Gerhard Schaffran
Gerhard Schaffran (4. července 1912 Leschnitz, Horní Slezsko – 4. března 1996 Drážďany)[1] byl kapitulní vikář arcidiecéze Breslau pro arcibiskupství Görlitz a biskup drážďansko-míšenský.
Jeho Excelence Mons. Gerhard Schaffran | |
---|---|
Drážďansko-míšeňský biskup | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | berlínská |
Diecéze | drážďansko-míšeňská |
Předchůdce | Otto Spülbeck |
Nástupce | Joachim Reinelt |
Heslo | „Soli Deo“ „Bohu samotnému“ |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1. srpna 1937 světitel Adolf Bertram |
Biskupské svěcení | 22. ledna 1963 světitel Alfred Bengsch 1. spolusvětitel Friedrich Maria Rintelen 2. spolusvětitel Hugo Aufderbeck |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zúčastnil se |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 4. července 1912 |
Místo narození | Leśnica |
Datum úmrtí | 4. března 1996 (ve věku 83 let) |
Místo úmrtí | Drážďany |
Místo pohřbení | biskupská krypta katedrály Nejsvětější Trojice v Drážďanech |
Povolání | římskokatolický duchovní |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se jako syn učitele. Předtím byl převelen z Vratislavi (dříve Breslau) do Leśnice (dříve Leschnitz). Jako důstojník padl v první světové válce a jeho vdova se s Gerhardem a jeho sourozenci přestěhovala do Görlitz. Nejprve navštěvoval gymnázium v Berlíně, ale maturitu složil v Görlitz a teologii studoval v Breslau. Po vysvěcení na kněze 1. srpna 1937 kardinálem Adolfem Bertramem působil nejprve jako kaplan v Breslau, pak jako vojenský kaplan během války a poté se dobrovolně přihlásil jako zajatecký kaplan v sovětském zajetí v Ázerbájdžánu. Po propuštění z vězení odešel záměrně do NDR, kde byl rektorem katechetického semináře v Görlitz a od roku 1959 působil jako lektor homiletiky v semináři v Neuzelle a jako vězeňský kaplan.
24. listopadu 1962 byl jmenován titulárním biskupem v Semnea a pomocným biskupem kapitulního vikáře Ferdinanda Piontka. Na biskupa byl vysvěcen 22. ledna 1963 berlínským biskupem Alfredem Bengschem. Spolusvětiteli byli pomocní biskupové Friedrich Maria Rintelen z Magdeburgu a Hugo Aufderbeck z Erfurtu. Jeho heslem bylo Soli Deo.
Dne 8. listopadu 1963 ho zvolila katedrální kapitula v Görlitz za nástupce biskupa Ferdinanda Piontka a 26. listopadu 1963 mu byla stejně jako Piontkovi udělena Svatým stolcem všechna práva sídelního biskupa.[2] Na jeho podporu mu po jmenování míšeňským biskupem pomáhal pomocný biskup Bernhard Huhn, který jej v roce 1972 vystřídal ve funkci apoštolského administrátora této diecézní oblasti v Görlitz.
Úřadu míšeňského biskupa se ujal 23. září 1970. Do roku 1987 vedl míšeňskou diecézi, jejíž název byl 15. listopadu 1979 změněn na diecézi drážďansko-míšenskou a jejíž sídlo bylo v roce 1980 přeneseno z Budyšína do Drážďan. V letech 1980–1982 předsedal Berlínské biskupské konferenci. Vrcholem jeho práce bylo uspořádání jediného katolického setkání v NDR ve dnech 10. – 12. července 1987 v Drážďanech.
Dne 1. srpna 1987 přijal papež Jan Pavel II. jeho žádost o rezignaci, která byla podána v souladu s kanonickým právem. Zemřel v Drážďanech v roce 1996 a byl pohřben v biskupské kryptě katedrály Nejsvětější Trojice v Drážďanech.
Spisy
editovat- Die Stifte Melk, Dürnstein, Göttweig, Klosterneuburg (Kláštery Melk, Dürnstein, Göttweig, Klosterneuburg). Langewiesche 1958, společně s Gerhardem Kerffem. (německy)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Gerhard Schaffran na německé Wikipedii.
- ↑ CHENEY, David M. Bishop Gerhard Schaffran † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2020-11-18 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ HARTELT, Konrad. Ferdinand Piontek (1878–1963) : Leben und Wirken eines schlesischen Priesters und Bischofs. In: Forschungen und Quellen zur Kirchen- und Kulturgeschichte Ostdeutschlands. Köln/Weimar: [s.n.], 2008. ISBN 978-3-412-20143-2. Svazek 39. S. 423. (němčina)
Literatura
editovat- PILVOUSEK, Josef. Schaffran, Gerhard. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Berlín: Duncker & Humblot, 2005. ISBN 3-428-11203-2. S. 540 f. (digitalizováno). (němčina)
- SCHÄFER, Bernd. Schaffran, Gerhard. In: Wer war wer in der DDR?. 5. vyd. Berlín: Ch. Links, 2010. ISBN 978-3-86153-561-4. Svazek 2. (němčina)
- SEEWALD, Marianne. Solo Dios basta. Gerhard Schaffran. Wegbegleiter in schweren Zeiten 1912–1962. (1. vyd. 1996). vyd. Lipsko: St. Benno, 2001. ISBN 3746211352. (němčina)
- SEEWALD, Marianne. Soli Deo. Gerhard Schaffran. Bischofsjahre 1962–1996. Lipsko: St. Benno, 2012. ISBN 3746234891. (němčina)
- LÄTZEL, Martin. Schaffran, Gerhard. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Nordhausen: Bautz, 2005. ISBN 3-88309-332-7. Svazek 25. S. Sp. 1233–1234. (němčina)
- PREUSS, Elisabeth. Gerhard Schaffran (1912–1996). In: Schlesische Kirche in Lebensbildern. Münster: Michael Hirschfeld, Johannes Gröger a Werner Marschall, 2006. ISBN 3-402-02491-8. Svazek 7. S. 288. (němčina)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerhard Schaffran na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gerhard Schaffran
- Literatura Gerharda Schaffrana a o něm v katalogu Německé národní knihovny (německy)
Předchůdce: Ferdinand Piontek |
Kapitulní vikář vratislavské arcidiecéze pro arcibiskupství Görlitz 1963–1972 |
Nástupce: Bernhard Huhn |
Předchůdce: Otto Spülbeck |
Drážďansko-míšeňský biskup 1970–1987 |
Nástupce: Joachim Reinelt |