Otevřít hlavní menu

Denacifikace byl rozsáhlý společenský proces, který probíhal v Německu v období po druhé světové válce. O denacifikaci Německa bylo rozhodnuto Spojenci po porážce nacistického Německa ve druhé světové válce na postupimské konferenci, která se konala 17. července 1945 – 2. srpna 1945.

Denacifikace patří mezi 4D (denacifikace, demilitarizace = odzbrojení, demokratizace = zřízení demokracie, demonopolizace = odstraňování monopolů). Samotný termín denacifikace znamenal vyčištění poválečného Německa od nacionálního socialismu. Mimo jiné proběhl zákaz činnosti NSDAP.

Stupňů spolupráce bylo pět.

  1. Hauptschuldige (váleční zločinci),
  2. Belastete,
  3. Minderbelastete,
  4. Mitläufer,
  5. Entlastete.

Původní idea vítězných mocností byla, že pouze z poslední kategorie budou obsazována místa úředníků, učitelů a vychovatelů pracujících s mládeží a podobné posty. Po zahájení prověrek obyvatelstva bylo však nutno z této zásady notně slevit. S odpůrci režimu se nacismus většinou stihnul vypořádat a ke získání relativně bezpečného místa v zázemí během války - a tím obraně před nasazením na východní frontě - bylo členství v NSDAP nutnou podmínkou.

Poválečné obdobíEditovat

Ještě v roce 1957 tvořili bývalí nacisté až 77% vedoucích pracovníků na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti.[1] Západoněmecké ministerstvo zahraničí pomáhalo nacistům na útěku a podle poslance SPD Fritze Erlera „Neexistuje jiné spolkové ministerstvo, které by zachovávalo větší kontinuitu s nacistickou minulostí.“[2]

Spolkový kancléř Kurt Georg Kiesinger byl před rokem 1945 členem NSDAP, stejně jako prezident Walter Scheel. Nacistickou minulost mělo celkem pětadvacet západoněmeckých ministrů.[2] Nacistickou minulost měli také někteří rakouští ministři. Rakouský prezident a generální tajemník OSN Kurt Waldheim byl podle rakouského magazínu Profil za války členem štábu, který organizoval deportace řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.[3] Spolkový kancléř Konrad Adenauer měl za svého hlavního poradce a spolupracovníka bývalého nacistu Hanse Globkeho, který se jako právník na ministerstvu vnitra podílel na tvorbě protižidovských norimberských zákonů.[4] Globke umožnil mnoha bývalým nacistům práci v západoněmecké zpravodajské službě BND.[2]

LiteraturaEditovat

  • HÁJKOVÁ, Ludmila. Denacifikace v okupačních zónách západních velmocí v Německu. Historický obzor, 2000, 11 (11/12), s. 267-277. ISSN 1210-6097.

ReferenceEditovat

  1. Vliv nacistů na poválečné německé vlády byl větší, než se myslelo. Úřady to prozkoumají. Reflex [online]. 27. listopadu 2016. Dostupné online. 
  2. a b c Spiegel: Jak velkou roli hráli bývalí nacisté při vzniku Západního Německa?. Český rozhlas [online]. 7. března 2012. Dostupné online. 
  3. "Kurt Wadlheim – generální tajemník OSN a prezident Rakouska s nacistickou minulostí". Česká televize. 19. ledna 2008.
  4. Adenauer chtěl ovlivnit proces s Eichmannem, dokazují nové dokumenty. iDnes.cz [online]. 11. dubna 2011. Dostupné online.