Bílí Jihoafričané

etnická skupina

Bílí Jihoafričané jsou obyvatelé Jihoafrické republiky pocházející z jakékoli bílé etnické skupiny z Evropy a částí Blízkého východu.[2][3] V lingvistických, kulturních a historických ohledech se obecně dělí na afrikánsky hovořící potomky původních osadníků Sjednocené východoindické společnosti, známých jako Afrikánci nebo Búrové (zejména potomci nizozemských, německých a francouzských osadníků), a anglofonní potomky převážně britských kolonistů. V roce 2016 bylo 58 % rodilých mluvčích afrikánštiny, 40 % rodilých mluvčích angličtiny a 2 % používalo jiný mateřský jazyk jako například portugalštinu nebo němčinu.[4] Bílí Jihoafričané jsou zdaleka nejpočetnější skupinou s evropským původem v Africe a od ostatních se výrazně liší, kupříkladu Afrikánci si zde vytvořili vlastní jazyk a kulturu.

Bílí Jihoafričané
Starý Jihoafričan z Groot Marico, Severozápadní provincie
Starý Jihoafričan z Groot Marico, Severozápadní provincie
Populace
4 652 006 (7,9 % jihoafrické populace, odhad 2019)[1]
Země s významnou populací
Po celé Jižní Africe, ale většinou v městských oblastech. Obyvatelstvo podle provincií dle sčítání lidu v roce 2011:
Gauteng 1 914 000
Západní Kapsko 915 000
KwaZulu-Natal 429 000
Východní Kapsko 310 000
Mpumalanga 303 000
Severozápadní provincie 255 000
Svobodný stát 239 000
Limpopo 139 000
Severní Kapsko 81 000
Jazyk(y)
afrikánština (58 %), angličtina (40 %), ostatní (2 %)
Příbuzné národy
Bílí Namibijci, běloši v Zimbabwe, Afrikánci, bristká diaspora v Africe, Barevní, jihoafrická diaspora

HistorieEditovat

Počátek evropské kolonizace Jižní Afriky začal v roce 1652 osidlováním Mysu Dobré Naděje holandskou Východoindickou společností vedenou Janem van Riebeeckem. Navzdory velké převaze kolonistů z Nizozemska sem přicházelo velké množství francouzských hugenotů, kteří utíkali před perzekucí z Evropy a německých vojáků nebo námořníků, kteří se vraceli z Asie. Kolonie zůstala pod nizozemskou nadvládou další dvě století, poté byla v roce 1806 anektována Velkou Británií. Tehdy byla Jižní Afrika domovem asi 26 tisíc Evropanů, z nichž relativní většinu tvořili Nizozemci. Nicméně už v roce 1818 do kolonie přicházely tisíce britských imigrantů. V 30. letech 19. století asi pětina bílých obyvatel kapské kolonie migrovala do jihoafrického vnitrozemí a zde zakládala vlastní státy. Tato migrace je nazývána Velký trek. Nicméně v Kapsku evropská populace dále narůstala a v roce 1865 populace dosáhla čísla 182 tisíc. Mezi lety 1880 až 1910 zde byl zaznamenám příliv Východoevropanů, zejména Židů z Pobaltí.[5]

Příchod evropských kolonistů měl nicméně katastrofální dopad pro původní obyvatele tohoto území, zejména skupiny Khoisanů. V rámci holandské kolonializace byla jejich populace zotročena a zdecimována, a to jak vojensky, tak nechtěně dovezenými pravými neštovicemi. Mezi lety 1904 a 1907 pak v rámci německé kolonializace dokonce docházelo k cílené genocidě těchto skupin. Odhaduje se, že v důsledku těchto událostí zahynulo až 10 000 Khoikhoiů, polovina celé tehdejší populace.[6]

První celostátní sčítání lidu v Jihoafrické republice v roce 1911 zaznamenalo, že bílá populace v Jižní Africe čítala 1,2 milionu osob, v roce 1936 to byly 2 miliony a v roce 1946 2,4 miliony.

V rámci britské dekolonializace byla Jižní Afrika na úkor původních obyvatel předána tamním bělochů, přestože tvořili zhruba jen jednu pětinu tamního obyvatelstva, kteří zde roku 1948 nastolili rasově segregovaný apartheid. V roce 1950 byl zaveden tzv. zákon o registraci populace (Population Registration Act), v rámci něhož byl každý občan přiřazen k jedné ze tří „ras“. Rasa se definovala podle fyzických kritérií (barva kůže, vzhled těla, hlavy a dokonce i vlasů) a sociálních kritérií (podle stravovacích návyků nebo příjmení). Jednou z těchto „ras“ byli i bílí Jihoafričané, kteří byli z hlediska apartheidních zákonů nejvýše postavení a oproti ostatním čerpali značné výhody a privilegia, která se promítala do sociálních, pracovních i majetkových práv, například formou cíleného zabírání farm vlastněných nebělochy. Stát v tomto období začal přijímat desítky tisíc imigrantů z různých států Evropy, jako například z Německa, Itálie, Nizozemska, Řecka. V polovině 70. let 20. století šlo například o bílé obyvatele z portugalských kolonií. V roce 1965 se počet jihoafrických bělochů zvýšil na 3,4 miliony, v roce 1973 4 miliony a vrchol přišel v roce 1995, kdy populace čítala 5,2 milionu. Tento počet od konce apartheidu lehce poklesl a drží se na stabilním počtu 4,5 milionu bělochů v rámci celé jihoafrické populace.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White South Africans na anglické Wikipedii.

  1. Mid-year population estimates 2019 [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. What’s in a name? Racial categorisations under apartheid and their afterlife [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-07. (anglicky) 
  3. https://web.archive.org/web/20150512161002/http://maroniteinstitute.org/MARI/JMS/july00/The_Struggle.htm
  4. South Africa - Community Survey 2016 [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SHIMONI, Gideon. Community and Conscience: The Jews in Apartheid South Africa. Lebanon, New Hampshire: University Press of New England, 2003. ISBN 978-1584653295. S. 1-4. (anglicky) 
  6. SARKIN-HUGHES, Jeremy. Colonial Genocide and Reparations Claims in the 21st Century: The Socio-Legal Context of Claims under International Law by the Herero against Germany for Genocide in Namibia, 1904–1908. Westport: Praeger Security International, 2008. ISBN 978-0-313-36256-9. S. 142. (anglicky)