Wikipedista:Faigl.ladislav/sandboxH

Stefan Zweig
Zweig asi v roce 1912
Zweig asi v roce 1912
Narození 28. listopadu 1881
Vídeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. února 1942 (ve věku 60 let)
Petrópolis, Brazílie
Manžel(ka) Friderike Maria von Winternitz (1920–1938; rozvod)
Lotte Altmann (1939–1942; společná sebevražda)
Příbuzní Moritz Zweig (otec)
Ida Brettauer (matka)
Alfred Zweig (bratr)
Egon Hostovský (bratranec)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR

Stefan Zweig [cvaik] (28. listopadu 1881 Vídeň[1]23. února 1942 Petrópolis u Rio de Janeira) byl rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel z francouzštiny do němčiny. At the height of his literary career, in the 1920s and 1930s, he was one of the most popular writers in the world.[2]

Vystudoval filozofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a ve Vídni. Měl o dva roky staršího bratra Alfreda. Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza. V roce 1938 emigroval do Velké Británie a v roce 1941 do brazilského Petropolisu, kde spáchal sebevraždu[3] poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.

ŽivotEditovat

Narodil se ve Vídni, hlavním městě rakousko-uherské monarchie, do rodiny zámožného židovského továrníka Moritze Zweiga (1845–1926), působícího v textilním průmyslu, a Idy rozené Brettauerové (1854–1938), pocházející z bankéřské rodiny.[4] Měl staršího bratra Alfreda (1879–1977). Zweigovi měli blízký vztah k českým zemím. Otec Moritz provozoval úspěšnou textilní továrnu v severních Čechách a jeho předkové pocházeli z Moravy.[5] Příbuzensky byla rodina zpřízněna s českým spisovatelem Egonem Hostovským, který Stefana Zweiga popsal jako „velmi vzdáleného příbuzného“,[6] přestože šlo o jeho bratrance.[7]

 
Asi devatenáctiletý Stefan Zweig (vpravo) s bratrem Alfredem, asi rok 1900

Studia zahájil pěti lety v lidové škole, které následovalo osm let na gymnáziu. Gymnaziální studia pro něj byla nudná a monotónní, později však s humorem vzpomínal „jak před velkými premiérami Straussovými a Hauptmannovými záhadně onemocněly dvě třetiny žáků – neboť již od tří hodiny bylo třeba čekat na místa k stání; jak během učitelova (…) výkladu (…) četli pod lavicí Nietzsche a Strindberga; jak se vtírali mezi universitní studenty při pitvách, navštěvovali všechny výstavy, přebírali knihy antikvářů a vkrádali se na zkoušky filharmoniků.“ Již jako sedmnáctiletý po vzoru Hugo von Hofmannsthala publikoval své texty do revue, tehdy ještě pod pseudonymem. Zweig studied philosophy at the University of Vienna and in 1904 earned a doctoral degree with a thesis on "The Philosophy of Hippolyte Taine". Religion did not play a central role in his education. "My mother and father were Jewish only through accident of birth," Zweig said later in an interview. Yet he did not renounce his Jewish faith and wrote repeatedly on Jews and Jewish themes, as in his story Buchmendel. Zweig had a warm relationship with Theodor Herzl, the founder of Zionism, whom he met when Herzl was still literary editor of the Neue Freie Presse, then Vienna's main newspaper; Herzl accepted for publication some of Zweig's early essays.[8] Zweig believed in internationalism and in Europeanism, as The World of Yesterday, his autobiography, makes clear. According to Amos Elon, Zweig called Herzl's book Der Judenstaat an "obtuse text, [a] piece of nonsense".[9]

At the beginning of World War I, patriotic sentiment was widespread, and extended to many German and Austrian Jews: Zweig, as well as Martin Buber and Hermann Cohen, showed support.[10] Zweig served in the Archives of the Ministry of War and adopted a pacifist stand like his friend Romain Rolland, recipient of the Nobel Prize in Literature 1915. Zweig married Friderike Maria von Winternitz (born Burger) in 1920; they divorced in 1938. As Friderike Zweig she published a book on her former husband after his death.[11] She later also published a picture book on Zweig.[12] In the late summer of 1939, Zweig married his secretary Elisabet Charlotte "Lotte" Altmann at Bath, England.[13] Zweig's secretary in Salzburg from November 1919 to March 1938 was Anna Meingast (13 May 1881, Vienna – 17 November 1953, Salzburg).[14]

V roce 1934, poté co Hitler v Německu uchvátil moc, prchl Zweig z Rakouska do Spojeného království, kde žil nejprve v Londýně a následně od roku 1939 v Bathu. V důsledku rychlého postupu německých vojsk do západní Evropy opustil Zweig se svou druhou manželkou Evropu a utekl do Spojených států amerických, kde se v roce 1940 usadil v New Yorku. Po dva měsíce žili jako hosté na Yale University v New Havenu, načež si pronajali dům ve vesnici Ossining ve státě New York.

On August 22, 1940, they moved again to Petrópolis, a German-colonized mountain town 68 kilometers north of Rio de Janeiro known for historical reasons as Brazil's Imperial City.[15] Zweig, feeling increasingly depressed about the situation in Europe and the future for humanity, wrote in a letter to author Jules Romains, "My inner crisis consists in that I am not able to identify myself with the me of passport, the self of exile".[16] On February 23, 1942, the Zweigs were found dead of a barbiturate overdose in their house in the city of Petrópolis, holding hands.[17][18] He had been despairing at the future of Europe and its culture. "I think it better to conclude in good time and in erect bearing a life in which intellectual labour meant the purest joy and personal freedom the highest good on Earth," he wrote.[19]

The Zweigs' house in Brazil was later turned into a cultural centre and is now known as Casa Stefan Zweig.

DíloEditovat

Zweig was a prominent writer in the 1920s and 1930s, befriending Arthur Schnitzler and Sigmund Freud.[20] He was extremely popular in the United States, South America and Europe, and remains so in continental Europe;[2] however, he was largely ignored by the British public.[21] His fame in America had diminished until the 1990s, when there began an effort on the part of several publishers (notably Pushkin Press, Hesperus Press, and The New York Review of Books) to get Zweig back into print in English.[22] Plunkett Lake Press has reissued electronic versions of his non-fiction works.[23] Since that time there has been a marked resurgence and a number of Zweig's books are back in print.[24]

Critical opinion of his oeuvre is strongly divided between those who despise his literary style as poor, lightweight and superficial,[21] and those who praise his humanism, simplicity and effective style.[22][25] Michael Hofmann is scathingly dismissive of Zweig's work, which he dubbed a "vermicular dither", adding that "Zweig just tastes fake. He's the Pepsi of Austrian writing." Even the author's suicide note left Hofmann gripped by "the irritable rise of boredom halfway through it, and the sense that he doesn't mean it, his heart isn't in it (not even in his suicide)".[26]

Zweig is best known for his novellas (notably The Royal Game, Amok, and Letter from an Unknown Woman – which was filmed in 1948 by Max Ophüls), novels (Beware of Pity, Confusion of Feelings, and the posthumously published The Post Office Girl) and biographies (notably of Erasmus of Rotterdam, Ferdinand Magellan, and Mary, Queen of Scots, and also the posthumously published one on Balzac). At one time his works were published without his consent in English under the pseudonym "Stephen Branch" (a translation of his real name) when anti-German sentiment was running high. His 1932 biography of Queen Marie Antoinette was adapted by Metro-Goldwyn-Mayer as a 1938 film starring Norma Shearer.

Zweig's memoir,[27][28][29] The World of Yesterday, was completed in 1942 on the day before he committed suicide. It has been widely discussed as a record of "what it meant to be alive between 1881 and 1942" in central Europe; the book has attracted both critical praise[22] and hostile dismissal.[26]

 
Surviving copy of Zweig's novel Amok (1922) burned by National Socialists

Zweig acknowledged his debt to psychoanalysis. In a letter dated 8 September 1926 he wrote to Freud, "Psychology is the great business of my life ". He went on explaining that Freud had considerable influence on a number of writers such as Marcel Proust, D.H. Lawrence and James Joyce giving them a lesson of "courage" and helping them overcome their inhibitions, "Thanks to you, we see many things. – Thanks to you we say many things which otherwise we would not have seen nor said." Autobiography in particular had become "more clear-sighted and audacious.[30]"

Zweig enjoyed a close association with Richard Strauss, and provided the libretto for Die schweigsame Frau (The Silent Woman). Strauss famously defied the Nazi regime by refusing to sanction the removal of Zweig's name from the programme [31] for the work's première on June 24, 1935 in Dresden. As a result, Goebbels refused to attend as planned, and the opera was banned after three performances. Zweig later collaborated with Joseph Gregor, to provide Strauss with the libretto for one other opera, Daphne, in 1937. At least[32] one other work by Zweig received a musical setting: the pianist and composer Henry Jolles, who like Zweig had fled to Brazil to escape the Nazis, composed a song, "Último poema de Stefan Zweig",[33] based on "Letztes Gedicht", which Zweig wrote on the occasion of his 60th birthday in November 1941.[34] During his stay in Brazil, Zweig wrote Brasilien, Ein Land der Zukunft (Brazil, Land of the Future) which was an accurate analysis of his newly adopted country; in this book he managed to demonstrate a fair understanding of the Brazilian culture that surrounded him.

Zweig was a passionate collector of manuscripts. There are important Zweig collections at the British Library, at the State University of New York at Fredonia and at the National Library of Israel. The British Library's Stefan Zweig Collection was donated to the library by his heirs in May 1986. It specialises in autograph music manuscripts, including works by Bach, Haydn, Wagner, and Mahler. It has been described as "one of the world's greatest collections of autograph manuscripts".[35] One particularly precious item is Mozart's "Verzeichnüß aller meiner Werke"[36] – that is, the composer's own handwritten thematic catalogue of his works.

The 1993–1994 academic year at the College of Europe was named in his honour.

Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely, biografické romány.[3]

  • Netrpělivost srdce (1938) – tragický a dramatický příběh lásky Edity k poručíku od hulánů; poskytuje prostor k zamyšlení nad lidským soucitem, který může i zabít
  • Amok – soubor novel
    • Amok – o německém lékaři podléhajícím nenávistné lásce k lady
    • Zmatení citů – tragédie geniálního učence a učitele, jenž si neví rady ve vztahu ke svému žákovi
    • Šachová novela – hra talentovaného, avšak hrubého a nekultivovaného mistra světa v šachu (alegoricky zobrazuje fašismus) proti neznámému muži, jenž má šanci vyhrát
    • Fantastická – zhýralý a požitky přesycený šlechtic dokáže nalézt v sobě i hlubší city a nový vztah k životu
    • Mučivé tajemství – mladý chlapec touží poznat svět dospělých, jeho nevinnosti zneužije lázeňský hejsek, kterému jde jen o to, aby se prostřednictvím hocha vloudil k jeho matce.
    • Knihomol – příběh génia, který má nedostižný přehled o knihách
    • Letní novelka – o vztahu stárnoucího muže k mladé dívce
    • Neviditelná sbírka – vykresluje období inflace v Německu během 20. let 20. století
  • Svět včerejška – autobiografie
  • Opojení z proměny – příběh chudé mladé dívky Kristýny, která pozná život vyšší společnosti a nedokáže se poté vrátit do světa chudých
  • Léčení duchem
  • Putování. Dostupné online.
  • Zázraky života. Dostupné online.
  • Povídka za soumraku. Dostupné online.

Životopisné rományEditovat

V češtině (časopisecky)Editovat

  • Včerejší svět. Vzpomínky Evropana [úryvek], in: Světová literatura, roč. 9, č. 2 (březen 1964), str. 228-248, přel. Eduard Urban

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefan Zweig na anglické Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. a b "Stefan Zweig: The Secret Superstar" by Julie Kavanagh, Intelligent Life, (northern) spring 2009
  3. a b Stefan Zweig: Amok, sbírka novel, Odeon, Praha, 1979, kapitola: Přebal knihy
  4. Prof.Dr. Klaus Lohrmann "Jüdisches Wien. Kultur-Karte" (2003), Mosse-Berlin Mitte gGmbH (Verlag Jüdische Presse)
  5. ZWEIG, Stefan. Kaleidoskop. Doslov Eduard Urban. Praha: Mladá fronta, 1958. 327 s. Kapitola Stefan Zweig, s. 308. 
  6. ŠTURM, Rudolf. Egon Hostovský: Vzpomínky, studie a dokumenty o jeho díle a osudu. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1974. 211 s. S. 157. 
  7. LUSTIG, Arnošt. O spisovatelích. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2010. 195 s. ISBN 978-80-86911-28-1. S. 167. 
  8. Gabe Friedman. Meet the Austrian-Jewish novelist who inspired Wes Anderson's 'The Grand Budapest Hotel' [online]. 17 January 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ELON, Amos. The Pity of it All. New York: Metropolitan Books, 2002. S. 287. (anglicky) 
  10. Elon, 320
  11. ZWEIG, Friderike. Stefan Zweig – Wie ich ihn erlebte. Berlin: F.A. Herbig Verlag, 1948. (anglicky) 
  12. ZWEIG, Friderike. Stefan Zweig : Eine Bildbiographie. München: Kindler, 1961. (anglicky) 
  13. Index entry for marriage of Altmann, Elisabet C., Spouse:Zweig, Registration district: Bath Register volume & page nbr: 5c, 1914 [online]. ONS [cit. 2016-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Werner Thuswaldner. Wichtiges zu Stefan Zweig: Das Salzburger Literaturarchiv erhielt eine bedeutende Schenkung von Wilhelm Meingast. Salzburger Nachrichten. December 14, 2000. Dostupné online [cit. March 15, 2014]. (anglicky) 
  15. Júlia Dias Carneiro. Revivendo o país do futuro de Stefan Zweig. www.dw.de. Deutsche Welle, April 30, 2009. Dostupné online [cit. February 23, 2012]. (anglicky) 
  16. When It’s Too Late to Stop Fascism, According to Stefan Zweig [online]. [cit. 2017-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Stefan Zweig, Wife End Lives In Brazil. select.nytimes.com. The United Press in The New York Times, February 23, 1942. Dostupné online [cit. February 23, 2012]. (anglicky) 
  18. Died. Time. March 2, 1942. Dostupné online [cit. 2010-06-30]. (anglicky) 
  19. BANVILLE, John. Ruined souls. The Guardian. 2009-02-27. Dostupné online [cit. 2017-08-08]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  20. FOWLES, John. Introduction to "The Royal Game". New York: Obelisk, 1981. S. ix. (anglicky) 
  21. a b WALTON, Stuart. Stefan Zweig? Just a pedestrian stylist. The Guardian. London: March 26, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b c LEZARD, Nicholas. The World of Yesterday by Stefan Zweig. www.theguardian.com. London: The Guardian, December 5, 2009. Dostupné online [cit. 26 September 2010]. (anglicky) 
  23. Plunkett Lake Press [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Rohter, Larry. "Stefan Zweig, Austrian Novelist, Rises Again". The New York Times. 28 May 2014
  25. LIUKKONEN, Petri. Stefan Zweig [online]. Finland: Kuusankoski Public Library. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2015. (anglicky) 
  26. a b HOFMANN, Michael. Vermicular Dither. London Review of Books. 2010, s. 9–12. Dostupné online [cit. 8 June 2014]. (anglicky) 
  27. JONES, Lewis. The World of Yesterday. The Telegraph. 11 January 2010. Dostupné online [cit. 2015-11-02]. (anglicky) 
  28. LEZARD, Nicholas. The World of Yesterday by Stefan Zweig. The Guardian. 4 December 2009. Dostupné online [cit. 2015-11-02]. (anglicky) 
  29. BRODY, Richard. Stefan Zweig, Wes Anderson, and a Longing for the Past. The New Yorker. 14 March 2014. Dostupné online [cit. 2015-11-02]. (anglicky) 
  30. Sigmund Freud, Stefan Zweig, Correspondance, Editions Rivages, Paris, 1995, ISBN 978-2869309654
  31. Richard Strauss/Stefan Zweig: BriefWechsel, 1957, translated as A Confidential Matter, 1977
  32. Stefan Zweig [online]. REC Music Foundation [cit. 2014-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Musica Reanimata of Berlin, Henry Jolles accessed January 25, 2009
  34. Biographical sketch of Stefan Zweig at Casa Stefan Zweig accessed September 28, 2008
  35. The Zweig Music Collection [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Mozart's "Verzeichnüß aller meiner Werke" at the British Library Online Gallery accessed October 14, 2009

Související stránkyEditovat

Externí odkazyEditovat


{{DEFAULTSORT:Zweig, Stefan}} [[Kategorie:Židovští spisovatelé]] [[Kategorie:Rakouští romanopisci]] [[Kategorie:Rakouští básníci]] [[Kategorie:Rakouští překladatelé]] [[Kategorie:Překladatelé z francouzštiny]] [[Kategorie:Překladatelé do němčiny]] [[Kategorie:Spisovatelé píšící německy]] [[Kategorie:Básníci tvořící německy]] [[Kategorie:Rakousko-uherští Židé]] [[Kategorie:Rakouští Židé]] [[Kategorie:Sebevrazi]] [[Kategorie:Narození 1881]] [[Kategorie:Narození 28. listopadu]] [[Kategorie:Úmrtí 1942]] [[Kategorie:Úmrtí 23. února]] [[Kategorie:Muži]]