Kristián III. Dánský

Král dánský a norský

Kristián III. (12. srpna 15031. ledna 1559) byl od roku 1534 dánský a od roku 1537 norský král, vévoda šlesvický a holštýnský. Patřil k Oldenburské dynastii.

Kristián III. Dánský
Král dánský a norský
Portrét
Kristián III. Dánský
Doba vlády15341559, Dánsko
15371559, Norsko
Narození12. srpna 1503
Úmrtí1. ledna 1559
PředchůdceFrederik I. Dánský
NástupceFrederik II. Dánský
ManželkaDorotea Sasko-Lauenburská
PotomciAnna
Frederik
Magnus
Jan
Dorotea
DynastieOldenburkové
OtecFrederik I. Dánský
MatkaAnna Braniborská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Kristián byl nejstarším synem dánského krále Frederika I. a jeho první manželky Anny Braniborské. Pod jeho vedením zažívala monarchie mohutný rozvoj.

Během své zahraniční cesty v roce 1521 se tehdy osmnáctiletý Kristián ve Wormsu setkal s Martinem Lutherem; toto setkání na něho učinilo silný a nesmazatelný dojem a stal se přesvědčeným luteránem.

V roce 1523 mu jeho otec předal správu části šlesvického a holštýnského vévodství se sídlem v Hadersleben, kde zaváděl reformaci.

Spory o trůn a Hraběcí válkaEditovat

Když 10. dubna roku 1533 zemřel Kristiánův otec Frederik I., zpěčoval se většinově katolický sněm zvolit luteránsky orientovaného Kristiána; volba byla přesunuta na následující rok. V tomto období byly Dánsko a Norsko bez krále. Luteránská menšina ve sněmu nabídly spolu s purkmistry z Kodaně a Malmö vévodovi Kristiánovi trůn, ten však odmítl, stejně jako podporu Lübecku a Hanzy, neboť by to znamenalo nové závazky. Nato oba purkmistři zahájili kroky k znovudosazení na trůn Kristiána II., který byl uvězněn na hradě Sønderborg. Tak vypukla tzv. Hraběci válka.

Kristián přijal volbu králem teprve po prosbě sněmu, poté, co Lübeck a jeho spojenci v roce 1534 napadli Dánsko a dobyli prvních vítězství. Šlechta ho zvolila 4. června roku 1534 na shromáždění v kostele sv. Sörena v Rye. Říšská rada musela Kristinovi předat větší část své moci, pak teprve volbu přijal. Ve volebním proslovu řekl: "Poté, co Norské království tak velmi na moci a majetku sníženo bylo a obyvatelstvo Norského království samo pána a krále není s to udržet a teď toto království s dánskou korunou na věčné časy je spojeno (...), má podle toho pod Dánskou korunou být a zůstat stejně tak, jako ostatní země Jutsko, Fyn, Sjælland a Skåne, a od nynějška nikdy jako království označováno nebude, nýbrž jako část království Dánska na věčné časy." Tím skončila státní svébytnost Norska.

Kristián III. měl na začátku svého panování pouze kontrolu nad Jutskem. V září povstali v severním Jutsku měšťané a sedláci pod vedením Skippera Clementa; povstání byla záhy potlačeno a třebaže Clement prchl, byl brzy jat a 9. září 1536 ve Viborgu oběšen. Mrtvola byla rozčtvrcena a pro výstrahu vystavena a na uťatou hlavu byla nasazena olověná koruna.

Zkraje roku 1535 se přesunula Kristiánova vojska na Fyn, kde Johann Rantzau 11. června v bitvě u Øksnebjergu dobyl rozhodného vítězství nad zatím rozhádanými protivníky. Zhruba současně zvítězila dánsko-švédská flota pod vedením Pedera Skramse u Svendborgsundu nad flotou Lübecku. 29. července 1536 dobyl 33letý Kristián Kodaň a Dánsko bylo opět sjednoceno.

V Norsku panovalo v jižních a severních částech země rozdílná mínění o nástupci Frederika I. V severní části vládl biskup Olav Engelbrektsson a ten se protivil luteránskému králi vší silou a nutil ostatní členy rady ke konfrontaci. Když však Hraběcí válka skončila naprostým Kristiánovým vítězstvím a jeho jednotky vtáhly do Norska, musel Olav opustit zemi. Sněm uznal Kristiána roku 1537 králem a byl rozpuštěn a Norsko ztratilo svou samostatnost.

Během krátké doby, v letech 15341536 tedy potlačil povstání měst a sedláků, omezil moc Riksdagu, rozpustil norský sněm a vláda přešla do rukou dánských královských rádců.

ReformaceEditovat

Další důležité kroky jeho vlády byly v oblasti vztahu s církví. Kristián byl zapáleným luteránem a na základě augšpurské konfese zaváděl reformaci v Dánsku, Norsku a na Islandu, kde se ovšem setkávala se značným odporem. 12. srpna roku 1536 uvěznil tři katolické biskupy – částečně aby zlomil odpor proti reformaci, částečně aby vyvlastněním rozsáhlých církevních majetků získal štít proti velkým pozemkovým vlastníkům. Ve prospěch koruny tedy zkonfiskoval církevní půdu.

Stál na straně Francie a německých protestantů proti císaři Karlu V.; podporoval rozvoj hospodářství a obchodu; zveřejnil dánský překlad bible (1550).

Manželství a potomciEditovat

V roce 1525 se Kristián oženil s princeznou Doroteou Sasko-Lauenburskou (1511–1571), dcerou vévody Magnuse I. Sasko-Lauenburského. Z manželství vzešlo pět potomků:

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Kristián V. Oldenburský
 
 
Dietrich Oldenburský
 
 
 
 
 
 
Agnes von Hohnstein-Heringen
 
 
Kristián I. Dánský
 
 
 
 
 
 
Gerhard VI. Holštýnsko-Rendsburský
 
 
Helvig Schauenburská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Alžběta Brunšvicko-Lüneburská
 
 
Frederik I. Dánský
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Brandenburský
 
 
Jan Braniborsko-Kulmbašský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
Dorotea Braniborská
 
 
 
 
 
 
Rudolf III. Saský
 
 
Barbara Sasko-Wittenberská
 
 
 
 
 
 
Barbora Lehnická
 
'Kristián III.'
 
 
 
 
 
Fridrich I. Brandenburský
 
 
Albrecht III. Achilles
 
 
 
 
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
Jan Cicero Braniborský
 
 
 
 
 
 
Jakub Bádenský
 
 
Markéta Bádenská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Lotrinská
 
 
Anna Braniborská
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Saský
 
 
Vilém III. Durynský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Brunšvicko-Lüneburská
 
 
Markéta Saská
 
 
 
 
 
 
Albrecht II. Habsburský
 
 
Anna Habsburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Lucemburská
 

Externí odkazyEditovat