Otevřít hlavní menu

Hradčanská pahorkatina je geomorfologický podokrsek[1] a zalesněné kapesní pohoří, členitá pískovcová plošina či pahorkatina, ležící v okrese Česká Lípa mezi pásmem Máchova jezera na jihu, řeky Ploučnice na severu, silnicí DoksyMimoň na východě a Provodínem na západě. Zabírá katastrální území města Doksy a těsně přiléhající obce Hradčany. Oblast je místně (nesprávně) nazývána Polomené hory (srovnej Polomené hory), kromě toho má celou řadu dalších místopisných názvů: Kumerské pohoří, Kummerské pohoří, Kummer, Kummergebirge, Komárovské pohoří, Komáří vrchy, Hradčanské bučiny. Ve 20. století bylo území součástí bývalého vojenského prostoru Ralsko, později přešlo do správy Vojenských lesů a statků ČR.[2]

Hradčanská pahorkatina
Pískovcová rokle
Nejvyšší bod 458 m n. m. (Dub)
Délka 6 km

Nadřazená jednotka Provodínská pahorkatina
Sousední
jednotky
Provodínské kameny, Jestřebská kotlina, Českolipská kotlina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Horniny pískovec, čedič
Povodí Ploučnice a její přítoky
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Charakter územíEditovat

 
Vrch Dub a Hradčanské bučiny z Pecopaly

GeologieEditovat

Hradčanská pahorkatina je protažena ve směru SZJV, je asi 6 km dlouhá a 4 km široká, oproti okolní krajině vystupuje zhruba o 100 m výše a je poměrně výrazně tektonicky ohraničená. Nejsložitější morfologii má ve svém severovýchodním výběžku – Hradčanských stěnách (takto se někdy mylně nazývá celé pohoří) nad blízkou vesnicí Hradčany, kde jsou nejvíce vyvinuty četné formy selektivního zvětrávání a odnosu pískovců, i do forem malých skalních měst. Plošina je tvořena velmi rozmanitými pískovci jizerských vrstev, ve kterých se vyskytují jak šedé až hnědé kvádrové pískovce, tak žlutavé a někdy až cihlově červené vápnité pískovce. Pískovce, často ve formě převisů, jsou odkryty zejména v bezpočtu dílčích roklí, jež jsou na jiných místech zase střídány různými hřbety. Projevuje se zde velká svahová dynamika projevující se odlamováním skal a lokálními sesuvy. Pískovcová plošina je na několika místech proražena třetihorními čedičovými neovulkanity – vůbec nejvyšším vrcholem celého pohoří je Dub (458 m n. m.) v severozápadní části pohoří v oboře Velký Dub, druhý výrazný vrchol je Pecopala neboli Pec (451 m n. m.) v jihovýchodní části pohoří.[2]

Geomorfologické členěníEditovat

 
Čedičové skály na Pecopale

V geomorfologickém smyslu je Hradčanská pahorkatina podokrsek, jemuž je nadřazenou jednotkou okrsek Provodínská pahorkatina. Na severozápadě na území navazuje další, ale převážně již bezlesá skupina neovulkanitů patřící do Provodínské pahorkatiny – podokrsek Provodínské kameny. Další okolní jednotky vyššího řádu jsou Jestřebská kotlina a Českolipská kotlina.[3]

VodstvoEditovat

Přestože srážky jsou zde jsou jen průměrné a neprotéká zde žádný stálý vodní tok, působí pohoří vlhkým dojmem a je podobné Labským pískovcům – v roklích nalezneme skály porostlé mechovými koberci či mechové zahrádky. Na mnoha místech se udržují louže a mokřady. Je to způsobeno velkým množstvím jílových minerálů uvolněných z vápnitých pískovců, zvětralých vulkanitů a spraší. Okolní nížiny jsou naopak dosti vodnaté, jsou odvodňovány na severu Ploučnicí a jinde jejími přítoky – na východě Hradčanským a Břehyňským potokem a na jihu Robečský potokem s prominentním Máchovým jezerem.[2]

ZalesněníEditovat

Je to možná poslední pískovcové pohoří, kde se běžně zachoval původní "před-borový" les. V okolí Ploučnice nalezneme prosvětlené doubravy podobného typu, jaké zde asi rostly v mezolitu, na pískovcích jsou zde běžné rozsáhlé bučiny a další listnaté stromy. Jinak je však území porostlé mladým jehličnatým lesem.[2]

OsídleníEditovat

Na různých místech pohoří byly nalezeny stopy (keramické zlomky a pazourky) po osídlení několika pravěkými kulturami.[2]

Ochrana přírodyEditovat

Celé území Hradčanské pahorkatiny je součástí chráněné lokality Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady a evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko soustavy Natura 2000.[4] Jižní část území s vrchem Pecopala je chráněno v rámci národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, dříve se vážně uvažovalo o rozšíření rezervace na celé území.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 
  2. a b c d e f CÍLEK, Václav. Kumerské pohoří: výzkum pískovcových převisů a pseudokrasu (kulturně-pseudokrasová studie) [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné online. 
  3. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
  4. POSPÍŠILOVÁ, Jana. Geomorfologické poměry Hradčanských stěn (Diplomová práce) [online]. Olomouc: Geography.upol.cz], 2008 [cit. 2013-04-14]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat