Bílí Jihoafričané

etnická skupina

Bílí Jihoafričané jsou obyvatelé Jihoafrické republiky pocházející z jakékoli bílé etnické skupiny z Evropy a částí Blízkého východu.[2][3] V lingvistických, kulturních a historických ohledech se obecně dělí na afrikánsky hovořící potomky původních osadníků Sjednocené východoindické společnosti, známých jako Afrikánci nebo Búrové (zejména potomci nizozemských, německých a francouzských osadníků), a anglofonní potomky převážně britských kolonistů. V roce 2016 bylo 58 % rodilých mluvčích afrikánštiny, 40 % rodilých mluvčích angličtiny a 2 % používalo jiný mateřský jazyk jako například portugalštinu nebo němčinu.[4] Bílí Jihoafričané jsou zdaleka nejpočetnější skupinou s evropským původem v Africe a od ostatních se výrazně liší, kupříkladu Afrikánci si zde vytvořili vlastní jazyk a kulturu.

Bílí Jihoafričané
Starý Jihoafričan z Groot Marico, Severozápadní provincie
Starý Jihoafričan z Groot Marico, Severozápadní provincie
Populace
4 679 770 (7,9 % jihoafrické populace, odhad 2020)[1]
Země s významnou populací
Po celé Jižní Africe, ale většinou v městských oblastech. Obyvatelstvo podle provincií dle sčítání lidu v roce 2011:
Gauteng1 914 000
Západní Kapsko915 000
KwaZulu-Natal429 000
Východní Kapsko310 000
Mpumalanga303 000
Severozápadní provincie255 000
Svobodný stát239 000
Limpopo139 000
Severní Kapsko81 000
Jazyk(y)
afrikánština (58 %), angličtina (40 %), ostatní (2 %)
Příbuzné národy
Bílí Namibijci, běloši v Zimbabwe, Afrikánci, britská diaspora v Africe, Barevní, jihoafrická diaspora

HistorieEditovat

Počátek evropské kolonizace Jižní Afriky začal v roce 1652 osidlováním Mysu Dobré Naděje holandskou Východoindickou společností vedenou Janem van Riebeeckem. Navzdory velké převaze kolonistů z Nizozemska sem přicházelo velké množství francouzských hugenotů, kteří utíkali před perzekucí z Evropy a německých vojáků nebo námořníků, kteří se vraceli z Asie. Kolonie zůstala pod nizozemskou nadvládou další dvě století, poté byla v roce 1806 anektována Velkou Británií. Tehdy byla Jižní Afrika domovem asi 26 tisíc Evropanů, z nichž relativní většinu tvořili Nizozemci. Nicméně už v roce 1818 do kolonie přicházely tisíce britských imigrantů. V 30. letech 19. století asi pětina bílých obyvatel kapské kolonie migrovala do jihoafrického vnitrozemí a zde zakládala vlastní státy. Tato migrace je nazývána Velký trek. Nicméně v Kapsku evropská populace dále narůstala a v roce 1865 populace dosáhla čísla 182 tisíc. Mezi lety 1880 až 1910 zde byl zaznamenám příliv Východoevropanů, zejména Židů z Pobaltí.[5]

Příchod evropských kolonistů měl nicméně katastrofální dopad pro původní obyvatele tohoto území, zejména skupiny Khoisanů. V rámci holandské kolonializace byla jejich populace zotročena a zdecimována, a to jak vojensky, tak nechtěně dovezenými pravými neštovicemi. Mezi lety 1904 a 1907 pak v rámci německé kolonializace dokonce docházelo k cílené genocidě těchto skupin. Odhaduje se, že v důsledku těchto událostí zahynulo až 10 000 Khoikhoiů, polovina celé tehdejší populace.[6]

První celostátní sčítání lidu v Jihoafrické republice v roce 1911 zaznamenalo, že bílá populace v Jižní Africe čítala 1,2 milionu osob, v roce 1936 to byly 2 miliony a v roce 1946 2,4 miliony.

V rámci britské dekolonizace byla Jižní Afrika na úkor původních obyvatel předána tamním bělochů, přestože tvořili zhruba jen jednu pětinu tamního obyvatelstva, kteří zde roku 1948 nastolili rasově segregovaný apartheid. V roce 1950 byl zaveden tzv. zákon o registraci populace (Population Registration Act), v rámci něhož byl každý občan přiřazen k jedné ze tří „ras“. Rasa se definovala podle fyzických kritérií (barva kůže, vzhled těla, hlavy a dokonce i vlasů) a sociálních kritérií (podle stravovacích návyků nebo příjmení). Jednou z těchto „ras“ byli i bílí Jihoafričané, kteří byli z hlediska apartheidních zákonů nejvýše postavení a oproti ostatním čerpali značné výhody a privilegia, která se promítala do sociálních, pracovních i majetkových práv, například formou cíleného zabírání farm vlastněných nebělochy. Stát v tomto období začal přijímat desítky tisíc imigrantů z různých států Evropy, jako například z Německa, Itálie, Nizozemska, Řecka. V polovině 70. let 20. století šlo například o bílé obyvatele z portugalských kolonií. V roce 1965 se počet jihoafrických bělochů zvýšil na 3,4 miliony, v roce 1973 4 miliony a vrchol přišel v roce 1990 s počtem 5 044 000.[7]

Počet bílých Jihoafričanů v jejich domovské zemi začal mezi lety 1990 a prvním desetiletím nového tisíciletí postupně klesat v důsledku zvýšené emigrace.[7]

V současnosti jsou bílí Jihoafričané také považováni za poslední významnou bílou populační skupinu evropských předků, která na africkém kontinentu zbyla, částečně kvůli hromadnému exodu kolonialistů z většiny ostatních afrických států během dekolonizace. Bílí nadále hrají roli v jihoafrickém hospodářství a napříč politickým spektrem. Současný počet bílých Jihoafričanů není přesně znám, protože nebyl zaznamenán žádným nedávným sčítáním lidu, ačkoli celkové procento až 9% populace od prvních nerasových voleb v zemi 1994 představuje pokles, a to jak číselně, tak proporcionálně. Zhruba necelý milion bílých Jihoafričanů žije také jako pracovníci (expatriáti) v zahraničí, což tvoří většinu odlivu mozků z Jihoafrické republiky.¨

DemografieEditovat

 
Bílí Jihoafričané jako podíl na celkové populaci
     0–20%
     20–40%
     40–60%
     60–80%
     80–100%
Bílí Jihoafričané a rodný jazyk[8]
Jazyk Procent
afrikánština
61 %
angličtina
36 %

Statistické sčítání lidu v Jižní Africe 2011 ukázalo, že zde žilo asi 4 586 838 bělochů, což představuje 8,9% populace země.[9] Od sčítání lidu z roku 2001 jde o 6,8% nárůst. Podle sčítání lidu 2011 je jihoafrická angličtina prvním jazykem pro skupinu 36% bílé populace a afrikánština je prvním jazykem pro 61% bílé populace.[10] Většina bílých Jihoafričanů se identifikuje primárně jako Jihoafričané, bez ohledu na jejich první jazyk nebo původ.[11][12]

NáboženstvíEditovat

Náboženství mezi bílými Jihoafričany
Víra Procent
Křesťanství
87 %
Bez vyznání
9 %
Ostatní
3 %
Judaismus
1 %

Přibližně 87% bílých Jihoafričanů se hlásí ke křesťanství, 9% je bez vyznání a 1% židé. Největší křesťanskou denominací je nizozemská reformovaná církev (NGK), jejíž členy je 23% bílé populace. Dalšími významnými denominacemi jsou metodisté (8%), římskokatolická církev (7%) a anglikáni (6%).[13]

MigraceEditovat

Mnoho bílých Afričanů evropského původu se přistěhovalo do Jižní Afriky z jiných částí kontinentu kvůli politickým nebo ekonomickým nepokojům v jejich domovských zemích. Během sedmdesátých a osmdesátých let emigrovaly do Jižní Afriky tisíce portugalských osadníků z Mosambiku a Angoly a bělochů ze Zimbabwe. Převážná většina evropské migrace však souvisela s historickou kolonizací regionu (některé migrují za účelem využití zdrojů, nerostů a dalších lukrativních prvků nalezených v Jižní Africe, jiné pro lepší život a zemědělské příležitosti bez mnoha omezení v nově kolonizovaných zemích).

Mnoho bílých Jihoafričanů mezitím v posledních dvou desetiletích emigrovalo do západních zemí, zejména do těch anglicky mluvících jako je Spojené království, Irsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo USA. Usadili se i v dalších státech jako Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Francie, Argentina, Izrael a Brazílie. Finanční krize však zpomalila míru emigrace a ke květnu 2014 je odhadováno, že se v posledním desetiletí vrátilo přibližně 340 000 bílých Jihoafričanů.[14]

RozmístěníEditovat

 
Hustota osídlení bílé jihoafrické populace.
     <1 /km²
     1–3 /km²
     3–10 /km²
     10–30 /km²
     30–100 /km²
     100–300 /km²
     300–1000 /km²
     1000–3000 /km²
     >3000 /km²
 
Jazykové rozdělení bělochů na mapě z roku 2001

Podle statistik Jihoafrické republiky tvoří bílí Jihoafričané 8,9% (sčítání lidu 2011) z celkové populace v Jihoafrické republice. Jejich skutečný poměrný podíl v obcích bude pravděpodobně vyšší, vzhledem k podpočtu při sčítání lidu z roku 2001.[15]

Následující tabulka ukazuje rozdělení bílých lidí podle provincií podle sčítání lidu z roku 2011:[10]

Provincie Bílá pop. (2001) Bílá pop. (2011) % provincie (2001) % provincie (2011) změna 2001–2011 % celkem bílých (2011)
Východní Kapsko 305 837 310 450 4,9 4,7 -0,2 6,8
Svobodný stát 238 789 239 026 8,8 8,7 -0,1 5,2
Gauteng 1 768 041 1 913 884 18,8 15,6 -3,2 41,7
KwaZulu-Natal 482 115 428 842 5,0 4,2 -0,8 9,3
Limpopo 132 420 139 359 2,7 2,6 -0,1 3,0
Mpumalanga 197 079 303 595 5,9 7,5 +1,6 6,6
Severozápadní provincie 233 935 255 385 7,8 7,3 -0,5 5,6
Severní Kapsko 102 519 81 246 10,3 7,1 -3,2 1,8
Západní Kapsko 832 902 915 053 18,4 15,7 -2,7 19,9
Celkem 4 293 640 4 586 838 9,6 8,9 -0,7 100,0

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White South Africans na anglické Wikipedii.

  1. Mid-year population estimates 2019 [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. What’s in a name? Racial categorisations under apartheid and their afterlife [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-07. (anglicky) 
  3. https://web.archive.org/web/20150512161002/http://maroniteinstitute.org/MARI/JMS/july00/The_Struggle.htm
  4. South Africa - Community Survey 2016 [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SHIMONI, Gideon. Community and Conscience: The Jews in Apartheid South Africa. Lebanon, New Hampshire: University Press of New England, 2003. ISBN 978-1584653295. S. 1-4. (anglicky) 
  6. SARKIN-HUGHES, Jeremy. Colonial Genocide and Reparations Claims in the 21st Century: The Socio-Legal Context of Claims under International Law by the Herero against Germany for Genocide in Namibia, 1904–1908. Westport: Praeger Security International, 2008. ISBN 978-0-313-36256-9. S. 142. (anglicky) 
  7. a b Population of South Africa by population group [online]. Dammam: South African Department of Agriculture, Forestry, and Fisheries, 2004 [cit. 2016-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 February 2005. (anglicky) 
  8. Sčítání lidu v roce 2011
  9. Census 2011 [online]. Statistics South Africa, 30 October 2012 [cit. 2012-10-30]. S. 3. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  10. a b Census 2011: Census in brief. Pretoria: Statistics South Africa, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2015. ISBN 9780621413885. S. 21. (anglicky) 
  11. ALEXANDER, Mary. Black, white – or South African? [online]. SAinfo, 30 June 2006 [cit. 2013-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-24. (anglicky) 
  12. A Nation in the Making: A Discussion Document on Macro-Social Trends in South Africa [online]. Government of South Africa, 2006 [cit. 2013-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-07-11. (anglicky) 
  13. Table: Census 2001 by province, gender, religion recode (derived) and population group. [online]. Statistics South Africa [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]Šablona:Cbignore
  14. Jane Flanagan. Why white South Africans are coming home. www.bbc.com. Bbc.co.uk, 3 May 2014. Dostupné online [cit. 15 January 2016]. (anglicky) 
  15. Where have all the whites gone?. www.iol.co.za. Pretoria News, 8 October 2005. Dostupné online [cit. 25 March 2010]. (anglicky)