Formule 1 v roce 1962
| Sezóna 1962 mistrovství světa vozů Formule 1 | |
|---|---|
Předchozí: 1961 Další: 1963
| |
| |
| Mistr světa - Graham Hill | |
| Obecné informace | |
| Pořadí sezóny: | 13 |
| Počet týmů: | |
| Počet pilotů: | |
| Počet závodů: | |
| Výsledky | |
| Pohár jezdců: |  Graham Hill (BRM)2. |
| Pohár konstruktérů: | BRM 42 bodů
|
XIII. Mistrovství Světa Formule 1 a 5. ročník poháru konstruktérů, byl zahájen 20. května Velkou cenou Nizozemska na okruhu Zandvoort. Posledním závodem ve kterém se bojovalo o mistrovské body byla jihoafrická Grand Prix pořádaná v East Londonu 29. prosince. Třináctého ročníku mistrovství světa se zúčastnilo celkem 61 pilotů, z tohoto počtu bylo 22 nováčků. Dvanáct konstruktérů představilo celkem 24 modelů či různých specifikací svých vozů. Oficiální kalendář mistrovství světa obsahoval 9 závodů, z toho se jich 7 pořádalo v Evropě a po jednom na americkém a africkém kontinentě. Sezóna 1962 zahrnovala krom, závodu započítávaných do mistrovství světa i dalších 22 nemistrovských Grand Prix, dále pak mezinárodní mistrovství Jihoafrické republiky, které sestávalo z dalších 12 Grand Prix.
Pohled na sezónuEditovat
Formule 1 zahájila sezónu již 2. ledna v Jihoafrické republice, závod zde vyhrál Trevor Taylor. Největší událostí však byl závod v Goodwoodu, kde se jely hned dva podniky, Lavant Cup a Glover Trophy. Při závodě těžce havaroval Stirling Moss, který utrpěl mnohačetné zlomeniny a to byl konec jeho kariéry pilota formule 1. Dále byla sezóna poznamenána krizí uvnitř stáje Ferrari, kterou opustilo celé vedení a tým musel zahájit sezónu se starým modelem. První závody sezony ukázaly, že loňský vítězný tým Ferrari na konkurenci z britských ostrovů, nestačí.
Stáj BRM přišla s novým motorem V8 a jezdeckou dvojicí Graham Hill a Richie Ginther, který přišel od Ferrari. Také Lotus renovoval celou koncepci vozu a přišel s revolučním řešením šasi u vozu Lotus 25, jako motor používal Climax V8, který používalo i několik dalších týmů. Lotus také experimentoval s motorem od BRM, což se posléze ukázalo jako né příliš vhodné spojení. Ferrari se snažilo navázat na předešlé úspěchy a místo dosud úspěšného šestiválce zkoušelo i osmiválec a dvanáctiválec. Nic však nevedlo k výsledkům a tak se Ferrari posledních dvou závodů v USA a Jihoafrické republice nezúčastnil. Nováčkem byla stáj Lola, která najala Johna Surteese a Roye Salvadoriho.
Sezóna začala v květnu v nizozemském Zandvoortu, který byl vypsán zároveň jako Grand Prix Evropy. V závodě zvítězil Graham Hill s vozem BRM a protože tento úspěch v sezóně zopakoval ještě třikrát, získal titul. V Monaku zvítězil Bruce McLaren s vozem Cooper před úřadujícím mistrem světa Philem Hillem na Ferrari, který tak zaznamenal nejlepší výsledek pro Ferrari toho roku. V Belgii se poprvé prosadil Jim Clark na voze Lotus, v prvních třech závodech zvítězili tři různí piloti a tři různé značky. Ve stejném duchu se pokračovalo i ve Francii, kde zvítězil Dan Gurney na Porsche, v podstatě jen díky odstoupení svých soupeřů.
Prvním kdo dokázal zvítězit podruhé byl Jim Clark, který získal prvenství v Aintree před Surteesem a Mclarenem. Graham Hill to vyrovnal hned v dalším závodě v Německu. Rozhodující krok k titulu učinil Hill v italské Monze, kterou vyhrál a Clark odstoupil. Jim Clark vykřesal teoretickou šanci na titul v USA, kde zvítězil před Hillem a snížil náskok konkurenta z BRM na 9 bodů, což znamenalo, že k titulu by ho dovedlo jedině vítězství a odstoupení Hilla. Vše, ale dopadlo přesně naopak, z vítězství a prvního titulu se tak radoval Graham Hill.
Závody formule 1 si vyžádaly další život, při tréninku na Grand Prix Mexika, který se jel mimo šampionát, zahynul nadějný Ricardo Rodriguez, který dojel čtvrtý v Belgii a ve věku 20 let byl novou vycházející hvězdou.
PravidlaEditovat
Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:
- místo – 9 bodů
- místo – 6 bodů
- místo – 4 bodů
- místo – 3 bodů
- místo – 2 body
- místo – 1 bod
- Do šampionátu se započítává pouze 5 nejlepších výsledků.
- Motory se mohou používat atmosferické o objemu v rozmezí 1300cc – 1500cc.
- Minimální hmotnost vozu byla stanovena na 450 kg
- V poháru konstruktérů může bodovat pouze jeden vůz z týmu a to ten který v dané Grand Prix dojede na lépe bodované pozici. Lotus se do poháru zapsal na dvou pozicích, dle komisařů byl rozdělen na Lotus se specifikací motoru od Climax a se specifikací motoru od BRM. Zákaznické vozy jsou z poháru konstruktérů vyloučeny. Bodový systém je stejný jako u jezdců.
Mistrovství světaEditovat
Závody započítávané do MSEditovat
Hodnocení jezdcůEditovat
| * | Jezdec | NED
|
MON
|
BEL
|
FRA
|
GBR
|
GER
|
ITA
|
USA
|
RSA
|
b. |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Graham Hill
|
1 | (6) | 2 | 9 | (4) | 1 | 1 | (2) | 1 | 42 (52) |
| 2 | Jim Clark
|
9 | Ret | 1 | Ret | 1 | 4 | Ret | 1 | Ret | 30 |
| 3 |  Bruce McLaren
|
Ret | 1 | Ret | (4) | 3 | (5) | 3 | 3 | 2 | 27 (32) |
| 4 | John Surtees
|
Ret | 4 | 5 | 5 | 2 | 2 | Ret | Ret | Ret | 19 |
| 5 | Dan Gurney
|
Ret | Ret | 1 | 9 | 3 | 13 | 5 | 15 | ||
| 6 | Phil Hill
|
3 | 2 | 3 | Ret | Ret | 11 | 14 | |||
| 7 | Tony Maggs
|
5 | Ret | Ret | 2 | 6 | 9 | 7 | 7 | 3 | 13 |
| 8 | Richie Ginther
|
Ret | Ret | Ret | 3 | 13 | 8 | 2 | Ret | 7 | 10 |
| 9 |  Jack Brabham
|
Ret | 8 | 6 | Ret | 5 | Ret | 4 | 4 | 9 | |
| 10 | Trevor Taylor
|
2 | Ret | Ret | 8 | 8 | Ret | Ret | 12 | Ret | 6 |
| 11 | Giancarlo Baghetti
|
4 | Ret | 10 | 5 | 5 | |||||
| 12 | Lorenzo Bandini
|
3 | Ret | 8 | 4 | ||||||
| 13 |  Ricardo Rodríguez
|
Ret | 4 | 6 | 14 | 4 | |||||
| 14 | Willy Mairesse
|
7 | Ret | 4 | 3 | ||||||
| 15 |  Joakim Bonnier
|
7 | 5 | Ret | Ret | 7 | 6 | 13 | 3 | ||
| 16 | Innes Ireland
|
Ret | Ret | Ret | Ret | 16 | Ret | 8 | 5 | 2 | |
| 17 | Carel Godin de Beaufort
|
6 | DNQ | 7 | 6 | 14 | 13 | 10 | Ret | 11 | 2 |
| 18 | Masten Gregory
|
Ret | DNQ | WD | Ret | 7 | 12 | 6 | 1 | ||
| 19 | Neville Lederle
|
6 | 1 | ||||||||
| 20 | Maurice Trintignant
|
Ret | 8 | 7 | Ret | Ret | Ret | 0 | |||
| 21 | Jackie Lewis
|
8 | DNQ | Ret | 10 | Ret | 0 | ||||
| 22 |  John Love
|
8 | 0 | ||||||||
| 23 | Nino Vaccarella
|
DNQ | 15 | 9 | 0 | ||||||
| 24 | Lucien Bianchi
|
9 | 16 | 0 | |||||||
| 25 | Roger Penske
|
9 | 0 | ||||||||
| 26 | Bruce Johnstone
|
9 | 0 | ||||||||
| 27 |  Jo Siffert
|
DNQ | 10 | Ret | 12 | DNQ | 0 | ||||
| 28 | Rob Schroeder
|
10 | 0 | ||||||||
| 29 | Ernie Pieterse
|
10 | 0 | ||||||||
| 30 | Ian Burgess
|
12 | 11 | DNQ | 0 | ||||||
| 31 | Tony Settember
|
11 | Ret | 0 | |||||||
| 32 | John Campbell-Jones
|
11 | 0 | ||||||||
| 33 | Hap Sharp
|
11 | 0 | ||||||||
| 34 | Heini Walter
|
14 | 0 | ||||||||
| 35 | Jay Chamberlain
|
15 | DNQ | DNQ | 0 | ||||||
| — | Wolfgang Seidel
|
NC | Ret | DNQ | 0 | ||||||
| — | Roy Salvadori
|
WD | Ret | Ret | Ret | Ret | Ret | Ret | 0 | ||
| — | Tony Shelly
|
Ret | DNQ | DNQ | 0 | ||||||
| — | Keith Greene
|
Ret | DNQ | 0 | |||||||
| — | Ben Pon
|
Ret | 0 | ||||||||
| — | Heinz Schiller
|
Ret | 0 | ||||||||
| — | Bernard Collomb
|
Ret | 0 | ||||||||
| — | Timmy Mayer
|
Ret | 0 | ||||||||
| — | Doug Serrurier
|
Ret | 0 | ||||||||
| — | Mike Harris
|
Ret | 0 | ||||||||
| — | Günther Seiffert
|
DNQ | 0 | ||||||||
| — | Gerry Ashmore
|
DNQ | 0 | ||||||||
| — | Ernesto Prinoth
|
DNQ | 0 | ||||||||
| — | Roberto Lippi
|
DNQ | 0 | ||||||||
| — |  Nasif Estéfano
|
DNQ | 0 | ||||||||
| * | Jezdec | NED
|
MON
|
BEL
|
FRA
|
GBR
|
GER
|
ITA
|
USA
|
RSA
|
b. |
Pohár konstruktérůEditovat
| * | Konstruktér | Body |
|---|---|---|
| 1 | BRM
|
42 (56) |
| 2 | Lotus-Climax
|
36 (38) |
| 3 | Cooper-Climax
|
29 (37) |
| 4 | Lola-Climax
|
19 |
| 5 | Porsche
|
18 (19) |
| 6 | Ferrari
|
18 |
| 7 | Brabham-Climax
|
6 |
| 8 | Lotus-BRM
|
1 |
| 9 | De Tomaso-Osca
|
0 |
| 10 | De Tomaso
|
0 |
| 11 | LDS-Alfa Romeo
|
0 |
| 12 | Gilby-BRM
|
0 |
| 13 | ENB-Maserati
|
0 |
| 14 | Emeryson-Climax
|
0 |
| 15 | Cooper-Alfa Romeo
|
0 |
.svg){kind=small}
