Wikipedie

Ulisse Aldrovandi

italský lékař, přírodovědec, botanik a entomolog
(přesměrováno z Ulysses Aldrovandus)

Ulisse Aldrovandi (11. září 1522 Bologna – 4. května 1605 tamtéž), také známý jako Ulysses Aldrovandus, byl italský lékař, přírodovědec, botanik a entomolog, zakladatel jednoho z prvních přírodovědných muzeí. Jako první v roce 1603 použil termínu geologie. Jeho impozantní sbírky „přírodnin“ jsou zachovány a vystaveny v Paláci Poggi na univerzitě v Bologni.

Ulisse Aldrovandi
Narození11. září 1522
Bologna
Úmrtí4. května 1605 (ve věku 82 let)
Bologna
Alma materPadovská univerzita
Boloňská univerzita
Povoláníentomolog, přírodovědec, botanik, ornitolog, zoolog, malíř, lékař, pedagog, vysokoškolský učitel a geolog
ZaměstnavatelBoloňská univerzita
RodAldrovandi
Funkceprofesor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Ulisse Aldrovandi se narodil v roce 1522 do vznešené italské rodiny. Otcem byl notář a tajemník Senátu, hrabě Tesseo Aldrovandi. Začal se studiem matematiky na Univerzita v Bologni, ale kvůli finančním problémům v rodině, musel studium přerušit a od roku 1536 pracoval jako účetní v Bologni, později v Brescii. V roce 1539 se vrátil do Bologni a zapsal se na Univerzitu. Vystudoval práva a literaturu (1546), pak pokračoval ve studiích filosofie, logiky a medicíny v Pádově. V 31 letech získal doktorát a vrátil se do Bologni, kde byl z neznámých důvodů obviněn spoluobčany z kacířství. 12. června 1549 byl zatčen a jeho proces byl převeden do Říma. K Aldrovandimu štěstí zemřel papež Pavel III., nastoupil Julius III. a Aldrovandi byl propuštěn.

 
Ulysse Aldrovandi

Díky známosti s Luccou Ghinim z Imoly se začal věnovat botanice. Mezi léty 1551 až 1554 organizoval několik botanických expedic. Sbírka popsaných rostlin je dnes známa jako Herbář Ulise Aldrovandiho. Jedná se o jednu z nejstarších botanických sbírek. Skládá se z 15 svazků a vice než 5000 vzorků. Velká část se dnes nachází v přírodovědném muzeu, založeném Aldrovandim.

Od roku 1554 se stal vyučujícím logiky a medicíny na univerzitě v Bologni a v roce 1559 se stává profesorem filosofie. V roce 1561 slavnostně založil katedru přírodních věd v Bologni s názvem: Lectura philosophiae naturalis ordinaria de fossilibus, plantis et animalibus.

Od roku 1567 Aldrovandi doplnil přednášky též o praktická cvičení a došla mu nutnost zřízení botanické zahrady pro praxi studentům. V roce 1568 předložil tedy Senátu návrh na založení Ortus botanicus, který byl přijat a projekt ve stejném roce dokončen. Stal se tak čtvrtou botanickou zahradou na světě (po Pise, Pádově a Florencii). Zahrada původně ležela v prostorách dvora Sala Borsa při Palazzo Publico v centru města, dnes sloužící k účelům městské knihovny. V roce 1803 byla zahrada kvůli zájmům města přesunuta na aktuální místo v ulici Via Irnerio.

Hortus botanicus není botanická zahrada v dnešním slova smyslu. Jedná se o středověký termín, který označoval areály vznikající přibližně od 16. století hlavně při univerzitách. Jejich předchůdcem byl Hortus simplicium označující středověkou zahradu, určenou pro pěstování rostlin pro přímou léčbu.

Přesné a pečlivé shromažďování a uchování přírodních objektů vedla k vytvoření jednoho z prvních přírodovědných muzeí, na světě. Jmenovalo se dall'Aldrovandi a sám autor ho nazýval „divadlo“ nebo „mikrokosmos přírody“, Bylo zde možné studovat 18.000 "rozmanitých věcí přírodních" a 7 000 „sušených rostlin v patnácti svazcích“, nazývaných Herbář Ulisse Aldrovandiho. Sbírka byla nedílnou součástí všech 17 svazků obsahujících tisíce nádherných akvarelů, zobrazující zvířata, rostliny, minerály a monstra a 14 štočků ze dřeva pro ilustraci tištěných svazků.

Kvůli sporu mezi lékárníky a lékaři v Bologni na složení lidové medicíny v roce 1575 byl Aldrovandi vyloučen ze všech veřejných úřadů na dobu pěti let. V roce 1577 získal pomoc papeže Řehoře XIII. (bratranec jeho matky), který nařídil, aby se Aldrovandi znovu mohl zhostit veřejné funkce učitele a navíc poskytl finanční podporu na vydání jeho díla.

Aldrovandi sepsal svou závěť v roce 1603. Jeho záměrem bylo nechat celé své vědecké dědictví, kterému zasvětil celý život, Senátu v Bologni. Po jeho smrti v roce 1605, se město a boloňská univerzita staly majiteli a správci tohoto přírodovědného dědictví. Carl von Linné a Georges Louis Leclerc de Buffon ho považovali za zakladatele moderní přírodní vědy.

Po Ulissem Aldrovandim byla k jeho poctě pojmenována masožravá rostlina Aldrovanda vesiculosa.

Ulisse Aldrovandi má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Aldrovandi.[1]

Dílo editovat

 
Monstrorum Historia

Je ho hlavním dílem je jedenáctisvazková "Historia animalium". V "Historia Monstrorum" popisuje Aldrovandi detailně dnes mytické bytosti, tehdy představy monster a nadpřirozených bytostí dle výpovědí svědků a dle nálezů "přírodnin". Třetím známým dílem je "De Monstris", zabývající se lidskými tělesnými deformacemi.

Další díla:

  • Antidotarii Bononiensis, siue de vsitata ratione componendorum, miscendorumque medicamentorum, epitome (1574)
  • Ornithologiae, hoc est de avibus historia libri XII (Bologna 1599 – 1603)
  • De animalibus insectis libri septem, cum singulorum iconibus ad vivum expressis (1602)
  • Historia serpentum et draconum
  • De reliquis animalibus exanguibus libri quatuor, post mortem eius editi: nempe de mollibus, crustaceis, testaceis, et zoophytis (1606)
  • De piscibus libri 5. et De cetis lib. vnus. Ioannes Cornelius Vteruerius... collegit. Hieronymus Tamburinus in lucem edidit... Cum indice copiosissimo (1608)
  • Quadrupedum omnium bisulcorum historia. Ioannes Cornelius Vteruerius Belga colligere incaepit. Thomas Dempsterus Baro a Muresk Scotus i.c. perfecte absoluit. Hieronymus Tamburinus in lucem edidit... Cum indice copiosissimo (1621)
  • Musaeum metallicum in libros 4 distributum Bartholomaeus Ambrosinus ... labore, et studio composuit cum indice copiosissimo. (1648)
  • Monstrorum historia cum Paralipomenis historiae omnium animalium. Bartholomaeus Ambrosinus... labore, et studio volumen composuit. Marcus Antonius Bernia in lucem edidit. Proprijs sumptibus... cum indice copiosissimo (1658)
  • Dendrologiae naturalis scilicet arborum historiae libri duo sylua glandaria, acinosumq. pomarium vbi eruditiones omnium generum vna cum botanicis doctrinis ingenia quaecunque non parum iuuant, et oblectant. Ouidius Montalbanus ( Bologna 1668)
  • Pomarium curiosum (Bologna 1682).

Fotogalerie editovat

  •  
    Ulisse Aldrovandi
  •  
    Aldrovandi, U. Ornithologia, 1° vol. Bologna, 1599.
  •  
    Memorie della vita di Ulisse Aldrovandi, di Giovanni Fantuzzi, Bologna 1774

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ulisse Aldrovandi na německé Wikipedii a Ulisse Aldrovandi na italské Wikipedii.

  1. ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 
  • Čerpáno z materiálů z muzea v Palazzo Poggi, v Bologni, kde je část Aldrovandiho sbírky.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ulisse_Aldrovandi&oldid=22333345“