Otevřít hlavní menu

Bynov

část obce Děčín v okrese Děčín

Bynov (německy Bünauburg bei Bodenbach) je bývalá obec, v současnosti IX. místní část statutárního města Děčín (označovaná také jako Děčín IX-Bynov). Leží v údolí při Jílovském potoce (levý přítok Labe), 7 km na severovýchod od města Jílového a asi 4 km od centra Podmokel. Katastrální rozloha činí asi 1507 ha. V roce 2011 zde trvale žilo 3 932 obyvatel. PSČ je 405 05.

Děčín IX-Bynov
Bynov z jihu.
Bynov z jihu.
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 3 932
Domů 2011
Nadmořská výška 212 m
Lokalita
PSČ 405 05
Obec Děčín
Okres Děčín
Historická země Čechy
Katastrální území Bynov (15,03 km²)
Zeměpisné souřadnice
Bynov
Bynov
Další údaje
Kód části obce 407305
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na starých mapách se vyskytují varianty názvu Binburg a Pinburg.

Bynov je jedním z katastrálních území Děčína, na kterém se nachází i děčínská městská část Nová Ves.

Obsah

PolohaEditovat

Bynov, jako západní část Děčína, se rozkládá v severních Čechách v údolí Jílovského potoka, podél důležité a v současnosti dosti frekventované silnice I/13 spojující Děčín a Teplice. Na severní straně se nachází chráněná krajinná oblast Labské pískovce a na jižní České středohoří jejichž rozhraním je právě silnice I/13. Pro obec jsou charakteristické vysoké zalesněné vrchy. Tím nejvyšším je Děčínský Sněžník, vzdálen pouze 3 km severozápadně. Spolu s dalšími výraznými vrchy jako Klobouk na jihu a Písečný vrch na východě, dávají Bynovu typický kloboukový tvar. Průměrná nadmořská výška je 212 m, nejnižší místo má 160 m a nejvyšší 299 m. Výškový rozdíl mezi západní a východní částí (podél hlavní silnice) je 30 metrů, avšak mezi severní a jižní je mnohem větší, konkrétně 125 m.

HistorieEditovat

 
Znak pánů z Bünau
 
Razítko obce Bynov na úřední listině v roce 1933

Bývalá obec Bynov se v pramenech připomíná poprvé mezi lety 15431547 jako majetek pánů z Bünau. Podle nich nese Bynov i své pojmenování. V té době tady stála středně velká vesnice s hamrem na železo a různou řemeslnou výrobou. V roce 1572 na místě řečeném „Bienweide“ majitel děčínského panství Günter z Bünau založil dvůr, při kterém nechal v letech 15911605 postavit nevelký jednopatrový renesanční zámek s mansardovou střechou a portálem, který nese alianční znak Güntera z Bünau a Margarety z Bredau s letopočtem 1605. Spolu se třemi světnicemi, komorami, dvěma svrchními sklepy a hospodářskými budovami se dochovaný zámek stal centrem nového panství a současnou dominantou. Stavba byla pravděpodobně dokončena až roku 1605. Výstavba zámku započala až po rozdělení podmokelského dominia po smrti jeho majitele Jindřicha mladšího z Bünau roku 1591. K novému panství patřily obce Bynov, Nová Ves, Bělá, Prosetín, Javory, Hliněná, Borek, Choratice a Dobkovice. Po smrti Güntera z Bünau se panství dostalo pod správu statku Šenštejn, ale roku 1626 se opět osamostatnilo. Spolu s ostatními majetky rytířů z Bünau, kteří byli protestanty a museli po bitvě na Bílé hoře odejít ze země, byl i Bynov v roce 1628 prodán Kryštofovi Šimonovi z Thunu. Samostatným statkem zůstal Bynov až do roku 1671, kdy se stal součástí děčínského fideikomisu. Zámek pak sloužil jako obydlí lesníka. Kolem roku 1820 byl opraven a v roce 1835 zde byla zřízena tkalcovna. Po výstavbě Duchcovsko-podmokelské dráhy (1871), v době, kdy probíhala industrializace podmokelského regionu, se obec rozvinula ve velké a významné průmyslové středisko.

Po roce 1945 se Bynov spolu s Novou Vsí a ostatními okolními přilehlými obcemi stal součástí dvojměstí Děčín-Podmokly.

Úředním znakem obce do sloučení s městem Děčínem byla včela, používaná na veškerých obecních listinách.

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů[1][2]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 389 376 435 804 1 132 1 181 1 356 1 171 1 345 1 370 861 4 897 4 476 3 932
Domy 49 52 53 70 98 109 150 216 . 240 160 230 237 247
V roce 1970 zahrnuje místní část Nová Ves. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Děčín.

PrůmyslEditovat

Bynovská firma WICO

DopravaEditovat

Do Bynova zajíždějí autobusové linky číslo 202 (do 10.12. 2017 jen č. 2) (Dopravního podniku města Děčína), 432 a 438 (Busline).

Taktéž se zde nachází i železniční stanice železniční trati Děčín – Oldřichov u Duchcova, místními nazývaná Kozí dráha. Od roku 2007 není na trati objednávána osobní doprava a bez pravidelné údržby postupně chátrá a místy na ní padají uvolněné kameny.

Historie dopravy v BynověEditovat

Kolem roku 1900, poté, co zkrachoval návrh na zavedení tramvajové dopravy na trase od děčínského východního nádraží přes Podmokly a Jílové do Libouchce, se rozhodl jistý kladenský rodák, advokát Heinrich Hollerstein pro zavedení autobusové dopravy. Chtěl provozovat autobusy na trase mezi nádražím v Děčíně, Podmokly a Libouchcem se zajížďkou k nádraží v Podmoklech. Na tuto trasu si požádal i o koncesi, která byla vyřízena takřka obratem. Hollerstein plánoval provoz s 8 autobusy, přičemž vypravenost by činila 6 vozů. S jeho záměrem nesouhlasili zástupci železnic a podmokelští zastupitelé. Hollerstein mohl podnikat a nejpozději do léta 1902 hodlal zahájit provoz, a to nejen na již zmiňované trase do Libouchce, ale i na druhé lince z Děčína přes Oldřichov do Martiněvsi. Záměr nakonec nebyl uskutečněn.

Roku 1906 advokát Hollerstein svou koncesi předal obchodníkovi Friedrichu Leinweberovi, který založil Labskoměstský dopravní podnik EVU (německý název firmy). V říjnu 1924 vyjel první autobus do Oldřichova a ještě v témže měsíci si EVU podala žádost o povolení linky do Libouchce. Ta ale nakonec nebyla uvedena do provozu, protože proti EVU se postavil podmokelský soukromník Rehatschek, který si koncesi podal o několik měsíců dřív a provoz dané linky nakonec skutečně zahájil a provozoval do roku 1936. První autobusy společnosti EVU se podívaly do Bynova v roce 1938.

V březnu roku 1953 byl zahájen trolejbusový provoz na trati písmeno B Bynov – Staré Město a ukončen postupně v prosinci 1973.

V šedesátých letech dojížděly do Bynova nové přímé linky z Rozběles do závodů v Bynově a jeho okolí. Roku 1975 se změnila konečná „dvojky“ v oblasti Bynova, která se vzhledem k rozšíření bytové zástavby posunula od zámečku až na samou hranici s obcí Martiněves u „chlupárny“.

ŠkolstvíEditovat

V Bynově se nachází základní škola, speciální základní škola a mateřská školka.

PamětihodnostiEditovat

  • Na levém břehu Jílovského potoka stojí renesanční bynovský zámek založený Günterem z Bünau a dokončený nejspíše roku 1605.[3]
  • Boží muka u zámku
  • Měšťanský dům čp. 75, ulice Vladimirská[4]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367. 
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 283. 
  3. ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bynov, s. 67. 
  4. Bynov – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Kolektiv autorů Děčínsko - turistický průvodce ČSSR, svazek 18 Praha: Olympia, 1984.
  • Ottův slovník naučný 4. díl fotoreprint původního vydání z roku 1891
  • sborník Z minulosti Děčínska a Českolipska IV. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství 1985
  • ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bynov, s. 67. 
  • W.W.Tomek Příběhy města a panství Děčínského Časopis českého muzea 15/1841
  • Alfred Herr Heimatkreis Tetschen – Bodenbach Städte und Gemeinden druhé vydání 1993
  • 50 let MHD v Děčíně 1950 – 2000

Externí odkazyEditovat