Vojenský kaplan
Vojenský kaplan je součástí vojenského personálu. Vojenští kaplani jsou spirituální činitelé, které do jejich služby vysílají všechny křesťanské církve, aby ve vojenském prostředí sloužili všem, kteří o pomoc požádají. Jeden z hlavních úkonů vojenského kaplana je být poradcem pro velitele, v oblasti vojenské etiky, lidských hodnot, morálky a mezilidských vztahů. Vojenský kaplan poskytuje duchovní služby členům armády také jejich rodinám či civilistům pracujících pro armádu.
Motivačním heslem, kterým se vojenští kaplani řídí, zní : "Radosti a starosti vojáka jsou radosti a starosti vojenského kaplana."[1]
Poslání vojenského kaplana editovat
Pokud mluvíme o duchovní službě vojenského kaplana, nejedná se o misijní hlásání víry - kaplan nepřichází s tématy víry jako první; nejedná se ani o jakési moralizování a poučování - základem pro kaplana je úcta ke svobodě každého jednotlivce. Především jde o službu naslouchání, o službu spoluprožívání pracovních i osobních radostí i starostí ve vážnosti k osobnímu tajemství každého, kdo se kaplanovi svěří.[1]
Výraz kaplan měl původně křesťanské kořeny,[2] dnes je ve vojenských organizacích obvykle používán k označení všech odborníků, kteří jsou speciálně vyškoleni k tomu, aby sloužili duchovním potřebám členům armády, bez ohledu na náboženskou příslušnost. Vedle poskytování pastorační péče jednotlivcům či skupinám a podpoře jejich náboženských práv a potřeb mohou vojenští kaplané také radit výkonnému představiteli v otázkách náboženství, etiky a morálky.
Vojenští kaplani spadají pod ministra vojenského personálu a ve většině případů slouží i rodinám vojáků a civilním pracovníkům, kteří pracují pro armádu. V některých případech mohou spolupracovat také s místními civilisty v rámci vojenské oblasti, kde probíhá operace.
Služba vojenského kaplana je náročná, ale díky ekumenickému společenství mají jistotu podpory mnoha lidí z různých církví. Pro vojenské kaplany je důležitá spolupráce s vrchními praporčíky, vojenskými psychology a se všemi, kteří mají zájem na životech vojáků a jejich rodin.[1]
Historický pohled na funkci kaplana ve vojenské službě editovat
První zmínku o duchovní službě spojené s vojenskou aktivitou, můžeme najít již ve Starém zákoně:
„Než postoupíte boj, přistoupí kněz a promluví k lidu. Řekne jim: „Slyš Izraeli! Dnes podstupujete boj proti svým nepřátelům. Neklesejte na mysli, nebuďte ustrašení, nemějte z nich hrůzu. Vždyť Hospodin, váš Bůh, jde s Vámi, aby za Vás bojoval s vašimi nepřáteli a zachránil Vás.“[3]
Mezi historické duchovní vojenské představitele patří hrabě Oda z Kentu, který byl biskupem z Bayeux. Po boku svého bratra vévody Viléma I. se účastnil vpádu do Anglie, kde vedl početnou družinu vojáků. Jeho funkce biskupa mu zakazovala nosit zbraň, a tak mu jedinou zbraní byla jeho hůl.[4]
V období pozdního středověku dochází k propojení křesťanské církve a armády. V tomto období, zastával úřad papeže Julius II., přezdíván "papež válečník". Tento papež vytvořil během svého pontifikátu Švýcarskou gardu, jejíž hlavní úkol byl ochraňovat papeže, a tato tradice přetrvala dodnes.[5]
Zhruba v polovině 17. století lze nalézt první konkrétní instrukce pro kněží, kteří působili v obdobné roli, jako vojenští duchovní v současné době. První pravila pro misie u vojsk stanovil papež Urban VIII. O několik let později se je pokusil upřesnit Goswin Nickel, generální představený Tovaryšstva Ježíšova. Po upřesnění patřily mezi povinnosti vojenského kaplana katecheze, kázání, starost o nemocné a vězně i umírající, vedení matrik křtů, svateb i zemřelých a také denní sloužení mší. Za služby nepobíral mzdu a také nesměl nosit zbraň.[6]
Mezi důležité okamžiky ve spolupráci armády s církví, můžeme považovat založení apoštolského polního vikariátu, v němuž dala podnět Marie Terezie v roce 1773. Prvním polním generálním vikářem byl ustanoven biskup Johann Heinrich von Kerens. Vikáři byli zpočátku voleni na období sedmi let s možností prodloužení služby. Do svého úřadu byli navrhováni císařem, jehož rozhodnutí potvrzoval papež. Později bylo časové období ve službě prodlouženo buď do odchodu z vojenské služby a nebo až do smrti.[7]
V rámci Rakousko-uherské armády získala role kaplana další rozměr. Duchovní služby zajišťovala armáda nejen v řadě katolických kněží, ale také rabínů a dále i duchovních z řad protestantských, pravoslavných církví a v malém množství i muslimských duchovních.[8]
Mezináboženské aspekty současného vojenského kaplanství editovat
Vojenští kaplani jsou povinni se účastnit vojenských misí. Jsou přítomni v poválečných situacích, stejně tak jako ve válce. Působí ve všech zemích a většina armád má svého kaplana. Kaplanova účast na misích má nejen profesní, ale také osobní přínos.
V náplni svého poslání udržují vztahy s dalšími náboženskými představiteli ve snaze pochopit, jakou roli představuje náboženství jako faktor nepřátelství a války, nebo jako prostředek pro usmíření a mír.[9]
Vojenští kaplani obvykle představují náboženskou skupinu či víru, ale také pracují s vojenským personálem všech vyznání nebo i s těmi, kdo žádné náboženské vyznání nemají. Některé země, jako např. Nizozemsko a Belgie,[10] rovněž využívají humanistické kaplany, kteří nabízejí nenáboženský přístup pro ty, kdo jsou bez vyznání.
Po návratu do domácího církevního prostředí jsou jejich zkušenosti přínosem i celé církvi, mj. také proto, že v zahraničních misích je jejich důležitým úkolem spolupráce s místními náboženskými představiteli. Důležité zkušenosti tak nabývají kaplani např. v osobních kontaktech s duchovními kaplany, kteří jsou zástupci jiného náboženského vyznání. Jejich úkolem je s nimi konzultovat názory na problematiku z pohledu jejich náboženství a snažit se najít řešení pro neshody.[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military chaplain na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c kaplani.army.cz. www.kaplani.army.cz [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-15.
- ↑ MORGAN, Hugh. "The Etymology of the Word Chaplain". Retrieved 9 September. vyd. [s.l.]: nternational Pentecostal Holiness Church, 2010.
- ↑ Deuteronomium 20, 2-4. www.bible21.cz [online]. [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Poslední anglický král : [příběh z rané středověké Anglie]. [s.l.]: NLN, Nakladatelství Lidové noviny ISBN 8071066028. OCLC 56871404
- ↑ Julius II. : papež bojovník. [s.l.]: Paseka ISBN 8071853917. OCLC 53263992
- ↑ Barokní jezuitské Klatovy : sborník textů ze sympozia v Klatovech 27.-29. dubna 2007. [s.l.]: Klatovské katakomby ISBN 9788025409084. OCLC 614267038
- ↑ BLED, Jean-Paul. Marie Terezie : zakladatelka moderního státu. [s.l.]: Slovart ISBN 9788073917333. OCLC 852383646
- ↑ Václav Prokůpek: Nezapomínejme na hroby českých, moravských a slezských vojáků v Bosně. Václav Prokůpek. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ LAMPMAN, Jane. "Taking faith to the 'new' front lines" – "In all the hot spots – yet rarely mentioned – military chaplains are some of today's unsung heroes." On the role of chaplains in multinational operations. [online]. The Christian Science Monitor, 1999-03-04 [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ "Spiritual guidance without all that religion" Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.. .canada.com. 2009-05-02. Retrieved 2013-07-16.
- ↑ Kaplani v armádě – Evangnet. www.evangnet.cz [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu vojenský kaplan na Wikimedia Commons
