Eugène Sue

Eugène Sue
Eugène Sue
Rodné jméno	Marie Joseph Sue
Narození	26. ledna 1804; Paříž
Úmrtí	3. srpna 1857 (ve věku 53 let); Annecy
Místo pohřbení	Annecy-le-Vieux
Povolání	romanopisec, spisovatel a politik
Alma mater	Condorcetovo lyceum
Významná díla	Tajnosti pařížské
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie
Rodiče	Jean-Joseph Sue
Příbuzní	Jean-Joseph Sue (děd)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue (10. prosince 1804, Paříž – 3. srpna 1857, Annecy, dnes Horní Savojsko) byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ (tzv. románů-fejetonů), v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem.

Život

Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství (přispělo k tomu i to, že po smrti otce získal slušné dědictví). Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok (Kernock le pirate), jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře.

Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev.

Joseph Marie Eugène Sue (1804–1857)

Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris.

Dílo

Le Juif errant (Věčný žid), vydání z roku 1851

Jeho romány byly obvykle psány rychle, mají nepropracovaný styl, povrchní psychologii a nepravděpodobné a vykonstruované dějové zápletky. Přesto byly pro svou silnou (ačkoliv jinak dosti povrchní) společenskou kritiku a díky poutavému a melodramatickému ději i soucitu s chudými a trpícími hltány statisíci čtenáři. Jeho knihy byly napodobovány i překládány a ovlivnily zejména Victora Huga při psaní románu Bídníci a také Émila Zolu v jeho raném tvůrčím období. Z jeho díla lze jmenovat:

Kernock le pirate (1830, Pirát Kernok), námořní román
Plik et Plok (1831, Plik a Plok), námořní román, který Sueovi získal přízvisko francouzský Cooper.
Atar-Gull (1831), námořní román,
Salamandre (1832, Salamandr), nejvýznamnější ze Sueových námořních románů, v jehož hrdinovi je znatelný ohlas Byronova Manfréda.
La Coucaratcha (1832-1834), námořní román,
La Vigie de Koat-Ven (1833, Hlídka v Koat-Ven), námořní román,
Histoire de la marine française (1835-1837, Dějiny francouzského námořnictva), práce, která byla na dílo historické příliš románová a pro románové čtenáře příliš vážná.
Lautréamont (1837), historický román z doby Ludvíka XIV.,
Arthur (1838), román mravů z vyšší pařížské společnosti,
Jean Cavalier, ou Les Fanatiques des Cevennes (1840, Jan Cavalier aneb fanatici z Cevennes), historický román o jednom z vůdců protestantského povstání tzv. camisardů na počátku 18. století v Cevennách v Languedoku.
Histoire de la marine militaire chez tous les peuples (1841, Dějiny válečného námořnictva), historická práce, o níž platí to samé jako o autorových předešlých Dějinách francouzského námořnictva.
Mathilde, ou les Mémoires d'une jeune femme (1841, Matylda aneb paměti mladé ženy), román-fejeton odehrávající se ve vyšší pařížské společnosti.
Le Morne au diable (1842, Ďáblova skála), román-fejeton odehrávající se na ostrově Martinique (česky též jako Čertova hora)
Les Mystères de Paris (1842-1843, Tajnosti pařížské), román-fejeton, vrcholné Sueovo dílo, které je vydáváno dodnes.
Le Juif errant (1844-1845, Věčný žid), druhý nejznámější autorův román-fejeton vycházející z křesťanské legendy o Ahasverovi a vyznačující se ostrou antiklerikální tendencí. V Sueově podání Věčný žid bojuje proti sociálním nespravedlnostem a účtuje s katolicismem a mocí církve, je kladným hrdinou, ničemou je v románu jezuita. Román měl obrovský úspěch (magazín Le Constitutionel, který jej vydával, zvedl svůj náklad z 3 600 na 20 000 výtisků) a právě díky němu se pojem Věčný žid rozšířil mezi Evropany oné doby.
Martin, l'enfant trouvé (1847, Martin nalezenec),
Les Sept péchés capitaux (1847-1849, Sedmero hlavních hříchů), zde zpracoval v románově formě některé utopické myšlenky Charlese Fouriera.
Les Mystères du peuple ou l'Histoire d'une famille de prolétaires à travers les âges (1849-1856, Tajemství lidu aneb historie jedné proletářské rodiny v různých dobách), román, obsahující téma spiknutí za účelem ovládnutí světa, byl roku 1857 zakázán pro své pobuřující tendence, byl využit jako základ pamfletu proti Napoleonovi III., a také je první z řady děl, které vedly k vytvoření Protokolů sionských mudrců.
Les enfants de l'amour (1850, Děti lásky,)
La bonne aventure (1851, Služčino dobrodružství),
Fernand Duplessis, mémoires d'un mari (1852, Paměti manželovy),
La Marquise Cornélia Alfi (1852, Markýza Kornélie Alfi),
Le diable médecin (1855-1857, Ďáblův doktor),
Les secrets de l'oreiller (1858, Tajemství podušky), posmrtně.

Filmové adaptace

Le Juif errant (1904, Věčný žid), Francie, režie Georges Méliès, němý film,
Les Mystères de Paris (1909, Tajnosti pařížské), Francie, režie Victorin-Hippolyte Jasset, němý film,
Les Mystères de Paris (1911, Tajnosti pařížské), Francie, režie Albert Capellani, němý film,
Mathilde (1913, Matylda), Francie, režie Emile Chautard, němý film,
Parigi misteriosa (1917, Tajnosti pařížské), Itálie, režie Gustavo Serena, němý film,
La Lussuria (1919, Smyslnost), Itálie, režie Edoardo Bencivenga, němý film podle románu Sedmero hlavních hříchů,
Martino il trovatello (1919, Martin nalezenec), Itálie, režie Alberto Capozzi a Ubaldo Maria Del Colle, němý film,
The Mysteries of Paris (1920, Tajnosti pařížské), USA, režie Ed Cornell, němý film,
Les Mystères de Paris (1922, Tajnosti pařížské), Francie, režie Charles Burguet, němý film,
Secrets of Paris (1922, Tajnosti pařížské), USA, režie Kenneth S. Webb, němý film,
Le Juif errant (1926, Věčný žid), Francie, režie Luitz-Morat, němý film,
Les Mystères de Paris (1935, Tajnosti pařížské), Francie, režie Félix Gandéra,
Les Mystères de Paris (1943, Tajnosti pařížské), Francie, režie Jacques de Baroncelli,
L'Ebreo errante (1948, Věčný žid), Itálie, režie Goffredo Alessandrini,
Les Mystères de Paris (1962, Tajnosti pařížské), Francie, režie André Hunebelle, v hlavní roli Jean Marais,
Les Mystères de Paris (1980, Tajnosti pařížské), Francie, režie André Michel, televizní seriál.

Česká vydání

Děti lásky, K. Jeřábková, Praha 1850-1851, přeložil Karel Hradecký, dva svazky,
Věčný žid, K. Jeřábková, Praha 1850-1851, přeložil Václav František Bambas, pět dílů, sešitové vydání,
Prokování osudu, K. Jeřábková, Praha 1852, přeložil Václav Filípek, nepodařilo se zjistit název francouzského originálu,
Tajnosti pařížské, H. Silber, Praha 1862, dva svazky,
Salamandr, Jaroslav Pospíšil, Praha 1886, přeložil Gustav Herrmann,
Věčný žid, K. Trachta, Praha 1874, dva svazky,
Věčný žid, Alois Hynek, Praha 1915, přeložil Ervín Brenner, čtyři svazky,
Čertova hora, Jaroslav Mareš, Plzeň 1924, přeložil Václav Patejdl,
Proroctví osudu, Knihovna zlatého pera, Praha 1924, přeložil Karel Tuček, dva svazky,
Tajnosti pařížské Borský a Šulc, Praha 1924-1925, přeložil F. Potměšil, sedm svazků,
Věčný žid, F. Topič, Praha 1926, přeložila Emma Horká, čtyři díly,
Paměti manželovy, F. Topič, Praha 1927, přeložila Ludmila Fastrová,
Atar Gull, Vojtěch Šeba, Praha 1927, přeložila TM. Richtmannová,
Tajnosti pařížské Henning Franzen, Praha 1929, přeložil Karel Čvančara,
Tajnosti pařížské Šolc a Šimáček, Praha 1930-1931, přeložil S. T. Eifer, znovu Český deník, Plzeň 1935-1937, kniha vyšla v osmi dílech:
- Kytička, 1930 a 1935,
- Učitel a sova, 1930 a 1936,
- Hrdlička a Rudolf, 1930 a 1936,
- Vlčice a zpěvačka, 1930 a 1936,
- Ostrov Rýžovníkův 1931 a 1936,
- Strážce bezpečnosti 1931 a 1936,
- Marie a Sára 1931 a 1937,
- Princezna Amalie 1931 a 1937.
Ďáblova skála, Práce, Praha 1958, přeložil Tomáš Korbař, znovu 1964
Tajnosti pařížské, Odeon, Praha 1970, přeložila Věra Dvořáková, znovu Svoboda, Praha 1992, Levné knihy KMa, Praha 2004.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugène Sue na Wikimedia Commons
Autor Eugène Sue ve Wikizdrojích
Autor Eugène Sue ve Wikizdrojích (francouzsky)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eugène Sue
Plné texty děl autora Eugène Sue na projektu Gutenberg (anglicky)