Neonacismus

ultrapravicová politická ideologie vycházející z nacismu

Neonacismus je ultrapravicová[1][2] politická ideologie vycházející z nacismu. Ideologie vznikla po druhé světové válce. Ve většině zemí je zakázán jakožto ideologie směřující k porušování lidských práv.[zdroj⁠?]

Myšlenky neonacismu editovat

Neonacisté vycházejí z teze o nadřazenosti bílé rasy. Hlavním nepřítelem neonacistů jsou přistěhovalci, politická levice, liberálové, Romové, homosexuálové, anarchisté, komunisté a především Židé. Neonacisté viní Židy z mnoha nešvarů společnosti a přisuzují jim rozsáhlá mezinárodní spiknutí za účelem ovládnutí světa, což pramení z víry v různé konspirační teorie. Program je často populistický, většinu problémů státu vidí v ideologii multikulturalismu a liberální levicovosti, činnosti Židů, přistěhovalců a etnických menšin a přichází s radikálními řešeními, mnohdy neslučitelnými s demokratickým zřízením.

Rozdíl mezi neonacismem a klasickým nacismem je v časovém vymezení (nacismus vznikl ve 20. letech 20. století, neonacismus po druhé světové válce) a rovněž v odklonu od pangermanismu a od tezí o vyvolenosti německého národa (neonacisté z germánských zemí většinou tyto ideologie stále uznávají, zatímco neonacisté z negermánských zemí se od nich spíše odklánějí, ale většinou pak s neonacisty vyznávajícími tyto ideologie spolupracují)[3] k bílému nacionalismu.

Neonacismus v politice editovat

 
Andrej Biletský, předseda hnutí Patriot Ukrajiny[4] a velitel Azovského praporu

Jednotlivé státy se k hlásání neonacismu a politickému organizování neonacistů staví různě. Liberální jsou například v Dánsku[5] nebo ve Spojených státech amerických, kde je hlásání neonacismu stejně jako jiných politických směrů chráněno coby součást svobody slova, neonacistické strany se mohou účastnit politické soutěže a je dovoleno volně užívat (neo)nacistické symboliky. Naopak státy jako Německo či Česká republika projevy neonacismu trestají.[6] I přes zákazy se však neonacisté v takových státech sdružují, třebaže bývají nuceni kvůli riziku postihu své skutečné názory skrývat.

Liší se rovněž charakter právních norem používaných proti neonacistům. Například v Německu existuje veřejně dostupný seznam zakázaných nacistických symbolů,[zdroj?] zatímco v Česku soudy posuzují symboly ad hoc na základě posudků soudních znalců.

Někteří členové Azovského praporu a dalších dobrovolnických praporů spadajících pod ukrajinské ministerstvo vnitra, které nesly hlavní břemeno bojů s proruskými separatisty na východní Ukrajině, se v minulosti[7][8] hlásili k neonacismu.[9][10] V roce 2018 bylo na Ukrajině spácháno krajně pravicovými radikály a neonacisty několik desítek útoků proti romské menšině.[11][12][13]

Krajní pravice v Rusku zahrnuje řadu různých ideologických proudů, včetně neonacistů. K nejvýznamnějším ruským neonacistickým stranám patří NSO, SS a DPNI. Podle ruské nevládní organizace Sova jen v letech 2004–2012 došlo oficiálně v Rusku k 549 rasově motivovaným vraždám a skoro 3500 vážným zraněním ne-ruských obyvatel. V roce 2013 bylo v Rusku jen při oficiálně registrovaných xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných útocích zavražděno minimálně 20 lidí, nejméně 173 lidí při nich utrpělo zranění.[14][15][16] V lednu 2016 Německo odpojilo portál Altermedia, který je považován za ústřední německý neonacistický web. Web byl podle německé prokuratury provozován z ruského serveru.[17]

V Německu bylo v roce 2012 evidováno 26 000 krajně pravicových extremistů, včetně 6 000 neonacistů.[18] Neonacistické organizace nejsou v Německu postaveny mimo zákon.[19]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003. 655 s. ISBN 978-80-86598-45-1. S. 20–89. 
  2. LEPSZY, Norbert; VEEN, Hans-Joachim. Republikaner. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 1994. Dostupné online. ISBN 978-3-322-93233-4, ISBN 978-3-322-93232-7. S. 12–24. 
  3. Osa Brno - Varšava aneb kouzlo nechtěného II. | antifa.cz. Antifa [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  4. LARYŠ, Martin. Kdo jsou ukrajinští nacionalisté. Hospodářské noviny [online]. Economia, 2014-03-20 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  5. Vážení posluchači, Heil Hitler. www.severskelisty.cz [online]. [cit. 2008-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-11. 
  6. Zprávy o extremismu - Ministerstvo vnitra České republiky. MVČR [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  7. PAULÍK, Jakub. Prapor Azov, hajlující bojovníci a očištění od radikálů. Jejich současný stav nemůžeme s minulostí porovnávat, tvrdí analytici. Refresher [online]. REFRESHER Media, 2022-03-14 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  8. HRON, Lukáš. Azov, banderovci, Putinovy masakry. Expert popisuje pravdu o neonacismu na Ukrajině a v Rusku. CNN Prima News [online]. FTV Prima, 2022-04-08 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  9. DOHNAL, Martin. Křehké příměří. Na Ukrajině se střílí. Deník.cz [online]. Vltava Labe Media, 2014-09-07 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  10. German TV Shows Nazi Symbols on Helmets of Ukraine Soldiers. NBC News [online]. NBC, 2014-09-09 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Podříznuté hrdlo, hořící tábory. Na Ukrajině přibývá útoků na Romy. IDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-07-04 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  12. HADI, Gerhard. Ukrajina: Útoků na Romy přibývá. Hlášeny jsou první oběti na životech. Český rozhlas Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2018-07-09 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  13. TOMEK, Miroslav. Ukrajinští nacionalisté napadají romské tábory. Útočili sekerami a palicemi, policie přihlížela. IROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-16 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  14. NEAL, Ben. Ruská krajní pravice. Překlad Tereza Stejskalová. A2larm.cz [online]. Deník Alarm, 2014-09-20 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  15. GROHMANN, Jan. Ruský neonacismus a pravoslavný extremismus. Armádní noviny [online]. 2014-09-04 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  16. MRÁZEK, Ondřej. Rusko a fašismus: Zloděj volá, chyťte zloděje!. ROMEA [online]. 2014-04-29 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  17. Němci odpojili ústřední neonacistický web provozovaný z Ruska. Echo24 [online]. Echo Media, 2016-01-27 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  18. Verfassungsschutzbericht 2012. Archivováno 21. 3. 2015 na Wayback Machine. Federal Ministry of the Interior.
  19. KIM, Lucian. Hands Off Germany's Neo-Nazi Party. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2012-12-18 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat