Diisobutylaluminiumhydrid

chemická sloučenina

Diisobutylaluminiumhydrid (zkráceně DIBALH, DIBAL, DIBAL-H nebo DIBAH) je organická sloučenina se vzorcem (i-Bu2AlH)2, lde i-Bu je isobutyl (-CH2CH(CH3)2). Používá se například jako kokatalyzátor polymerizace alkenů.[1]

Diisobutylaluminiumhydrid
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Model molekuly

Model molekuly

Obecné
Systematický název diisobutylaluminiumhydrid
Sumární vzorec C8H19Al (monomer)
C16H38Al2 (dimer)
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 214-729-9
PubChem
SMILES CC(C)C[AlH]CC(C)C
InChI 1S/2C4H9.Al.H/c2*1-4(2)3;;/h2*4H,1H2,2-3H3;;
Vlastnosti
Molární hmotnost 142,22 g/mol (monomer)
284,44 g/mol (dimer)
Teplota tání −80 °C (19 K)
Teplota varu 116 až 118 °C (389 až 391 K)
Hustota 0,798 g/cm3
Rozpustnost ve vodě reaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v tetrahydrofuranu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v diethyletheru a uhlovodících
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
H-věty H220 H225 H250 H260 H314
P-věty P210 P222 P223 P231+232 P233 P240 P241 P242 P243 P260 P264 P280 P301+330+331 P302+334 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P321 P335+334 P363 P370+378 P377 P381 P402+404 P403 P403+235 P405 P422 P501
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VlastnostiEditovat

Podobně jako u většiny organických sloučenin hliníku je struktura této pravděpodobně složitější než napovídá stechiometrický vzorec. Několika metodami bylo zjištěno, že sloučenina vytváří dimer a trimer, obsahující tetraedrická hliníková centra a hydridové můstkové ligandy.[2]

Hydridové ionty jsou malé a navázané na sloučeniny hliníku také silně zásadité, což za přítomnosti alkylových skupin způsobuje tvorbu můstků.

PřípravaEditovat

DIBAL lze připravit zahříváním triisobutylhliníku (který se také vyskytuje jako dimer), čímž se vyvolá beta-hydridová eliminace:[3]

(i-Bu3Al)2 → (i-Bu2AlH)2 + 2 (CH3)2C=CH2

I když může DIBAL být prodáván jako bezbarvá kapalina, tak se častěji dodává jako roztok v organickém rozpouštědlu, například toluenu nebo hexanu.

PoužitíEditovat

DIBAL se používá v mnoha redukcích, například při přeměnách karboxylových kyselin, nitrilů a dalších jejich derivátů na aldehydy. DIBAL účinně redukuje α-β nenasycené estery na allylalkoholy.[4] Hydrid lithnohlinitý (LiAlH4) oproti tomu redukuje estery a acylchloridy na primární alkoholy a nitrily na primární aminy. DIBAL reaguje rychleji se sloučeninami bohatými na elektrony, je tak elektrofilním redukčním činidlem, zatímco LiAlH4 je spíše nukleofilem.

Přestože DIBAL dobře redukuje nitrily na aldehydy, tak redukce esterů se stejnými funkčními skupinami sice vypadají, že by také měly probíhat dobře, ovšem často vedou ke směsím alkoholů a aldehydů; tomu se lze vyhnout opatrným řízením podmínek reakce.[5]

BezpečnostEditovat

DIBAL, jako i většina organohlinitých sloučenin, nebezpečně reaguje se vzduchem a vodou, kdy může i dojít k výbuchu.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • Stockman, R. Dibal reduction of an amino acid derived methyl ester; Garner's Aldehyde. ChemSpider Synthetic Pages. 2001. Dostupné online. DOI 10.1039/SP161. SyntheticPage 161. (anglicky) 
  • Oxidation And Reduction Reactions in Organic Chemistry [online]. University of Southern Maine, Department of Chemistry. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-11. (anglicky) 
  • Diisobutyl Aluminum hydride (DIBAL-H) and Other Isobutyl Aluminum Alkyls (DIBAL-BOT, TIBAL) as Specialty Organic Synthesis Reagents [online]. Akzo-Nobel [cit. 2011-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-08. (anglicky) 

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diisobutylaluminium hydride na anglické Wikipedii.

  1. K. Ziegler; H. Martin; F. Krupp. Metallorganische Verbindungen, XXVII Aluminiumtrialkyle und Dialkyl-Aluminiumhydride aus Aluminiumisobutyl-Verbindungen. Justus Liebigs Annalen der Chemie. 1960, s. 14–19. DOI 10.1002/jlac.19606290103. 
  2. M. F. Self; W. T. Pennington; G. H. Robinson. Reaction of Diisobutylaluminum Hydride with a Macrocyclic Tetradentate Secondary Amine. Synthesis and Molecular Structure of [Al(iso-Bu)]2[C10H20N4][Al(iso-Bu)3]2: Evidence of an Unusual Disproportionation of (iso-Bu)2AlH. Inorganica Chimica Acta. 1990, s. 151–153. DOI 10.1016/S0020-1693(00)84819-7. 
  3. J. J. Eisch. Organometallic Syntheses. New York: Academic Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-12-234950-4. 
  4. P. Galatsis. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. New York: John Wiley & Sons, 2001. ISBN 0471936235. DOI 10.1002/047084289X.rd245. Kapitola Diisobutylaluminum Hydride. 
  5. Damien Webb; Timothy F. Jamison. Diisobutylaluminum Hydride Reductions Revitalized: A Fast, Robust, and Selective Continuous Flow System for Aldehyde Synthesis. Organic Letters. 2012-01-20, s. 568–571. ISSN 1523-7060. DOI 10.1021/ol2031872. PMID 22206502.