Otevřít hlavní menu

Jan Čejka z Olbramovic (celým křestním jménem – dle jeho náhrobku – zřejmě Jan Tiburcí (dále jen Jan, což je jeho tradičně používané jméno), *údajně 1565 či 1566, zřejmě Čechy, z. 8. července 1623, Brno, pohřben tamtéž)[1] byl původně český šlechtic a příslušník starého českého rytířského rodu Čejků z Olbramovic. Z rodných končin přesídlil na Moravu, kde získal významný úřední post "Nejvyššího písaře Markrabství moravského" a postupně získal moravská panství Nové Syrovice, rozlehlé dominium Bystřice nad Pernštejnem a panství Borotín (vlastnil jen velmi krátce) a Jakubov. V době protihabsburského stavovského povstání (1618–1620) se stal předním moravským stavovským direktorem a defensorem. Po porážce revolty byl v roce 1621 zatčen, uvězněn a v roce 1622 odsouzen k trestu smrti. O rok později byl ale omilostněn a propuštěn, krátce poté zemřel.

Jan Čejka z Olbramovic
Erb Jana Čejky z Olbramovic z jeho brněnského náhrobku
Erb Jana Čejky z Olbramovic z jeho brněnského náhrobku

Moravský stavovský direktor
Ve funkci:
květen 1619 – 1621
Panovník Ferdinand II., Fridrich Falcký

Defenzor
Moravského markrabství
Ve funkci:
asi 1619? – 1621?
Panovník asi Ferdinand II., jistě Fridrich Falcký

Nejvyšší zemský písař Moravského markrabství
Ve funkci:
1608 – asi 1621
Panovník Rudolf II., Matyáš Habsburský, Ferdinand II., Fridrich Falcký

Purkrabí zemský (Markrabství moravského)
Ve funkci:
1600 – 1608
Panovník Rudolf II.

Narození údajně 1565 či 1566
asi Čechy
Úmrtí 8. července 1623
Brno
Národnost Čech
Děti neznámé
Sídlo především Police a Nové Syrovice
Zaměstnání úředník, majitel panství
Profese šlechtic (rytíř)
Náboženství protestantské, bratrské?
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

 
Rodový erb Čejků z Olbramovic po polepšení císařovnou a královnou Marií Terezií v 18. století

Bohatý a významný rytíř doby předbělohorské Jan Čejka z Olbramovic pocházel dle známého profesora Augusta Sedláčka zřejmě z tzv. Jedlčanské linie široce rozvětveného rodu Čejků (v tomto případě z dnešních Horních Jelčan od Kolína).

Jan se v mládí přiženil na Moravu a zřejmě v souvislosti se svým druhým sňatkem, který se uskutečnil snad v roce 1601, s ovdovělou moravsko-uherskou šlechtičnou Voršilou Lorantovou z Inky († 1612 či 1613), se asi definitivně přestěhoval z Čech na Moravu. Zde se stal osobním přítelem proslulého moravského politika a velmože Karla staršího ze Žerotína, se kterým sdílel protestanskou – snad bratrskou – víru.

Po roce 1601 spoluvládnul se svou chotí Voršilou Lorantovou z Inky jihomoravskému panství Polici (okres Třebíč) a v téže době držel blízké panství Nové Syrovice. Od roku 1609 vlastnil rozlehlé dominium Bystřice nad Pernštejnem a krátce (v lednu r. 1610) též panství Borotín (u Jevíčka), a pak i statek Jakubov (u Moravských Budějovic). Kolem roku 1619 vládl na svých statcích zhruba 451 osedlým, tj. cca 3000–4000 poddaným. V téže době žilo pro představu v Brně jen zhruba 5000 lidí! Jan tak patřil k nejbohatším mužům tehdejší Moravy (i když ne zcela k úplné špičce, do níž přináležel např. jeho přítel, zmíňovaný Karel st. ze Žerotína). Jednoznačně nejbohatším byl ale Jan mezi vesměs chudými či jen málo zámožnými, ale jinak značně početnými, Čejky z Olbramovic. Zároveň patřil k nejbohatším příslušníkům rytířského stavu tehdejší Moravy, tak i rytířstva sousedních Čech. Svého rozsáhlého jmění rytíř Čejka dosáhl částečně díky výhodným sňatkům, částečně díky dobrému hospodaření a zřejmě též díky úřadům, jež zastával.

Na Moravě, s níž spojil svůj osud, se stal po roce 1608 (odměnou díky věrnosti budoucímu císaři Matyášovi Habsburskému) nejvyšším zemským písařem a v době stavovského protihabsburského povstání ho moravští stavové jmenovali jedním z moravských stavovských direktorů a defensorů. Na rozdíl od českých direktorů však nebyli Moravané až tolik protihabsburští a to jim posléze napomohlo k mírnějším trestům.

Po porážce stavovského povstání, (které probíhalo mezi květnem 1618 až listopadem 1620) byl v létě roku 1621 zatčen, uvězněn v Olomouci a (poté definitivně) na hradě Špilberk v Brně a dne 3. listopadu 1622 byl v Brně odsouzen k trestu smrti. Tento trest byl rytíři Čejkovi – díky přestupu ke katolictví téhož roku (to osobně požadoval, a až překvapivě bedlivě sledoval sám panovník – Ferdinand II.) a díky konexím mocných přátel a příbuzných (často i jeho 3. choti Kateřiny Grizeldy Žďárské ze Žďáru) – nejprve změněn na doživotní vězení a později jeho věznění zrušil císařský dvůr úplně.

Jan Čejka byl ze žaláře propuštěn na počátku července 1623 jako těžce nemocný muž, u něhož se očekávala brzká smrt. Zemřel již po několika dnech svobody – dne 8. července 1623 v Brně. Jan zemřel jako zcela ožebračený, neboť jeho velké statky připadly jako konfiskát koruně, a byly dále postoupeny stoupencům císaře.[2] Jeho choť pohřbila rytíře Čejku na nejčestnějším místě Brna, do katedrály sv. Petra a Pavla. Tam je dodnes k vidění jeho částečně smytý náhrobek.[3]

Krátce k Janově třetí manželce – Kateřině Grizeldě Žďárské ze ŽďáruEditovat

Janovou třetí ženou byla od 16. listopadu 1615 Kateřina Grizelda Žďárská ze Žďáru (*poč. února 1589, †1631). Šlo o katoličku, a jelikož rytíř Čejka byl protestantem, šlo o konfesijně smíšený svazek, jakých v ten čas, již kvapem ubývalo. Slečna Žďárská byla dcerou Ctibora Tiburcího Žďárského ze Žďáru (*11. srpna 1545, †6. dubna 1615), který byl vlivným dvorským a zemským úředníkem. Za císaře Matyáše byl Ctibor Tiburcí jedním z českých místodržících a též purkrabím karlštejnským, což bylo pro jeho dceru i zetě Čejku (spolu s vlivným žďárským příbuzenstvem) v letech před i po povstání zřejmě jistou výhodou. Paní Čejková po zatčení manžela hmotně trpěla, přesto však nazapomenula na svého nešťastného chotě a nepolevila v prosbách o jeho propuštění. Po dočasné a obtížné hmotné nouzi a po manželově skonu se (zřejmě díky pomoci vlivné rodiny) znovu provdala. Jejím vyvoleným se stal příslušník zámožného rakouského rodu – Petr Ernst baron ze Schönkirchenu. Kateřina Grizelda zemřela již v roce 1631 ve 42 letech. Místem skonu mohla být Morava či manželovo Rakousko. Zda měla ve svém prvním nebo druhém manželství potomky, není zatím známo.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Údaje upřesněny dle opisu textu z jeho poškozeného náhrobku na vnější zdi brněnské katedrály sv. Petra a Pavla.
  2. a b FRIDRICH, Hynek. Zapomenutá dcera kladenského pána: Kateřina Grizelda Žďárská ze Žďáru a její životní partneři. Posel z Budče. Almanach poutníků na staroslavnou Budeč. (JDE O MUZEJNÍ SBORNÍK SLÁDEČKOVA VLAST. MUZEA V KLADNĚ). 27. září 2014, čís. 31, s. 24-36. ISBN 978-80-904728-7-7. 
  3. HANÁČEK, Jiří. Heraldické památky na Petrově. Heraldická ročenka. Roč. 1984, s. 18-19. 

LiteraturaEditovat

  • FRIDRICH, Hynek. Zapomenutá dcera kladenského pána: Kateřina Grizelda Žďárská ze Žďáru a její životní partneři. In.: Posel z Budče. Almanach poutníků na staroslavnou Budeč, Kladno 2014, č. 31, s. 24–36.
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Čejkové z Olbramovic, s. 36-37. 
  • HANÁČEK, Jiří. Heraldické památky na Petrově. In.: Heraldická ročenka 1984, s. 13–38. K Čejkovi s. 18–19.
  • JANÁČEK, Josef – LOUDA, Jiří. České erby. Praha 1988, s. 64–65.
  • SCHUSTER, Michal. Dějiny obce Borotín od nejstarších dob do roku 1989. Borotín 2017, s. 49.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat