Henrietta Marie Falcká

falcká princezna, hraběnka z Mukačeva

Henrietta Marie Falcká (17. července 1626, Den Haag18. září 1651, Sárospatak) byla rodem falcká princezna, titulární rýnská falckraběnka a sňatkem hraběnka z Mukačeva.

Henrietta Marie Falcká
Narození17. července 1626
Haag
Úmrtí18. září 1651 (ve věku 25 let)
Sárospatak
PohřbenaKatedrála svatého Michaela
Sňatek4. dubna 1651
ManželZikmund II. Rákóczi
OtecFridrich Falcký
MatkaAlžběta Stuartovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Původ, mládí

editovat

Henrietta (Jindřiška) Marie se narodila jako třetí dcera/deváté dítě „zimního krále“ Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny (1596–1662). Jejími prarodiči byli z otcovy strany falcký kurfiřt Fridrich IV. Falcký a jeho manželka Luisa Juliana Oranžská, z matčiny pak anglický král Jakub I. Stuart a Anna Dánská. Světlo světa spatřila v nizozemském Haagu, kam uprchli její rodiče po ztrátě českého trůnu po bitvě na Bílé hoře.

Všestranně nadaná malá princezna vyrůstala v péči vychovatelů v Leidenu, posléze na dvoře své matky v Haagu a nakonec byla poslána na dvůr své tety z otcovy strany, bývalé braniborské kurfiřtky Alžběty Šarloty Falcké do Krosna Oderského.

Manželství

editovat

4. dubna roku 1651 se v Sárospataku provdala za Zikmunda Rákócziho (1622–1652), hraběte z Mukačeva, mladšího syna knížete Jiřího I. Rákócziho ze Sedmihradska. Oddávajícím byl samotný Jan Amos Komenský, který v té době pobýval v Uhrách. Marie Henrietta se však tomuto sňatku zuřivě bránila; v četných dopisech svému bratrovi prosila o pomoc a pochybovala o tom, zda tento manželský projekt, jenž byl dílem braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I., je skutečně dynasticky účelný. Henrietta měla být "nemocná zármutkem" a neustále plakala. Nakonec však prosadil Fridrich Vilém svou, když uvedl všechny podstatné argumenty pro tento sňatek, totiž že Sedmihradský disponuje více než 200 služebníky a 50 dvořany i četnými pevnostmi, mimo to nechal celý svůj dům vybavit stříbrným nádobím; mezi protestantskými knížaty byl tou nejlepší partií.

Na cestě z Krosna přes Slezsko, Polsko a Uhry do Sedmihradska princeznu doprovázel brabiborský komoří Ulrich Wenzel.

Henrietta Marie však zemřela nečekaně 18. září 1651 v 25 letech věku, jen několik měsíců po svatbě, po svém příchodu do Sedmihradska, aniž by přivedla na svět dítě. Pochována byla v katedrále sv. Michaela ve Weißenburgu (dnešní Alba Iulia).[1] Její manžel Zikmund ji přežil jen o necelých pět měsíců a byl pohřben po jejím boku.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Fridrich III. Falcký
 
 
Ludvík VI. Falcký
 
 
 
 
 
 
Marie Braniborsko-Kulmbašká
 
 
Fridrich IV. Falcký
 
 
 
 
 
 
Filip I. Hesenský
 
 
Alžběta Hesenská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Saská
 
 
Fridrich Falcký
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
 
 
Vilém I. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Juliana ze Stolbergu
 
 
Luisa Juliana Oranžská
 
 
 
 
 
 
Ludvík z Montpensier
 
 
Šarlota Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Jacqueline de Longwy
 
'Henrietta Marie Falcká'
 
 
 
 
 
Matyáš Stuart, IV. hrabě z Lennoxu
 
 
Jindřich Stuart, Lord Darnley
 
 
 
 
 
 
Markéta Douglasová
 
 
Jakub I. Stuart
 
 
 
 
 
 
Jakub V. Skotský
 
 
Marie Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Marie de Guise
 
 
Alžběta Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Kristián III. Dánský
 
 
Frederik II. Dánský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Sasko-Lauenburská
 
 
Anna Dánská
 
 
 
 
 
 
Oldřich III. Meklenburský
 
 
Žofie Meklenburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dánská
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henriette Marie von der Pfalz na německé Wikipedii.

  1. Princess Henrietta of the Palatinate. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Historisch-Philosophischer Verein zu Heidelberg: Neue Heidelberger Jahrbücher. Band 14, G. Koester, 1955, S. 241 ff.
  • Sophie Ruppel: Verbündete Rivalen. Geschwisterbeziehungen im Hochadel des 17. Jahrhunderts. Böhlau Verlag Köln Weimar, 2006, S. 354 Digitalisat
  • Claudia Opitz: Höfische Gesellschaft und Zivilisationsprozess. Norbert Elias' Werk in kulturwissenschaftlicher Perspektive. Böhlau Verlag, Köln/Weimar 2005, S. 214 ff

Externí odkazy

editovat