Geomorfologie

vědecké studium tvarů krajiny a procesů, které je formují

Geomorfologie je věda zabývající se studiem tvarů, vzniku a stáří zemského povrchu. Termín geomorfologie v dnešním smyslu poprvé v literatuře použil americký geolog W. J. McGee v roce 1893. Objektem geomorfologie je reliéf povrchu planety Zeměreliéf. Předmětem geomorfologie je pak řešení vztahů v rámci objektu tj. vazeb mezi složkami reliéfu.

Zemský povrch
Cono de Arita en Salta (Argentina).

Podle Farského (2008) je geomorfologie vědní disciplínou, která se z pohledu objektu a předmětu zabývá georeliéfem, jeho jednotlivými tvary a způsoby jejich vzniku, tedy procesy vedoucími ke změně materiálního základu těchto tvarů.“[1]

Členění geomorfologie editovat

Zemské tvary vznikají působením endogenních (vnitřních) a exogenních (vnějších) činitelů. Vnější jsou např. vítr, voda, ledovec. Vnitřní např. vrásnění, zemětřesení, sopky.

Vnější geomorfologičtí činitelé editovat

Vnější geomorfologičtí činitelé působí:

  • erozně
  • transportně
  • akumulačně

Nejdůležitějším předpokladem působení vnějších činitelů je zvětrávání.

Působení vody editovat

Pod pojmem působení vody rozumíme působení tekoucí vody, ale nikoliv řeky. Geomorfologické tvary vzniklé tímto působením jsou:

  • ron – jedná se o jakési plošné smývání půdy v místě, kde jsou horniny nezpevněné.
  • erozní rýhy – rýhy, vzniklé erozní činností dopadající srážkové vody. Hloubka a tvar rýhy záleží na tvrdosti horniny. Když je hornina tvrdší, vytváří se rýhy ve tvaru V. V měkčích horninách se vytváří rýhy ve tvaru U.
  • zemní pyramidy – mají tvar úzkého pilíře se širším kamenem nahoře. V ČR se jedná např. o Kokořínské pokličky.
  • badland – vytváří se v suchých oblastech bez vegetace, kde je půda z měkkých sedimentů. Vlivem prudkého deště tu vznikají rýhy o různé hloubce a vzniká zvlášť nesourodý a neschůdný terén.

Působení řek editovat

Působení ledovců editovat

Ledovce způsobují svojí tíhou v krajině ohlazování skal nebo tvoření údolí a jezer. Geomorfologické tvary:

  • moréna
  • pleso
  • oblík – zaoblený malý kopec s podložím z velmi tvrdých hornin, který odolal plošné ledovcové erozi.
  • bludný balvan
  • thufur – malý kopeček (max. výška 1 m) s ledovým jádrem
  • pingo – osamocený pahorek s ledovým jádrem (max. výška kol. 50 m). Vyskytuje se v oblastech s trvale zmrzlou půdou.
  • ledovcový stůl – tvar, vypadající jako hřib. Klobouk tvoří kámen, který zabraňuje slunečním paprskům, aby noha tvořená ledovcem roztála.
  • trog
  • fjord
  • matterhorn – jehlanovitá hora. Po stranách hory je několik samostatných ledovců, které ji obrušují do stále strmější a ostřejší podoby. Příkladem je švýcarský Matterhorn.

Působení moře editovat

Moře ovlivňuje vzezření pobřeží. Působí na něj buď erozivně, nebo akumulačně.

Akumulační tvary editovat

Erozní tvary editovat

K vidění hlavně na mysech a klifech.

  • mořská (skalní) brána
  • skalní pilíř – zůstane po zřícení brány

Geomorfologie České republiky editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Geomorfologické členění Česka.
provincie
subprovincie (dříve soustava)
Česká vysočina
Šumavská subprovincie
Česko-moravská subprovincie
Krušnohorská subprovincie
Krkonošsko-jesenická (Sudetská) subprovincie
Česká tabule
Středoevropská nížina
Středopolské nížiny
Západní Karpaty
Vněkarpatské sníženiny
Vnější Západní Karpaty
Západopanonská pánev
Vídeňská pánev

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. FARSKÝ, Ivan; MATĚJČEK, Tomáš. Vybrané kapitoly z fyzické geografie. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008. ISBN 978-80-7044-996-7. S. 8. 

Literatura editovat

  • BALATKA, B; RUBÍN, J. a kolektiv. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha: Academia, 1986. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat