Otevřít hlavní menu

Klášter Marienthal leží v Horní Lužici mezi Žitavou a Zhořelcem. Jedná se o nejstarší nepřetržitě existující konvent cisterciaček na německé půdě.

Klášter Marienthal
Letecký pohled
Letecký pohled
Lokalita
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Místo Ostritz
Souřadnice
Marienthal
Marienthal
Odkazy
Web www.kloster-marienthal.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie kláštera za doby Přemyslovců a LucemburkůEditovat

Klášter Marienthal byl založen roku 1234 českou královnou Kunhutou Štaufskou za podpory jejího manžela, krále Václava I. a až do počátku 15. století a husitských válek podřízen víceméně zájmům Českého království. Václav I. věnoval listinou z 22. února 1234 nově vzniklému klášteru nejen několik vsí, ale dosáhl vynětí kláštera z dosahu míšeňské diecéze. Tuto listinu potvrdil jako svědek i jeden z prvních Ronovců Častolov z Žitavy.[1]. Přemysl Otakar II. potvrdil klášteru cca ve třech dochovaných listinách již provedené klášterní nákupy a jeho syn Václav II. zřejmě nevydal ve prospěch kláštera listiny žádné.

Po roce 1306 (vymření Přemyslovců) ručil u některých klášterních majetkových transakcí podkomoří a nejvyšší maršálek Jindřich z Lipé. Bylo to dáno především tím, že měl zástavní právo na Žitavu a také tím, že jeho dcera Markéta byla zdejší jeptiškou. Pán z Lipé se ve prospěch kláštera několikrát zřekl i svých lenních práv. Markéta snad podle některých zdrojů měla být i marienthalskou abatyší, ale pokud tomu tak bylo, tak jen na velmi krátkou dobu, protože není žádných listin. Pak následoval ve vydávání listin zástavní pán Žitavska Jindřich Javorský (zeť královny vdovy Elišky Rejčky).

Jan Lucemburský potvrdil roku 1346 Marienthalu jeho majetek a zároveň mu udělil vyšší hrdelní soudní pravomoc. Janovi úředníci neměli klášter obtěžovat vyžadováním pohostinství a nemírných platů a celý klášter Jan svěřil do ochrany Janovi z Donína a radním ze Žitavy.

Karel IV. vydal pro Marienthal mnoho listin. Mimo jiné pravidelně obnovoval slib ochrany kláštera, který byl pravděpodobně vykořisťován zemským fojtem v Budyšíně panem Půtou z Turgova zneužíváním práva pohostinství. V roce 1357 císař vydal zlatou bulu, znovu upravil klášterní privilegia, prohlásil se defensorem a klášternímu městečku Ostritz udělil právo svobodně vařit a prodávat pivo, chleba a sůl. V prosinci 1368 žoldnéři Šestiměstí pobořili radnici i městské hradby.

Až do roku 1427 klášter zřejmě prosperoval, nakupoval další majetky. Pak přišly husitské bouře a po zpustošení objektu kláštera husity se jeptišky uchýlily do Zhořelce. V květnu 1427 vojska táborů a sirotků vyplenila celé blízké okolí včetně kláštera a jeho zboží. Ve Zhořelci zůstaly cisterciačky zřejmě ve svém městském domě celých třicet let.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 8. 

LiteraturaEditovat

  • Schönfelder, J. B.: Urkundliche Geschichte des Königlichen Jungfrauenstifts und Klosters St. Marienthal in der Königlich-Sächsischen Oberlausitz. Zittau 1834.
  • Zdichynec, Jan: Klášter Marienthal mezi králi, městy a šlechtou (1234–1547). In: Bobková, Lenka (Hrsg.): Korunní země v dějinách českého státu. Bd. 1: Integrační a partikulární rysy českého státu v pozdním středověku. Praha 2003. S. 166–218.

Externí odkazyEditovat