Wikipedie

Zündapp

německý výrobce motocyklů

Zünder-Apparatebau-Gesellschaft (společnost pro konstrukci zapalovacích zařízení), poslední název Zündapp-Werke, byl úspěšný německý výrobce motocyklů. Zanikl v roce 1984.

Zündapp
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaGmbH
Datum založení1917
Datum zániku1984
ZakladatelFritz Ludwig Neumeyer
Adresa sídlaNorimberk, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnostiautomobilový průmysl
Produktymotocykl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Začátky

editovat

Firma vznikla 9. ledna 1917 v Norimberku především pro výrobu výzbroje, zejména rozbušek do dělostřeleckých granátů. Po skončení První světové války se pro ni stala výnosnou jedině výroba jednostopých vozidel.[1]

Motocykly

editovat
 
Zündapp Z22
 
Zündapp Z300

V roce 1921 se společnost přeměnila na Zündapp Gesellschaft für den Bau von Special-Maschinen a prvním typem Z22 začala stavět praktické užitkové motocykly za rozumnou cenu. Poháněly je především jednodušší dvoudobé spalovací motory. Na konci dvacátých let byla jednou z pěti největších motocyklových továren v Evropě.

 
Zündapp K500 (1934)

V roce 1931 zadala konstrukční kanceláři Ferdinanda Porscheho vývoj lidového vozu. Pod kódem Porsche Typ 12 pro ni roku 1932 vyvinul malý automobil, se sériovou produkcí ale nezačala.

 
Zündapp KS750 v provedení pro Wehrmacht

Ve třicátých letech firma začala vyrábět motocykly se čtyřtaktním motorem vlastní konstrukce: jednoválcový vrchový DS350, dvouválcový spodový K500, čtyřválcový K800. Kromě dvoutaktů K200 nebo K350 byly i motocykly vyššího objemu vybaveny pohonem zadního kola kardanovou hřídelí, stejně jako konkurenční německý výrobce motocyklů BMW. Ten byl však prodejně úspěšnější jak v sektoru osobních automobilů, tak dodávkami těžkých motocyklů pro německou armádu.

Technickou zajímavostí je užívání půleného bronzového pouzdra na čepu klikového hřídele, které spolu s jehlovými válečky tvoří dělitelné ložisko spodní části ojnice.

Výroba zahrnovala sportovní modely s motorem boxer KS500 v letech 1936–1938, spolu s odlehčeným supersportovním modelem KKS500. Do výbavy přicházela vedle ručního řazení jeho kombinace s nožním řazením.[2]

Pro nároky připojení sidecaru došlo v roce 1938 k mírné změně konstrukce motoru a zvýšení objemu, vznikl nejvyráběnější čtyřtakt firmy – Zündapp KS600. V roce 1938 byl vyroben 200 000. kus motocyklu Zündapp.

Od roku 1940 továrna kvůli druhé světové válce vyráběla pouze pro Wehrmacht. Přišla se silnějším strojem KS 750 do terénu výlučně s postranním vozíkem a oběma poháněnými zadními koly s diferenciálem s omezeným prokluzem. Řešení převzal a některé shodné díly používal další vojenský motocykl BMW R75. Celkem se vyrobilo téměř 18 000 modelů Zündapp KS 750.[3]

Poválečná výroba

editovat
 
Zündapp DB200
 
Zündapp KS601

Nálety těžce poškozená továrna začala po válce s náhradní výrobou. Zákaz výroby motocyklů nad 60 cm³ byl pro firmu v roce 1947 změněn na motocykly do 250 cm³ a pokračovala výrobou předválečných modelů. S důrazem na nízkou prodejní cenu dvoutaktů úspěšných ve 30. letech, DB200 a následně DB201. Výrobou nestačila poptávce. Nabízela širokou paletu jednostopých vozidel od jízdních kol s motorovým pohonem až po těžké motocykly.

V letech 1951 – 1958 společnost nejvíce vyráběla nákladnější pokročilé verze modelu KS600 s teleskopickou přední vidlicí a zadními kluzáky – KS601 (nejvíce ve světle zelené, nadšenci přezdívaný "Grüner Elefant"). Prodejní úspěch však měly i malé 50 cm³ motocykly nebo od roku 1953 skútr Zündapp Bella s dvoutaktním 150 nebo 200 cm³ motorem.

Brzký hospodářský vzestup i deštivá léta 1953 a 1954 přivodily odklon od cestovních motocyklů a snížení prodeje. Zündapp v roce 1957 zastavil výrobu KS601, který byl považován za příliš velký, těžký a drahý. Aby udržel výrobu, rozhodl se zahájit výrobu žádanějších minivozů jako konkurence. Neměl čas na zdlouhavý vývoj a hledal řešení zvenku. Návrhy Krobotha nebo Brutsche ale považoval za příliš jednoduché a Fuldamobil posléze za nedostatečný.

 
Zündapp Janus, zezadu z boku,
zepředu z boku
 
skútry Zündapp Bella

Minivozy

editovat
 
Zündapp Janus v lůžkové úpravě

V březnu 1957 zahájila společnost výrobu minivozu Zündapp Janus na základě v lednu 1956 podepsané licence na více "kempingový" projekt Dornier Delta[1][2], který se představil v červnu 1955.

 
koncept Dornier Delta s odklápěním méně strmých čel kolmo vzhůru

Přepracovaný Janus[3] uvedený na trh v červnu 1957 si zachoval obdobné zvláštnosti. Vypadal téměř stejně zepředu i zezadu, čemuž odpovídal název podle boha se dvěma tvářemi.

Vstup pasažérů umožňovala odklopná stěna jako u Isett, resp. BMW Isett nebo Heinkel Kabine. Byla ale na obou čelech – vpředu i vzadu, a znatelně větší[4][5] plně čtyřmístný vůz měl dvě lavice zády k sobě[6].

Vnitřním prostorem mu nekonkuroval žádný podobný minivůz[7]. Už vůbec ne sklopením lavic[8] na manželskou postel nebo demontáží zadní[9] s vytvořením 1,5 m² nákladového prostoru.

Sezení proti směru jízdy však dosti nevyhovovalo. Jak dětem, které jej měly využívat nejčastěji a dělalo se jim špatně,[4] tak řidiči, který na ně příliš neviděl. Nenadchlo ani vyhlížení na vozy s posádkou vzadu či vzdalující se krajinu[10] a ještě bez stěrače v dešti. Praktické ovšem nebylo ani při hovoru.

Hluk v interiéru ze vzduchem chlazeného ležatého 248 cm³ čtyřdobého jednoválce uprostřed vozu mezi sedačkami a podlahou byl nadměrný. ​​Údržba hůře přístupného motoru zato nesnadná. Stejně tak přístup k náhradnímu kolu vedle něj a velmi malému zavazadlovému prostoru nad ním.[11] Poskytoval maximální výkon 14 koní a poháněl zadní kola.[5]

Nízko položený motor uprostřed vozu a kola v rozích karoserie prospěly jízdním vlastnostem a pochvalným článkům v tisku. Ovladatelnost a komfort jízdy byly proti minivozům nebývalé. I proti drtivé většině vozů střední třídy.Poměrně těžký, úzce zaměřený a motocyklovou továrnou nepříliš dobře postavený malosériový vůz se však navzdory mnoha totožným karosářským dílům prodejní cenou (3290 DM + 40 DM za topení) příliš blížil vozu nižší střední VW Brouk v základním provedení (3780 DM) a nebyl o něj velký zájem. Kupující už také začínali chtít spíše vyspělejší dvouválcové minivozy vhodnější na větší vzdálenosti jako NSU Prinz.

Inzerovaného dvouválcového motoru se Janus nedočkal, v červnu 1958 se výroba zastavila a v říjnu 1958 byla nákladně zařízená továrna prodána společnosti Bosch.

Přesun

editovat

V roce 1958 firma přesídlila do menší továrny v Mnichově. Mimo motocykly se okrajově věnovala vývoji leteckých a lodních motorů i pohonu vojenské techniky (již v roce 1943 např. dodávala 703 cm³ dvoutaktní dvouválcový motor pro dálkově řízené miniaturní pásové vozidlo Goliath nesoucí nálož s trhavinou). Následoval další vývoj i vodou chlazených dvoutaktních motorů.

Motocykly Zündapp se postupně stávaly staromódní a podomácku vyrobené oproti konkurenci levnějších japonkých strojů, které zvyšovaly tržní podíl na úkor zavedených výrobců. V roce 1984 došlo k prodeji licencí a části výrobních prostředků do Xunda Motor Co., Tianjin, China a firma Zündapp zanikla.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Zündapp - historie značky. www.motorkari.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Greg Williams. 1937 Zundapp KKS500 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2009 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Margie Siegal. 1942 Zundapp KS750 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2007 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zündapp Janus 1958 - fotoalbum. www.rajce.idnes.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zündapp Janus (1957-1958): Trpaslík se dvěma tvářemi a motorem uprostřed. auto.cz [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zündapp&oldid=24107515“