Skalní město
Skalní město se řadí k mezoformám reliéfu. Jedná se o odborný geomorfologický termín používaný pro seskupení různých skalních tvarů, jako jsou skalní bloky, věže, stěny aj., které vznikly zvětráváním a následným odnosem materiálu v různých typech hornin (vulkanických, sedimentárních, krystalických aj.).[1]
Vývoj
editovatSkalní města jsou součástí reliéfů tabulí, tj. reliéfu na horizontálně uložených horninách. V počátečním stádiu vývoje tohoto typu reliéfu vzniká tzv. stupňovina, která je složena z úrovní tvořených strukturními plošinami a strukturními stupni. Strukturní stupně jsou erozní činností vody, větru a gravitace u úpatí podkopávány tak, že ustupují a ve druhé fázi vznikají svědecké vrchy a hory se stejnou výškou, jako má původní tabule. Tam, kde tabule budují masívní horniny, jako jsou kvádrové pískovce, mohou vznikat právě skalní města.[2]
Nejvyvinutější skalní města se utváří v pískovcích, které bývají protkány sítí různě ukloněných, často navzájem kolmých puklin.[3] Tyto pukliny dělí horninu na jednotlivé bloky – kvádry. Erozní činitelé pak na takto rozrušenou horninu působí mnohem intenzivněji.
Podle Rubína et al. (1986)[1] se méně dokonalá skalní města vyvíjejí i v dalších sedimentárních horninách (vápencích, dolomitech a travertinech), ve vyvřelých horninách (výlevných i hlubinných) či v krystalických břidlicích.
Forma
editovatV pískovcových skalních městech se díky dobré propustnosti hornin a erozi působící zejména podél preferenčních cest, tj. puklin, mohly vyvinout rozličné tvary skalních věží, jehel, bloků, kulis, stěn a štítů. Tyto tvary ve skalních městech dosahují výšek úctyhodného rozpětí – od několika málo jednotek až desítek metrů, po hodnoty přesahující 100 metrů. Skalní tvary od sebe oddělují úzké soutěsky a hluboké kaňony.
K mikroformám reliéfu, které se vyvinuly ve skalách pískovcových měst, se řadí voštiny, lišty, římsy, skalní hodiny, okna aj. K mezoformám potom náleží jeskyně, skalní převisy, brány, viklany aj.
Rozšíření
editovatČeská republika
editovatV České republice je vznik skalních měst vázán především na oblasti výskytu křemenných kvádrových pískovců v České křídové tabuli. Výšky českých skal se pohybují v rozmezí 10 – 80 metrů. K nejznámějším oblastem v ČR patří:[1]
- Děčínská vrchovina: Tiské stěny, Jetřichovické stěny, Pravčická brána
- Broumovská vrchovina: Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny, stolová hora Ostaš
- Ralská pahorkatina: Rač u Zakšína, Kokořínsko, u Vojtěchova, u Vlhoště, Hradčanské stěny, Sloupské skalní město
- Jičínská pahorkatina: Prachovské skály, Besedické skály, Klokočské skály, Betlémské skály, Hruboskalské skalní město, Příhrazské skály
- Svitavská pahorkatina: Budislavské skály
Oblasti skalních měst jsou v České republice chráněné, většinou jako CHKO či NP:
- CHKO Broumovsko
- CHKO Labské pískovce
- NP České Švýcarsko
- CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
- CHKO Český ráj
Rubín et al. (1986)[1] dále pokládá za skalní města také některé tvary v neovulkanitech (Kozelka u Manětína) a v žulách. K nim patří oblasti pohraničních pohoří:
- Medvědí stezka na Šumavě
- Frýdlantské cimbuří v Jizerských horách
- Choustník u Tábora
- Ludvíkovské skalní město
Existují také skalní města z kulmských hornin, např.
Evropa
editovatNa Slovensku jsou zmiňována tato skalní města:
- ve třetihorních vápnitých slepencích: Súlovské skály
- ve vulkanitech: Vtáčnik (Buchlov, Žarnov), Kremnické vrchy (Zlatá Studňa), Polana (Ľubietovský Vepor)
- v dolomitech: Malá Fatra (Veľký Rozsutec), Západní Tatry (Osobitá), Rajecké Teplice (Rajecké skály)
V Evropě jsou nejvýznamnější skalní města:
- v pískovcích: Německo (Saské Švýcarsko – Elbsandsteingebirge, Lužické hory jižně od Žitavy), Polsko (Góry Stolowe), Bulharsko (Belogradčické skály), Lucembursko (Echternach), Francie (Fontainbleau, Causses – Chaos de Montpellier-le-Vieux)
Svět
editovatVe světě jsou skalní města rozšířena například v:
1. pouštních a polopouštních oblastech:
2. granitických horninách:
- Mongolsko: u Goricha
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d RUBÍN, Josef; BALATKA, Břetislav. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. 1.. vyd. Praha: Academia, 1986. 388 s. S. 78.
- ↑ DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1988. 476 s. S. 94.
- ↑ HÄRTEL, Handrij et al. (eds.). Sandstone Landscapes. Praha: Academia, 2007. 493 s. ISBN 978-80-200-1577-8. S. 34–43. (anglicky)
Literatura
editovat- RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁNOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Skalní města do kapsy. Praha: KMa s.r.o., 2006. 444 s. ISBN 80-7309-324-3. – přehled skalních oblastí v ČR