Adam František ze Schwarzenbergu

první krumlovský vévoda z rodu Schwarzenbergů
(přesměrováno z Adam František Schwarzenberg)

Adam František Karel Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (25. září 1680 Linec11. června 1732 Brandýs nad Labem) byl rakouský a český šlechtic, úředník a politik monarchie, jeden z nejvýznamnějších příslušníků rodu Schwarzenbergů, první vévoda krumlovský z tohoto rodu, zakladatel schwarzenberského dominia v Českých zemích a iniciátor rozvoje lesnictví v jižních Čechách. V roce 1732 jej během tzv. Císařského honu smrtelně postřelil císař Karel VI.

Adam František ze Schwarzenbergu
8. vévoda krumlovský
Ve funkci:
1723 – 1732
PředchůdceMarie Arnoštka z Eggenbergu
NástupceJosef I. Adam ze Schwarzenbergu
3. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
1703 – 1732
PředchůdceFerdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
NástupceJosef I. Adam ze Schwarzenbergu
Nejvyšší císařský štolba
Ve funkci:
1722 – ?
PanovníkKarel VI.
Tajný rada
Ve funkci:
1712 – 1732
PanovníkKarel VI.
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1711 – 1721
PanovníkKarel VI.
PředchůdceMaxmilián Quido z Martinic

Narození25. září 1680
Linec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí11. června 1732 (ve věku 51 let)
Brandýs nad Labem
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka ve Vídni
Choť(1701) Eleonora Amálie z Lobkowicz (1682–1741)
RodičeFerdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703) a Marie Anna ze Sulzu (1653–1698)
Děti1. Marie Anna, provd. Bádenská (1706–1755)
2. Josef I. Adam (1712–1782)
SídloČeský Krumlov
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 618)
CommonsAdam Franz Karl, Prince of Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Adam František se narodil roku 1680 jako druhorozený syn druhého knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia a jeho manželky Marie Anny ze Sulzu. V době jeho narození již byly položeny základy schwarzenberského panství v jižních Čechách jeho dědem Janem Adolfem I. (koupě panství Třeboňského a Hlubockého), přičemž jeho otec v nákupech nových pozemků dále pokračoval. Ač druhorozený, po smrti svého staršího bratra Adolfa Ludvíka se stal jediným budoucím dědicem rodového panství.

V devíti letech odešel za výchovou a studii do Prahy. Po jejich dokončení absolvoval tradiční kavalírskou cestu po Evropě, jež vedla mimo jiné do Francie a Itálie. Své vzdělání a zkušenosti následně využil ve dvorských službách. Již roku 1694 se tak stal komořím římského císaře, českého a uherského krále Josefa I. (1678–1711) a v roce 1700 byl jmenován říšským dvorním radou. Mimo jiné se o dva roky později účastnil obléhání pevnosti LandauRýnské Falci. Po smrti Josefa I. se stal nejvyšším dvorním maršálkem jeho následovníka Karla VI. (1685–1740), jenž jej u příležitosti korunovace ve Frankfurtu vyznamenal za vynikající služby 29. března 1712 řádem zlatého rouna. Jeho dvorská kariéra za vlády Karla VI. pokračovala jmenováním tajným radou roku 1713 a konečně i nejvyšším štolbou v roce 1722.

Adam František se však mimo roli císařského úředníka plně věnoval rozvoji svého panství zvláště po připojení Krumlovského vévodství. Na svých državách podporoval především oblast lesnictví. Mimo to obnovil dolování stříbra v Ratibořských Horách a podporoval metalurgii ve Štýrsku. Do připojení vévodství roku 1719 došlo k nákupům následujících statků:

První vévoda krumlovský ze Schwarzenbergu editovat

V době vlády Adama Františka došlo především k nečekanému rozšíření rodového panství, jež položilo samotný základ tzv. Schwarzenberského dominia. V roce 1719 totiž zemřela bezdětná Marie Arnoška z Eggenbergu, rozená ze Schwarzenbergu, 7. vévodkyně krumlovská. Marie Arnoštka byla vdovou po Janu Kristiánovi I. knížeti z Eggenbergu a vévodovi krumlovském, z jejichž manželství nevzešel žádný potomek. Po smrti Jana Kristiána I. tak Krumlovské vévodství přešlo na Eggenberskou větev ve Štýrsku, která však následně během několika let zcela nečekaně vymřela. Majetek po manželi se tak vrátil Marii Arnoštce, která postrádajíc dědice, svá panství Český Krumlov, Vimperk, Netolice, Orlík, Chýnov a palác v Praze odkázala svému příbuznému, synovci Adamu Františkovi.

Následně, roku 1723 u příležitosti korunovace krále Karla VI. na českého krále v Praze, bylo krumlovské panství spolu s územím Prachatic, Volar, Netolic, Lhenic atd. opětovně povýšeno na Vévodství Krumlovské a Adam František se tak stal 8. vévodou krumlovským. Počínaje jeho osobou, tak měli všichni další držitelé panství Českého Krumlova z knížecího rodu Schwarzenbergů právo nosit titul Vévody krumlovského právě podle tohoto majestátu uděleného na den svatého Václava.

Rodinný život editovat

Dne 6. prosince 1701 se Adam František oženil s princeznou Eleonorou Amálií z Lobkovic. O pět let později se 25. prosince 1706 páru narodila dcera Marie Anna (provdaná roku 1721 za markraběte Ludvíka Jiřího Bádenského). Očekávaný mužský potomek a dědic však dlouho nepřicházel, přičemž mezi knížecím párem došlo k roztržce, která je na velmi dlouhou dobu odloučila. Na rozluku mělo zřejmě vliv i nevyplacení věna.[1] Podle rodové tradice se v roce 1721 kníže setkal údajně naprostou náhodou se svou manželkou v chrámu sv. Víta v Praze před hrobem Jana Nepomuckého, kde se následně manželé smířili. Do roka se pak konečně narodil 15. prosince 1722 vytoužený dědic Josef Adam Jan Nepomuk. Od té doby je sv. Jan Nepomucký schwarzenberským rodem uctíván jako jeho zachránce a patron, přičemž od Josefa I. Adama nosí všichni mužští potomci rodu ve svém jméně i jméno Jana Nepomuckého. O jeho svatořečení se přičinil právě sám kníže Adam František.

Císařský hon a smrt editovat

 
Portrét knížete Adama Františka

Koncem května roku 1732 se císař Karel VI. rozhodl po svém pobytu v lázních v západních Čechách vydat na knížecí dvůr do Českého Krumlova. Během cesty, která vedla přes hlavní město a na níž jej Adam František jako jeden z jeho nejbližších šlechticů a nejvyšší podkoní doprovázel, se celý dvůr odebral do Brandýsa nad Labem na lov jelenů. 10. června se císař zúčastnil nadháňky spolu s knížetem Adamem Františkem. Podle dobových pramenů došlo z neznámých důvodů k závažné chybě při rozestavění střelců, kdy se zúčastnění postavili přímo proti sobě. Když proto Karel VI. vystřelil na probíhajícího jelena, zasáhl knížete Adama Františka přímo do břicha. Kníže utrpěl vážná vnitřní zranění a okamžitě se odebral na brandýský zámek, kde v přítomnosti svého komorníka a několika služebných následujícího dne zemřel. Na smrtelné posteli pronesl:

Řekněte císaři, že před ním padám na kolena a prosím ho, aby se ujal mé ženy, dítěte, lidí i poddaných a neopouštěl je. Je to už rozhodnutí nebes, že jsem byl Jeho Výsostí střelen. Po mém příchodu do nebe budu prosit Boha, aby se mu dostalo nástupce a dlouhé vlády. Ať císař nemá tento můj osud Čechům za zlé.
— Adam František na smrtelné posteli[2]

Kníže byl pohřben ve schwarzenberské hrobce ve Vídni, jeho vnitřnosti v Třeboni a jeho srdce v tzv. Srdeční hrobcekostele svatého Víta v Českém Krumlově. Jelikož bylo dědici Josefu I. Adamovi v době nečekané smrti Adama Františka necelých deset let, chopila se regentství nad dominiem Eleonora Amálie, které spravovala dalších 9 let až do své smrti.

Toho pána celá česká země politovati mohla, neb jistě nám Čechům jako náš milý vlastenec náchylný byl.
— pražský měšťan František Václav Felíř o smrti Adama Františka[3]

Rodina editovat

Dne 13. prosinec[zdroj?] 1701 se ve Vídni oženil s Eleonorou Amálií z Lobkowicz (20. 6. 1682 Vídeň – 5. 5. 1741 Vídeň), nejstarší dcerou knížete Ferdinanda Augusta z Lobkowicz (7. 9. 1655 Neustadt an der Waldnaab – 3. 10. 1715 Roudnice nad Labem), vévody zaháňského, a jeho manželky (sňatek 17. 7. 1680 Baden) Marie Anny markraběnky Bádenské (8. 9. 1655 Baden – 22. 8. 1701 Cheb). Narodily se jim dvě děti (jeden syn a jedna dcera):

Mecenášství editovat

 
Zámek Ohrada, který Adam František nechal vystavět v barokním slohu

Adam František se proslavil jako mecenáš a sběratel. Shromažďoval nejenom umělecké předměty, ale například i relikvie spojené se sv. Janem Nepomuckým a na svém vévodském sídle v Českém Krumlově rozšířil knihovnu o nové sbírky.

Mezi architekty ve službách Adama Františka patřili Anton Erhard Martinelli nebo Pavel Ignác Bayer, a mezi malíře pak například Jiří Werle, Daniel Gran a Johann Georg de Hamilton.

Po vzoru doby položil základy knížecího a vévodského dvora v Českém Krumlově, který se v době vlády jeho nástupce vyrovnal i císařskému dvoru ve Vídni.

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Adolf ze Schwarzenbergu
 
 
Adam ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Eliška Markéta Wolff-Metternichová
 
 
Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Hartard von Palant, Herr zu Wiebelskirchen, Lindenberg und Wildenburg
 
 
Markéta z Pallandtu
 
 
 
 
 
 
Magdalena von Reiffenberg
 
 
Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Rudger ze Starhembergu
 
 
Ludvík ze Starhembergu
 
 
 
 
 
 
Helene, Baronin Székely de Kövend
 
 
Marie Justýna ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Felicián z Herbersteinu
 
 
Barbora z Herbersteinu
 
 
 
 
 
 
Barbara, Freiin von Hofkirchen
 
Adam František ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Sulzský
 
 
Karel Ludvík Arnošt Sulzský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Kateřina ze Saynu
 
 
Jan Ludvík II. Sulzský
 
 
 
 
 
 
Karel II. Hohenzollernsko-Sigmaringenský
 
 
Marie Alžběta Hohenzollernsko-Sigmaringenská
 
 
 
 
 
 
Elisabeth von Pallandt-Culemborg
 
 
Marie Anna Sulzská
 
 
 
 
 
 
Jan Jiří z Königseggu
 
 
Johann Georg Graf von Königsegg
 
 
 
 
 
 
Kunhuta Waldbursko-Zeilsko-Wolfeggská
 
 
Maria Elisabeth, Gräfin von Königsegg-Aulendorf
 
 
 
 
 
 
Kašpar z Hohenemsu
 
 
Eleonore z Hohenemsu
 
 
 
 
 
 
Eleonore Philippine, Freiin von Welsperg und Primör
 

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Kristina Swiderová, Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu. Příčiny a průběh jejich manželské krize 1710–1722, Theatrum historiae 9, 2011, s. 333–356.
  2. ZÁLOHA, Jiří, Císařský hon, Oficiální stránky města Český Krumlov, http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/zamek_oinf_hon.xml
  3. CERMAN, Ivo, „Ge-li to wiecz možná?“ Schwarzenbergové mluví česky už 350 let!, Obnovená tradice, Číslo: 47, Rok: 2013

Literatura editovat

  • Schwarzenberská ročenka. České Budějovice: Svaz českých úředníků a zřízenců kn. ze Schwarzenberku, 1935. 286 s. 

Externí odkazy editovat