Bulhaři

(přesměrováno z Bulhar)

Bulhaři (bulharsky Българи, Bǎlgari) jsou jihoslovanský[16][17][18] národ, žijící převážně v Bulharsku, v Severní Makedonii, na Ukrajině, v Moldavsku a dalších evropských zemích. Jazykem je bulharština, písmo cyrilice, věřící jsou většinou pravoslavní, ale i muslimové (Pomaci).

Bulhaři
Българи
Krum33.jpg
Climent of Ohrid.jpg
SaintNaum.jpg
Ivan Rilski - fresco from church in rila monastery-bulgaria.JPG
Ivan Alexander.jpg
Hristo-Botev-circa-1875.jpg
Vasil Levski.jpg
Gotze.jpeg
IvanVazov.jpeg
Stefan Stambolov.jpg
Elin Pelin.jpg
Zheravna 30.jpg
Elias Canetti 2.jpg
Julia Kristeva à Paris en 2008.jpg
Anna Ravnopolska.jpg
Christo & Jeanne-Claude in Bonndorf(D).png
Nicolai Ghiaurov monument Velingrad Iz1.jpg
Hristo stoichkov-2010 (crop).jpg
Stefka Kostadinova.JPG

1. řada: KrumKliment OchridskýSvatý NaumIvan RilskýIvan Alexandr
2. řada: Christo BotevVasil LevskiGoce DelčevIvan VazovStefan Stambolov
3. řada: Elin PelinJordan JovkovElias CanettiJulia KristevaAnna-Maria Ravnopolska-Dean

4. řada: Christo JavačevNikolaj GjaurovChristo StoičkovStefka Kostadinová
Populace
14 mil.[1]
BulharskoBulharsko Bulharsko7 364 570 (2011)[2]
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie1 300 000 (2002)[3]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko204 574 (2001)[4]
UkrajinaUkrajina Ukrajina140 206 (2013)[5]
ŘeckoŘecko Řecko300 000 (2011) 250 000 (2011)[6]
MoldavskoMoldavsko Moldavsko300 000 (2011)
NěmeckoNěmecko Německo93 889[7]
ArgentinaArgentina Argentina70 000 (2008)[8]
BrazílieBrazílie Brazílie65 000 (2006)[9]
Spojené království Velká Británie47 000 (2012)[10]
ItálieItálie Itálie120 000[11]
KanadaKanada Kanada50 000[12]
RakouskoRakousko Rakousko35 000 (2011)[5]
FrancieFrancie Francie34 000 (2011)[13]
RuskoRusko Rusko31 965 (2002)[14]
TureckoTurecko Turecko300 000-600 000[15]
Jazyk(y)
bulharština
Náboženství
pravoslaví, a malý počet muslimů a ateistů
Příbuzné národy
jižní Slované

O původuEditovat

Staří turkičtí Bulhaři (Protobulhaři) sídlili snad už kolem roku 500 severně od Azovského moře, kde založili vlastní stát, Staré Velké Bulharsko. Po smrti jejich chána Kuvrata (mezi 650 a 665) došlo k oslabení státu, který podlehl sousedním turkickým Chazarům. Část protobulharských kmenů zůstala v závislosti na Chazarech v původním prostoru, část se odebrala na sever po řece Volze až k soutoku s Kamou a vytvořila nový stát, Volžské Bulharsko, který existoval až do 13. století, kdy byl podmaněn Tatary. Další skupina protobulharských kmenů mířila směrem na západ. Zapojila se do mocenského boje v Avarské říši, posléze se však stáhla do Bavorska, kde byla z velké části povražděna.

Pod vedením chána Asparucha se Protobulhaři dostali na Balkán, kde s tamním svazem Sedm slovanských kmenů uzavřeli spojenectví proti Byzanci. Slovanské kmeny na toto území (do římské provincie Moesia) přišly již začátkem 7. století. Zde se smísili s původními obyvateli (keltskými a thráckými) a se zbytky germánských kmenů.

Na jaře 681 nad byzantskými vojsky zvítězili a byl mezi nimi sjednán mír, čímž se otevřela cesta ke vzniku První bulharské říše, ta trvala až do roku 1018. Jelikož Protobulhaři byli méně početní, Slovanské etnikum je postupně asimilovalo a do 10. století došlo ke splynutí v jeden slovansko-mluvicí celek.

OsobnostiEditovat

Národním hrdinou je v Bulharsku raně středověký chán Krum, který nakrátko udělal z Bulharska nejsilnější stát východu Evropy. Za Bulhary lze z jistého úhlu pohledu považovat Cyrila a Metoděje, jistěji pak jejich žáky Klimenta Ochridského a svatého Nauma. Staroslověnsky jako oni psal ještě i Černorizec Chrabr. Ivan Rilský je dnes patronem Bulharska. Stefan Stambolov byl klíčovou postavou jeho modernizace, politické i ekonomické. Revolucionáři Vasil Levski, Christo Botev a Goce Delčev se stali symboly svobody a boje za nezávislost na Osmanské říši. Klíčovou kulturní postavou národního obrození 19. století byl kněz Paisij Chilendarski – podobně jako v českých zemích Palacký především díky svého dílu historiografickému. Nejen do bulharských, ale i celoevropských dějin zasáhl komunistický politik Georgi Dimitrov. Zatímco ten ze slavného Lipského procesu v nacistickém Německu vyvázl bez trestu, jeho kolega, marxistický teoretik Christian Rakovskij, byl popraven během Stalinovy Velké čistky. Todor Živkov byl dlouholetým lídrem komunistického režimu v Bulharsku. Hlavní osobností disentu té doby byl naopak Želju Želev, první postkomunistický prezident Bulharska. Jiný disident, spisovatel Georgi Markov, byl dokonce zavražděn bulharskou tajnou službou. Irina Bokovová byla mezi lety 2009 a 2017 prezidentkou mezinárodní organizace UNESCO.

Georgi Ivanov byl prvním bulharským kosmonautem, Alexandr Panajotov Alexandrov druhým.

Z Bulharska pocházejí i dva významní představitelé humanitních a sociálních věd, byť se oba stali emigranty: feministická sémiotička Julia Kristeva a literární teoretik Tzvetan Todorov. Oba nakonec zakořenili ve francouzském intelektuálním prostředí.

V Bulharsku se narodil nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti, který však z Bulharska odešel s rodinou ještě jako dítě. Nejvýznamnějším bulharsky píšícím autorem je Ivan Vazov. Důležitými postavami národního obrození, nejen literárního, byli Ljuben Karavelov a Georgi Rakovski. Klasiky realistické prózy jsou Elin Pelin a Jordan Jovkov. V druhé polovině 20. století se prosadil Stanislav Stratiev.

Celosvětové proslulosti dosáhla harfistka a hudební skladatelka Anna-Maria Ravnopolska-Dean. Také operní pěvci Boris Christov, Nikolaj Gjaurov a Raina Kabaivanska dosáhli mezinárodního věhlasu.

Z výtvarných umělců dosáhl největšího úspěchu představitel land artu Christo Javačev. Stavy bohémy na pařížském Montparnassu doplnil malíř Jules Pascin.

V zámořském televizním průmyslu se prosadila herečka Nina Dobrevová (zejm. Upíří deníky), v sérii o Harrym Potterovi se proslavil Stanislav Janevski.

Nejpopulárnějším sportovcem všech časů je v Bulharsku fotbalista Christo Stoičkov. Úspěchy mu svého času zdatně konkurovala skokanka do výšky Stefka Kostadinová. Na 64 polích se výrazně prosadil šachový velmistr Veselin Topalov. V jeho stopách jde Antoaneta Stefanovová.

V posledních letech se stala v médiích po celém světě velmi populární slepá bulharská věštkyně Baba Vanga.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://btvnovinite.bg/bulgaria/obshtestvo/balgarski-govorjat-15-mln-po-cjal-svjat.html
  2. Archivovaná kopie. www.nsi.bg [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-27. 
  3. Archivovaná kopie. m.focus-news.net [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. http://www.ine.es/en/prensa/np854_en.pdf
  5. a b http://www.aba.government.bg/?show=38&nid=997
  6. http://www.eurochicago.com/2012/04/v-tchuzhbina/
  7. Federal Statistical Office of Germany – Foreigners in 2010 [online]. www.destatis.de. Dostupné online. (němčina) 
  8. Archivovaná kopie. www.mfa.bg [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-30. 
  9. www.btv.bg [online]. [cit. 19-03-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-10-2010. 
  10. http://www.ons.gov.uk/ons/rel/migration1/migration-statistics-quarterly-report/august-2012/population-by-country-of-birth-and-nationality-.xls
  11. http://www.24chasa.bg/Article.asp?ArticleId=252055
  12. http://www.mfa.bg/bg/81/pages/view/1940[nedostupný zdroj]
  13. Archivovaná kopie. www.mfa.bg [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-23. 
  14. Archivovaná kopie. www.perepis2002.ru [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. 
  15. http://www.milliyet.com.tr/default.aspx?aType=SonDakika&Kategori=yasam&ArticleID=873452&Date=07.06.2008&ver=16
  16. Slované
  17. One Europe, many nations: a historical dictionary of European national groups, James Minahan, Greenwood Publishing Group, 2000, ISBN 0-313-30984-1, pp. 134 – 135. [s.l.]: Google Books Dostupné online. (anglicky) 
  18. Kulturní blízkost slovanských národů

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat