Formule 1 v roce 1980

31. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1980)
31. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1980)
	Mistr světa Alan Jones
Obecné informace
Počet závodů	14
Počet pilotů	41
Počet týmů	17
Pohár jezdců
První	Alan Jones; (Williams Grand Prix Engineering–Ford)
Druhý	Nelson Piquet; (Brabham–Ford)
Třetí	Carlos Reutemann; (Williams Grand Prix Engineering–Ford)
Pohár konstruktérů
První	Williams Grand Prix Engineering–Ford
Druhý	Ligier–Ford
Třetí	Brabham–Ford
Formule 1
	◄ 1979 1981 ►

Sezóna Formule 1 1980 byla 31. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 1 nemistrovský závod.^[1]^[2] Mistrovství světa se konalo mezi 13. lednem a 5. říjnem.

Alan Jones s vozem Williams Grand Prix Engineering–Ford se stal prvním Australanem, který vyhrál mistrovství světa jezdců od Jacka Brabhama v roce 1966. Tým Williams získal titul mezi konstruktéry. V sezóně došlo ve Formuli 1 k zásadním změnám mezi jezdci. Debutovali budoucí mistři světa Alain Prost a Nigel Mansell, zatímco úřadující šampion Jody Scheckter prožil hroznou sezónu ve Ferrari, která vyústil v to, že Scheckter odešel na konci roku z Formule 1. Při testování na Hockenheimringu navíc přišel o život Francouz Patrick Depailler.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T5	Ferrari 015 3,0 F12	M	1	Jody Scheckter	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T5	Ferrari 015 3,0 F12	M	2	Gilles Villeneuve	Vše
Candy Tyrrell Team	Tyrrell-Ford	009 010	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Jean-Pierre Jarier	Vše
					4	Derek Daly	Vše
					43	Mike Thackwell	13–14
Parmalat Racing	Brabham-Ford	BT49	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Nelson Piquet	Vše
					6	Ricardo Zunino	1–7
					6	Héctor Rebaque	8–14
Marlboro Team McLaren	McLaren-Ford	M29B M29C M30	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	John Watson	Vše
					8	Alain Prost	1–3, 5–14
					8	Stephen South	4
Team ATS	ATS-Ford	D3 D4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Marc Surer	1–3, 7–14
					9	Jan Lammers	4–6
					10	Jan Lammers	1–3
					10	Harald Ertl	9
Team Essex Lotus	Lotus-Ford	81 81B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	11	Mario Andretti	Vše
					12	Elio de Angelis	Vše
					43	Nigel Mansell	10–12
Unipart Racing Team	Ensign-Ford	N180	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	14	Clay Regazzoni	1–4
						Tiff Needell	5–6
						Jan Lammers	7–14
					41	Geoff Lees	11–12
Équipe Renault Elf	Renault	RE20	Renault-Gordini EF1 1,5 V6 t	M	15	Jean-Pierre Jabouille	1–13
Équipe Renault Elf	Renault	RE20	Renault-Gordini EF1 1,5 V6 t	M	16	René Arnoux	Vše
Shadow Cars Theodore Shadow	Shadow-Ford	DN11 DN12	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	17	Stefan Johansson	1–2
					17	Geoff Lees	3–7
					18	David Kennedy	1–7
Skol Fittipaldi Team	Fittipaldi-Ford	F7 F8	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	Emerson Fittipaldi	Vše
Skol Fittipaldi Team	Fittipaldi-Ford	F7 F8	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	21	Keke Rosberg	Vše
Marlboro Team Alfa Romeo	Alfa Romeo	179	Alfa Romeo 1260 3,0 V12	G	22	Patrick Depailler	1–8
						Vittorio Brambilla	11–12
						Andrea de Cesaris	13–14
					23	Bruno Giacomelli	Vše
Équipe Ligier Gitanes	Ligier-Ford	JS11/15	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	25	Didier Pironi	Vše
Équipe Ligier Gitanes	Ligier-Ford	JS11/15	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	26	Jacques Laffite	Vše
Albilad Williams Racing Team	Williams-Ford	FW07 FW07B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Alan Jones	Vše
Albilad Williams Racing Team	Williams-Ford	FW07 FW07B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	28	Carlos Reutemann	Vše
Warsteiner Arrows Racing Team Warsteiner Arrows Racing with Penthouse Rizla+.	Arrows-Ford	A3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Riccardo Patrese	Vše
					30	Jochen Mass	1–10, 13–14
						Mike Thackwell	11
						Manfred Winkelhock	12
Osella Racing Team	Osella-Ford	FA1 FA1B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	Eddie Cheever	Vše
Brands Hatch Racing	Williams-Ford	FW07	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	43	Desiré Wilson	8
RAM – Penthouse Rizla+. Racing RAM – Rainbow Jeans/Theodore Racing RAM – Williams Grand Prix Engineering	Williams-Ford	FW07	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	50	Rupert Keegan	8–14
					51	Kevin Cogan	13
					51	Geoff Lees	14

Změny před sezónou

Arturo Merzario a Héctor Rebaque se zúčastnili sezóny 1979, postavili si vlastní šasi a sami závodili. Oba však na konci roku ukončili své působení ve Formuli 1.
Tým Osella byl blízko k vítězství v evropském šampionátu Formule 2 v roce 1979 s jezdcem Eddiem Cheeverem. Poté, co si zajistil sponzorství od italské tabákové společnosti, vstoupil v roce 1980 do Formule 1 a vzal s sebou Cheevera. Američan předtím jezdil za Theodore a Hesketh v roce 1978.
Williams podepsal Carlose Reutemanna. Argentinec skončil třetí v šampionátu v roce 1975, stejně jako v roce 1978, ale prožil těžkou sezónu 1979 s Lotusem. Bývalý pilot Williamsu Clay Regazzoni se znovu připojil k Ensign Racing, za který jezdil v roce 1977, poté, co Marc Surer přestoupil k ATS.
ATS také podepsalo Jana Lammerse, který přišel z postupně mizejícího týmu Shadow. Lammersův týmový kolega z roku 1979 Elio de Angelis se po Reutemannově odchodu přestěhoval do Lotusu. Pro rok 1980 Shadow podepsal Davida Kennedyho, vicemistra britského šampionátu Formule 1 z roku 1979, a Stefana Johanssona, který byl teprve britským pilotem Formule 3.
Jacky Ickx odešel z Formule 1 na konci roku 1979, jeho místo v Ligieru převzal Didier Pironi.
Mistr světa evropského šampionátu Formule 3 z roku 1979 Alain Prost debutoval ve Formuli 1 s McLarenem. Nahradil Patricka Tambaye, který se stal v roce 1980 šampionem Can-Am s týmem Haas Lola.
Tým Fittipaldi podepsal budoucího šampiona Kekeho Rosberga poté, co na konci předchozí sezóny koupil zbytky týmu Wolf.
Patrick Depailler, který se stále zotavoval z nehody při závěsném létání, nastoupil do Alfy Romeo a nahradil Vittoria Brambillu.

Změny během sezóny

Marc Surer havaroval během kvalifikace v Kyalami a zranil si obě nohy. ATS právě zredukovalo provoz ze dvou na jeden vůz a rozešlo se s Janem Lammersem, ale Nizozemec se vrátil pro další tři závody, zatímco se Surer zotavoval.
Clay Regazzoni ochrnul od pasu dolů, když mu na Long Beach přestaly fungovat brzdy a narazil do zaparkovaného vozu a betonové bariéry. Tiff Needell, Jan Lammers a Geoff Lees převzali jeho místo v týmu v tomto pořadí. Lees už závodil za Shadow dříve v tomto roce, když nahradil Stefana Johanssona, který se nekvalifikoval do svých prvních dvou závodů a jeho debut byl považován za předčasný.
V polovině sezóny převzal Theodore Racing tým Shadow. Theodore vstoupil do sezóny 1981 s prvním vlastním šasi.
RAM Racing vstoupil do Grand Prix Velké Británie s vozem Williams FW07 z roku 1979, který řídil Rupert Keegan. Tým zůstal po zbytek sezóny a na poslední dva závody dokonce přihlásil i druhý vůz. (RAM byl zapojen do Formule 1 od roku 1976, ale trvalo až do roku 1983, než vstoupil do celé sezóny a postavil si vlastní šasi.)
Héctor Rebaque se vrátil do Formule 1 a nahradil Ricarda Zunina v Brabhamu od Grand Prix Velké Británie.
Během soukromého testování na Hockenheimringu zahynul při nehodě pilot Alfy Romeo Patrick Depailler. Jezdec týmu z roku 1979 Vittorio Brambilla se vrátil na dva závody, než předal řízení debutantovi Andrea de Cesarisovi.
Testovací jezdec Lotusu Nigel Mansell debutoval, když ho Colin Chapman nasadil do třech závodů, řídil vývojovou verzi Lotus 81. V roce 1981 se stal celosezónním jezdcem týmu.
Jen něco málo přes rok poté, co vyhrál svůj první závod ve Formuli 3, závodil Mike Thackwell ve Formuli 2 a při Grand Prix Nizozemska mu Ken Tyrrell umožnil jeho první test ve Formuli 1. Svůj závodní debut si odbyl při Grand Prix Kanady, čímž se stal do té doby nejmladším jezdcem Formule 1 (ačkoli byl závod zastaven červenou vlajkou a byl požádán, aby svůj vůz předal jezdci Tyrrellu Jeanu-Pierru Jarierovi pro restart závodu, takže rekord je diskutabilní).

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo de Buenos Aires, Buenos Aires	13. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	27. leden
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	1. březen
4	Grand Prix USA Západ	Long Beach Street Circuit, Kalifornie	30. březen
5	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	4. květen
6	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	18. květen
7	Grand Prix Francie	Paul Ricard Circuit, Le Castellet	29. červen
8	Grand Prix Velké Británie	Brands Hatch, Kent	13. červenec
9	Grand Prix Německa	Hockenheimring, Hockenheim	10. srpen
10	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	17. srpen
11	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	31. srpen
12	Grand Prix Itálie	Autodromo Dino Ferrari, Imola	14. září
13	Grand Prix Kanady	le Notre-Dame Circuit, Montréal	28. září
14	Grand Prix USA	Watkins Glen Grand Prix Course, New York	5. říjen

Změny v kalendáři

Grand Prix Brazílie se měla původně vrátit do Jacarepaguá, ale části trati, původně postavené na bažině, se začínaly propadat do měkkého terénu, a tak se závod jel stejně jako rok předtím na Autodromo de Interlagos.
Grand Prix Španělska, která se konala 1. června, měla být mistrovským závodem, ale kvůli válce mezi organizacemi FISA a FOCA o aerodynamiku přísavného efektu se závod odjel pouze jako nemistrovský. V důsledku války Ferrari, Renault a Alfa Romeo akci bojkotovaly. Před pátečním tréninkem bylo oznámeno, že závod se nepojede podle předpisů FISA, a proto se nebude počítat do šampionátu. Závod vyhrál Alan Jones.
Grand Prix Francie byla přesunuta z Dijon-Prenois na okruh Paula Ricarda v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone na Brands Hatch.
Grand Prix Itálie byla přesunuta z Autodromo Nazionale di Monza na Autodromo Dino Ferrari, zatímco Monza prošla velkou modernizací, včetně nové budovy boxů.

Provizorní kalendář

Původně měla být sezóna 1980 šampionátem osmnácti závodů, ale tři Grand Prix byly před začátkem sezóny zrušeny:

Grand Prix Mexika se měla konat 13. dubna, ale okruh Autódromo Hermanos Rodríguez nebyl včas zrekonstruován.^[3]
Grand Prix Švédska se původně měla jet 14. června na okruhu Anderstorp Raceway, ale byla zrušena, protože nadšení pro Formuli 1 ve Švédsku opadlo v důsledku smrti švédských jezdců Ronnieho Petersona a Gunnara Nilssona. Žádná další Grand Prix Švédska se již nekonala.^[3]
Grand Prix Caesars Palace se původně měla jet 2. listopadu, ale závod byl zrušen. První závod se konal až v roce 1981.

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Alan Jones	Alan Jones	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Jean-Pierre Jabouille	René Arnoux	René Arnoux	Renault	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Jean-Pierre Jabouille	René Arnoux	René Arnoux	Renault	Výsledky
4	Grand Prix USA Západ	Nelson Piquet	Nelson Piquet	Nelson Piquet	Brabham-Ford	Výsledky
5	Grand Prix Belgie	Alan Jones	Jacques Laffite	Didier Pironi	Ligier-Ford	Výsledky
6	Grand Prix Monaka	Didier Pironi	Carlos Reutemann	Carlos Reutemann	Williams-Ford	Výsledky
7	Grand Prix Francie	Jacques Laffite	Alan Jones	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
8	Grand Prix Velké Británie	Didier Pironi	Didier Pironi	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
9	Grand Prix Německa	Alan Jones	Alan Jones	Jacques Laffite	Ligier-Ford	Výsledky
10	Grand Prix Rakouska	René Arnoux	René Arnoux	Jean-Pierre Jabouille	Renault	Výsledky
11	Grand Prix Nizozemska	René Arnoux	René Arnoux	Nelson Piquet	Brabham-Ford	Výsledky
12	Grand Prix Itálie	René Arnoux	Alan Jones	Nelson Piquet	Brabham-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Kanady	Nelson Piquet	Didier Pironi	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
14	Grand Prix USA	Bruno Giacomelli	Alan Jones	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-7 a pět nejlepších výsledků z kol 8-14.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[4]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	USW	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body
1	Alan Jones	1	3	Ret	Ret	2	Ret	1	1	(3)	2	11	2	1	1	67 (71)
2	Nelson Piquet	2	Ret	4	1	Ret	3	4	2	4	5	1	1	Ret	Ret	54
3	Carlos Reutemann	Ret	Ret	5	Ret	3	1	6	3	2	3	(4)	(3)	2	2	42 (49)
4	Jacques Laffite	Ret	Ret	2	Ret	11	2	3	Ret	1	4	3	9	8	5	34
5	Didier Pironi	Ret	4	3	6	1	Ret	2	Ret	Ret	Ret	Ret	6	3	3	32
6	René Arnoux	Ret	1	1	9	4	Ret	5	NC	Ret	9	2	10	Ret	7	29
7	Elio de Angelis	Ret	2	Ret	Ret	10	9	Ret	Ret	16	6	Ret	4	10	4	13
8	Jean-Pierre Jabouille	Ret	Ret	Ret	10	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	1	Ret	Ret	Ret		9
9	Riccardo Patrese	Ret	6	Ret	2	Ret	8	9	9	9	14	Ret	Ret	Ret	Ret	7
10	Keke Rosberg	3	9	Ret	Ret	7	DNQ	Ret	DNQ	Ret	16	DNQ	5	9	10	6
11	John Watson	Ret	11	11	4	NC	DNQ	7	8	Ret	Ret	Ret	Ret	4	NC	6
12	Derek Daly	4	14	Ret	8	9	Ret	11	4	10	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	6
13	Jean-Pierre Jarier	Ret	12	7	Ret	5	Ret	Ret	5	15	Ret	5	13	7	NC	6
14	Gilles Villeneuve	Ret	16	Ret	Ret	6	5	8	Ret	6	8	7	Ret	5	Ret	6
15	Emerson Fittipaldi	NC	15	8	3	Ret	6	Ret	12	Ret	11	Ret	Ret	Ret	Ret	5
16	Alain Prost	6	5	DNS		Ret	Ret	Ret	6	11	7	6	7	Ret	DNS	5
17	Jochen Mass	Ret	10	6	7	Ret	4	10	13	8	DNQ			11	Ret	4
18	Bruno Giacomelli	5	13	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	4
19	Jody Scheckter	Ret	Ret	Ret	5	8	Ret	12	10	13	13	9	8	DNQ	11	2
20	Mario Andretti	Ret	Ret	12	Ret	Ret	7	Ret	Ret	7	Ret	8	Ret	Ret	6	1
21	Héctor Rebaque								7	Ret	10	Ret	Ret	6	Ret	1
—	Marc Surer	Ret	7	DNS				Ret	Ret	12	12	10	Ret	DNQ	8	0
—	Ricardo Zunino	7	8	10	Ret	Ret	DNQ	Ret								0
—	Rupert Keegan								11	DNQ	15	DNQ	11	DNQ	9	0
—	Clay Regazzoni	NC	Ret	9	Ret											0
—	Jan Lammers	DNQ	DNQ	DNQ	Ret	12	NC	DNQ	DNQ	14	DNQ	DNQ	DNQ	12	Ret	0
—	Eddie Cheever	DNQ	DNQ	Ret	Ret	DNQ	DNQ	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	12	Ret	Ret	0
—	Geoff Lees			13	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ				Ret	DNQ		DNQ	0
—	Patrick Depailler	Ret	Ret	NC	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret							0
—	Nigel Mansell										Ret	Ret	DNQ			0
—	Vittorio Brambilla											Ret	Ret			0
—	Andrea de Cesaris													Ret	Ret	0
—	Mike Thackwell											DNQ		Ret	DNQ	0
—	Tiff Needell					Ret	DNQ									0
—	David Kennedy	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ								0
—	Stefan Johansson	DNQ	DNQ													0
—	Stephen South				DNQ											0
—	Desiré Wilson								DNQ							0
—	Harald Ertl									DNQ						0
—	Manfred Winkelhock												DNQ			0
—	Kevin Cogan													DNQ		0
Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	USW	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pořadí konstruktérů

Poř.	Konstruktér	No.	ARG	BRA	RSA	USW	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body
1	Williams-Ford	27	1	3	Ret	Ret	2	Ret	1	1	3	2	11	2	1	1	120
		28	Ret	Ret	5	Ret	3	1	6	3	2	3	4	3	2	2
		43								DNQ
		50								11	DNQ	15	DNQ	11	DNQ	9
		51													DNQ	DNQ
2	Ligier-Ford	25	Ret	4	3	6	1	Ret	2	Ret	Ret	Ret	Ret	6	3	3	66
2	Ligier-Ford	26	Ret	Ret	2	Ret	11	2	3	Ret	1	4	3	9	8	5	66
3	Brabham-Ford	5	2	Ret	4	1	Ret	3	4	2	4	5	1	1	Ret	Ret	55
3	Brabham-Ford	6	7	8	10	Ret	Ret	DNQ	Ret	7	Ret	10	Ret	Ret	6	Ret	55
4	Renault	15	Ret	Ret	Ret	10	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	1	Ret	Ret	Ret		38
4	Renault	16	Ret	1	1	9	4	Ret	5	NC	Ret	9	2	10	Ret	7	38
5	Lotus-Ford	11	Ret	Ret	12	Ret	Ret	7	Ret	Ret	7	Ret	8	Ret	Ret	6	14
		12	Ret	2	Ret	Ret	10	9	Ret	Ret	16	6	Ret	4	10	4
		43										Ret	Ret	DNQ
6	Tyrrell-Ford	3	Ret	12	7	Ret	5	Ret	Ret	5	15	Ret	5	13	7	NC	12
		4	4	14	Ret	8	9	Ret	11	4	10	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret
		43													Ret	DNQ
7	Arrows-Ford	29	Ret	6	Ret	2	Ret	8	9	9	9	14	Ret	Ret	Ret	Ret	11
7	Arrows-Ford	30	Ret	10	6	7	Ret	4	10	13	8	DNQ	DNQ	DNQ	11	Ret	11
8	Fittipaldi-Ford	20	NC	15	8	3	Ret	6	Ret	12	Ret	11	Ret	Ret	Ret	Ret	11
8	Fittipaldi-Ford	21	3	9	Ret	Ret	7	DNQ	Ret	DNQ	Ret	16	DNQ	5	9	10	11
9	McLaren-Ford	7	Ret	11	11	4	NC	DNQ	7	8	Ret	Ret	Ret	Ret	4	NC	11
9	McLaren-Ford	8	6	5	DNS	DNQ	Ret	Ret	Ret	6	11	7	6	7	Ret	DNS	11
10	Ferrari	1	Ret	Ret	Ret	5	8	Ret	12	10	13	13	9	8	DNQ	11	8
10	Ferrari	2	Ret	16	Ret	Ret	6	5	8	Ret	6	8	7	Ret	5	Ret	8
11	Alfa Romeo	22	Ret	Ret	NC	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret			Ret	Ret	Ret	Ret	4
11	Alfa Romeo	23	5	13	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	4
—	ATS-Ford	9	Ret	7	DNS	Ret	12	NC	Ret	Ret	12	12	10	Ret	DNQ	8	0
—	ATS-Ford	10	DNQ	DNQ	DNQ						DNQ						0
—	Ensign-Ford	14	NC	Ret	9	Ret	Ret	DNQ	DNQ	DNQ	14	DNQ	DNQ	DNQ	12	Ret	0
—	Ensign-Ford	41											Ret	DNQ			0
—	Osella-Ford	31	DNQ	DNQ	Ret	Ret	DNQ	DNQ	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	12	Ret	Ret	0
—	Shadow-Ford	17	DNQ	DNQ	13	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ								0
—	Shadow-Ford	18	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ								0
Poř.	Konstruktér	No.	ARG	BRA	RSA	USW	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Nemistrovské závody

Následující závod byl otevřený pro vozy Formule 1, ale nezapočítával se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
Grand Prix Španělska	Jarama	1. červen	Alan Jones	Williams-Ford

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1980 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ Motor Sport, January 1981, page 44
↑ Motor Sport, January 1981, page 45
↑ ^a ^b David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1980 na Wikimedia Commons

[1] Motor Sport, January 1981, page 44

[MotorSport-2] Motor Sport, January 1981, page 45

[DH-3] David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35.

[8WPointsSystems-4] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[1]

[2]

[3]

[4]