Vok II. z Rožmberka

český šlechtic

Vok II. z Rožmberka (německy Wok II. von Rosenberg; 18. července 14591. září 1505)[1] byl český šlechtic z rodu Rožmberků a v letech 1475–1493 vladař domu rožmberského.

Vok II. z Rožmberka
Erb rodu Rožmberků
Erb rodu Rožmberků
5. vladař domu rožmberského
Ve funkci:
1475 – 4. prosinec 1493
PředchůdceJindřich V. z Rožmberka
NástupcePetr IV. z Rožmberka
Zemský hejtman

Narození18. července 1459
Úmrtí1. září 1505 (ve věku 46 let)
ChoťMarkéta z Gutštejna († před 1528)
RodičeJan II. z Rožmberka († 1472)
Anna Hlohovská († 1483)
Příbuzníbratr: Jindřich V. z Rožmberka (1456–1489)
sestra: Kateřina z Rožmberka (1457–1521)
švagr: Petr II. Holický ze Šternberka († 1514)
sestra: Markéta, klariska v Č. Krumlově (* 1460)
sestra: Barbora z Rožmberka (1460 – po 1474)
švagr: Jan V. z Biberštejna († 1490)
bratr: Petr IV. z Rožmberka (1462–1523)
sestra: Hedvika z Rožmberka (1464–1520)
švagr: Volf z Grafeneggu
švagr: Dobeš z Boskovic
švagr: Řehoř ze Starhembergu
sestra: Eliška z Rožmberka (1466–1507)
švagr: Jindřich Prueschink z Hardeggu († 1510)
bratr: Oldřich III. z Rožmberka (1471–1513)
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vokovými rodiči byli Jan II. z Rožmberka († 1472) a Anna Hlohovská († 1483).[2] Po smrti otce v roce 1472 se nástupcem stal Vokův starší bratr Jindřich V. Pravděpodobně proto, že byl mentálně nedostatečný, účastnil se řízení dominia od počátku roku 1475 Vok, na kterého bylo nakonec v srpnu téhož roku převedeno vladařství na tři roky. Krátce nato Vok a jeho sourozenci požádali svého strýce Bohuslava ze Švamberka, aby převzal opatrovnictví rodinného majetku na šest let.[2] Smlouva byla podepsána 11. prosince 1475.

Aby získal politické a společenské dovednosti, odebral se Vok na dvůr bavorského vévody Ludvíka Bavorsko-Landhutského a jeho syna Jiřího. Stejně jako jeho otec stranil i Vok českému protikráli Matyáši Korvínovi.[3] Poté, co Matyáš nechal ubytovat uherské žoldáky v Českých Budějovicích a oni začali rabovat nejen majetek svých odpůrců, ale i Rožmberků, obrátil se opatrovník Bohuslav ze Švamberka proti Matyášovi Korvínovi. Matyáš však nechal 30. června 1478 s pomocí Jaroslava z Boskovic Bohuslava zajmout a převézt na uherskou pevnost Diósgyőr. Teprve na začátku léta 1479 byl po intervenci českého krále Vladislava II. prostřednictvím kutnohorského mincmistra a karlštejnského purkrabí Beneše z Veitmile propuštěn.[4] Kvůli těmto nepříjemnostem se Vok vrátil a zprostil Bohuslava ze Švamberka opatrovnictví, které nemohl kvůli svému uvěznění vykonávat. Vok převzal vladařství, obrátil se proti Matyášovi Korvínovi a podporoval krále Vladislava II.

V roce 1479 Matyáš Korvín přizval Voka do Olomouce k jednání mezi dvěma králi, na kterém byl uzavřen olomoucký mír. Korvín se vzdal dalších nároků v Čechách, ale ponechal si vedlejší země Moravu, Slezsko, Horní a Dolní Lužici. Rovněž bylo dohodnuto, že území toho, kdo zemře dříve, připadne druhé straně. Podle této smlouvy přešla po Korvínově smrti v roce 1490 jeho území včetně nároku na uherský trůn na Vladislava II. Vok II. z Rožmberka a další tři šlechtici byli jmenováni zemskými hejtmany.[3] Dne 18. září 1490 se zúčastnil korunovace Vladislava jako uherského krále ve Stoličném Bělehradě.

V roce 1484 uzavřel na komorním hradě v Kolíně dohodu o vzájemném děděním se Švamberky, přestože se Švamberkové Rožmberkům nemohli rovnat. Dohoda byla uplatněna po vymření Rožmberků v roce 1611.[3][4]

Za Vokovy vlády začali Rožmberkové s rozvojem rybníkářství v Třeboňské pánvi,[3] kde nechali mimo jiné založit rybníky Dehtář a Velký Tisý. U Třeboně nechal vybudovat rybník Koclířov a rozšířit Opatovický rybník.[5] Ve Vokových službách pracoval rybníkář Josef Štěpánek Netolický († 1538).[5]

Ze zdravotních důvodů Vok 4. prosince 1493 předal vladařství svému bratru Petrovi IV. z Rožmberka.[3] Pro sebe si však ponechal Třeboň, kde se usadil,[3] patronát nad klášterem v Borovanech, tvrz ve Vidově, vesnici Homole a poddané a pozemky panství Maškovec. Současně rezignoval na úřad zemského hejtmana,[3] o čemž informoval krále Vladislava 5. prosince 1493.

Po Vokově smrti v roce 1505 byl jeho majetek znovu začleněn do rožmberského dominia. Po smrti bezdětného Petra IV. z Rožmberka přešel zpět na Vokovy syny.

RodinaEditovat

Vok se 13. ledna 1483 oženil s Markétou z Gutštejna († před 1528),[3] dcerou nejvyššího komorníka[zdroj?] Českého království, Buriana II. z Gutšteina († 1489) a jeho manželky Zdeňky (Sidonie) z Ortenburgu († po 1493). Po Vokově smrti se Markéta znovu provdala za Alexeja Dobrohorsta z Ronšperka († 1528), který vlastnil zámek Prostiboř. Z Vokova manželství s Markétou vzešlo pět synů a jedna dcera:[1][3]

  • 1. Jan III. (24. 11. 1484 – 29. 2. 1532), český velkopřevor johanitů (1511–1532), 8. vladař domu rožmberského (1526–1532)
  • 2. Jindřich VI. (14. 3. 1487 – 16. 4. 1494)
  • 3. Jošt III. (30. 6. 1488 Český Krumlov – 15. 10. 1539 Český Krumlov), 9. vladař domu rožmberského (1532–1539)
    • 1. ∞ (únor 1529 Český Krumlov) Bohunka "Vendelína" ze Starhembergu († 27. 1. 1530)
    • 2. ∞ (17. 7. 1531 Augsburg) Anna z Rogendorfu († 5. 9. 1562 Český Krumlov)
  • 4. Zdeňka (neboli Sidonie, případně Zikuna)
  • 5. Petr V. (17. 12. 1489 – 6. 11. 1545), 10. vladař domu rožmberského (1539–1545)
  • 6. Jindřich VII. (15. 1. 1496 – 15. 8. 1526), 7. vladař domu rožmberského (1523–1526)
    • 1. ∞ (7. 11. 1520) Magdaléna ze Šternberka († 28. 6. 1521)
    • 2. ∞ (26. 11. 1522) Anna z Hradce (asi 1497 – po 5. 10. 1570)

Čtyři synové se stali rožmberskými vladaři.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wok II. von Rosenberg na německé Wikipedii.

  1. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Rožmberk 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-11 [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. 
  2. a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 51. Dále jen Jihočeské dominium. 
  3. a b c d e f g h i Jihočeské dominium, s. 52
  4. a b JUŘÍK, Pavel. Rožmberkové: První po českém králi. Praha: Euromedia Group, 2020. 200 s. ISBN 978-80-242-6362-5. S. 67. Dále jen Rožmberkové: První po českém králi. 
  5. a b Rožmberkové: První po českém králi, s. 69

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat