Wikipedie

Wikipedistka:Helena Dvořáková/Pískoviště

< Wikipedistka:Helena Dvořáková

Pískoviště pro OSOBY

Jindřich z Lipé (1275? – 26. srpna 1329 Brno) byl český šlechtic ze starobylého panského rodu Ronovců, který se nazýval podle hradu Lipý (v dnešní České Lípě). Za vlády Jana Lucemburského dosáhl významného postavení a byl životním partnerem ovdovělé české královny Elišky Rejčky.

Původ a počátky vzestupu

editovat

Pocházel z rodové větve Ronovců, jejímž prapředkem byl Častolov ze Žitavy. Dle tradice byl Jindřichovým otcem Častolovův nejmladší syn Chval z Lipé, podle novějších poznatků jím byl spíše Chvalův syn Čeněk z Lipé.[1][pozn. 1] Jindřich měl (pravděpodobně staršího) bratra Čeňka, který se psal z Ojvína: společně odešli kolem roku 1296 do Prahy ke královskému dvoru.

Jindřich zahájil svou kariéru ve službách předposledního přemyslovského krále Václava II. Před rokem 1303 sloužil v Polsku pod vedením královského hejtmana Tasa z Vízmburka a jako zásluhu za tuto vojenskou službu získal poprvé Žitavu.[3] Záhy ji spolu s přízní krále ztratil, zřejmě kvůli souboji jeho družiny během turnaje pořádaného králem Václavem II. právě v Žitavě. (Znovu ji získal snad roku 1305 a zůstala mu do roku 1319.)[4] Vyznamenal se v roce 1304 za vpádu Albrechta Habsburského do Čech, kdy se mu společně s přítelem Janem z Vartenberka podařilo uhájit stříbronosnou Kutnou Horu.

Svým vlivem pomáhal pan z Lipé Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale zároveň se přičinil o několik let později o jeho vypuzení ze země.

Dne 15. února 1309 byli Jindřich z Lipé, Jan ze Stráže a Jan z Klingenberka (též někdy z Klimberka) v sedleckém klášteře přepadeni Rudhartovici a Peregrinem Pušem s několika tisíci lidmi ve zbrani a následně vězněni v Kutné Hoře. Po uzavření dohody byli po třech měsících propuštěni. Jednou z podmínek bylo, že Jindřich z Lipé provdá svou dceru (snad Kláru) za Mikuláše Rudharta, ten ovšem slib nedodržel.[5]

 
Zajetí pánů českých v klášteře Sedleckém (E. Zillich)


Jan Lucemburský Jindřicha roku 1310 jmenoval podkomořím (správcem zemských cenností) a českým maršálkem, ale už roku 1311 jej podkomořské funkce zbavil ve prospěch Waltera z Castellu.[6] Roku 1315 mu král vrátil úřad podkomořího,[7] ovšem v říjnu téhož roku se (snad) z popudu královny Elišky Přemyslovny nový podkomoří ocitl ve vězení na hradě Týřově,[7] obviněný ze spiknutí proti králi.

Na stranu Jindřicha z Lipé se ovšem postavila část šlechty a také Jindřichova životní partnerka, královna vdova Eliška Rejčka,[8] a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn.[9] Jan Lucemburský si na pomoc proti odbojné šlechtě pozval německé žoldnéře a domácí šlechta v čele s Jindřichem mu pohrozila, že nedojde-li k dohodě, nahradí ho jiným panovníkem. Smír byl sjednán až v dubnu roku 1318 v Domažlicích za pomoci Ludvíka Bavora.[10] Podmínky byly jednoznačně příznivé pro české pány.

Jindřich si postupně získal královu důvěru a dovedl si jej k sobě připoutat. Jeho přičiněním byl zbaven úřadu Vilém Zajíc z Valdeka, důvěrník královny Elišky. Jindřich z Lipé a přátelé užívali sice korunních statků pro sebe jako předtím, ale králi byli nápomocni v dobývání příjmů na útraty jiných stavů, totiž vydíráním peněz na měšťanstvu a duchovenstvu třeba i násilím.[zdroj?]

Král pána z Lipé pověřil správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem na Moravě a roku 1321 říšským maršálkem. Jan měl tedy dobré vztahy jak s Jindřichem, tak s Jindřichovou milenkou Eliškou Rejčkou (Jindřich byl stále ženatý se Scholastikou). Naopak tím utrpělo manželství Jana a Elišky Přemyslovny. Byl to možná Jindřich, kdo královnu nařkl z toho, že se snaží ve prospěch syna připravit Jana o trůn.

Maršálek se poté většinu času zdržoval v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával dokonce i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze právo královo.

Jindřich z Lipé zemřel ve věku přibližně šedesáti let.

V roce 1329 svědčil Jan z Klingenberka (ve společnosti dalších šlechticů) synům Jindřicha z Lipé při vykonání jeho poslední vůle a donaci kláštera ve Starém Brně.[11]

Rodina a majetek

editovat

Ještě před svou cestou za slávou a majetkem se Jindřich zřejmě stačil okolo roku 1295 oženit. S manželkou Scholastikou (původem možná od pánů z Kamence)[12] měl postupně čtyři syny, Jindřicha, Jana, Pertolda a Čeňka, a snad tři dcery. Synové se později také pohybovali ve vysoké politice a dosáhli významných funkcí, jen Pertold se věnoval církevní kariéře. Dvě Jindřichovy dcery vstoupily do kláštera (Markéta do Marienthalu, Kateřina do starobrněnského kláštera P. Marie, založeného Eliškou Rejčkou, kde se později stala abatyší). Třetí dcera Klára byla provdána za Jana z Klingenberka (jehož syn Jindřich padl v bitvě u Kresčaku),[13] podruhé se provdala za Jana I. z Kravař.[14][15][16][17]

Rodové statky Jindřicha z Lipé byly v severních Čechách a na Žitavsku. Od Jana Lucemburského dostal nejprve do zástavy Tachov, později ....

V roce 1319, v období mezi 31. srpnem až 3. zářím, Jindřich vyměnil Žitavu, hrady Ronov (Rohnau) v Polsku, Ojvín a Krásný Buk s králem Janem Lucemburským za území na Moravě, kam se odstěhoval.[18] V témže roce prodal Českou Lípu i s okolím svému bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé.[19] Kupní smlouva z roku 1319 hrad Lipý v soupisu zboží neuvádí, lze to však předpokládat. Je dost možné, že se o tehdy dřevěný hrad nestaral, a pojil jej s ním jen používaný přídomek jména. Konkrétní zprávy o úloze Jindřicha při budování hradu a městečka u něj z té doby se nezachovaly.[20] Roku 1319 Jindřich také získal od krále Jana Lucemburského hrad Lipnici.[21]

Život

editovat

Osobní život

editovat

Politické působení

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat

NÁVOD NA POZNÁMKU:[pozn. 2]

Text pro poznámku[pozn. 3]

nutno vložit pod nadpis ještě jednou seznam referencí - volba pozn.) <!references group="pozn." /!>

  1. ↑ Podle Miloslava Sovadiny došlo v rozrodu Ronovců ke "ztrátě generace"; dle této teorie by byl Chval z Lipé Jindřichovým dědem, otcem potom Čeněk z Lipé, Chvalův syn.[2]
  2. ↑ Text poznámky
  3. ↑ V soudobých pramenech se jméno Jiříkovy matky neobjevuje. Anna z Vartemberka se vyskytuje teprve v rodokmenu Poděbradů z roku 1486, který si nechali vytvořit Jiřího synové. Oproti tomu nemanželský původ předhazovali Jiřímu jeho nepřátelé (označením "snopek") již před jeho nástupem na trůn. V kunštátském rodě je také neobvyklé jméno Jiří.

Reference

editovat
  1. ↑ SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců ve druhé polovině 13. století. Bezděz : vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 28. ISSN 1211-9172. 
  2. ↑ SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 1. Časopis Matice moravské. 2001, roč. 120, s. 6. ISSN 0323-052X. 
  3. ↑ SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava ve 13. a v 1. čtvrtině 14. století. Bezděz : vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 13. ISSN 1211-9172. 
  4. ↑ PANÁČEK, Jaroslav. Založení České Lípy. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2002, roč. 11, s. 8. ISSN 1211-9172. 
  5. ↑ Česko-moravská kronika II., vyd. Kober 1862, s. 34-37. [s.l.]: Kober 708 s. Dostupné online. 
  6. ↑ BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a. 1310-1402. Litomyšl-Praha: Paseka, 2003. 692 s. ISBN 80-7185-501-4. S. 36. 
  7. ↑ a b Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 296. 
  8. ↑ Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 297. 
  9. ↑ Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 298. 
  10. ↑ Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 316–317. 
  11. ↑ Charter CZ-MZA 1329 IX 03: 3. září 1329, Staré Brno. www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 1. Časopis Matice moravské. 2001, roč. 120, s. 8. ISSN 0323-052X. 
  13. ↑ Werner Paravicini: Adlig leben im 14. Jahrhundert: Weshalb sie fuhren: Die Preußenreisen des europäischen Adels. Teil 3, Vandenhoeck & Ruprecht, 13.07.2020, s. 245.
  14. ↑ Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, Band 15, Brünn. Ausg. Deutscher Verein für die Geschichte Mährens und Schlesiens 1911, s. 484: Jan z Klingenberka, choť Klára, dcera Jindřicha z Lipé, 2. manželství Jan I. z Kravař, s. 484 rodokmen a středověká báseň o Janovi z Klingenberka, manželovi Kláry z Lipé, dceři Jindřicha z Lipé (Univerzitní knihovna v Mnichově).
  15. ↑ Časopis Matice moravské, sv. 121, 1. vydání, Matice moravská, 2002, s. 25: Třetí dcera Jindřicha z Lipé, kterou známe jménem, byla Klára, manželka Jana I. z Kravař. Zcela nepochybně se objevuje poprvé a naposledy roku 1355, když nechal Jan z Kravař, nejvyšší komorník olomoucké cúdy, připsat důchod 300 hřiven „dominae Clare, filiae quondam bone memoriae nobilis viri domini Heinrici antiqui de Lypa.
  16. ↑ Synové Jindřicha z Lipé. www.vinarstvipanuzlipe.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ Moravský zemský archiv v Brně - Cisterciácký klášter Brno (1225-1748): Poslední vůle, spor o výměnu vsi kvůli vinici Jindřicha z Lipé, výměna vsi Važanice místo polovice vsi Kurdějova, kterou klášteru odkázal Jindřich ml. z Lipého na aniversarium, hranice kláštera - probošt staroboleslavský dává plnou moc Janovi z Klingenberka (Klimberka) k vyřešení sporu (Charter: 1329 IX 03, 1337 VIII 22, 1337 XI 28). www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ronovci a Žitava, s. 14
  19. ↑ Bezděz 2002, str. 8
  20. ↑ GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha: Společnost přátel starožitností, 1997. ISBN 80-901258-6-7. Kapitola Historické osudy hradu, s. 6. 
  21. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. Kapitola Lipnice hrad, s. 69. 

vzor šablony:

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Henygar ze Seeberka“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Martin Kolář.

Literatura

editovat
  • vzor šablony Otto, pokud existuje:
  •   Encyklopedické heslo Z Ronova v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  •   Heslo "z Žeberka" (s částečně nesprávnými údaji) ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
  • Šandera, Martin. Zdeněk Kostka z Postuppic - "alter ego" husitského krále. Inː Od Jana Žižky k Poděbradům. Hradec Králové : Lupus, 2006. 225 s. Acta Universitatis Reginaehradecensis. Facultas studiorum humanorum. Historica; 1. ISBN 80-903509-5-X . Str, 99-11

Externí odkazy

editovat

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Dvořáková/Pískoviště

------ Odkazy na související:

editovat
Možná hledáte: Petr Zmrzlík ze Svojšína (mladší) - jeho syn, kališnický válečník.
Článek poskytuje historický přehled tohoto historického období a je zaměřen na ideologické aspekty husitství. Více o válečných událostech naleznete na stránce Husitské války.

Sekce:

Život, Dílo, Rodina a državy atd.

Podklady

editovat

Bačkovský, Rudolf. Bývalá česká šlechta předbělohorská i pobělohorská na svých sídlech v Čechách a na Moravě a ve svých znacích. Praha: Jindř. Bačkovský, 1948. 371 s.

BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618.. s. 436. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f37aa3da-2f2d-41de-a3c9-eb35c53cf646

Českomoravská heraldika. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy slovesnost a umění. s. 186. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7de2dd03-061d-4cc8-bfa5-4e4aa28d9180

MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564-1616/1617. Praha: Národní archiv, 2009. s. 240. ISBN 978-80-86712-75-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c4866f50-60d6-11e4-8214-005056827e51

HALADA, Jan a DOUBEK, František. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1999. s. 112. ISBN 80-85770-79-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9162fab0-1790-11e4-8413-5ef3fc9ae867

http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/cmh2.pdf - kolář+sedláček Sborník archivních prací. Praha: Panorama, 1988, 38(1). s. 204. ISSN 0036-5246. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:333458c0-fe0f-11e3-97de-5ef3fc9ae867

Miroslav Plaček, Peter Futák, Páni z Kunštátu – Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, Nakladatelství Lidové noviny, 2006, ISBN 80-7106-683-4

Heraldická ročenka. V Praze: Heraldická společnost, 2005, undefined(1). s. 182. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:056968a0-e7e5-11e6-9964-005056825209

Kolář,Martin: Rozrod Drslavicův. Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1868, undefined(2). s. 81-94. ISSN 1801-5786. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2beef960-d881-11e4-ae4e-5ef3fc9ae867

-------
Marie Dubinová:https://www.respekt.cz/tydenik/2007/21/maryska

https://cesky.radio.cz/ve-francii-zemrela-vyznamna-krajanka-marie-dubinova-8607873

https://www.statnivyznamenani.cz/nositele-radu-tgm (ová) Q95391706


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedistka:Helena_Dvořáková/Pískoviště&oldid=24100140“