Vojenský kaplan

duchovní pro vojenský personál

Vojenský kaplan je součástí vojenského personálu. Vojenští kaplani jsou spirituální činitelé, které do jejich služby vysílají všechny křesťanské církve, aby ve vojenském prostředí sloužili všem, kteří o pomoc požádají. Jeden z hlavních úkonů vojenského kaplana je být poradcem pro velitele, v oblasti vojenské etiky, lidských hodnot, morálky a mezilidských vztahů. Vojenský kaplan poskytuje duchovní služby členům armády také jejich rodinám či civilistům pracujících pro armádu.

Vojenský kaplan z první světové války

Motivačním heslem, kterým se vojenští kaplani řídí, zní : "Radosti a starosti vojáka jsou radosti a starosti vojenského kaplana."[1]

Poslání vojenského kaplana

editovat

Pokud mluvíme o duchovní službě vojenského kaplana, nejedná se o misijní hlásání víry - kaplan nepřichází s tématy víry jako první; nejedná se ani o jakési moralizování a poučování - základem pro kaplana je úcta ke svobodě každého jednotlivce. Především jde o službu naslouchání, o službu spoluprožívání pracovních i osobních radostí i starostí ve vážnosti k osobnímu tajemství každého, kdo se kaplanovi svěří.[1]

Výraz kaplan měl původně křesťanské kořeny,[2] dnes je ve vojenských organizacích obvykle používán k označení všech odborníků, kteří jsou speciálně vyškoleni k tomu, aby sloužili duchovním potřebám členům armády, bez ohledu na náboženskou příslušnost. Vedle poskytování pastorační péče jednotlivcům či skupinám a podpoře jejich náboženských práv a potřeb mohou vojenští kaplané také radit výkonnému představiteli v otázkách náboženství, etiky a morálky.

Vojenští kaplani spadají pod ministra vojenského personálu a ve většině případů slouží i rodinám vojáků a civilním pracovníkům, kteří pracují pro armádu. V některých případech mohou spolupracovat také s místními civilisty v rámci vojenské oblasti, kde probíhá operace.

Služba vojenského kaplana je náročná, ale díky ekumenickému společenství mají jistotu podpory mnoha lidí z různých církví. Pro vojenské kaplany je důležitá spolupráce s vrchními praporčíky, vojenskými psychology a se všemi, kteří mají zájem na životech vojáků a jejich rodin.[1]

Historický pohled na funkci kaplana ve vojenské službě

editovat

První zmínku o duchovní službě spojené s vojenskou aktivitou, můžeme najít již ve Starém zákoně:

„Než postoupíte boj, přistoupí kněz a promluví k lidu. Řekne jim: „Slyš Izraeli! Dnes podstupujete boj proti svým nepřátelům. Neklesejte na mysli, nebuďte ustrašení, nemějte z nich hrůzu. Vždyť Hospodin, váš Bůh, jde s Vámi, aby za Vás bojoval s vašimi nepřáteli a zachránil Vás.“[3]

 
Papež "válečník" Julius II.

Mezi historické duchovní vojenské představitele patří hrabě Oda z Kentu, který byl biskupem z Bayeux. Po boku svého bratra vévody Viléma I. se účastnil vpádu do Anglie, kde vedl početnou družinu vojáků. Jeho funkce biskupa mu zakazovala nosit zbraň, a tak mu jedinou zbraní byla jeho hůl.[4]

V období pozdního středověku dochází k propojení křesťanské církve a armády. V tomto období, zastával úřad papeže Julius II., přezdíván "papež válečník". Tento papež vytvořil během svého pontifikátu Švýcarskou gardu, jejíž hlavní úkol byl ochraňovat papeže, a tato tradice přetrvala dodnes.[5]

Zhruba v polovině 17. století lze nalézt první konkrétní instrukce pro kněží, kteří působili v obdobné roli, jako vojenští duchovní v současné době. První pravila pro misie u vojsk stanovil papež Urban VIII. O několik let později se je pokusil upřesnit Goswin Nickel, generální představený Tovaryšstva Ježíšova. Po upřesnění patřily mezi povinnosti vojenského kaplana katecheze, kázání, starost o nemocné a vězně i umírající, vedení matrik křtů, svateb i zemřelých a také denní sloužení mší. Za služby nepobíral mzdu a také nesměl nosit zbraň.[6]

Mezi důležité okamžiky ve spolupráci armády s církví, můžeme považovat založení apoštolského polního vikariátu, v němuž dala podnět Marie Terezie v roce 1773. Prvním polním generálním vikářem byl ustanoven biskup Johann Heinrich von Kerens. Vikáři byli zpočátku voleni na období sedmi let s možností prodloužení služby. Do svého úřadu byli navrhováni císařem, jehož rozhodnutí potvrzoval papež. Později bylo časové období ve službě prodlouženo buď do odchodu z vojenské služby a nebo až do smrti.[7]

V rámci Rakousko-uherské armády získala role kaplana další rozměr. Duchovní služby zajišťovala armáda nejen v řadě katolických kněží, ale také rabínů a dále i duchovních z řad protestantských, pravoslavných církví a v malém množství i muslimských duchovních.[8]

Mezináboženské aspekty současného vojenského kaplanství

editovat

Vojenští kaplani jsou povinni se účastnit vojenských misí. Jsou přítomni v poválečných situacích, stejně tak jako ve válce. Působí ve všech zemích a většina armád má svého kaplana. Kaplanova účast na misích má nejen profesní, ale také osobní přínos.

V náplni svého poslání udržují vztahy s dalšími náboženskými představiteli ve snaze pochopit, jakou roli představuje náboženství jako faktor nepřátelství a války, nebo jako prostředek pro usmíření a mír.[9]

Vojenští kaplani obvykle představují náboženskou skupinu či víru, ale také pracují s vojenským personálem všech vyznání nebo i s těmi, kdo žádné náboženské vyznání nemají. Některé země, jako např. Nizozemsko a Belgie,[10] rovněž využívají humanistické kaplany, kteří nabízejí nenáboženský přístup pro ty, kdo jsou bez vyznání.

Po návratu do domácího církevního prostředí jsou jejich zkušenosti přínosem i celé církvi, mj. také proto, že v zahraničních misích je jejich důležitým úkolem spolupráce s místními náboženskými představiteli. Důležité zkušenosti tak nabývají kaplani např. v osobních kontaktech s duchovními kaplany, kteří jsou zástupci jiného náboženského vyznání. Jejich úkolem je s nimi konzultovat názory na problematiku z pohledu jejich náboženství a snažit se najít řešení pro neshody.[11]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military chaplain na anglické Wikipedii.

  1. a b c kaplani.army.cz. www.kaplani.army.cz [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-15. 
  2. MORGAN, Hugh. "The Etymology of the Word Chaplain". Retrieved 9 September. vyd. [s.l.]: nternational Pentecostal Holiness Church, 2010. 
  3. Deuteronomium 20, 2-4. www.bible21.cz [online]. [cit. 2017-05-30]. Dostupné online. 
  4. Poslední anglický král : [příběh z rané středověké Anglie]. [s.l.]: NLN, Nakladatelství Lidové noviny ISBN 8071066028. OCLC 56871404 
  5. Julius II. : papež bojovník. [s.l.]: Paseka ISBN 8071853917. OCLC 53263992 
  6. Barokní jezuitské Klatovy : sborník textů ze sympozia v Klatovech 27.-29. dubna 2007. [s.l.]: Klatovské katakomby ISBN 9788025409084. OCLC 614267038 
  7. BLED, Jean-Paul. Marie Terezie : zakladatelka moderního státu. [s.l.]: Slovart ISBN 9788073917333. OCLC 852383646 
  8. Václav Prokůpek: Nezapomínejme na hroby českých, moravských a slezských vojáků v Bosně. Václav Prokůpek. Dostupné online [cit. 2017-05-29].  Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine.
  9. LAMPMAN, Jane. "Taking faith to the 'new' front lines" – "In all the hot spots – yet rarely mentioned – military chaplains are some of today's unsung heroes." On the role of chaplains in multinational operations. [online]. The Christian Science Monitor, 1999-03-04 [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. "Spiritual guidance without all that religion" Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.. .canada.com. 2009-05-02. Retrieved 2013-07-16.
  11. Kaplani v armádě – Evangnet. www.evangnet.cz [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat