Rýnské falckrabství

historický státní útvar

Rýnské falckrabství neboli Falcké hrabství na Rýně (německy Pfalzgrafschaft bei Rhein) byl státní útvar a stát Svaté říše římské, v roce 1356 povýšen na kurfiřtství. Existovalo do roku 1803 s hlavním městem provincie Heidelbergem, později Mannheimem.

Falcké hrabství na Rýně
Pfalzgrafschaft bei Rhein
 Lotrinské vévodství
 Rýnské Franky
10851356 (1803) Falcké kurfiřtství 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Rýnské falckrabství roku 1329
Obyvatelstvo
Státní útvar
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Vznik
1085 – vznik Rýnského falckrabství
1356 – povýšeno na kurfiřtství
Zánik
1803 – anektováno Bádenskem
Státní útvary a území
Předcházející
Lotrinské vévodství Lotrinské vévodství
Rýnské Franky Rýnské Franky
Následující
Falcké kurfiřtství Falcké kurfiřtství

Historie

editovat
Související informace naleznete také v článku Rýnská Falc.

Úřad falckého hraběte se objevuje poprvé v roce 535 v souvislosti s dvorem franského krále Childeberta I. Na rozdíl od polonezávislých vévodů působila falcká hrabata jako stálí zástupci krále v rámci určitých regionů. Za merovejské dynastie byl titul falckého hraběte pouhým úřadem, do kterého byl jedinec jmenován, postupem doby se vyvinul v titul dědičný.

Lotrinské falckrabství

editovat
 
Erb lotrinského vévody

Původ falckrabství sahá až do království Lotharingie. Franská moc se až do 10. století opírala o královský palác (Pfalz) v Cáchách spravovaném falckým hrabětem, což z něj činilo mocného člověka, zároveň byl ze všech falckých hrabat nejvýznamnější.

V roce 959 byla Lotharingie rozdělena na dvě vévodství: Horní Lotrinsko (jižní část) a Dolní Lotrinsko (severní část), přičemž autorita falckraběte se nacházela v oblasti celého Horního Lotrinska, jeho feudální panství však zůstávala roztroušena v jihozápadní části Frank a Porýní kolem Kolína nad Rýnem a Bonnu a oblastí kolem Mosely a Nahe. Kvůli neutuchajícím bojům s kolínskými arcibiskupy byl fackrabě nucen přesunout pole působnosti na jižní část Eifelu a dál do oblasti Horního Rýna. Několik krajů na obou březích řeky tu náleželo Ezzonským, tedy rodu falckraběte.

V roce 1085 po smrti ezzonského falckraběte Heřmana II. pozbyl titul v Lotrinsku vojenského významu. V praxi to znamenalo, že jeho nástupce Jindřich z Laachu se stal pouhým feudálním magnátem nad vlastními územími podél Horního Rýna a v jihozápadních Frankách, toto území potom vešlo ve známost jako falcké hrabství na Rýně.

Rýnské falckrabství

editovat
 
Erb falce v době Štaufů a Welfů

Rýnské falckrabství, resp. Rýnská Falc, vznikla přesunutím lotrinského falckrabství z oblasti kolem Cách a od dolního toku Rýna přes Moselu ke střednímu a hornímu toku Rýna do povodí dolního Neckaru v 11. a 12. století. Centrem bylo nejprve Alzey a později Heidelberg. První zmínka o porýnské Falci pochází z roku 1093.

Roku 1156 udělil císař Fridrich I. Barbarossa svému nevlastním bratru Rýnské falckrabství v léno. Území Rýnské Falce tvořily statky lotrinského falckrabství, sálsko-štaufských domén a fojtství a církevní domény (biskupství špýrské a wormské, říšské opatství Lorsch). Po krátké vládě Welfů (v letech 1195–1214), připadla Falc Ludvíku I. Bavorskému, jehož syn Ota II. se v roce 1225 oženil s dědičkou Welfů Anežkou († 1267) a tím Falc definitivně připadla Wittelsbachům. Do roku 1329 bylo Rýnské falckrabství spojeno s Bavorským vévodstvím. Císař Ludvík IV. Bavor musel roku 1329 svým synovcům odstoupit vedle rýnských držav většinu bavorské Nordgau, tj. pozdější Horní Falce; na základě této smlouvy se rod Wittelsbachů rozdělil na starší falckou a mladší bavorskou hlavní linii a o kurfiřtskou hodnost se měly dělit. Starší falcká linie ale získala kurfiřtskou hodnost pro sebe v roce 1356.

Související články

editovat