Formule 1 v roce 1979

30. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1979)
30. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1979)
	Mistr světa Jody Scheckter
Obecné informace
Počet závodů	15
Počet pilotů	36
Počet týmů	18
Pohár jezdců
První	Jody Scheckter; (Ferrari)
Druhý	Gilles Villeneuve; (Gilles Villeneuve)
Třetí	Alan Jones; (Williams–Ford)
Pohár konstruktérů
První	Ferrari
Druhý	Williams–Ford
Třetí	Ligier–Ford
Formule 1
	◄ 1978 1980 ►

Sezóna Formule 1 1979 byla 30. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 21. lednem a 7. říjnem.

Jody Scheckter vyhrál šampionát jezdců s týmovým kolegou Gillesem Villeneuvem na druhém místě. Ferrari vyhrálo mistrovství konstruktérů. Byl to čtvrtý zisk poháru mezi konstruktéry týmu za pět let a další následovaly, ale bylo to jejich poslední mistrovství jezdců na dalších 21 let.

Byla to poslední sezóna pro mistra světa Formule 1 z roku 1976 Jamese Hunta.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
Martini Racing Team Lotus	Lotus-Ford	79 80	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	1	Mario Andretti	Vše
Martini Racing Team Lotus	Lotus-Ford	79 80	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	2	Carlos Reutemann	Vše
Team Tyrrell Candy Tyrrell Team	Tyrrell-Ford	009	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Didier Pironi	Vše
					4	Jean-Pierre Jarier	1–9, 12–15
						Geoff Lees	10
						Derek Daly	11
					33	Derek Daly	14–15
Parmalat Racing Team	Brabham-Alfa Romeo	BT46 BT48	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 Alfa Romeo 1260 3,0 V12	G	5	Niki Lauda	1–13
	Brabham-Alfa Romeo	BT46 BT48	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 Alfa Romeo 1260 3,0 V12		6	Nelson Piquet	1–13
	Brabham-Ford	BT49	Ford Cosworth DFV 3,0 V8		5	Ricardo Zunino	14–15
	Brabham-Ford	BT49	Ford Cosworth DFV 3,0 V8		6	Nelson Piquet	14–15
Marlboro Team McLaren Löwenbräu Team McLaren	McLaren-Ford	M26 M28 M28B M28C M29	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	John Watson	Vše
Marlboro Team McLaren Löwenbräu Team McLaren	McLaren-Ford	M26 M28 M28B M28C M29	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	8	Patrick Tambay	Vše
ATS Wheels	ATS-Ford	D2 D3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Hans-Joachim Stuck	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T3 312T4 312T4B	Ferrari 015 3,0 F12	M	11	Jody Scheckter	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T3 312T4 312T4B	Ferrari 015 3,0 F12	M	12	Gilles Villeneuve	Vše
Fittipaldi Automotive	Fittipaldi-Ford^[1]	F5A F6 F6A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	14	Emerson Fittipaldi	Vše
Fittipaldi Automotive	Fittipaldi-Ford^[1]	F5A F6 F6A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	19	Alex Ribeiro	14–15
Équipe Renault Elf	Renault	RS01 RS10	Renault-Gordini EF1 1.5 V6 t	M	15	Jean-Pierre Jabouille	Vše
Équipe Renault Elf	Renault	RS01 RS10	Renault-Gordini EF1 1.5 V6 t	M	16	René Arnoux	Vše
Samson Shadow Racing Interscope Shadow Racing Shadow Racing	Shadow-Ford	DN9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	17	Jan Lammers	Vše
Samson Shadow Racing Interscope Shadow Racing Shadow Racing	Shadow-Ford	DN9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	18	Elio de Angelis	Vše
Olympus Cameras Wolf Racing Michelob Wolf Racing	Wolf-Ford	WR7 WR8 WR9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	James Hunt	1–7
Olympus Cameras Wolf Racing Michelob Wolf Racing	Wolf-Ford	WR7 WR8 WR9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	Keke Rosberg	8–15
Team Ensign	Ensign-Ford	N177 N179	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	22	Derek Daly	1–7
						Patrick Gaillard	8–12
						Marc Surer	13–15
Team Merzario	Merzario-Ford	A1B A2 A4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	Arturo Merzario	1–6, 8–15
Team Merzario	Merzario-Ford	A1B A2 A4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	Gianfranco Brancatelli	7
Ligier Gitanes	Ligier-Ford	JS11	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	25	Patrick Depailler	1–7
					25	Jacky Ickx	8–15
					26	Jacques Laffite	Vše
Albilad-Saudia Racing Team	Williams-Ford	FW06 FW07	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Alan Jones	Vše
Albilad-Saudia Racing Team	Williams-Ford	FW06 FW07	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	28	Clay Regazzoni	Vše
Warsteiner Arrows Racing Team	Arrows-Ford	A1 A2	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Riccardo Patrese	Vše
Warsteiner Arrows Racing Team	Arrows-Ford	A1 A2	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Jochen Mass	Vše
Team Rebaque	Lotus-Ford	79	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	Héctor Rebaque	1–6, 8–12
Team Rebaque	Rebaque-Ford	HR100	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	Héctor Rebaque	13–15
Autodelta	Alfa Romeo	177 179	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 Alfa Romeo 1260 3,0 V12	G	35	Bruno Giacomelli	6, 8, 13, 15
Autodelta	Alfa Romeo	177 179	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 Alfa Romeo 1260 3,0 V12	G	36	Vittorio Brambilla	13–15
Willi Kauhsen Racing Team	Kauhsen-Ford	WK	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	36	Gianfranco Brancatelli	5–6

Změny před sezónou

Mezi vedoucími týmy pro tuto sezónu došlo k několika významným změnám, protože smrt švédského jezdce Ronnieho Petersona v září předchozího roku vyvolala kolotoč některých z nejuznávanějších jezdců na startovním roštu:

Úřadující mistrovský tým Lotus podepsali místo Petersona Carlose Reutemanna z Ferrari. Ferrari vzalo Jodyho Schecktera, aby zaplnilo mezeru, a tým Wolf na jeho místo angažoval Jamese Hunta.
McLaren původně podepsal Petersona, aby nahradil Hunta, ale když Peterson zemřel, byl místo něj podepsán britský kolega John Watson. Jeho místo v Brabhamu zaujal vysoce uznávaný, ale nezkušený Nelson Piquet, který za tým odjel poslední závod minulé sezóny.
Tyrrell přilákal bývalého jezdce Lotusu Jeana-Pierra Jariera místo Patricka Depaillera, který přestoupil do Ligieru. Francouzský tým získal aktiva Matry pro svůj vstup do Formule 1, ale před sezónou 1979 ztratil tovární podporu. Tým si zajistil smlouvu na motory Ford-Cosworth, stejně jako většina týmů.
Clay Regazzoni přestoupil ze Shadow do Williamsu, zatímco René Arnoux přestoupil do Renaultu pro svou druhou sezónu. Oba týmy poprvé rozšířily své působení na dva vozy.
Hans-Joachim Stuck se přestěhoval do ATS, takže tým Shadow měl dvě volná místa. Podepsal Jana Lammerse a Elia de Angelise, oba debutovali ve Formuli 1.
Arrows nahradil Rolfa Stommelena Jochenem Massem.

Změny během sezóny

Po sérii závodů, ve kterých se mu nepodařilo dojet do cíle, James Hunt ukončil kariéru v polovině sezóny a připojil se k BBC Sport jako komentátor. Jeho místo zaujal budoucí šampion Keke Rosberg.
Patrick Depailler utrpěl v červnu nehodu při závěsném létání a zlomil si obě nohy. Ligier, který byl podporován francouzskou vládou, byl nucen najít jako náhradu francouzského jezdce, kterého našli ve francouzsky mluvícím Belgičanovi Jacky Ickxovi.^[2] Bylo to Ickxovo poslední závodění ve Formuli 1.
Derek Daly byl propuštěn týmem Ensign a nahrazen debutantem Patrickem Gaillardem, který nepřinesl lepší výsledky. Nakonec se řízení ujal šampion Formule 2 Marc Surer. Neuspěl, ale byl to pro něj dobrý vstup a nakonec strávil ve Formuli 1 osm let.
Po jízdě v privatizovaném Lotusu 79 debutoval Héctor Rebaque se svým vlastnoručně vyrobeným šasi Rebaque HR100 při Grand Prix Itálie.
V roce 1976 se Alfa Romeo vrátila do Formule 1 jako dodavatel motorů pro Brabham, ale konstruktér Carlo Chiti přesvědčil výrobce, aby vyvinul vlastní šasi. Alfa Romeo 177 debutovala při Grand Prix Belgie 1979. Tým odstoupil od smlouvy o dodávkách s Brabhamem a nechal jej přejít na motory Ford-Cosworth V8 dva závody před koncem sezóny. Podle Nikiho Laudy to nebyl krok vpřed: během prvního tréninku s motorem V8 Rakušan náhle odstavil vůz a opustil tým, protože už neměl chuť "pokračovat v hlouposti jezdit v kruzích".^[3] Na jeho místo nastoupil testovací jezdec Ricardo Zunino.
Tým Fittipaldi rozšířil své působení na dva vozy dva závody před koncem sezóny.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires	21. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	4. únor
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	3. březen
4	Grand Prix USA Západ	Long Beach Street Circuit, Kalifornie	8. duben
5	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	29. duben´
6	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	13. květen
7	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	27. květen
8	Grand Prix Francie	Dijon-Prenois, Prenois	1. červenec
9	Grand Prix Velké Británie	Silverstone Circuit, Silverstone	14. červenec
10	Grand Prix Německa	Hockenheimring, Hockenheim	29. červenec
11	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	12. srpen
12	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	26. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	9. září
14	Grand Prix Kanady	le Notre-Dame Circuit, Montréal	30. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen Grand Prix Course, New York	7. říjen

Změny v kalendáři

Grand Prix Španělska se posunula o šest týdnů dříve před Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka. Tyto dva závody si také vyměnily pořadí ve srovnání s rokem 1978.
Grand Prix Švédska se původně měla jet 17. června na okruhu Anderstorp Raceway, ale byla zrušena, protože nadšení pro Formuli 1 ve Švédsku opadlo v důsledku smrti švédských jezdců Ronnieho Petersona a Gunnara Nilssona. Žádná další Grand Prix Švédska se již nekonala.^[4]
Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Paula Ricarda do Dijon-Prenois v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
Grand Prix USA a Grand Prix Kanady si vyměnily pořadí v kalendáři. Závod ve Watkins Glen hostil finále sezóny.

Změny předpisů

Otvor kokpitu se zvětšil.^[5]^[6]
Poprvé bylo stanoveno, že vůz Formule 1 musí mít dvě zpětná zrcátka.^[5]^[6]

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Ligier-Ford	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Ligier-Ford	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Jean-Pierre Jabouille	Gilles Villeneuve	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky
4	Grand Prix USA Západ	Gilles Villeneuve	Gilles Villeneuve	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky
5	Grand Prix Španělska	Jacques Laffite	Gilles Villeneuve	Patrick Depailler	Ligier-Ford	Výsledky
6	Grand Prix Belgie	Jacques Laffite	Gilles Villeneuve	Jody Scheckter	Ferrari	Výsledky
7	Grand Prix Monaka	Jody Scheckter	Patrick Depailler	Jody Scheckter	Ferrari	Výsledky
8	Grand Prix Francie	Jean-Pierre Jabouille	René Arnoux	Jean-Pierre Jabouille	Renault	Výsledky
9	Grand Prix Velké Británie	Alan Jones	Clay Regazzoni	Clay Regazzoni	Williams-Ford	Výsledky
10	Grand Prix Německa	Jean-Pierre Jabouille	Gilles Villeneuve	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
11	Grand Prix Rakouska	René Arnoux	René Arnoux	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
12	Grand Prix Nizozemska	René Arnoux	Gilles Villeneuve	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Jean-Pierre Jabouille	Clay Regazzoni	Jody Scheckter	Ferrari	Výsledky
14	Grand Prix Kanady	Alan Jones	Alan Jones	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
15	Grand Prix USA	Alan Jones	Nelson Piquet	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítaly čtyři nejlepší výsledky z kol 1-7 a čtyři nejlepší výsledky z kol 8-15.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[7]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body
1	Jody Scheckter	Ret	(6)	2	2	(4)	1	1	7	(5)	4	4	2	1	(4)	Ret	51 (60)
2	Gilles Villeneuve	Ret	5	1	1	7	7	Ret	2	14†	8	2	Ret	2	(2)	1	47 (53)
3	Alan Jones	9	Ret	Ret	3	Ret	Ret	Ret	(4)	Ret	1	1	1	9	1	Ret	40 (43)
4	Jacques Laffite	1	1	Ret	Ret	Ret	2	Ret	8	Ret	3	3	3	Ret	Ret	Ret	36
5	Clay Regazzoni	10	15	9	Ret	Ret	Ret	2	(6)	1	2	(5)	Ret	3	3	Ret	29 (32)
6	Patrick Depailler	4	2	Ret	5	1	Ret	(5)									20 (22)
7	Carlos Reutemann	2	3	(5)	Ret	2	(4)	3	13	8	Ret	Ret	Ret	7	Ret	Ret	20 (25)
8	René Arnoux	Ret	Ret	Ret	DNS	9	Ret	Ret	3	2	Ret	6	Ret	Ret	Ret	2	17
9	John Watson	3	8	Ret	Ret	Ret	6	4	11	4	5	9	Ret	Ret	6	6	15
10	Didier Pironi	Ret	4	Ret	DSQ	6	3	Ret	Ret	10	9	7	Ret	10	5	3	14
11	Jean-Pierre Jarier	Ret	Ret	3	6	5	11	Ret	5	3			Ret	6	Ret	Ret	14
12	Mario Andretti	5	Ret	4	4	3	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	5	10	Ret	14
13	Jean-Pierre Jabouille	Ret	10	Ret	DNS	Ret	Ret	NC	1	Ret	Ret	Ret	Ret	14	Ret	Ret	9
14	Niki Lauda	Ret	Ret	6	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	4	WD		4
15^[8]	Elio de Angelis	7	12	Ret	7	Ret	Ret	DNQ	16	12	11	Ret	Ret	Ret	Ret	4	3
=^[8]	Nelson Piquet	Ret	Ret	7	8	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	12	Ret	4	Ret	Ret	Ret	3
17	Jacky Ickx								Ret	6	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	3
18	Jochen Mass	8	7	12	9	8	Ret	6	15	Ret	6	Ret	6	Ret	DNQ	DNQ	3
19^[8]	Riccardo Patrese	DNS	9	11	Ret	10	5	Ret	14	Ret	Ret	Ret	Ret	13	Ret	Ret	2
=^[8]	Hans-Joachim Stuck	DNQ	Ret	Ret	DSQ	14	8	Ret	DNS	DNQ	Ret	Ret	Ret	11	Ret	5	2
21	Emerson Fittipaldi	6	11	13	Ret	11	9	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	8	8	7	1
—	Héctor Rebaque	Ret	DNQ	Ret	Ret	Ret	Ret		12	9	Ret	DNQ	7	DNQ	Ret	DNQ	0
—	Patrick Tambay	Ret	Ret	10	Ret	13	DNQ	DNQ	10	7	Ret	10	Ret	Ret	Ret	Ret	0
—	Ricardo Zunino														7	Ret	0
—	Geoff Lees										7						0
—	Derek Daly	11	13	DNQ	Ret	DNQ	DNQ	DNQ				8			Ret	Ret	0
—	James Hunt	Ret	Ret	8	Ret	Ret	Ret	Ret									0
—	Jan Lammers	Ret	14	Ret	Ret	12	10	DNQ	18	11	10	Ret	Ret	DNQ	9	DNQ	0
—	Keke Rosberg								9	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	DNQ	Ret	0
—	Vittorio Brambilla													12	Ret	DNQ	0
—	Patrick Gaillard								DNQ	13	DNQ	Ret	DNQ				0
—	Bruno Giacomelli						Ret		17					Ret		Ret	0
—	Arturo Merzario	Ret	DNQ	DNQ	Ret	DNQ	DNQ		DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	0
—	Marc Surer													DNQ	DNQ	Ret	0
—	Gianfranco Brancatelli					DNQ	DNQ	DNPQ									0
—	Alex Ribeiro														DNQ	DNQ	0
Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pořadí konstruktérů

Poř.	Konstruktér	No.	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body
1	Ferrari	11	Ret	6	2	2	4	1	1	7	5	4	4	2	1	4	Ret	113
1	Ferrari	12	Ret	5	1	1	7	7	Ret	2	14†	8	2	Ret	2	2	1	113
2	Williams-Ford	27	9	Ret	Ret	3	Ret	Ret	Ret	4	Ret	1	1	1	9	1	Ret	75
2	Williams-Ford	28	10	15	9	Ret	Ret	Ret	2	6	1	2	5	Ret	3	3	Ret	75
3	Ligier-Ford	25	4	2	Ret	5	1	Ret	5	Ret	6	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	61
3	Ligier-Ford	26	1	1	Ret	Ret	Ret	2	Ret	8	Ret	3	3	3	Ret	Ret	Ret	61
4	Lotus-Ford	1	5	Ret	4	4	3	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	5	10	Ret	39
		2	2	3	5	Ret	2	4	3	13	8	Ret	Ret	Ret	7	Ret	Ret
		31	Ret	DNQ	Ret	Ret	Ret	Ret		12	9	Ret	DNQ	7
5	Tyrrell-Ford	3	Ret	4	Ret	DSQ	6	3	Ret	Ret	10	9	7	Ret	10	5	3	28
		4	Ret	Ret	3	6	5	11	Ret	5	3	7	8	Ret	6	Ret	Ret
		33														Ret	Ret
6	Renault	15	Ret	10	Ret	DNS	Ret	Ret	NC	1	Ret	Ret	Ret	Ret	14	Ret	Ret	26
6	Renault	16	Ret	Ret	Ret	DNS	9	Ret	Ret	3	2	Ret	6	Ret	Ret	Ret	2	26
7	McLaren-Ford	7	3	8	Ret	Ret	Ret	6	4	11	4	5	9	Ret	Ret	6	6	15
7	McLaren-Ford	8	Ret	Ret	10	Ret	13	DNQ	DNQ	10	7	Ret	10	Ret	Ret	Ret	Ret	15
8	Brabham-Alfa Romeo	5	Ret	Ret	6	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	4			7
8	Brabham-Alfa Romeo	6	Ret	Ret	7	8	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	12	Ret	4	Ret			7
9	Arrows-Ford	29	DNS	9	11	Ret	10	5	Ret	14	Ret	Ret	Ret	Ret	13	Ret	Ret	5
9	Arrows-Ford	30	8	7	12	9	8	Ret	6	15	Ret	6	Ret	6	Ret	DNQ	DNQ	5
10	Shadow-Ford	17	Ret	14	Ret	Ret	12	10	DNQ	18	11	10	Ret	Ret	DNQ	9	DNQ	3
10	Shadow-Ford	18	7	12	Ret	7	Ret	Ret	DNQ	16	12	11	Ret	Ret	Ret	Ret	4	3
11	ATS-Ford	9	DNQ	Ret	Ret	DSQ	14	8	Ret	DNS	DNQ	Ret	Ret	Ret	11	Ret	5	2
12	Fittipaldi-Ford^[1]	14	6	11	13	Ret	11	9	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	8	8	7	1
12	Fittipaldi-Ford^[1]	19														DNQ	DNQ	1
—	Brabham-Ford	5														7	Ret	0
—	Brabham-Ford	6														Ret	Ret	0
—	Wolf-Ford	20	Ret	Ret	8	Ret	Ret	Ret	Ret	9	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	DNQ	Ret	0
—	Ensign-Ford	22	11	13	DNQ	Ret	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	13	DNQ	Ret	DNQ	DNQ	DNQ	Ret	0
—	Alfa Romeo	35						Ret		17					Ret		Ret	0
—	Alfa Romeo	36													12	Ret	DNQ	0
—	Merzario-Ford	24	Ret	DNQ	DNQ	Ret	DNQ	DNQ	DNPQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	0
—	Rebaque-Ford	31													DNQ	Ret	DNQ	0
—	Kauhsen-Ford	36					DNQ	DNQ										0
Poř.	Konstruktér	No.	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Nemistrovské závody

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
Marlboro / Daily Mail Race of Champions	Brands Hatch	15. duben	Gilles Villeneuve	Ferrari
Gunnar Nilsson Memorial Trophy	Donington Park	3. červen	Alan Jones	Williams-Ford
Grand Prix Dino Ferrari	Imola	16. září	Niki Lauda	Brabham-Alfa Romeo

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1979 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Official records of the 1979 International Cup as published in the 1980 FIA Yearbook refer to Fittipaldi as Copersucar, after the team's main sponsor.
↑ Motor Sports, Washington Post, 24 June 1979, Page A1.
↑ BENSON, Andrew. Niki Lauda obituary: 'A remarkable life lived in Technicolour'. BBC. 21 May 2019. Dostupné online [cit. 21 May 2019].
↑ David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35.
↑ ^a ^b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Steven de Groote. F1 rules and stats 1980-1989 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.
↑ ^a ^b ^c ^d FIA Yearbook 1980, Grey Section, page 84

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1979 na Wikimedia Commons

[FIA-1] Official records of the 1979 International Cup as published in the 1980 FIA Yearbook refer to Fittipaldi as Copersucar, after the team's main sponsor.

[2] Motor Sports, Washington Post, 24 June 1979, Page A1.

[3] BENSON, Andrew. Niki Lauda obituary: 'A remarkable life lived in Technicolour'. BBC. 21 May 2019. Dostupné online [cit. 21 May 2019].

[DH-4] David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35.

[AtlasF1-5] Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.

[F1Technical-6] Steven de Groote. F1 rules and stats 1980-1989 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.

[8WPointsSystems-7] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[FIA_P84-8] FIA Yearbook 1980, Grey Section, page 84

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]