Chotěboř (nádraží)
Chotěboř je železniční stanice v jihovýchodní části stejnojmenného města v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina. Leží na jednokolejné neelektrizované trati Pardubice – Havlíčkův Brod. V těsném sousedství stanice se nachází též městské autobusové nádraží.
| Chotěboř | |
|---|---|
 Nádražní budova | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Kraj Vysočina |
| Město | Chotěboř |
| Souřadnice | 49°42′42,27″ s. š., 15°40′56,88″ v. d. |
  Chotěboř | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 549238 |
| Trať | Pardubice – Havlíčkův Brod |
| Nadmořská výška | 550 m n. m. |
| V provozu od | 1. června 1871 |
| Zabezpečovací zařízení | JOP SZZ K-2002 (DOZ z RDP Havlíčkův Brod)[1] |
| Dopravní koleje | 3 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 1 (2) |
| Prodej jízdenek |  |
| Služby ve stanici |      |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatV roce 1871 dostavěla společnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) svou trať navazující na železnici z Liberce a Rosic nad Labem a pokračující dále přes Chrudim do Havlíčkova Brodu, pravidelný provoz na trati byl zahájen 1. června. Autorem univerzalizované podoby stanic pro celou dráhu byl architekt Carl Schlimp. Trasa byla výsledkem snahy o propojení železničních tratí v majetku ÖNWB jihozápadním směrem, tedy traťových úseků Liberec-Pardubice a hlavního tahu společnosti, železniční trati spojující Vídeň a Berlín.
Po zestátnění ÖNWB v roce 1908 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.[2]
Popis
editovatV roce 2011 byla dokončena rekonstrukce nádraží. Původní jedno vnější a jedno vnitřní nekryté nástupiště nahradilo jedno nekryté vyvýšené bezbariérové nástupiště poloostrovní (k příchodu slouží přechod přes kolej). Dále byla stanice dovybavena novým akustickým informačním systémem.
Vodárna
editovatDrážní vodárna (přestavěna na obytný dům) se nachází v ulici Sokolhradská čp. 402. Byla postavena v roce 1871 podle typového plánu pro stanici II. třídy, jehož autorem byl Carl Schlimp. Jednalo se o zděnou omítanou patrovou budovu s bočními přízemními křídly a sedlovou střechou. Rohové pilíře byly neomítané. Patrová část mezi pilíři byla hrázděná a bedněna latěmi. V patře byly umístěny dvě propojené ocelové válcové nádrže, které byly umístěny na osmiúhelníkových prstencích. Zatížení prstenců bylo přenášeno do obvodové zdi budovy a na dva středové sloupy. Objem nádrží byl 35 m³ a průměr čtyři metry. Ve vodárně bylo parní čerpadlo a parní kotel. Voda z nádrží napájela vodní jeřáby ve stanici, které sloužily ke zbrojení parních lokomotiv vodou.
Vodárna se potýkala s nedostatkem vody. Tento problém vyřešila výstavba čerpací stanice u řeky Doubrava a věžového vodojemu v Bílku v roce 1879 podle projektu architekta Carla Schlimpa. Vodojem a čerpací stanice náležely pod výtopnu v té době Německý Brod. V roce 1961 majitel ČSD čerpací stanici a věžový vodojem prodal, obě stavby byly přestavěny na bytové jednotky.[3][4][5] Od roku 1941 drážní vodojem dodával vodu do vodních nádrží muničního skladu Luftwaffe v Sobíňově. Nejprve do nádrží o objemu 100 m³ a 50 m³, později v listopadu 1941 byl vybudován velký vodojem o objemu 300 m³.[5] Parní provoz na železnici byl ukončen v roce 1953, věžový vodojem pak krátkou dobu dodával vodu pro kotle elektrárny v Chotěbořských strojírnách. [4]
Reference
editovat- ↑ Staniční řád železniční stanice Chotěboř. Brno: Správa železnic, 2023-12-06.
- ↑ Historie železničních tratí, elektronická databáze; Sekera, Pavel
- ↑ Chotěboř č. 304. www.vezovevodojemy.cz [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ a b BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; ZIKMUND, Jan, eds. Industriální topografie - Kraj Vysočina: průmyslová architektura a technické stavby. V Praze: FA ČVUT VCPD, 2014. 273 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-05544-1. S. 126.
- ↑ a b Věžový vodojem. www.geocaching.com [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotěboř na Wikimedia Commons - Článek o rekonstrukci nádraží (2011)
- Historie Rakouské severozápadní dráhy
- Profil stanice na stránkách Českých drah
