podnikavý, vedle hlavního zaměstnání také vyráběl tkalcovské stavy a pily, opravoval stroje a nábytek. Početná rodina díky tomu nežila v nouzi. Mladý Jan chodil do dvanácti let do školy v rodné obci. Dobře se učil a ve volném čase pořádal hry pro spolužáky. Také se u něj projevovalo výtvarné nadání — kreslil obrázky a vytvářel důmyslné hračky ze dřeva, hlíny a kamenů.[3]

Další vzdělání získal v náchodské nižší reálce, odkud přestoupil na vyšší reálku v Kutné Hoře.[2] Tam na něj měl silný vliv akademický malíř František Bohumír Zvěřina. Vzdělání ukončil učitelským kurzem na vyšší reálce v Praze, kde na tamního učitele kreslení Adolfa Weidlicha udělal takový dojem, že mu jako jedinému žáku nabídl soukromé hodiny.[2] Roku 1866, po složení zkoušek, získal oprávnění vyučovat na nižších reálkách v oboru technickém.[2] Téhož roku v létě, těsně po prusko-rakouské válce, hrál v Hronově s přáteli divadlo.[3]

Získat učitelské místo bylo v té době obtížné. Dobeš proto v prvních letech působil jako soukromý vychovatel. Rok strávil u Freyových v Praze, tři roky u ředitele cukrovaru K. Siemense v Čáslavi a tři roky u rytíře Horského v Býchorech na Kolínsku.[2] Zapojil se zde také do veřejného života. Například v Čáslavi hrál a vytvářel dekorace v místním Dusíkově divadle a účastnil se činnosti čtenářské besedy.[2]

Roku 1872 byl přijat jako učitel vyšší dívčí školy v Mladé Boleslavi.[2][4] Nabízeli mu i místo ředitele, ale protože se jednalo o městskou (nikoli státní) školu, která neposkytovala příliš jistot, odmítl a již o rok později se odstěhoval do Náchoda.[3][5] Tam strávil následujících čtrnáct let. Vedle svého hlavního zaměstnání byl veřejně činný. V rámci náchodské učitelské jednoty Komenský pořádal přednášky – např. s ukázkami experimentální fyziky (1875),[6] o telefonu (1878),[7] o perspektivě (1879)[8] nebo o vodě a páře (1879);[9] v tomto spolku byl také zvolen místopředsedou[10] a roku 1881 předsedou zábavního výboru;[2] r. 1887 je uváděn jako předseda.[11] Byl též ředitelem ochotnického divadla a v jeho rámci přispíval na dobročinné účely, např. na pomoc chudým žákům nebo na doplnění knihovny.[12] Stal se rovněž předsedou čtenářské besedy, místního odboru Ústřední matice školské a členem župní jednoty hasičů. Byl také zvolen do obecního zastupitelstva.[3] Ochotně vytvářel výtvarně pečlivě zpracované „adresy“ (věnování) a diplomy k různým příležitostem[3] (viz sekci Dílo). Rád také cestoval a prováděl hosty, například po Krkonoších.[3]

V Náchodě také řadu let působil jako soukromý učitel Šarloty Schaumbursko-Lippské (pozdější manželky posledního württemberského krále Viléma II.).[3] Roku 1883 se rovněž stal učitelem kreslení na náchodské tkalcovské škole a o prázdninách následujícího roku vedl pedagogicko-didaktický kurs kreslení pro učitele textilních škol.[13]

Roku 1887 byl přeložen na měšťanskou školu v Červeném Kostelci.[14] 11. srpna se s velkou slávou rozloučil s náchodskými občany a odstěhoval se do nového působiště.[3] O dva roky později byl jmenován ředitelem.[15] Protože byl finančně dobře zajištěný, nechal si tam vybudovat vilu se zahradou[3] podle návrhu architekta Edmunda Chaury.[16] I zde se účastnil veřejného života – byl např. ředitelem ochotnického divadla a členem výboru sokolské jednoty.[3] Ve volbách do říšské rady r. 1897 byl jmenován volebním komisařem pro V. kurii (všeobecnou); po vyhlášení výsledků se stal spolu s několika dalšími městskými funkcionáři terčem útoku rozvášněných dělníků, voličů neúspěšných sociálních demokratů, a na jeho vile bylo rozbito několik oken.[17]

V roce 1898 byl jmenován školdozorcem (školním inspektorem) pro českojazyčné školy v okresech Náchod, Nové Město nad Metují, Broumov a Trutnov.[18] Brzy se také přestěhoval zpět do Náchoda a svou kosteleckou vilu nabídl už následujícího roku k prodeji.[19] V říjnu 1903 si při nevydařeném skoku přes příkop zlomil nohu.[20] O dva roky později byl v Náchodě předsedou výboru, který uspořádal benefiční výstavu prací převážně amatérských výtvarníků na podporu Ústřední matice školské.[21][22] Pak odešel do penze a odstěhoval se[23] nejprve na Král. Vinohrady (1906), později na Zbraslav (1907).[24][25]

Zemřel 30. ledna 1926 v Modřanech (dnes část Prahy) a byl tam také pohřben.[26][27]

Dílo editovat

 
Červený Kostelec — ilustrace v Ottově vlastivědné encyklopedii Čechy

Proslavil se zejména kresbami. Zprvu je tvořil jen pro vlastní potřebu, ale díky pomoci ředitele náchodských škol J. K. Hraše se mu podařilo s nimi oslovit veřejnost.[3] Byl autorem řady „adres“ (ozdobných věnování), např. pro broumovského opata Jana Rottera, historika V. V. Tomka, sokolského vůdce Miroslava Tyrše a další.[3][2] Ohlas mělo přání císaři Františku Josefovi k padesátým narozeninám (1880), které vytvořil pro náchodskou učitelskou jednotu „Komenský“,[28] a o rok později ještě honosnější blahopřání korunnímu princi Rudolfovi k jeho sňatku s princeznou Štěpánkou.[3][29] Nakreslil také asi 30 portrétů.[2] Roku 1891 vystavoval některé své práce na jubilejní zemské výstavě v Praze a byl jedním z účastníků oceněných stříbrnou medailí[30] (ve skupině XXIII. – Školství).[31]

Byl autorem těchto knižně vydaných publikací:[32]

  • Album města Náchoda a okolí (před r. 1882)[2]
  • Vycházka na Krkonoše (1884)

Dále ilustroval např.:[32]

Byl rovněž jedním z ilustrátorů rozsáhlých děl Hrady, zámky a tvrze království Českého (August Sedláček) a Čechy (sestavil Jan Otto).[30]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených Horní Radechová 1843-1860, sign. 20-33, ukn 953, s. 12. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Dobeš Jan, s. 84. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ŘEHÁK KAMENICKÝ, Stanislav. Jan Dobeš. In: ŘEHÁK KAMENICKÝ, Stanislav. Kytice z hor. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1890. Dostupné online. S. 33–45.
  4. ↑ Listy z kraje. Z Mladé Boleslavi. Národní listy. 1872-02-24, roč. 12, čís. 54, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  5. ↑ Školní kronika. Beseda učitelská. 1873-04-17, roč. 5, čís. 16, s. 189. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  6. ↑ Náchodská učitelská jednota „Komenský“. Beseda učitelská. 1875-05-27, roč. 7, čís. 21, s. 247. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  7. ↑ Schůzi budou míti. Beseda učitelská. 1878-06-06, roč. 10, čís. 23, s. 273. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  8. ↑ Správa učit. jednoty „Komenský“. Beseda učitelská. 1879-01-30, roč. 11, čís. 5, s. 58. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  9. ↑ Veřejné přednášky. Beseda učitelská. 1879-02-27, roč. 11, čís. 9, s. 108. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  10. ↑ Náchodská učit. jednota „Komenský“. Beseda učitelská. 1881-07-21, roč. 13, čís. 30, s. 420. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  11. ↑ Sl. „Výboru ke zkoumání spisů pro mládež“ v Praze. Beseda učitelská. 1887-06-09, roč. 19, čís. 24, s. 343. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  12. ↑ Z Náchoda. Beseda učitelská. 1878-02-14, roč. 10, čís. 7, s. 84. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  13. ↑ KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Dobeš Jan (doplněk), s. 365. 
  14. ↑ Věstník učitelský. Národní politika. 1887-11-19, roč. 5, čís. 319, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  15. ↑ Věstník učitelský. Národní politika. 1889-09-29, roč. 7, čís. 269, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  16. ↑ Villa p. Jana Dobeše v Červeném Kostelci. Technický obzor. 1894-07-31, roč. 2, čís. 21, s. 175. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  17. ↑ Revoluce v Červeném Kostelci. Národní politika. 1897-11-16, roč. 15, čís. 317, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  18. ↑ Věstník osobní. Okresní školdozorci. Národní listy. 1898-06-08, roč. 38, čís. 215, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  19. ↑ Vila. Národní listy. 1899-03-16, roč. 39, čís. 75, s. 7. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  20. ↑ Osudný skok přes příkop. Národní politika. 1903-10-08, roč. 21, čís. 274, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  21. ↑ Z Náchoda. Národní listy. 1905-05-14, roč. 45, čís. 131, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  22. ↑ Otevření výstavy amatérů v Náchodě. Národní politika. 1905-07-31, roč. 23, čís. 208, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  23. ↑ Svou krásnou vilu. Národní politika. 1905-03-31, roč. 23, čís. 89, s. 19. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  24. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 90, obraz 809. Dostupné online.
  25. ↑ Změny držebností. Národní listy. 1907-10-26, roč. 47, čís. 296, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  26. ↑ Úmrtí. Národní politika. 1926-02-02, roč. 44, čís. 33, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  27. ↑ Okresní školní inspektor. Lidové noviny. 1926-02-02, roč. 34, čís. 59, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  28. ↑ Náchodská učitel. jednota „Komenský“. Beseda učitelská. 1880-05-27, roč. 12, čís. 22, s. 300. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  29. ↑ Adressa korunnímu princi. Beseda učitelská. 1881-03-17, roč. 13, čís. 12, s. 164. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  30. ↑ a b KRYŠPÍN, Vojtěch. Dobeš 2) Jan. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. Svazek 7. S. 704.
  31. ↑ Seznam cen udělených na všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Národní listy. 1892-02-05, roč. 32, čís. 36, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-12]. 
  32. ↑ a b Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR, není-li uvedeno jinak.

Externí odkazy editovat


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Dobeš_(kreslíř)&oldid=21991610“