Wikipedista:Saillor24/Červená (Kašperské Hory)

Červená
[[Soubor: Pohled na osadu Červená u Kašperských Hor |250px|]]
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Kašperské Hory
Okres	Klatovy
Kraj	Plzeňský kraj
Historická země	Čechy
Základní informace
Katastrální území	Červená u Kašperských Hor (13,08 km²)
Nadmořská výška	cca 785 m n. m.
PSČ	341 92
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.

Červená je malá vesnice, část města Kašperské Hory v okrese Klatovy. Nachází se asi 3 km na jihovýchod od Kašperských Hor. Je zde evidováno 48 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 21 obyvatel.

Vesnicí prochází jen jedna asfaltová silnice. Na návsi je zrekonstruovaná kaple a autobusová zastávka. Druhá, menší kaple se nachází na rozcestí severně od vesnice. Asi půl kilometru na východ od Červené roste v osadě Na Šobru dvojice památných lip. Červenou protéká Červený potok. Severněji teče Zlatý potok s pozůstatky po těžbě zlata, které jsou propojeny naučnou stezkou. V této oblasti se rozkládá přírodní rezervace Amálino údolí. Jižně od vesnice byly na říčce Losenice vyhlášeny přírodní rezervace Losenice a Losenice II; výše proti proudu do katastru Červené zasahuje též přírodní památka Obří zámek. Část území vesnice je součástí CHKO Šumava, část zasahuje do šumavského národního parku.

Červená leží v katastrálním území Červená u Kašperských Hor o rozloze 13,08 km².

Název obce

Název obce Červená vznikl překladem z původního německého názvu Rothsaifen (někdy také Rotsaifen) a připomíná rýžovnickou minulost osady. Slovem sejp se označují nerostné nánosy, z nichž byly vybírány drahé kovy. Tyto kopcovité útvary byly patrně přítomností křemene s obsahem zlata (dle jiných zdrojů obsahem železa v kameni) zbarveny do ruda. Červené sejpy (něm. roten Seifen) tedy daly vzniknout dnešnímu názvu Červená.

Nejstarší zpráva o obci

První písemná zmínka o osadě Červená je ze stejného roku, kdy byl založen i nedaleký hrad Kašperk. V pergamenové listině z 11. dubna 1356 se uvádí, že král Karel IV. daruje Heinczlinu Baderovi do dědičného užívání lán půdy u jeho vlastního dvora mezi "malou Losenicí" a Červenou (Rothsaifen) za věrné služby při vyhledávání a vytýčení trasy nové silnice do Pasova v Bavorsku, tedy budoucí Kašperskohorské Zlaté stezky. Dodnes v originále zachovaná listina je jedním z nejstarších dokladů osídlení horní Šumavy. Pergamenová listina byla až do 20. let 20. století uchovávána na dvoře Bajerov (Baderhof, Bayerhof, Schoberhof, Baierkof) u Červené, kdy ho pak do úschovy převzalo muzeum v Kašperských Horách.

Překlad latinské listiny Karla IV. pro Heinczlina Badera podle Karla Weisse:

Karel IV., z boží milosti římský císař, vždy rozmnožitel říše, známo činíme tímto listem všem, že majíce na paměti mnohonásobné zásluhy a doklady věrnosti a stálosti, jimiž nám Heinczlin, řečený Bader, věrný náš milý, až dosud v rozličných potřebách našich a zvláště při hledání a vymezování nové cesty či stezky zemské , kterouž k Pasovu do Bavor jsme zříditi ustanovili, se snažil nám se zalíbiti, a ještě více se bude moci v budoucnu zalíbiti, rozhodli jsme se jemu a potomkům jeho uděliti a tímto listem udělujeme a dovolujeme, aby si mohli jeden lán půdy, buď luk, neb jinak zdělané nebo dosud křovinaté, či jinak ladem ležící půdy, mezi (potokem) malou Loznicí a Červenou (Rotenseifen), u dvora jeho tamže ležícího, o šedesáti čtyřech jitrech ten lán počítajíc, volně zdělávati, nebo také vymýtiti, udělujíce jim zároveň plnou a veškerou možnost, řečený lán držeti, užívati v pokoji, svobodě a míru, prodati, směniti, zastaviti a i jinak s ním nakládati, jak by se jim uzdálo. Rozkazujeme proto všem úředníkům našeho království českého vůbec, i jednomu každému, věrným našim, nynějším i budoucím, aby zmíněnému Heintzlinu v řečené milosti naší nepřekáželi a nebránili, aniž dopustili, aby kdokoliv jiný v tom jakkoli překážel, chce-li se vyhnouti naší nemilosti.

Na důkaz toho stůj tento list pod pečetí naší císařskou, daný v Praze, léta Páně tisícího třístého padesátého šestého, 11. měsíce dubna , kralování našeho roku desátého, císařství roku prvého.

Z příkazu pana biskupa Mindenského

Johannes Eystetensis

Historie a obyvatelstvo

Jak se existence Červené překvapivě objevuje díky výše zmíněné listině ze 14. století, tak opět zase veškeré informace o ní mizí na téměř pět dalších staletí. Obec patřívala ke hradu Kašperku a jak bylo během 16. století jeho panství postupně rozprodáváno, tak i Červená byla prodána městu Kašperské Hory v úterý po Nanebevzetí Panny Marie roku 1584. Dokládá to kupní smlouva mezi císařem Rudolfem II. a městem Kašperské Hory, které kromě Červené zakoupilo i další vesnice (Plavěčín, Řetenice, Nicov, Milov, Lídlovy Dvory, Svojše, Podlesí, Velký a Malý Kozí Hřbet, Plzenec, Opolenec, Tuškov, Žlíbek, Nový dvůr a dvě usedlosti u Sv. Mikuláše) a to za 4450 kop českých grošů.

Vývoj počtu domů v letech 1869 – 2021

1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1970	1980	1991	2001	2011	2021
28	40	38	43	42	47	45	39	17	14	22	19	22	16

Vývoj počtu obyvatel v letech 1869 - 2021

1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
279	262	291	309	296	278	259	103	92	83	53	44	27	27	22

Návesní kaple Panny Marie Pomocné

Popis

Kaple Panny Marie Pomocné, východní pohled

Pohled do krovu nad lodí s tesařskou konstrukcí, která vynášela původní věžičku

Kaple stojí na návrší uprostřed ulicové rozšířené návsi a tvoří pohledovou dominantu sídla. Jedná se o přechodový typ mezi vesnickou kaplí a kostelem. Stavba je neorientovaná (podélná osa přibližně ve směru S-J s oltářem na jižní straně), jednolodní s trojbokým závěrem presbytáře, k němuž je přistavěna nižší sakristie ve shodné šířce a rovněž s trojbokým závěrem. Presbytář s lodí tvoří jeden celek s plochým stropem, překryty jsou sedlovou střechou (šindel), v závěru s polygonální valbou. Nad sakristií je výrazně plochá sedlová střecha rovněž zakončená polygonální valbou (pozinkovaný plech). V průčelí je hranolová věž jejíž severní fasáda lícuje s průčelím lodi a k jejímž bokům jsou přisazena drobnější ozdobně vykrajovaná křídla. Věž vrcholí polygonální cibulovou bání s osmibokou lucernou, další cibulí, makovicí a křížem. Fasády člení předsazený sokl vyzděný z lomového kamene a průběžná zděná nevýrazně předsazená korunní římsa. Omítky fasád štukové. Hlavní severní průčelí člení lisénový rám se zalamovanými a zvlněnými rohy; v jeho středové ose umístěn pravoúhlý vchod, architektonicky rámovaný jednoduchými pilastry, na kterých spočívá plošná, překladově pojatá římsa s omítkovým naznačením trojúhelného štítu, pod římsou provedeny v omítce 2 letopočty (1856 a 1928). Loď má vysoká půlkruhově (s mírným stlačením) zakončená okna a nad nimi jsou další nižší a rovněž půlkruhově zakončená okénka. Horní část třetího patra věže je ze všech čtyř stran osazena kruhovými hodinovými ciferníky. Krov nad lodí je tvořen šesti jednoduchými vazbami složenými pouze z krokví a vazných trámů. Mezi druhou a třetí vazbou je na vazných trámech uložena konstrukce, která dříve nesla osm sloupků původní věžičky. V trámech této konstrukce je patrných osm dlabů pravidelně rozmístěných do tvaru osmiúhelníku. Trámy jsou spojeny rybinovým plátem a dřevěnými kolíky. Přízemí s prvním patrem (chórem) spojuje točité dřevěné schodiště, které pokračuje i do druhého patra, kde je hodinový stroj a vstup do krovu lodi. Samotná věž, kde se nachází i zvon, už přístupná není.

Vznik a stavební vývoj kaple

Stav kaple v roce 2006 před započatou obnovou

Na místě dnešní svatyně stávala původně menší kaplička zasvěcená patronce horníků - sv. Anně. V polovině 19. století byla tato kaple již značně zchátralá a svými malými rozměry nedostačující pro potřeby větší osady. Jak vypráví místní kronika, nápad na zřízení nové kaple vznikl při rybaření. V roce 1856 byl na Červené učitelem pan Antonín Frána (rodák z Tedražic u Sušice) a katechetou školy byl páter Franz Grössel, kaplan z Kašperských Hor. Jejich koníčkem bylo rybaření a začátkem května roku 1856 při jednom ze společných rybolovů vyprávěl pan kaplan panu učiteli svůj sen. Zdálo se mu, že sloužil na Červené s žáky po vyučování mši svatou, ale před oltářem byl obraz Panny Marie Pomocné (v té době ovšem v obci byla jen malá kaplička zasvěcená sv. Anně). Pana učitele tento nápad nadchl a proto oba ještě v květnu vystoupili s návrhem, aby byla postavena nová větší kaple, tentokrát zasvěcená Panně Marii Pomocné. K realizaci záměru se spojila většina obyvatel Červené (zvláště pak se zasloužil zemědělec Martin Wurm z č. 8) a okolí. V několika dnech se počalo s přivážením kamene, vápna a potřebného dřeva, pak šindel. Na stavbu byli přijati zednický mistr Václav Gruber a tesařský mistr Augustin Waclawick, oba z Kašperských Hor. Oltář provedl a osadil kašperskohorský truhlář a řezbář Prokop Mack. Stavba byla dokončena už 15. srpna téhož roku na svátek Nanebevzetí Panny Marie, ale protože se toho dne konala poutní slavnost na Srní, byla kaple slavnostně vysvěcena až o týden později (22.srpna 1856) okresním vikářem a farářem z Rejštejna Franzem Trachtou. Sbírky a dary přispěly k vybavení kaple. Kronika zmiňuje např. oltářní obraz Panny Marie Pomocné bezplatně namalovaný P. Ignazem Schmidtem (druhý kaplan v Kašperských Horách), skleněné svícny s pozlacenými nástavci zhotovené Josefem Klostermannem z Bílého Potoka č.6 a Josefem Schmidtem, sklářským mistrem z Vogelsangu. Do nové kaple byla přenesena původní soška sv. Anny a nově darovaná soška Panny Marie od Terezie Franz z č. 14. Ze staré kaple byly rovněž přeneseny obrazy křížové cesty, již dříve darované paní Marií Hoidn z č. 3. Podle Trajerova Popisu českobudějovické diecéze měla Červená v době výstavby kaple školu, 22 domů a 232 obyvatel.

Pohled z chóru do lodi před obnovou – vlhké stěny, betonová podlaha

Už o dva roky později došlo k významným stavebním úpravám kaple, aby se do ní vešly varhany. Pan učitel s panem katechetou získaly na toto rozšíření od císaře Ferdinanda a císařovny Karolíny Augusty 150 zlatých. Ke zvětšení kaple byli povoláni dřívější stavitelé, kteří zvedli strop i střechu a provedli potřebné tesařské práce k přistavění chóru. Rovněž byla stržena vstupní zeď a dveře a kaple byla prodloužena o předsíň. Varhany byly zakoupeny od varhanáře Jana Fischpery v Palvínově u Hartmanic. Mše svatá pak byla sloužena před školním vyučováním a pan učitel Frána doprovázel s varhanami kostelní písně.

V roce 1892 byla uspořádána sbírka mezi místním obyvatelstvem, která vynesla 70 zlatých. Za ně bylo opraveno vnitřní zařízení kaple, opatřeny dvě nové lavice a kazatelna. Krajankou Karolínou Fischerovou byl pořízen za 70 zlatých ve Vídni nový oltářní obraz Panny Marie Pomocné. Roku 1898 se obec postarala o vystavění nové sakristie při kapli (výlohy spočteny na 200 zlatých). O dva roky později bylo provedeno oplechování věže, až dosud kryté šindelem.

Roku 1928 došlo opět k významnější stavební úpravě. Nad vstupem do svatyně vznikla nová vyšší věž s lucernou a bání, fasáda průčelí byla plasticky upravena. Věžní hodiny byly kapli darovány rodákem Engelbergem Franzem, který po 1. světové válce odjel ke svým třem synům do Ameriky. Statek předal svému čtvrtému synovi, kterého pověřil zabezpečením instalace hodin na věž (tyto hodiny stály 12 tisíc korun). Posvěcení nové věže spolu s hodinami se událo 18. září 1928.

Další život osady i kaple tragicky poznamenalo vysídlení německých obyvatel po druhé světové válce. Kaple chátrala a byla úmyslně devastována zvláště v 60. a 70. letech. Nejcennější kusy zařízení tenkrát z důvodů bezpečí odvezl na faru v Kašperských Horách administrátor František Novák. Z jeho podnětu a přispění byla realizována konzervační oprava a zabezpečení kaple na počátku 80. let.

Poslední obnova a současnost

Pohled západní na kapli Panny Marie Pomocné v dubnu 2024

Nový život se vrátil do kaple až s prvním desetiletím 21. století. Od roku 2006 (650 let od první zmínky o obci) se na Červenou vrátila tradice poutí, které se konají vždy druhý srpnový víkend (týden po pouti v Kašperských Horách). Součástí je i nedělní mše v kapli. Odtud se také datuje postupná obnova kaple iniciovaná Spolkem osadníků Červené a realizovaná městem Kašperské Hory. V první fázi došlo k výměně plechové střešní krytiny za původní šindelovou, odvhlčení stavby s pomocí drenáže a výměny betonové podlahy za dlažbu. V jednom z nedalekých domů byl nalezen uschovaný původní hodinový stroj, který byl znovu uveden v provoz a osazen v kapli. Od roku 2008 tak věžní hodiny, které jsou denně natahovány místním dobrovolníkem, znovu ukazují správný čas. O šest let později byl do kaple zaveden elektrický proud a ciferník v nočních hodinách nasvícen. Roku 2009 byla osazena nově pozlacená makovice s upomínkovým obsahem a křížek na vrchol věže. V rámci dalších oprav byly obnoveny vnitřní i vnější omítky, vyměněny všechny okenní výplně za dřevěná prosklená okna a osazena replika původních dřevěných dveří (originál rovněž nalezen v jednom z místních objektů) místo nevyhovujících plechových. Obnova byla dokončena v listopadu 2017. Objekt je v majetku města Kašperských Hor, ale v dlouhodobém pronájmu ho má Spolek osadníků Červené, který v kapli organizuje bohoslužby, ale také koncerty a drobná sousedská setkání při příležitosti rozličných svátků. Kaple na návsi se tak opět stala přirozeným ústředním bodem života v obci.

Kaplička na rozcestí

Kaple postavená k uctění obětí 1. světové války

Na rozcestí severně od Červené při hlavní silnici do Kašperských Hor stojí malá kaplička věnovaná uctění obětí první světové války. Jedná se o jednoduchou zděnou stavbu osmiúhelníkové základny s jehlancovou střechou krytou šindelem a s křížkem na vrcholu. Kaplička je opatřena pouze malým kruhovým okénkem a dřevěnými (zčásti prosklenými) vchodovými dveřmi zakončenými lomeným obloukem. Vchodem, dnes krytým mříží, se stavba obrací směrem k Červené. Památník byl vysvěcen již v listopadu 1917 děkanem Antonínem Wagnerem v přítomnosti občanů obce, hasičů a válečných veteránů. Uvnitř byl malý oltářík Panny Marie a na stropě malba znázorňující Anděla míru s umírajícím vojákem. Kolem fresky byla slova: "Padlým hrdinům". Zakladateli kaple byly manželé Josef a Filomena Wurmovi (Červená č. 8), jejichž iniciály "J-F-W" se nacházely na stěně uvnitř kaple. Po odsunu německých obyvatel po 2. světové válce a následném období komunismu stavba (stejně jako celá Červená) chátrala a po r. 1989 se nacházela ve zdevastovaném stavu. Roku 1992 byla dokončena její oprava zásluhou německých krajanů manželů Fuchsových. Paní Waltraud Fuchsová je vnučkou zakladatele stavby pana Josefa Wurma a Červenou byla nucena spolu se svou rodinou opustit jako sedmiletá. Každoročně pak probíhalo u kapličky setkávání původních obyvatel i její údržba. V současnosti má kapli (po dohodě s manžely Fuchsovými a za jejich finančního přispění) v nájmu od majitele (město Kašperské Hory) Spolek osadníků Červené, který se zavázal zajistit potřebné opravy i každodenní péči o tuto stavbu.

Škola

Stávající stav bývalé školy a později hotelu Draga

Škola byla založena v roce 1819 jako jednotřídní putující škola. Učitel učil děti v místnostech statků, které se vždy po týdnu měnily. Školní docházka tehdy trvala šest let a vyučoval zde školní pomocník, tj. většinou budoucí učitel. To bylo také důvodem, že žádný z těchto vyučujících se v Červené nezdržel déle než dva roky. Později si obec pronajala jednopatrový dům pro výuku dětí, který byl přistavěn k hospodářství č. 2 na Červené. Poté přesunula obec školu do tzv. pazderny. Brzy však domek nestačil, ve 30. letech 19. století vzrostl počet školou povinných dětí na více než šest desítek. V roce 1837 byla stavebním dozorcem Augustem Watzlawickem postavena stará budova školy, za svou existenci vděčila obci Červená a Lídlovy Dvory. Jelikož učebna měla místo asi pro 50 žáků, výškou a druhem stavby nesplňovala zákonné požadavky a na konci školního roku 1887/88 bylo již 92 školou povinných dětí, školní inspektor N. Ladenbauer upozornil, že školní obvod musí učinit nezbytné kroky pro stavbu nové budovy.

Pověsti

Bohatství za podpis

V Červené hospodařila kdysi dávno na jedné usedlosti selka, které se dařilo všechno, na co jen sáhla. Ve chlévě stál zdravý dobytek, mléko i máslo mohla rozdávat, brambor sklidili každoročně tolik, že je nebylo pomalu kam dávat. To se ví, každému to vrtalo hlavou. A té závisti! Zvlášť sousedky pátraly a vyzvídaly, jak to dělá. Ale selka mlčela jako hrob, dotěrné všelijak odbývala a pořád se jí dařilo. Nikomu se nesvěřila, že uzavřela smlouvu s čertem. Když jí umřel muž, nevěděla, jak hospodářství udrží. Přemýšlela o tom, kudy chodila, a nakonec si řekla, že by vlastní duši dala, kdyby se jí dařilo tak, jako nebožtíku muži. A přání se jí brzy vyplnilo. Jednoho dne ji navštívil ve stavení podomní obchodník. Selka si ho dlouho prohlížela, na pořádného člověka nevypadal. A vskutku – z obchodníka se vyklubal čert. „Vím o tvém přání a mohu ti ho snadno splnit,“ povídal a hned jí podával velký brambor. „Kam ho položíš, tam bude všeho třikrát tolik. Ale musíš mi upsat do této knihy duši.“ Selka stála zprvu jako sloup. Ale vidina budoucího bohatství byla lákavější. „Duši ti upíšu odedneška za rok, až vyzkouším ten brambor,“ svolila selka. Nejdřív ho položila do komory s mlékem. Za chvíli hrnec přetékal. Běžela s ním na půdu – a zásoba sena byla větší. Ve sklepě přibyly brambory i zelí, ve stodole sláma a pár pytlů zrní. Brambor měl opravdu kouzelnou moc. Rok utekl jako voda a čert se přihlásil o svůj podíl. Přihnal se do světnice, na stole rozložil svou knihu a těšil se na výhodný obchod. Selka se nezdráhala vyplnit dané slovo. Sedla za stůl, uchopila pero – ale co teď? Do školy nikdy nechodila, kdepak by uměla číst a dokonce psát! Udělala tedy místo podpisu tři křížky, jak to viděla u svého otce. Sotva to čert spatřil, nechal všechno ležet a vyrazil oknem z chalupy ven. Zůstal po něm jen pekelný smrad, kniha i zázračný brambor se navždy ztratily. Od té doby si ale hospodáři na Červené stěžují, že pole rodí špatné brambory.

Svátek

U Červené v nějaké chalupě bydleli manželé, kteří se neustále obírali myšlenkou, jak by co dobrého snědli a vypili. Jednou na podzim povídá žena: „Starej, jdi do Hor a kup u řezníka plíčky. Udělám dobrý oběd, mám zítra svátek.“ Muž se nechal prosit, venku byla mlha a foukalo, nechtělo se mu jít tak daleko. Ale žena křičela, nadávala a bouchala dveřmi. Navlékl si raději kabát a šel. Celou cestu bručel: „Plíčky mám přinést. A co takhle pití? To teda bude svátek.“ Přišel do Kašperských Hor. Peněz a zlosti měl dost, vlezl do první hospody a pak šel ještě od jedné ke druhé, až byl dočista namol. Potmě se vydal zpátky na Červenou. Když došněroval nad Prádlo k lesu, něco ho praštilo do hlavy. Na stromě tam visel oběšenec. „No, vida – přece jen přinesu plíčky!“ myslel opilec, vytáhl nůž z kapsy, vyřízl mrtvému plíce a pokračoval v cestě. Žena ho doma pochválila, ještě navečer postavila hrnce na plotnu a dala se do vaření. Hotové plíčky s velkou chutí snědla, muž si nevzal nic, zalezl do postele a usnul. Žena už neměla nic na práci, chtělo se jí také spát a tak vlezla k muži do postele. Sotva se uložila, ozvaly se rány na okno a nějaký hlas řval: „Dejte mi mé plíce!“ Žena třásla mužem a volala: „Venku někdo stojí a chce od nás plíce!“ „Nech mě spát,“ bručel muž a otočil se na druhou stranu. Řvaní venku nepřestávalo. Žena vstala, otevřela okno. Sotva to udělala, ledová ruka jí roztrhla hruď a vyrvala plíce. Pak si našla spícího muže a v posteli ho roztrhala.

Zloději z Bílého potoka

Dříve se kolem Červené a Bílého potoka potloukaly zlodějské party, které kradly a loupily, ničeho se neštítily. Kumpáni se přivolávali zapískáním na píšťalu. Z domu, kde je nyní hájenka na Bílém potoce, šel jednou odpoledne hajný se ženou do Kašperských Hor na návštěvu. Doma nechali desetiletou dcerku. Když se šeřilo, bouchal někdo na dveře a chtěl dovnitř. Dívka řekla, že nesmí nikomu otevřít, dokud se rodiče nevrátí. Chlap prosil, že má pytel plný šišek a že by ho rád postavil alespoň do síně, protože je moc těžký. Děvče souhlasilo, chlap postavil pytel do kouta, poděkovala oznámil, že si ho druhý den vyzvedne. Děvče bylo zvědavé, zda jsou v pytli opravdu šišky. Chodila se dívat do síně a všimla si, že se pytel hýbe. Dodala si odvahu, sundala ze zdi tátovu pušku a na pytel vystřelila. Ozval se výkřik a z pytle tekla krev. Ve velkých starostech čekalo děvče na rodiče. Když všechno otci vypověděla, rozvázali pytel a našli tam mrtvolu, která držela v ruce píšťalu. Hajný rychle vypravil zadními dveřmi pacholka na Vogelsang a na Červenou, aby přivedl nějaké silné skláře a selské syny. Když se všichni shromáždili, vzal so každý do ruky pořádné poleno. Počkali do večera, hajný otevřel dveře a zapískal. Z lesa vylezlo devět chlapů a hnali se do hájovny. Jakmile překročili práh, dostali polenem. potom je svázali, hodili na žebřiňák a odvezli do vězení do Kašperských Hor.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saillor24/Červená (Kašperské Hory) na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Červená u Kašperských Hor na webu ČÚZK