Alexander Hold von Ferneck

Alexander svobodný pán Hold von Ferneck (německy Alexander Freiherr Hold von Ferneck) (26. února 1838 Šoproň – 18. listopadu 1901 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858 a zúčastnil se několika válečných tažení. Později byl důstojníkem generálního štábu, uplatnil se jako pedagog a dlouhodobě zastával vysoké funkce na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 14. armádního sboru v Tyrolsku (1895–1900). V roce 1898 dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra a po odchodu do penze byl povýšen do stavu svobodných pánů (1900), zemřel krátce poté.

Alexander svobodný pán Hold von Ferneck
Velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku
Ve funkci: 1895 – 1900
Předchůdce	Josef von Reicher
Nástupce	arcivévoda Evžen
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1890), generálmajor (1885)
Titul	svobodný pán (1900)
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil jako poručík k 2. ženijnímu pluku. Zúčastnil se války se Sardinií a v roce 1860 byl povýšen na nadporučíka. V roce 1866 bojoval v Itálii a jako štábní důstojník se zúčastnil bitvy u Custozzy. O rok později byl v hodnosti kapitána přidělen k operační kanceláři generálního štábu, kde se mimo jiné věnoval geodézii a zaměřování terénu. V hodnosti majora (1872) následně sloužil u 5. a 48. pěšího pluku. V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a působil jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni. V roce 1878 se podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny, za zásluhy získal dvě vyznamenání a byl povýšen do šlechtického stavu. V roce 1879 dosáhl hodnosti plukovníka a byl jmenován do funkce přednosty 5. oddělení na ministerstvu války, kde strávil čtyři roky (1879–1883).

V roce 1885 byl povýšen do hodnosti generálmajora a již předtím se stal šéfem prezidiální kanceláře na ministerstvu války (1883–1890). K datu 1. listopadu 1890 získal hodnost polního podmaršála. Nadále setrval na ministerstvu války, kde působil ve funkci druhého sekčního šéfa (1890–1895). V roce 1895 byl krátce velitelem 13. pěší divize ve Vídni a nakonec zastával funkci velitele 14. armádního sboru v Innsbrucku (1895-1900)., respektive zemským velitelem pro Tyrolsko, Vorarlbersko, Horní Rakousko a Salcbursko. K datu 1. listopadu 1898 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Dne 1. května 1900 byl penzionován a o rok později zemřel v Innsbrucku.

S manželkou Emilií, rozenou Wilhelmovou (1852–1912) měl tři děti. Z nich vynikl syn Alexander (1875–1955), který byl právníkem, v době monarchie úředníkem na ministerstvu zahraničí, později profesorem Vídeňské univerzity a v letech 1934–1935 jejím rektorem. Dcera Emilie se provdala za Ferdinanda Rottera z průmyslnické rodiny z Vrchlabí.

Tituly a ocenění

V roce 1878 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1895 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Po odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem von Ferneck (9. srpna 1900). Od roku 1897 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 61 dislokovaného v Temešváru. Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

• Řád železné koruny I. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1894)
• Řád železné koruny II. třídy (1887)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1882)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1878)
• Válečná medaile (1878)
• Vojenský záslužný kříž (1866)

Zahraničí

• velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
• komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád Takova I. třídy (Srbsko)
• Řád bílého orla III. třídy (Srbsko)
• velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• komandér Řádu meče (Švédsko)
• Řád vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko)

Odkazy