Eduard Preiss
Major Eduard Preiss (anglicky Edward, 5. března 1823 Praha-Malá Strana – asi 2. nebo 3. února 1883 poblíž San Pedro, Texas) byl česko-americký voják, cestovatel, novinář a dobrodruh, účastník revolučních událostí roku 1848 a 1849 a politický emigrant. Postupně žil a cestoval po řadě různých zemí světa, mj. Velké Británii, Spojených státech, v jižní Americe, Austrálii, Číně a dalších, přičemž vykonal dvakrát cestu kolem světa, včetně absolvování velkých vzdáleností pěšky. Zahynul během cesty v jihotexaské poušti, přičemž existuje silné podezření, že byl svými průvodci zavražděn.
| Eduard Preiss | |
|---|---|
 Eduard Preiss na rytině z r. 1881 | |
| Narození | 5. března 1823 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. února 1883 (ve věku 59 let) poblíž San Pedro, Texas  USA |
| Příčina úmrtí | pravděpodobně vražda |
| Národnost | česko-americká |
| Povolání | cestovatel, novinář a politický emigrant |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí a rok 1848 editovat
Narodil se v budově Malostranské zbrojnice[1] do české vojenské rodiny. Absolvoval studia na Staroměstském gymnáziu, kde byl jeho spolužákem mj. Josef Václav Frič. Ve 40. letech sloužil jako profesionální voják, nejprve u 1. dělostřeleckého pluku, kde se stal důstojníkem,[2] poté pak v pluku bombardýrů ve Vídni. Roku 1847 z armády odešel a vrátil se do Prahy. V roce 1848 se zúčastnil revolučního dění v Praze, které vyvrcholilo tzv. Pražským červnovým povstáním. Uvádí se jako jeden z velitelů a cvičitelů setniny zformované ze studentů Karlo-Ferdinandovy univerzity při bojích na barikádách s Windischgrätzovým vojskem v ulicích města.
Emigrace editovat
Po potlačení povstání uprchl před stíháním do Haliče, následně pak do Polska, odkud se dostal do Uher,[3] kde se zapojil do uherského osvobozeneckého boje,[4] potlačeného císařskou armádou roku 1849. Spolu s dalšími povstalci uprchl do Turecka na území Osmanské říše, kde se stal členem osmanského vojska. Kvůli své službě konvertoval k islámu.[5] Díky svým zkušenostem zde dosáhl pozice majora. Osmanského pašu doprovázel na jeho cestě do Bosny. Odtud se pak přes území Řecka dostal do Francie, kde se načas usadil a působil jako matematik. Zde se seznámil mj. s Františkem Ladislavem Riegerem, patrně se zde setkal také s J. V. Fričem, Riegerovým příbuzným, který po roce 1849 Rakouskou monarchii rovněž opustil. Z Francie pak odjel do Londýna, kde krátce žil. Ze Spojeného království pak asi roku 1851 podnikl cestu lodí do Spojených států. Z New Yorku, kam připlul, se vydal pěšky do města Charleston v Jižní Karolíně, odtud pak po železnici a lodí odjel do New Orleans, kde měl v úmyslu stát se členem výpravy Narcisa Lopéze na ostrov Kuba. Po nezdaru a rozpuštění výpravy odplul z Kuby do Veracruz v Mexiku, kde zakoupil dva mezky a vydal se na cestu přes Xallapu, Pueblu a Ciudad de Mexiko do Acapulca u pobřeží Tichého oceánu. Odtud se pak vydal podél pobřeží až do San Francisca v Kalifornii, kde byl následně zaměstnán jako technický inženýr v mincovně.[3]
V Asii a Austrálii editovat
Začátkem roku 1852 se v Kalifornii začala šířit epidemie panamské zimnice, což Preisse podnítilo k odplutí do Hongkongu 4. března téhož roku. V Číně měl v úmyslu zorganizovat spolu s uherským plukovníkem Berczensym expedici do Himálájského pohoří, která měla pátrat po předcích maďarského národa, kvůli kulturnímu odporu Číňanů vůči Evropanům však z těchto plánů sešlo. Krátce v té době pobýval také v Siamu, kde se podílel na reorganizací královského dělostřelectva.[5] Vydal se tedy do Singapuru, odkud někdy v polovině roku 1852 odcestoval do australského Melbourne. Odtud se, povětšinou pěšky, vydal do australských zlatonosných oblastí v provincii Victoria, kterých navštívil několik, a byl zde po několik let zaměstnán. Poté se vydal na pěší putování do provincie Queensland, kde po tři roky pracoval jako honák dobytka v povodí řeky Logan. Opakovaně přitom navázal kontakty s domorodými Austrálci, se kterými po tři roky žil primitivním způsobem života.[5] Poté se navrátil do Victorie, odkud patrně roku 1861 absolvoval v doprovodu jistého Němce výpravu za zlatými ložisky v pustině Ninety Mile Bush, během které při cestě divočinou neměli až čtyři dny co jíst, posléze se však bezpečně dostali do Mount Macedon u řeky Darling, odkud doputovali do Melbourne. Po zprávách o úmrtí cestovatelů Bourkeho a Willse při cestě divočinou na nedostatek živin uveřejnil Preiss 14. února 1862 v deníku Melbourne Age článek,[3] v němž tvrdil, že volná australská příroda poskytuje vše potřebné k přežití člověka.
Roku 1862 Preiss Austrálii opustil a vydal se na plavbu přes Britskou Indii do Akaby v pozdějším Jordánsku u Rudého moře a poté nastoupil na loď plující kolem afrického Mysu Dobré naděje do Anglie, kam dorazil zřejmě ještě téhož roku. V Londýně, kde se pohyboval, uspořádal pak několik přednášek o svých cestovatelských zážitcích a přírodovědných i etnologických poznatcích, za svůj přínos byl také veřejně oceněn.[3]
V USA a cesty Jižní Amerikou editovat
Zanedlouho se však opět vydal na další cestu. Z Londýna cestoval do Edinburghu, poté do Liverpoolu a Southamptonu, odkud se vydal na svou druhou plavbu do USA. Zde se vydal do státu New Jersey, kde byl krátce zaměstnán v železných dolech. V polovině roku 1863 se odtud vydal pěšky do Columbusu ve státě Ohio, kde pak působil jako učitel účetnictví. Již 14. března 1864 se ale vydal vlakem přes St. Louis v Missouri do Leawenworthu v Kansasu, aby zde 26. března 1864 se spolu s karavanou osadníků na krytých vozech vydal na nebezpečnou cestu vedoucí do Albuquerque v Arizoně, mj. vedoucí přes území ovládaná kmenem Apačů. Na nich spatřil Preiss zohavená těla bělochů, proto se rozhodl změnit původní směr své cesty přes Santa Fé v Novém Mexiku, odkud pěšky pokračoval do Denveru v Coloradu a Salt Lake City v Utahu, až dorazil opět do přímořského San Francisca. Zde nastoupil 6. prosince 1864 na loď plující do Mazatlanu[6] v Mexiku, kde následně obdržel místo kreslíře na zdejším generálním štábu francouzské armády a přebýval zde do března 1865. Cestoval pak přes města San Blas, Tepic a Quadalajarra do Ciudad de Mexiko, odtud pak do Mazatlanu a lodí zpět do San Francisca. 6. prosince 1865 se na parníku vydal spolu s českým šlechticem Josefem O. Thunem do Callao v Peru, strávil několik dní v Limě, parníkem odplul do Malbriga a odtud pěšky či na koni přes Cajamarcu, Cacha Poyas a Moyobambu do Valse Puerte na řece Cachi-Yacu. Zde získal indiánskou kánoe, se kterou se následně plavil po řekách Cachi-Yacu, Paranpura až do Yurimagas na řece Huallaga, a odtud pak k řece Amazonce na hranice Brazilského císařství. Po řece Amazonce pak lodí putoval až do přístavu Para u jejího ústí do Atlantského oceánu, kde přestoupil na parník do New Yorku, kam dorazil 8. dubna 1866. Uvádí se, že tuto cestu v takové rychlosti nikdo předtím neabsolvoval.[3]
Zpět v USA editovat
Z New Yorku se pak Preiss opět vydal do kansaského Leawenworthu, aby absolvoval další cestu přes pláně amerického Středozápadu. Po jistou dobu pobýval v Missouri, Louisianě, Floridě, roku 1866 je uváděn v Texasu. Roku 1867 se pohyboval v Mexiku v době porážky Mexického císařství a popravy císaře Maxmiliána, odtud opět pěšky cestoval na Středozápad. V USA pak natrvalo zůstal, po několik let se pak od roku 1874 na Floridě zabýval vinařstvím.[7] Odtud se také vydal na další cestu, kdy odsud putoval přes Arizonu do Kalifornie.[7]
Roku 1880 se Preiss dostal do Chicaga, kde se seznámil s českoamerickým nakladatelem a tiskařem Augustem Geringerem,[1] který jej získal pro distribuci jím vydávaného česky psaného periodika Svornost v českých krajanských komunitách v USA. Tento tisk pak Preiss vozil do českých kolonií na Středozápadě. Hlásil se ke svobodomyslnému hnutí. Své vzpomínky a cestopisy uveřejňoval mj. v českoamerickém tisku.
Úmrtí editovat
Na přelomu roku 1882 a 1883 se vydal s malým vozíkem taženým koněm na cestu ze San Carlos do San Piedras v Texasu podél hranic s Mexikem, nedaleko pobřeží Mexického zálivu v doprovodu několika mexických průvodců. Svou cestu nedokončil a jeho tělo bylo nalezeno poblíž jeho krytého vozu v krajině a jeho průvodci byli pryč. Po čase byl u skupiny jistých Mexičanů nalezen Preissův deník, jehož poslední záznam nese datum 2. února 1883. V něm Preiss píše, že tento den bude posledním v jeho životě, neboť tuší, že bude pravděpodobně zavražděn.
Podle nekrologu uveřejněného v Geringerově kalendáři Amerikán bylo Preissovým cílem absolvovat cestu k Tichému oceánu, poté odplout do Asie, procestovat Indii a Arábii a poté se navrátit zpět do Čech, kde chtěl dožít a sepsat své paměti.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Urbánkův věstník bibliografický. [s.l.]: Nakl. Fr. A. Urbánek 348 s. Dostupné online. Google-Books-ID: lRg6AQAAMAAJ.
- ↑ POLIŠENSKÝ, Josef V. Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky: Češi a Amerika. [s.l.]: Univerzita Karlova 124 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7184-147-0. Google-Books-ID: WNlMAAAAMAAJ.
- ↑ a b c d e Květy: obr'azkovy t'ydenn'ik. [s.l.]: Gr'egra 676 s. Dostupné online. Google-Books-ID: UqxLAAAAcAAJ.
- ↑ Nový orient: kulturně-politický měsičník. [s.l.]: [s.n.] 824 s. Dostupné online. Google-Books-ID: s91tAAAAMAAJ.
- ↑ a b c JR, Miloslav Rechcigl. Notable Czech and Slovak Americans. [s.l.]: AuthorHouse 1598 s. Dostupné online. ISBN 978-1-6655-4372-9. (anglicky) Google-Books-ID: cYFWEAAAQBAJ.
- ↑ SCIENCES, California Academy of Natural. Proceedings of the California Academy of Sciences. [s.l.]: [s.n.] 424 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 9vxNAQAAIAAJ.
- ↑ a b Semi-tropic California and Southern California Horticulturist. [s.l.]: Southern California Horticultural Society. 612 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 2cVHAQAAMAAJ.
Literatura editovat
- HABENICHT, Jan. Dějiny Čechův amerických. St. Louis: Hlas, [1904-1910]. s. 761.
- KREISINGER, Pavel – PERUTKA, Lukáš: Eduard Preiss: The Forgotten Czech Globetrotter, His Mindsets and His Impact on Czech society. Slovanský přehled 108, 2022, č. 2, s. 275–296.
