Arabština

Arabština (العربية, Al-ʕarabijja)
	Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Alžírsko, Bahrajn, Čad, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Irák, Írán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Kamerun, Katar, Keňa, Komory, Kuvajt, Kypr, Libanon, Libye, Mali, Maroko, Mauritánie, Niger, Nigérie, Omán, Palestina, Saúdská Arábie, Senegal, Somálsko, SAE, Súdán, Sýrie, Tanzanie, Tunisko, Turecko
Počet mluvčích	250 miliónů; jako liturgický jazyk více než 1 miliarda;
Klasifikace	Afroasijské jazyky Semitské jazyky; ;
Vývoj	Prasemitština Praarabština Stará arabština; ; ;
Písmo	Arabské písmo
Postavení
Regulátor	jazyk Koránu
Úřední jazyk	Alžírsko, Bahrajn, Čad, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Irák, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Komory, Kuvajt, Libanon, Libye, Mali, Maroko, Mauritánie, Omán, Palestina, Saúdská Arábie, Somálsko, SAE, Súdán, Sýrie, Tunisko
Kódy
ISO 639-1	ar
ISO 639-2	ara (B); ara (T)
ISO 639-3	ara
Ethnologue	různé
Wikipedie
	ar.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arabština (arabsky اللُّغَة الْعَرَبِيَّة‎‎, al-luɣa al-ʕarabijja, spisovněji اللُّغَةُ الْعَرَبِيَّةُ al-luɣatu l-ʕarabijjatu) je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).

Z arabštiny bylo převzato mnoho slov do češtiny i dalších evropských jazyků – namátkou alkohol, algebra, algoritmus, admirál, arzenál, baldachýn, elixír, estragon, jasmín, havárie, káva, magazín, matrace, sofa, sirup, šafrán, šach, vezír, zenit či žirafa.

Historie

Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6.–7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.

Mluvnice

Podstatná jména

Arabština je flektivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými. Podstatná a přídavná jména rozlišují tři pády: nominativ (pro podmět), genitiv (pro všechny předložky a přivlastňování) a akuzativ (pro předmět). Dále jsou v arabštině dva rody – mužský a ženský – a tři čísla – singulár, duál a plurál (někdy i paukál).

Skloňování se liší podle toho, zda je podstatné jméno neurčité (beze členu), určité (se členem al) nebo tvárné (konstruktivní), tato forma se používá například při připojení přivlastňovacího zájmena, například.: bajt-un – (nějaký) dům; al-bajtu – (ten dům); bajtu-há – (její dům) nebo bajtu radžulin – dům muže atd. Určitý člen je al- před slovem začínajícím na tzv. lunární písmena se čte normálně l (např. al-qamaru – Měsíc), ale před tzv. solárními písmeny (tato písmena se vyslovují většinou špičkou jazyka) se namísto písmene l dané počáteční písmeno (např. aš-šamsu – Slunce).

Existuje několik vzorů pro skloňování v jednotném a množném čísle (podle toho, jakou mají koncovku).

Ve dvojném čísle končí slovo vždy v nominativu -áni a v akuzativu nebo genitivu -ajni, v tvárné podobě pak -á a -aj.
V singuláru nebo plurálu může slovo končit -un, pak je v akuzativu -an a v genitivu -in. S určitým členem zmizí -n a v tvárné podobě zmizí -n také.
V singuláru i v plurálu najdeme slova, která již v nominativu v neurčité podobě končí jen -u, pak je akuzativ i genitiv -a. V určité podobě i tvárné se chová jako předchozí vzor a končí v nominativu -u, v akuzativu -a a v genitivu -i.
Najdeme v singuláru i v plurálu slova končící v nominativu, neurčité podobě na -an. Taková pak v určité a tvárné podobě mají koncovku -á a jinak se v pádech nemění.
Co se týče podstatných jmen s koncovkou v neurčité podobě, nominativu -in (například qāḍin). Tato pak mají v určité a tvárné podobě koncovku -í (qāḍí). V neurčitém akuzativu mají -ijan (qāḍijan) a v tvárném akuzativu -ija (qāḍija), jinak se nemění.
Pouze v mužském plurálu se setkáme se speciální koncovkou -úna v nominativu (v neurčité i určité podobě). Tato slova pak končí v akuzativu i genitivu -ína (v neurčité i určité podobě). A v tvárné podobě zbudou pak koncovky -ú (nominativ) a -í (akuzativ a genitiv).
Spousta plurálů v ženském rodě končí koncovkou -átun v nominativu, pak je koncovka v genitivu i v akuzativu -átin. V určité a tvárné podobě -átu a -áti.

V tabulkách vidíte příklady skloňování.

Skloňování كِتَاب (kitáb) – kniha
Jednotné číslo (singulár)
	Neurčitý	Určitý	Tvárný
Nominativ	كِتَابٌ (kitábun)	الْكِتَابُ (al-kitábu)	كِتَابُ (kitábu)
Akuzativ	كِتَابًا (kitában)	الْكِتَابَ (al-kitába)	كِتَابَ (kitába)
Genitiv	كِتَابٍ (kitábin)	الْكِتَابِ (al-kitábi)	كِتَابِ (kitábi)
Dvojné číslo (duál)
	Neurčitý	Určitý	Tvárný
Nominativ	كِتَابَانِ (kitábáni)	الْكِتَابَانِ (al-kitábáni)	كِتَابَا (kitábá)
Akuzativ	كِتَابَيْنِ (kitábajni)	الْكِتَابَيْنِ (al-kitábajni)	كِتَابَيْ (kitábaj)
Genitiv	كِتَابَيْنِ (kitábajni)	الْكِتَابَيْنِ (al-kitábajni)	كِتَابَيْ (kitábaj)
Množné číslo (plurál)
	Neurčitý	Určitý	Tvárný
Nominativ	كُتُبٌ (kutubun)	الْكُتُبُ (al-kutubu)	كُتُبُ (kutubu)
Akuzativ	كُتُبًا (kutuban)	الْكُتُبَ (al-kutuba)	كُتُبَ (kutuba)
Genitiv	كُتُبٍ (kutubin)	الْكُتُبِ (al-kutubi)	كُتُبِ (kutubi)

U jednoho druhu podstatných jmen se lze setkat i s dalším číslem, tzv. paukálem, a to u podstatných jmen hromadných. Například slovo meloun je v arabštině hromadné a má rovnou 5 čísel.

Meloun (baṭṭīḵ) – čísla
Číslo	Vznik	V arabštině	Význam
(hromadné)	Základní forma	بِطِّيخٌ (baṭṭíḵ-un)	Melouny hromadně
(singulár)	baṭṭíḵ + at	بِطِّيخَةٌ‎‎ (baṭṭíḵat-un)	1 meloun
(duál)	baṭṭíḵat + āni	بِطِّيخَتَانِ‎‎ (baṭṭíḵatáni)	2 melouny
(paukál)	at – át (jako plurál ženského rodu s at)	بَطِّيخَاتٌ (baṭṭíḵát-un)	Malý počet melounů (3–10)
(plurál)	Plurál vzniklý změnami samohlásek	بَطَاطِيخُ (baṭáṭíḵ-u)	Více melounů

Přídavná jména

Podle stejných vzorů jako podstatná jména se dají zařadit a skloňovat i přídavná jména. Přídavná jména stojí vždy za podstatným jménem a přizpůsobují se mu rodem, číslem i členem. Většina přídavných jmen vytváří mužský plurál buďto nepravidelně, nebo koncovkou v nominativu -úna. Ženský rod se tvoří většinou koncovkou v nominativu -atun (neformálně bez koncovky též -ah) a ženský plurál koncovkou -átun. Například velká budova, kde budova je arabsky v ženském rodě, by byla arabsky بِنَايَةٌ كَبِيرَةٌ – binájatun kabíratun. Ale například modrý (ʔazraq-u) je podle jednoho vzoru, kde ženský rod (modrá) je زَرْقَاءُ (zarqáʔ-u) a množné číslo je زُرْقٌ (zurq-un). Například modrá obloha, kde obloha je arabsky v ženském rodě, bude arabsky السَّمَاءُ الزَّرْقَاءُ – as-samáʔu (a)z-zarqáʔu. Podle tohoto vzoru se tvoří většina barev (ʔaḥmar-u, ḥamráʔ-u, ḥumr-un atd.). Nutno zmínit, že to, co se nazývá plurál u přídavných jmen, se používá pouze pro popsání lidí (například ʕāmilúna džududun – noví pracovníci), při popisování neživého podstatného jména nebo zvířete v plurálu se používá u přídavných jmen ženský rod (například ʔqlámun džadídatun – nové propisky). Někdy bývá plurál stejný v mužském i ženském rodě, např. džadíd (mužský rod), džadídah (ženský rod), džudud (plurál v obou rodech)

Skloňování جَدِيد (džadíd) – nový
Jednotné číslo (singulár)
	Mužský rod		Ženský rod
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	جَدِيدٌ (džadídun)	الْجَدِيدُ (al-džadídu)	جَدِيدَةٌ (džadídatun)	الْجَدِيدَةُ (al-džadídatu)
Akuzativ	جَدِيدًا (džadídan)	الْجَدِيدَ (al-džadída)	جَدِيدَةً (džadídatan)	الْجَدِيدَةَ (al-džadídata)
Genitiv	جَدِيدٍ (džadídin)	الْجَدِيدِ (al-džadídi)	جَدِيدَةٍ (džadídatin)	الْجَدِيدَةِ (al-džadídati)
Dvojné číslo (duál)
	Mužský rod		Ženský rod
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	جَدِيدَانِ (džadídáni)	الْجَدِيدَانِ (al-džadídáni)	جَدِيدَتَانِ (džadídatáni)	الْجَدِيدَتَانِ (al-džadídatáni)
Akuzativ	جَدِيدَيْنِ (džadídajni)	الْجَدِيدَيْنِ (al-džadídajni)	جَدِيدَتَيْنِ (džadídatajni)	الْجَدِيدَتَيْنِ (al-džadídatajni)
Genitiv	جَدِيدَيْنِ (džadídajni)	الْجَدِيدَيْنِ (al-džadídajni)	جَدِيدَتَيْنِ (džadídatajni)	الْجَدِيدَتَيْنِ (al-džadídatajni)
Množné číslo (plurál)
	Mužský rod		Ženský rod
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	جُدُدٌ (džududun)	الْجُدُدُ (al-džududu)	جُدُدٌ (džududun)	الْجُدُدُ (al-džududu)
Akuzativ	جُدُدًا (džududan)	الْجُدُدَ (al-džududa)	جُدُدًا (džududan)	الْجُدُدَ (al-džududa)
Genitiv	جُدُدٍ (džududin)	الْجُدُدِ (al-džududi)	جُدُدٍ (džududin)	الْجُدُدِ (al-džududi)

Skloňování أَزْرَق (ʔazraq) – modrý
Jednotné číslo (singulár)
	Mužský rod		Ženský rod
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	أَزْرَقُ (ʔazraqu)	الْأَزْرَقُ (al-ʔazraqu)	زَرْقَاءُ (zarqáʔu)	الزَّرْقَاءُ (az-zarqáʔu)
Akuzativ	أَزْرَقَ (ʔazraqa)	الْأَزْرَقَ (al-ʔazraqa)	زَرْقَاءَ (zarqáʔa)	الزَّرْقَاءَ (az-zarqáʔa)
Genitiv	أَزْرَقَ (ʔazraqa)	الْأَزْرَقِ (al-ʔazraqi)	زَرْقَاءَ (zarqáʔa)	الزَّرْقَاءِ (az-zarqáʔi)
Dvojné číslo (duál)
	Mužský rod		Ženský rod
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	أَزْرَقَانِ (ʔazraqáni)	الْكِتَابَانِ (al-ʔazraqáni)	زَرْقَاوَانِ (zarqáwáni)	الزَّرْقَاوَانِ (az-zarqáwáni)
Akuzativ	كِتَابَيْنِ (ʔazraqajni)	الْكِتَابَيْنِ (al-ʔazraqajni)	زَرْقَاوَيْنِ (zarqáwajni)	الزَّرْقَاوَيْنِ (az-zarqáwajni)
Genitiv	كِتَابَيْنِ (ʔazraqajni)	الْكِتَابَيْنِ (al-ʔazraqajni)	زَرْقَاوَيْنِ (zarqáwajni)	الزَّرْقَاوَيْنِ (az-zarqáwajni)
Množné číslo (plurál)
	Mužský rod		Ženský rod
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	زُرْقٌ (zurqun)	الزُّرْقُ (az-zurqu)	زُرْقٌ (zurqun)	الزُّرْقُ (az-zurqu)
Akuzativ	زُرْقًا (zurqan)	الزُّرْقَ (az-zurqa)	زُرْقًا (zurqan)	الزُّرْقَ (az-zurqa)
Genitiv	زُرْقٍ (zurqin)	الزُّرْقِ (az-zurqi)	زُرْقٍ (zurqin)	الزُّرْقِ (az-zurqi)

Zájmena

Osobní

Osobní zájmena mohou stát před slovesem, kde jsou podmětem, nebo mohou stát před dalšími slovesnými druhy, což se většinou překládá se slovesem být: ʔaná ṭabíbun (Já jsem doktor.; dosl. já doktor), hija máhiratun (Ona je chytrá.; dosl. ona chytrá), huwa fí bajti-hi (On je ve svém domě.; dosl. on v domě jeho).

Osobní zájmena v MSA
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	أَنَا‎ (ʔaná)	أَنْتَ‎ (ʔanta)	هُوَ‎ (huwa)	أَنْتُمَا‎ (ʔantumá)	هُمَا (humá)	نَحْنُ‎ (naḥnu)	أَنْتُمْ (ʔantum)	هُمْ (hum)
Ženský rod	أَنَا‎ (ʔaná)	أَنْتِ‎ (ʔanti)	هِيَ‎ (hija)	أَنْتُمَا‎ (ʔantumá)	هُمَا (humá)	نَحْنُ‎ (naḥnu)	أَنْتُنَّ (ʔantunna)	هُنَّ (hunna)

Přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena se musejí vždy napojit za nějaké slovo, buďto za podstatné jméno v jeho tvárné podobě, kde označují vlastnictví (jadá-hu – jeho ruce), nebo sloveso, kde označují předmět (ʔuḥibbu-ka/-ki – Miluji tě), nebo předložku (la-hum – k nim). Přivlastňovací zájmena ve třetí osobě (-hu, -hum, -hunna, -humá) kromě -há mají ještě jednu formu: -hi, -him, -hinna, -himá. Tato forma se používá, pokud slovo, za které se napojují, končí na samohlásku i/í nebo souhlásku j (například fí-himá – v nich dvou). Přivlastňovací zájmeno v první osobě jednotného čísla (-í) může mít ještě jednu podobu, pokud je napojeno za sloveso, a tou formou je ـنِي (-ní).

Přivlastňovací zájmena v MSA
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	ـي‎ (-í)	ـكَ‎ (-ka)	ـهُ‎ (-hu)	ـكُمَا‎ (-kumá)	ـهُمَا (-humá)	ـنَا (-ná)	ـكُم‎ (-kum)	ـهُم‎ (-hum)
Ženský rod	ـي‎ (-í)	ـكِ (-ki)	ـهَا‎ (-há)	ـكُمَا‎ (-kumá)	ـهُمَا (-humá)	ـنَا (-ná)	ـكُنَّ‎ (-kunna)	ـهُنَّ‎ (-hunna)

Číslovky

nula = صفر = ٠

jeden = واحد = ١

dva = اثنين = ٢

tři = ثلاثة = ٣

čtyři = أربعة = ٤

pět = خمسة = ٥

šest = ستة = ٦

sedm = سبعة = ٧

osm = ثمانية = ٨

devět = تسع = ٩

deset = عشرة = ١٠

Slovesa

Arabština má 15 slovesných tříd, z nichž každá upřesňuje význam daného kořene. Tento význam lze podle kořene a třídy někdy odhadnout, existují ale výjimky. Například kořen ك ت ب (k t b), související se psaním, může tvořit slovesa:

كَتَبَ / يَكْتُبُ (kataba / jaktubu) – psát (I)
كَتَّبَ / يُكَتِّبُ (kattaba / jukattibu) – přimět k psaní (jednopřechodné) (II)
كَاتَبَ / يُكَاتِبُ (kátaba / jukátibu) – písemně oslovovat (III)
أَكْتَبَ / يُكْتِبُ (ʔaktaba / juktibu) – přimět napsat (dvoupřechodné) (IV)
تَكَاتَبَ / يَتَكَاتَبُ (takátaba / jatakátabu) – dopisovat si (nepřechodné) (VI)
اِنْكَتَبَ / يَنْكَتِبُ (inkataba / jankatibu) – odebírat (VII)
اِكْتَتَبَ / يَكْتَتِبُ (iktataba / jaktatibu) – přepsat (VIII)
اِسْتَكْتَبَ / يَسْتَكْتِبُ (istaktaba / jastaktibu) – přimět napsat (dvoupřechodné) (X)

Každé sloveso může tvořit dva rody (činný a trpný). V každém z obou rodů pak rozlišuje tři základní časy (minulý a přítomný, někdy nazývané dokonavý a nedokonavý, a imperativ). Minulý tvoří pouze jeden způsob – indikativ (oznamovací způsob). Přítomný tvoří v činném rodě tři způsoby – indikativ (oznamovací), subjunktiv, jusiv (neboli apokopát). Imperativ má jen jeden způsob, nelze jej tvořit v trpném rodě a vyskytuje se jen ve druhé osobě. Někdy se slovesné způsoby v arabštině nazývají pády, jelikož indikativ mívá koncovku typickou pro nominativ podstatných jmen (-u) a subjunktiv pak pro akuzativ (-a). V arabské terminologii je dokonce název nominativu totožný s názvem indikativu (المرفوع) a název akuzativu s názvem subjunktivu (المنصوب). Všechny způsoby rozlišují tři osoby, tři čísla a dva rody. Jediný imperativ je pouze ve druhé osobě. Subjunktiv a jusiv nemohou být použity samotné, nýbrž se musejí pojit s různými částicemi. Subjunktiv, mající obecně význam něčeho neskutečného, se pojí např. s li (účel, „aby“), ʔan („že“, „aby“), lan (záporný budoucí čas) a jinými. Jusiv, mající obecně význam jakéhosi rozkazu, s li (přání, nepřímý příkaz), lá (záporný rozkaz) či lam (záporný minulý čas) a jinými.

كَتَبَ (kataba) = napsal (minulý, indikativ)
يَكْتُبُ (jaktubu) = píše (přítomný, indikativ)
أَنْ يَكْتُبَ (ʔan jaktuba) = aby psal (přítomný, subjunktiv)
لِيَكْتُبْ (li-jaktub) = ať píše (přítomný, jusiv)
اُكْتُبْ (uktub) = piš (imperativ)

Někdy bývá za další ze způsobů považován tzv. energikus. Bývá tvořen jak od přítomného tvaru, tak od rozkazovacího, a tedy bývá považován spíše jen za důraznou koncovku (podobně jako české -ť a -ž). U většiny osob může mít dvě podoby. Delší (-nna) bývá důraznější. Přítomný tvar se většinou používá s la (budoucnost) či lá (záporný rozkaz), ale i jinými.

لَيَكْتُبَنْ / لَيَكْتُبَنَّ (la-jaktuban / la-jaktubanna) = napíšeť (přítomný, energický indikativ)
اُكْتُبَنْ / اُكْتُبَنَّ (uktuban / uktubanna) = píšiž (energický imperativ)

Z jednoduchých časů lze ještě skládat složené.

كَانَ (قَدْ) كَتَبَ (kána (qad) kataba) = byl psal (předminulý, indikativ)
كَانَ يَكْتُبُ (kána jaktubu) = psal (minulý průběhový, indikativ)
كَانَ سَيَكْتُبُ (kána sajaktubu) = býval by psal (minulý podmiňovací)
سَوْفَ يَكْتُبُ / سَيَكْتُبُ (sawfa jaktubu / sajaktubu) = napíše (budoucí, indikativ)
سَيَكُونُ (قَدْ) كَتَبَ (sajakúnu (qad) kataba) = bude mít napsáno (předbudoucí, indikativ)
سَيَكُونُ يَكْتُبُ (sajakúnu jaktubu) = bude psát (budoucí průběhový, indikativ)

Jako základní podoba slovesa se běžně udává 3. osoba singuláru v perfektu. Imperfektum se pak tvoří na základě typu slovesa.

Minulý – indikativ
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	كَتَبْتُ (katabtu)	كَتَبْتَ (katabta)	كَتَبَ (kataba)	كَتَبْتُمَا (katabtumá)	كَتَبَا (sakaná)	كَتَبْنَا (katabá)	كَتَبْتُمْ (katabtum)	كَتَبُوْا (katabú)
Ženský rod	كَتَبْتُ (katabtu)	كَتَبْتِ (katabti)	كَتَبَتْ (katabat)	كَتَبْتُمَا (katabtumá)	كَتَبَتَا (katabatá)	كَتَبْنَا (katabá)	كَتَبْتُنَّ (katabtunna)	كَتَبْنَ (katabna)

Přítomný – indikativ
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	أَكْتُبُ (ʔaktubu)	تَكْتُبُ (taktubu)	يَكْتُبُ (jaktubu)	تَكْتُبَانِ (taktubáni)	يَكْتُبَانِ (jaktubáni)	نَكْتُبُ (naktubu)	تَكْتُبُونَ (taktubúna)	يَكْتُبُونَ (jaktubúna)
Ženský rod	أَكْتُبُ (ʔaktubu)	تَكْتُبِينَ (taktubína)	تَكْتُبُ (taktubu)	تَكْتُبَانِ (taktubáni)	تَكْتُبَانِ (taktubáni)	نَكْتُبُ (naktubu)	تَكْتُبْنَ (taktubna)	يَكْتُبْنَ (jaktubna)

Přítomný – subjunktiv
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	أَكْتُبَ (ʔaktuba)	تَكْتُبَ (taktuba)	يَكْتُبَ (jaktuba)	تَكْتُبَا (taktubá)	يَكْتُبَا (jaktubá)	نَكْتُبَ (naktuba)	تَكْتُبُوْا (taktubú)	يَكْتُبُوْا (jaktubú)
Ženský rod	أَكْتُبَ (ʔaktuba)	تَكْتُبِي (taktubí)	تَكْتُبَ (taktuba)	تَكْتُبَا (taktubá)	تَكْتُبَا (taktubá)	نَكْتُبَ (naktuba)	تَكْتُبْنَ (taktubna)	يَكْتُبْنَ (jaktubna)

Přítomný – jusiv
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	أَكْتُبْ (ʔaktub)	تَكْتُبْ (taktub)	يَكْتُبْ (jaktub)	تَكْتُبَا (taktubá)	يَكْتُبَا (jaktubá)	نَكْتُبْ (naktub)	تَكْتُبُوْا (taktubú)	يَكْتُبُوْا (jaktubú)
Ženský rod	أَكْتُبْ (ʔaktub)	تَكْتُبِي (taktubí)	تَكْتُبْ (taktub)	تَكْتُبَا (taktubá)	تَكْتُبَا (taktubá)	نَكْتُبْ (naktub)	تَكْتُبْنَ (taktubna)	يَكْتُبْنَ (jaktubna)

Přítomný – energikus
	1. sg.	2. sg.	3. sg.	2. du.	3. du.	1. pl.	2. pl.	3. pl.
Mužský rod	أَكْتُبَنْ / أَكْتُبَنَّ (ʔaktuban / ʔaktubanna)	تَكْتُبَنْ / تَكْتُبَنَّ (taktuban / taktubanna)	يَكْتُبَنْ / يَكْتُبَنَّ (jaktuban / jaktubanna)	تَكْتُبَانِّ (taktubánni)	يَكْتُبَانِّ (jaktubánni)	نَكْتُبَنْ / نَكْتُبَنَّ (naktuban / naktubanna)	تَكْتُبُنْ / تَكْتُبُنَّ (taktubun / taktubunna)	يَكْتُبُنْ / يَكْتُبُنَّ (jaktubun / jaktubunna)
Ženský rod	أَكْتُبَنْ / أَكْتُبَنَّ (ʔaktuban / ʔaktubanna)	تَكْتُبِنْ / تَكْتُبِنَّ (taktubin / taktubinna)	تَكْتُبَنْ / تَكْتُبِنَّ (taktuban / taktubanna)	تَكْتُبَانِّ (taktubánni)	تَكْتُبَانِّ (taktubánni)	نَكْتُبَنْ / نَكْتُبَنَّ (naktuban / naktubanna)	تَكْتُبْنَانِّ (taktubnánni)	يَكْتُبْنَانِّ (jaktubnánni)

Imperativ
	2. sg.	2. du.	2. pl.
Mužský rod	اُكْتُبْ (uktub)	اُكْتُبَا (uktubá)	اُكْتُبُوْا (uktubú)
Ženský rod	اُكْتُبِي (uktubí)	اُكْتُبَا (uktubá)	اُكْتُبْنَ (uktubna)

Imperativ – energikus
	2. sg.	2. du.	2. pl.
Mužský rod	اُكْتُبَنْ / اُكْتُبَنَّ (uktuban / uktubanna)	اُكْتُبَانِّ (uktubánni)	اُكْتُبُنْ / اُكْتُبُنَّ (uktubun / uktubunna)
Ženský rod	اُكْتُبِنْ / اُكْتُبِنَّ (uktubin / uktubinna)	اُكْتُبَانِّ (uktubánni)	اُكْتُبْنَانِّ (uktubnánni)

Abeceda a výslovnost

Hlavní článek: Arabské písmo

Ukázka arabského písma

Vlajka Saúdské Arábie

Arabština používá řadu hlásek, které se v češtině, ani žádném jiném evropském jazyce nevyskytují. Používá např. emfatické souhlásky t, d, z, s (které mají i svůj neemfatický protějšek). Tyto souhlásky se vyslovují s tzv. emfatickým důrazem – jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů, podobně jako při ruském tvrdém „l“.^[zdroj?] Dále má například souhlásku „ʕajn“ – ع, které je asi nejobtížnějším zvukem v arabštině. Vyslovuje se v zadní části dutiny ústní, někdy až v hrdle. Jedná se o znělou farynglální frikativu. Jeho neznělý protějšek je „ħaːʔ“ – ح, neznělá farynglální frikativa. Zvláštností ve výslovnosti je určitě také „hamza“, neboli hlasový ráz, který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova, tak na jeho konci. V arabštině je vnímán jako běžná souhláska a také zapisován.

Arabské písmo vychází z nabatejské varianty kurzívy aramejského písma. Arabské písmo je tedy kurzivní, tzn. že nerozlišuje tiskací či psací písmo, a dokonce, jako je tomu ve starých písmech zvykem, ani malá a velká písmena. Ačkoli tedy vychází z původního starosemitského – fénického písma (stejně jako hebrejština či řecká alfabeta či latinka), není vůbec podobné evropským písmům (určité podobnosti se ale vyskytují mezi arabským písmem a hebrejskou kurzívou). Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší znaky pro krátké samohlásky.

Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově. Každý znak má svou podobu samostatnou, na začátku slova, uprostřed a na konci. Je šest písmen (ا, د, ذ, ر, ز, و), které se neváží, tzn. že sama se dají připojit k předchozímu písmenu, ale nemůže se za ně připojit další písmeno, takže tvoří pouze koncovou a samostatnou formu (např. rá (ر) ve slově noha رجل). Další zvláštností na písmu jsou tzv. ligatury (znaky usnadňující psaní určitých skladeb znaků, v arabštině existuje jediná povinná ligatura, a to lám + alif (lá) – لا) a zvláštní psaní některých vazeb znaků.

Souhlásky

Souhlásky v moderní standardní arabštině (MSA)
		Labiála	Dentála	Alveolára		Postalalveolára	Palatála	Velára	Uvulára	Faryngála	Glotála
		Labiála	Dentála	prosté	emfatické	Postalalveolára	Palatála	Velára	Uvulára	Faryngála	Glotála
Nazála		m		n
Ploziva	Neznělé			t	tˤ			k	q		ʔ
Ploziva	Znělé	b		d	dˤ
Frikativa	Neznělé	f	θ	s	sˤ	ʃ		x ~ X		ħ
Frikativa	Znělé		ð	z	ðˤ			ɣ ~ ʁ		ʕ	ɦ
Afrikáta	Znělé					d͡ʒ
Approximanta		w		l	(ɫ)		j
Vibranta				r

Samohlásky

Samohlásky v MSA
	Krátké		Dlouhé
	Přední	Zadní	Přední	Zadní
Uzavřené	/i/	/u/	/iː/	/uː/
Otevřené	/a/		/aː/
Dvojhlásky	/aw/, /aj/

Rozšíření a nářečí

Úřední jazyk

Arabština je úředním jazykem 24 členských států OSN, tří států s částečným či žádným mezinárodním uznáním a jedné administrativní jednotky.

Státy OSN:	Neúplné mezinárodní uznání:	Administrativní jednotka:
Alžírsko	Palestina	Zanzibar
Bahrajn	Saharská arabská demokratická republika
Čad	Somaliland
Džibutsko
Egypt
Eritrea
Irák
Jemen
Jordánsko
Katar
Komory
Kuvajt
Libanon
Libye
Mali
Maroko
Mauritánie
Omán
Saúdská Arábie
Somálsko
SAE
Súdán
Sýrie
Tunisko

Nářečí

Arabština se dělí na mnoho dialektů, které jsou vůči sobě různě srozumitelné:

1: hasaníja

2: marocká arabština (daríja)

3: saharská arabština (tamanraset)

4: alžírská arabština (darja)

5: tuniská arabština

6: libyjská arabština

7: egyptská arabština (masrí)

8: bedaví

9: sajdí

10: čadská arabština

11: súdánská arabština

12: džubská arabština

13: nadždí

14: levantská arabština

15: severomezopotámská arabština (moslaví)

16: mezopotámská arabština

17: arabština Zálivu (chalídží)

18: bahrajnská arabština

19: hidžází

20: šihhí

21: ománská arabština

22: dhófarí

23: sanání

24: tajzí-adení

25: hadramí

26/27: středoasijská arabština (džugarí)

28: kyperská arabština

29: maltština

30: núbí

řídce osídlené oblasti / žádní domorodí arabsky mluvící obyvatelé

Užitečné fráze

Arabsky	Česky
Marhaban! / As-salaamu 'Alaykum!	Ahoj!
Sabaahul Al-khayr!	Dobré ráno!
Masaa'ul Al-khayr!	Dobrý večer!
Tosbehu Ala Khayr!	Dobrou noc! (do mužství)
Tosbehina Ala Khayr!	Dobrou noc! (do ženství)
Tosbehouna Ala Khayr	Dobrou noc! (do skupiny)
Kayfa Haluka?	Jak se máš? (do mužství)
Kayfa Haluky?	Jak se máš? (do ženství)
Kayfa Halukom?	Jak se máš? (do skupiny)
Bekhayr	Dobrý (do mužství)
Al-hamdullah	Díky bohu
Shokran	Děkuji
Afwan	Nemáš zač
Asef (do mužství), Asefah (do ženství), Asefoon (do skupiny)	Promiň
Salam (mír), Maa Salamah (s mírem)	Sbohem

Vzorový text

Otče náš (modlitba Páně)

arabsky

أَبَانَا ٱلَّذِي فِي ٱلسَّمَوَاتِ
لِيَتَقَدَّسِ ٱسْمُكَ
لِيَأْتِ مَلَكُوتُكَ
لِتَكُنْ مَشِيئَتُكَ
كَمَا فِي ٱلسَّمَاءِ كَذٰلِكَ عَلَى ٱلْأَرْضِ
خُبْزَنَا كِفَافَنَا اُعْطِنَا ٱلْيَوْمَ
وَٱغْفِرْ لَنَا ذُنُوبَنَا وَخَطَايَانَا
كَمَا نَحْنُ نَغْفِرُ أَيْضًا لَمَنْ أَخْطَأَ وَأَسَاءَ إِلَيْنَا
وَلَا تُدْخِلْنَا فِي ٱلتَّجْرِبَةِ
وَلٰكِنْ نَجِّنَا مِنَ ٱلشَّرِيرِ
لِأَنَّ لَكَ ٱلْمُلْكَ وَٱلْقُدْرَةَ وَٱلْمَجْدَ إِلَى أَبَدِ ٱلدُّهُورِ
آمِينَ

přepis

ʔabānā llaḏī fī s-samawāti
li-yataqaddasi smuka
li-yaʔti malakūtuka
li-takun mašīʔatuka
kamā fī s-samāʔi kaḏālika fī l-ʔarḍi
ḵubzanā kafāfanā ʔaʕṭinā l-yawma
wa-ġfir lanā ḏunūbanā kamā naġfiru naḥnu ʔayḍan la-man ʔaḵṭaʕa wa-ʔasāʔa ʔilaynā
wa-lā tudḵilnā fī tajribatin
lākin najjinā mina š-šarīri
li-ʔanna laka l-mulka wa-l-qudrata wa-l-majda ʔilā ʔabadi d-duhūri
ʔāmīna

Všeobecná deklarace lidských práv

arabsky	يُولَدُ جَمِيعُ النَّاسِ أَحْرَارًا وَمُتَسَاوِينَ فِي الْكَرَامَةِ وَالْحُقُوقِ. وَقَدْ وُهِبُوْا عَقْلًا وَضَمِيرًا وَعَلَيْهِمْ أَنْ يُعَامِلَ بَعْضُهُمْ بَعْضًا بِرُوحِ الْإِخَاءِ.
přepis	jūladu jamīʕu n-nāsi ʔaḥrāran wa-mutasāwīna fī l-karāmati wa-l-ḥuqūqi. wa-qad wuhibū ʕaqlan wa-ḍamíran wa-ʕalayhim ʔan juʕāmila baʕḍuhum baʕḍan bi-rūḥi l-iḵāʔi.
doslovně	يولد = jūladu = rodí se جَمِيع النّاسِ = jamīʕu n-nāsi = všichni lidé أحرارًا = ʔaḥrāran = svobodní متساوين = matasāwīna = rovní في = fī = ve كَرَامَة = karāma = čest, úcta حُقُوق = ḥuqūq = práva وَقَدَ = wa qad = a tak وُهِبُوا = wuhibū = dostali, obdrželi عَقْل = ʕaql = intelekt, rozum ضَمِير = ḍamīr = svědomí عَلَيْهِمْ = ʕalayhim = a je na nich أَنْ يُعَامِلَ = ʔan juʕāmila = aby se chovali بَعْضُهُمْ بَعْضًا = baʕḍuhum baʕḍan = mezi sebou رُوح = rūḥ = duch إِخَاء = ʔiḵāʔ = bratrství
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura

SEDLÁČEK, Jaroslav : Al-Kitâbu: mluvnice arabského jazyka obsahující mluvnici spisovného arabského jazyka, četná cvičení, sbírku nejobyčejnějších slov, Zuhairovu báseň a knihu Al-ažurrumíjje v původním znění i v překladu = Al-Kitāb fī naḥw al-Lughat al-ʻArabīyah wa-Ṣarfihā wa-Shiʻrihā. V Praze: J. Sedláček, 1898.online
ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-201-7
Islámská čítanka. Studijní antologie arabského islámského písemnictví. Editoři: Ondřej Beránek, Bronislav Ostřanský, Pavel Ťupek. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2020, 327 s. ISBN 978-80-7308-982-5 (print), ISBN 978-80-7308-983-2 (online: pdf)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu arabština na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo arabština ve Wikislovníku
Kategorie Arabština ve Wikislovníku