Arabština

semitský jazyk
(přesměrováno z Arabsky)

Arabština (arabsky: اللُّغَة الْعَرَبِيَّة‎‎‎, al-luḡah al-ʿarabijjah) je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).

Arabština (العربية, Al-ʿarabíja)
Arabic Dispersion.svg
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření

AlžírskoAlžírsko Alžírsko
BahrajnBahrajn Bahrajn
ČadČad Čad
DžibutskoDžibutsko Džibutsko
EgyptEgypt Egypt
EritreaEritrea Eritrea
IrákIrák Irák
ÍránÍrán Írán
IzraelIzrael Izrael
JemenJemen Jemen
JordánskoJordánsko Jordánsko
KamerunKamerun Kamerun
KatarKatar Katar
KeňaKeňa Keňa
KomoryKomory Komory
KuvajtKuvajt Kuvajt
KyprKypr Kypr
LibanonLibanon Libanon
LibyeLibye Libye
MaliMali Mali
MarokoMaroko Maroko
MauritánieMauritánie Mauritánie
NigerNiger Niger
NigérieNigérie Nigérie
OmánOmán Omán
Palestina Palestinská autonomie
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SomálskoSomálsko Somálsko
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
SúdánSúdán Súdán
SýrieSýrie Sýrie
TanzanieTanzanie Tanzanie
TuniskoTunisko Tunisko

TureckoTurecko Turecko
Počet mluvčích
Klasifikace
Písmo Arabské písmo
Postavení
Regulátor jazyk Koránu
Úřední jazyk

AlžírskoAlžírsko Alžírsko
BahrajnBahrajn Bahrajn
ČadČad Čad
DžibutskoDžibutsko Džibutsko
EgyptEgypt Egypt
EritreaEritrea Eritrea
IrákIrák Irák
IzraelIzrael Izrael
JemenJemen Jemen
JordánskoJordánsko Jordánsko
KatarKatar Katar
KomoryKomory Komory
KuvajtKuvajt Kuvajt
LibanonLibanon Libanon
LibyeLibye Libye
MaliMali Mali
MarokoMaroko Maroko
MauritánieMauritánie Mauritánie
OmánOmán Omán
Palestina Palestinská autonomie
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SomálskoSomálsko Somálsko
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
SúdánSúdán Súdán
SýrieSýrie Sýrie
TuniskoTunisko Tunisko

také jeden ze 6 jazyků OSN
Kódy
ISO 639-1 ar
ISO 639-2 ara (B)
ara (T)
ISO 639-3 ara
Ethnologue různé
Wikipedie
ar.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6.–7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.

Příklady slov, které byly převzaty z arabštiny: kafe, žirafa, cukr, alkohol, sirup, algebra, gazela, sofa, ghúl, admirál.

GramatikaEditovat

Podstatná jménaEditovat

Arabština je flektivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými. Podstatná a přídavná jména rozlišují tři pády: nominativ (pro podmět), genitiv (pro všechny předložky a přivlastňování) a akuzativ (pro předmět). Dále jsou v arabštině dva rody (mužský a ženský) a tři čísla (singulár, duál a plurál). Skloňování se liší podle toho, zda je podstatné jméno neurčité (beze členu), určité (se členem al) nebo konstruktivní, tato forma se používá například při připojení přivlastňovacího zájmena, například.: bajt-un – (nějaký) dům; al-bajtu – (ten) dům; bajtu-há – (její dům) nebo bajtu radžulin – dům muže atd. Určitý člen je al- před slovem začínajícím na tzv. lunární písmena se čte normálně l (např. al-qamaru – Měsíc), ale před tzv. solárními písmeny (tato písmena se vyslovují většinou špičkou jazyka) se namísto písmene l dané počáteční písmeno (např. aš-šamsu – Slunce).

Existuje několik vzorů pro skloňování v jednotném a množném čísle (podle toho, jakou mají koncovku).

  • Ve dvojném čísle končí slovo vždy v nominativu -áni a v akuzativu nebo genitivu -ajni, v konstruktivní formě pak -á a -aj.
  • V singuláru nebo plurálu může slovo končit -un, pak je v akuzativu -an a v genitivu -in. S určitým členem zmizí -n a v konstruktivní formě zmizí -n také.
  • V singuláru i v plurálu najdeme slova, která již v nominativu v neurčité formě končí jen -u, pak je akuzativ i genitiv -a. V určité formě i konstruktivní se chová jako předchozí vzor a končí v nominativu -u, v akuzativu -a a v genitivu -i.
  • Najdeme v singuláru i v plurálu slova končící v nominativu, neurčité formě na -an. Taková pak v určité a konstruktivní formě mají koncovku -á a jinak se v pádech nemění.
  • Co se týče podstatných jmen s koncovkou v neurčité formě, nominativu -in (například qāḍin). Tato pak mají v určité a konstruktivní formě koncovku -í (qāḍí). V neurčitém akuzativu mají -ijan (qāḍijan) a v konstruktivním akuzativu -ija (qāḍija), jinak se nemění.
  • Pouze v mužském plurálu se setkáme se speciální koncovkou -úna v nominativu (v neurčité i určité formě). Tato slova pak končí v akuzativu i genitivu -ína (v neurčité i určité formě). A v konstruktivní formě zbudou pak koncovky -ú (nominativ) a -í (akuzativ a genitiv).
  • Spousta plurálů v ženském rodě končí koncovkou -átun v nominativu, pak je koncovka v genitivu i v akuzativu -átin. V určité a konstruktivní formě -átu a -áti.

V tabulkách vidíte příklady skloňování.

Skloňování كِتَاب (kitáb) – kniha
Jednotné číslo (singulár)
Neurčitý Určitý Konstruktivní
Nominativ كِتَابٌ

(kitábun)

الْكِتَابُ

(al-kitábu)

كِتَابُ

(kitábu)

Akuzativ كِتَابًا

(kitában)

الْكِتَابَ

(al-kitába)

كِتَابَ

(kitába)

Genitiv كِتَابٍ

(kitábin)

الْكِتَابِ

(al-kitábi)

كِتَابِ

(kitábi)

Dvojné číslo (duál)
Neurčitý Určitý Konstruktivní
Nominativ كِتَابَانِ

(kitábáni)

الْكِتَابَانِ

(al-kitábáni)

كِتَابَا

(kitábá)

Akuzativ كِتَابَيْنِ

(kitábajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-kitábajni)

كِتَابَيْ

(kitábaj)

Genitiv كِتَابَيْنِ

(kitábajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-kitábajni)

كِتَابَيْ

(kitábaj)

Množné číslo (plurál)
Neurčitý Určitý Konstruktivní
Nominativ كُتُبٌ

(kutubun)

الْكُتُبُ

(al-kutubu)

كُتُبُ

(kutubu)

Akuzativ كُتُبًا

(kutuban)

الْكُتُبَ

(al-kutuba)

كُتُبَ

(kutuba)

Genitiv كُتُبٍ

(kutubin)

الْكُتُبِ

(al-kutubi)

كُتُبِ

(kutubi)

Přídavná jménaEditovat

Podle stejných vzorů jako podstatná jména se dají zařadit a skloňovat i přídavná jména. Přídavná jména stojí vždy za podstatným jménem a přizpůsobují se mu rodem, číslem i členem. Většina přídavných jmen vytváří mužský plurál buďto nepravidelně, nebo koncovkou v nominativu -úna. Ženský rod se tvoří většinou koncovkou v nominativu -atun (neformálně bez koncovky též -ah) a ženský plurál koncovkou -átun. Například velká budova, kde budova je arabsky v ženském rodě, by byla arabsky بِنَايَةٌ كَبِيرَةٌ – binájatun kabíratun. Ale například modrý (ʾazraq-u) je podle jednoho vzoru, kde ženský rod (modrá) je زَرْقَاءُ (zarqáʾ-u) a množné číslo je زُرْقٌ (zurq-un). Například modrá obloha, kde obloha je arabsky v ženském rodě, bude arabsky السَّمَاءُ الزَّرْقَاءُ – as-samáʾu (a)z-zarqáʾu. Podle tohoto vzoru se tvoří většina barev (ʾaḥmar-u, ḥamráʾ-u, ḥumr-un atd.). Nutno zmínit, že to, co se nazývá plurál u přídavných jmen, se používá pouze pro popsání lidí (například ʿāmilúna džududun – noví pracovníci), při popisování neživého podstatného jména nebo zvířete v plurálu se používá u přídavných jmen ženský rod (například ʾqlámun džadídatun – nové propisky). Někdy bývá plurál stejný v mužském i ženském rodě, např. džadíd (mužský rod), džadídah (ženský rod), džudud (plurál v obou rodech)

Skloňování جَدِيد (džadíd) – nový
Jednotné číslo (singulár)
Mužský rod Ženský rod
Neurčitý Určitý Neurčitý Určitý
Nominativ جَدِيدٌ

(džadídun)

الْجَدِيدُ

(al-džadídu)

جَدِيدَةٌ

(džadídatun)

الْجَدِيدَةُ

(al-džadídatu)

Akuzativ جَدِيدًا

(džadídan)

الْجَدِيدَ

(al-džadída)

جَدِيدَةً

(džadídatan)

الْجَدِيدَةَ

(al-džadídata)

Genitiv جَدِيدٍ

(džadídin)

الْجَدِيدِ

(al-džadídi)

جَدِيدَةٍ

(džadídatin)

الْجَدِيدَةِ

(al-džadídati)

Dvojné číslo (duál)
Mužský rod Ženský rod
Neurčitý Určitý Neurčitý Určitý
Nominativ جَدِيدَانِ

(džadídáni)

الْجَدِيدَانِ

(al-džadídáni)

جَدِيدَتَانِ

(džadídatáni)

الْجَدِيدَتَانِ

(al-džadídatáni)

Akuzativ جَدِيدَيْنِ

(džadídajni)

الْجَدِيدَيْنِ

(al-džadídajni)

جَدِيدَتَيْنِ

(džadídatajni)

الْجَدِيدَتَيْنِ

(al-džadídatajni)

Genitiv جَدِيدَيْنِ

(džadídajni)

الْجَدِيدَيْنِ

(al-džadídajni)

جَدِيدَتَيْنِ

(džadídatajni)

الْجَدِيدَتَيْنِ

(al-džadídatajni)

Množné číslo (plurál)
Mužský rod Ženský rod
Neurčitý Určitý Neurčitý Určitý
Nominativ جُدُدٌ

(džududun)

الْجُدُدُ

(al-džududu)

جُدُدٌ

(džududun)

الْجُدُدُ

(al-džududu)

Akuzativ جُدُدًا

(džududan)

الْجُدُدَ

(al-džududa)

جُدُدًا

(džududan)

الْجُدُدَ

(al-džududa)

Genitiv جُدُدٍ

(džududin)

الْجُدُدِ

(al-džududi)

جُدُدٍ

(džududin)

الْجُدُدِ

(al-džududi)

Skloňování أَزْرَق (ʾazraq) – modrý
Jednotné číslo (singulár)
Mužský rod Ženský rod
Neurčitý Určitý Neurčitý Určitý
Nominativ أَزْرَقُ

(ʾazraqu)

الْأَزْرَقُ

(al-ʾazraqu)

زَرْقَاءُ

(zarqáʾu)

الزَّرْقَاءُ

(az-zarqáʾu)

Akuzativ أَزْرَقَ

(ʾazraqa)

الْأَزْرَقَ

(al-ʾazraqa)

زَرْقَاءَ

(zarqáʾa)

الزَّرْقَاءَ

(az-zarqáʾa)

Genitiv أَزْرَقَ

(ʾazraqa)

الْأَزْرَقِ

(al-ʾazraqi)

زَرْقَاءَ

(zarqáʾa)

الزَّرْقَاءِ

(az-zarqáʾi)

Dvojné číslo (duál)
Mužský rod Ženský rod
Neurčitý Určitý Neurčitý Určitý
Nominativ أَزْرَقَانِ

(ʾazraqáni)

الْكِتَابَانِ

(al-ʾazraqáni)

زَرْقَاوَانِ

(zarqáwáni)

الزَّرْقَاوَانِ

(az-zarqáwáni)

Akuzativ كِتَابَيْنِ

(ʾazraqajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-ʾazraqajni)

زَرْقَاوَيْنِ

(zarqáwajni)

الزَّرْقَاوَيْنِ

(az-zarqáwajni)

Genitiv كِتَابَيْنِ

(ʾazraqajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-ʾazraqajni)

زَرْقَاوَيْنِ

(zarqáwajni)

الزَّرْقَاوَيْنِ

(az-zarqáwajni)

Množné číslo (plurál)
Mužský rod Ženský rod
Neurčitý Určitý Neurčitý Určitý
Nominativ زُرْقٌ

(zurqun)

الزُّرْقُ

(az-zurqu)

زُرْقٌ

(zurqun)

الزُّرْقُ

(az-zurqu)

Akuzativ زُرْقًا

(zurqan)

الزُّرْقَ

(az-zurqa)

زُرْقًا

(zurqan)

الزُّرْقَ

(az-zurqa)

Genitiv زُرْقٍ

(zurqin)

الزُّرْقِ

(az-zurqi)

زُرْقٍ

(zurqin)

الزُّرْقِ

(az-zurqi)

ZájmenaEditovat

OsobníEditovat

Osobní zájmena můžou stát před slovesem, kde jsou podmětem, nebo mohou stát před dalšími slovesnými druhy, což se většinou překládá se slovesem být: ʾaná ṭabíbun (Já jsem doktor.; dosl. já doktor), hija máhiratun (Ona je chytrá.; dosl. ona chytrá), huwa fí bajti-hi (On je ve svém domě.; dosl. on v domě jeho).

Osobní zájmena v MSA
1. sg. 2. sg. 3. sg. 2. du. 3. du. 1. pl. 2. pl. 3. pl.
Mužský rod أَنَا‎

(ʾaná)

أَنْتَ‎

(ʾanta)

هُوَ‎

(huwa)

أَنْتُمَا‎

(ʾantumá)

هُمَا

(humá)

نَحْنُ‎

(naḥnu)

أَنْتُمْ

(ʾantum)

هُمْ

(hum)

Ženský rod أَنْتِ‎ (ʾanti) هِيَ‎

(hija)

أَنْتُنَّ

(ʾantunna)

هُنَّ

(hunna)

PřivlastňovacíEditovat

Přivlastňovací zájmena se musejí vždy napojit za nějaké slovo, buďto za podstatné jméno v jeho konstruktivní formě, kde označují vlastnictví (jadá-hu – jeho ruce), nebo sloveso, kde označují předmět (ʾuḥibbu-ka/-ki – Miluji tě), nebo předložku (la-hum – k nim). Přivlastňovací zájmena ve třetí osobě (-hu, -hum, -hunna, -humá) kromě -há mají ještě jednu formu: -hi, -him, -hinna, -himá. Tato forma se používá, pokud slovo, za které se napojují, končí na samohlásku i nebo souhlásku j (například fí-himá – v nich dvou). Přivlastňovací zájmeno v první osobě jednotného čísla (-í) může mít ještě jednu podobu, pokud je napojeno za sloveso, a tou formou je ـنِي (-ní).

Přivlastňovací zájmena v MSA
1. sg. 2. sg. 3. sg. 2. du. 3. du. 1. pl. 2. pl. 3. pl.
Mužský rod ـي‎

(-í)

ـكَ‎

(-ka)

ـهُ‎

(-hu)

ـكُمَا‎

(-kumá)

ـهُمَا

(-humá)

ـنَا

(-ná)

ـكُم‎

(-kum)

ـهُم‎

(-hum)

Ženský rod ـكِ

(-ki)

ـهَا‎

(-há)

ـكُنَّ‎

(-kunna)

ـهُنَّ‎

(-hunna)


SlovesaEditovat

Časy má arabština pouze dva (nedokončený a dokončený) a má 3 pády (nominativ, genitiv a akuzativ). Lze tedy říct, že arabština je vidový jazyk, neboť je založena na protikladu ukončeného a neukončeného děje. Českému minulému času přibližně odpovídá arabské perfektum, které tvoří pouze jeden způsob (indikativ – oznamovací způsob). Naproti perfektu je imperfektum (přibližně český přítomný a budoucí čas). Imperfektum tvoří pět způsobů (indikativ, subjunktiv, apokopát, energikus, imperativ).

  • كَتَبَ (kataba) = napsal (perfektní tvar)
  • يَكْتُبُ‎ (jaktubu) = píše (imperfektní tvar)

všimněte si, že kořen KTB je vždy stejný, nemění se ani zde:

  • اُكْتُبْ‎ (uktub) = napiš
  • كَاتَبَ (kátib) = píšící
  • كَاتَبَ (kátib) = spisovatel
  • كُتَّاب (kuttáb) = spisovatelé
  • كِتَاب (kitáb) = kniha, psaní

Kořeny slov jsou v arabštině velmi důležité, neboť se s nimi hodně pracuje. Jiná ukázka (kořen SKN:):

  • سَكَنَ (sakana) = bydlel (perfektní tvar)
  • يَسْكُنُ‎ (jaskunu) = bydlí (imperfektní tvar)
  • سَاكِن (sákin) = bydlící, obyvatel
  • سُكّان‎ (sukkán) = obyvatelé
  • سَكَن (sakan) = bydliště, bydlení

Jako základní podoba slovesa se běžně udává 3. osoba singuláru v perfektu. Imperfektum se pak tvoří na základě typu slovesa. V tabulce je vidět ukázka časování. Kromě perfekta a imperfekta existuje ještě imperativ (ten je jen v druhé osobě), subjunktiv – ten se v jednotném čísle odlišuje koncovkou -a namísto -u (např. أَسْكُنَ‎ askuna), v duálu má namísto -áni koncovku -á (např. تَسْكُنَا‎) a v plurálu namísto -úna má -ú (např. يَسْكُنُوا‎ jaskunú), v ženském rodě v plurálu -na zůstává a v první osobě plurálu se -u mění na -a. A existuje ještě poslední způsob, který namísto koncovku -u nemá žádnou koncovku (např. أَسْكُنْ‎ askun), zbylé druhy koncovek se pak změní stejně jako v subjunktivu. Koncovky pro trpný rod jsou úplně stejné, rozdíl je pak v samohláskách uprostřed slova.

Perfektum
1. sg. 2. sg. 3. sg. 2. du. 3. du. 1. pl. 2. pl. 3. pl.
Mužský rod سَكَنْتُ‎ (sakantu) سَكَنْتَ‎ (sakanta) سَكَنَ (sakana) سَكَنْتُمَا‎ (sakantumá) سَكَنَا‎ (sakaná) سَكَنَّا‎ (sakanná) سَكَنْتُمْ‎ (sakantum) سَكَنُوا‎ (sakanú)
Ženský rod سَكَنْتِ‎ (sakanti) سَكَنَتْ‎ (sakanat) سَكَنَتَا‎ (sakanatá) سَكَنْتُنَّ‎ (sakantunna) سَكَنَّ (sakanna)
Imperfektum
1. sg. 2. sg. 3. sg. 2. du. 3. du. 1. pl. 2. pl. 3. pl.
Mužský rod أَسْكُنُ‎ (ʾaskunu) تَسْكُنُ‎ (taskunu) يَسْكُنُ‎ (jaskunu) تَسْكُنَانِ‎ (taskunáni) يَسْكُنَانِ‎ (jaskunáni) نَسْكُنُ‎ (naskunu) تَسْكُنُونَ‎ (taskunúna) يَسْكُنُونَ‎ (jaskunúna)
Ženský rod تَسْكُنِينَ‎ (taskunína) تَسْكُنُ‎ (taskunu) تَسْكُنَانِ‎ (taskunáni) تَسْكُنَّ‎ (taskunna) يَسْكُنَّ‎ (jaskunna)
Imperativ
2. sg. 2. du. 2. pl.
Mužský rod اُسْكُنْ‎ (uskun) اُسْكُنَا‎ (uskuná) اُسْكُنُوا‎ (uskunú)
Ženský rod اُسْكُنِي‎ (uskuní) اُسْكُنَّ‎(uskunna)

V arabštině se rozlišují dva rody – mužský a ženský. Rodově se mohou lišit podstatná i přídavná jména. Např. „džamíl“ znamená hezký, když přidáme koncovku „-a“ „džamíla“ znamená to hezká.

Čísla má arabština tři (singulár, duál, plurál). Duál se tvoří jednoduše koncovkou „-áni“ bez ohledu na rod:

  • dars-un = lekce
  • dars-áni = dvě lekce

Množné číslo se dělí na dva typy – vnitřní a vnější. Vnitřní se tvoří samohláskovými změnami uvnitř slova, někdy i souhláskovými. Vnější se tvoří koncovkami podle rodu:

  • mudarris-un = učitel
  • mudarris-úna = učitelé
  • tilmídhat-un = žákyně
  • tilmídhát-un = žákyně (plurál)

Abeceda a výslovnostEditovat

Hlavní článek: Arabské písmo

Arabština používá řadu hlásek, které se v češtině, ani žádném jiném evropském jazyce nevyskytují. Používá např. emfatické souhlásky t, d, z, s (které mají i svůj neemfatický protějšek). Tyto souhlásky se vyslovují s tzv. emfatickým důrazem – jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů, podobně jako při ruském tvrdém „l“.[zdroj?] Dále má například souhlásku „ʕajn“ – ع, které je asi nejobtížnějším zvukem v arabštině. Vyslovuje se v zadní části dutiny ústní, někdy až v hrdle. Jedná se o znělou farynglální frikativu. Jeho neznělý protějšek je „ħaːʔ“ – ح, neznělá farynglální frikativa. Zvláštností ve výslovnosti je určitě také „hamza“, neboli hlasový ráz, který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova, tak na jeho konci. V arabštině je vnímán jako běžná souhláska a také zapisován.

Arabské písmo vychází z nabatejské varianty kurzívy aramejského písma. Arabské písmo je tedy kurzivní, tzn. že nerozlišuje tiskací či psací písmo, a dokonce, jako je tomu ve starých písmech zvykem, ani malá a velká písmena. Ačkoli tedy vychází z původního starosemitského – fénického písma (stejně jako hebrejština či řecká alfabeta či latinka), není vůbec podobné evropským písmům (určité podobnosti se ale vyskytují mezi arabským písmem a hebrejskou kurzívou). Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší znaky pro krátké samohlásky.

Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově. Každý znak má svou podobu samostatnou, na začátku slova, uprostřed a na konci. Je šest písmen (ا, د, ذ, ر, ز, و), které se neváží, tzn. že sama se dají připojit k předchozímu písmenu, ale nemůže se za ně připojit další písmeno, takže tvoří pouze koncovou a samostatnou formu (např. rá (ر) ve slově noha رجل). Další zvláštností na písmu jsou tzv. ligatury (znaky usnadňující psaní určitých skladeb znaků, v arabštině existuje jediná povinná ligatura, a to lám + alif (lá) – لا) a zvláštní psaní některých vazeb znaků.

SouhláskyEditovat

Souhlásky v Moderní standardní arabštině (MSA)
Labiála Dentála Alveolára Postalalveolára Palatála Velára Uvulára Faryngála Glotála
prosté emfatické
Nazála m n
Ploziva Neznělé t k q ʔ
Znělé b d
Frikativa Neznělé f θ s ʃ x ~ X ħ
Znělé ð z ðˤ ɣ ~ ʁ ʕ ɦ
Approximanta w l (ɫ) j
Vibranta r

SamohláskyEditovat

Samohlásky v MSA
Krátké Dlouhé
Přední Zadní Přední Zadní
Uzavřené /i/ /u/ /iː/ /uː/
Otevřené /a/ /aː/
Dvojhlásky /aw/, /aj/

Vzorový textEditovat

 
Dialekty arabštiny

Všeobecná deklarace lidských práv

arabsky

يولد جميع الناس أحرارًا متساوين في الكرامة والحقوق. وقد وهبوا عقلاً وضميرًا وعليهم أن يعامل بعضهم بعضًا بروح الإخاء.

přepis

júladu džamíʿu 'n-nási ahráran mutasáłína fí 'l-karámati ła-l-huqúq. Ła-qad łuhibú ʿaqlan ła-damíran ła-ʿalajhim an juʿámila baʿaduhum baʿdan bi-rúh al-ichá'.

doslovně

يولد = júladu = rodí se

جَمِيع = džamíʿu = všichni
ناس = nás = lidé
أحرارًا = ahráran= svobodní
متساوين = matasáwín = rovní
في = fí = ve
كَرَامَة = karáma = cti, úcta
حُقُوقِ = chuqúqí = a právu
وَقَدَ = wa qad = a tak
هَبَّ = habba = dostali, obdrželi
عَقْل = ʿaql = intelekt, rozum
ضَمِير = damír = svědomí
عَلَى = ʿalá = a je na nich
أَنْ = 'an = aby
يعامل = ju'ámil = se chovali
بَعْض = baʿd = navzájem
بَعْض = baʿd = mezi sebou
رُوح = rúh = duch

إِخَاء = 'ikhá' = bratrství

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

LiteraturaEditovat

  • ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-201-7
  • Islámská čítanka. Studijní antologie arabského islámského písemnictví. Editoři: Ondřej Beránek, Bronislav Ostřanský, Pavel Ťupek. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2020, 327 s. ISBN 978-80-7308-982-5 (print), ISBN 978-80-7308-983-2 (onilne: pdf)

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat