Otevřít hlavní menu

Turín FC (italsky Torino Football Club,, zkráceně Torino FC, často jen Torino) je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2019/20 ve nejvyšší ligu sídlící ve městě Turín v regionu Piemont.

Turín FC
Znak klubu v letech 2005-2006
Znak klubu v letech 2005-2006
Název Torino Football Club
Přezdívka Toro (Býci), Granata
Země Itálie Itálie
Město Turín
Založen 3. prosinec 1906 (Foot Ball Club Torino)
Asociace Itálie FIGC
Soutěž Serie A
2018/19 7. místo
Stadion Stadio Olimpico Grande Torino
Turín
Souřadnice
Kapacita 28 177
Vedení
Vlastník Urbano Cairo
Předseda Itálie Urbano Cairo
Trenér Itálie Walter Mazzarri
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly

7x Scudetto.svg Serie A (1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

3x Coppa Ali della vittoria.svg Serie B (1959/60, 1989/90, 2000/01)
Domácí trofeje 5x Coccarda Coppa Italia.svg Coppa Italia (1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71,1992/93)
Mezinárodní trofeje 1x Mitropa Cup.svg Středoevropský pohár
(1991)
Serie A 2019/20
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dnešní klub byl znovu založený v roce 2005, je pokračovatelem historického sdružení, které vzniklo v roce 1906 spojením klubu Football Club Torinese a s pár členů klubu Juventus FC. Ti daly název Foot Ball Club Torino.

Toro (býci), jak se klubu přezdívá, je jedním z nejznámějších klubů v Itálii. Může se chlubit sedmi vítězství v nejvyšší lize včetně pěti po sobě jdoucích titulů v době velkého Turína, které bylo uznáno jako jeden z nejsilnějších týmů čtyřicátých let. Vyhráli i Italský pohár (5x), Středoevropský pohár (1991), klub si zahrál i finále v poháru UEFA (1992/93).

Změny názvu klubuEditovat

    • 1906/07 – 1935/36 – FBC Turín (Foot Ball Club Torino)
    • 1936/37 – 1942/43 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1943/44 – Turín FIAT (Torino FIAT)
    • 1944/45 – 1957/58 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1958/59 – AC Talmone Turín (Associazione Calcio Talmone Torino)
    • 1959/60 – 1976/77 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1977/78 – 2004/05 – Turín Calcio (Torino Calcio)
    • 2005/06 – Turín FC (Torino Football Club)

Získané trofejeEditovat

Vyhrané domácí soutěžeEditovat

(1926/27, 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

Titul z roku 1926/27 byl Turínu v následující sezoně odebrán kvůli dohodě na výsledku derby s Juventusem.

1959/60, 1989/90, 2000/01
1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93

Vyhrané mezinárodní soutěžeEditovat

1991

Medailové umístěníEditovat

Medaile umístění Sezona
Serie A   1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76
Serie A   1907, 1928/29, 1945/46, 1946/47, 1971/72, 1976/77, 1984/85
Serie A   1935/36, 1936/37, 1964/65, 1971/72, 1977/78, 1991/92
Italský pohár   1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93
Italský pohár   1937/38, 1962/63, 1963/64, 1969/70, 1979/80, 1980/81, 1981/82, 1987/88
Italský superpohár   1993
Pohár UEFA   1991/92

Historie klubuEditovat

Zrod a začátekEditovat

 
Zakladatel Alfred Dick

Klub byl založen 3. prosince roku 1906 v pivovaru Voigt ve Via Pietro Micca lidmi kteří již nechtěli být v klubu Juventus FC vedené švýcarským podnikatelem Alfredem Dickem a klubem Football Club Torinese. Zrodil se klub Foot Ball Club Torino s přezdívkou býci.

První oficiální utkání se odehrálo 16. prosince 1906, proti hostitelům SG Pro Vercelli, utkání skončilo 3:1 pro býky. V roce 1912 nastoupil do trenérského křesla budoucí trenér reprezentace Vittorio Pozzo, ten zastával svou funkci do roku 1922.

Tým zažil první šťastné období ve své historii za předsednictví Enrica Marone Cinzana, který nechal postavit první tribuny stadionu Filadelfia. První fotbalové hvězdy se klub pyšnil triem zázraků složených Julio Libonatti, Adolfo Baloncieri a Gino Rossetti. Pod vedením Cinzana byl klub mistrem Itálie již v sezoně 1926/27, jenže za podplácení jim byla trofej odebrána a předseda klubu Enrico Marone Cinzano musel klub opustit. Příští sezoně 1927/28 se jim to povedlo poctivě a získali tak první oficiálně mistrovský titul.

Po opuštění předsedy klubu Enrica Marone Cinzana, začal pro klub pomalý pokles, který na začátku třicátých let vedl jej k umístění ve středu tabulky. V sezoně Serie A 1935/36|1935/36 se začalo klubu opět dařit. Umístili se v tabulce na 3. místě a položí základy zlatého věku, který se později představoval jako Grande Torino (velký Turín).

 
Grande Torino 1949

Velký TurínEditovat

Související informace naleznete také v článku Grande Torino (Velký Turín).
 
Ferruccio Novo

V létě roku 1939 převzal předsednictví klubu průmyslník Ferruccio Novo, bývalí juniorský fotbalista býků. Byla provedena reorganizace, která byla inspirována sportovní a obchodní politiky zavedené se značným úspěchem od klubu Juventus FC. Na návrh Pozza aby se klub řídil jako se řídili anglické kluby. Obklopili se kompetentními spolupracovníky, jako byli bývalí hráči Antonio Janni, Mario Sperone a Giacinto Ellena. Technickým ředitelem se stal maďar Ernő Erbstein a trenérem mládeže angličan Leslie Lievesley.

Nejzářivější momenty pro Grande Torino byly od sezony 1942/43 do 1948/49, reprezentovaný, nepřekonatelný tým, který vyhrál pět národních titulů po sobě (kromě let 19431944) a Italský pohár 1942/43, tím se takj stal prvním klubem co dosáhl double. Za reprezentaci nastupovalo mnoho hráčů nosící dres býků. Při jednom zápase reprezentace nastoupilo až deset hráčů Grande Torino.

Kapitánem a nesporným vůdcem této formace byl Valentino Mazzola, sestava byla vždy složena takto: brankář Valerio Bacigalupo, Aldo Ballarin, Virgilio Maroso, Giuseppe Grezar, Mario Rigamonti, Eusebio Castigliano, Romeo Menti, Ezio Loik, Guglielmo Gabetto, Valentino Mazzola a Franco Ossola . Cyklus vítězství byl náhle přerušen 4. května 1949 v 17:05, když letadlo Fiat G.212 nesoucí celý tým, které se vracelo z přátelského zápasu s Benfikou hrálo se v Lisabonu, narazilo na zadní stěnu Baziliky Superga. Náraz způsobil okamžitou smrt všech třicet jedna lidí na palubě, včetně hráčů, technického personálu, novinářů a posádky. Pro slávu týmu měla tragédie velkou rezonanci ve světovém tisku i v Itálii. V den pohřbu vyšel téměř jeden milion lidí do ulic v Turíně, aby týmu vzdali úctu. Býci museli ještě dohrát čtyři zápasy v lize a tak zařadili do A týmu juniory. Sestavu juniorů sestavili všechny čtyři kluby se kterými měli hrát (Janov CFC, US Palermo, UC Sampdoria a AC Fiorentina). Býci byli ůspěšní a vyhráli svůj šestý titul a Páty v řadě. Na vzpomínku tohoto neštěstí byl roku 2005 natočen film Velký Turín, režiséra Claudio Bonivento.[1]

Nový majitelEditovat

Po této vážné tragédii následovaly těžké roky pro klub. Pozvolný pokles v roce 1958/59 vedla k prvnímu sestupu do druhé ligy, naštěstí pro klub pobyt ve druhé lize trval pouze jednu sezónu. V roce1963 se novým vlastníkem stal Orfeo Pianelli. Na trenérské křeslo usedl na sezonu 1964/65 slavný Nereo Rocco. V sezoně klub skončil v tabulce na třetím místě, to bylo nejlepší umístění od tragedie. V Poháru PVP dokráčeli až do semifinále. Na příští sezonu klub angažuje nejlepšího střelce sezony 1964/65 Alberta Orlanda. Střelecky nepomohl a klub skončil na desátém místě. Po sezoně 1966/67 v klubu končí po neshodách trenér Nereo Rocco.

Přichází nový trenér Edmondo Fabbri, bývalí trenér reprezentace a také budoucí miláček tribun Aldo Agroppi. Klub musel ale smutnit nad ztrátou hráče Luigi Meroni. Ten 15. října 1967 zahynul při srážce s autem. Auto řídil teprve 19letý Attilio Romero, velký fanoušek býků a budoucí prezident klubu v letech 20002005. Klub zakončil soutěž na sedmém místě a vyhrál italský pohár. Italský pohár získal v sezoně 1970/71.

 
Mistrovský tým se sezony 1975/76

Nezapomenutelný ročník byl 1975/76. Trenér Edmondo Fabbri (vedl klub 1974 a 1974/75) po sezoně rezignoval a namísto něj je angažován Luigi Radice. Přicházejí hráči: Patrizio Sala (Monza), Eraldo Pecci a Vittorio Caporale (Bologna), v útoku stříleli branky Paolo Pulici (přišel v roce 1967) a Francesco Graziani (přišel v roce 1973) na jejich branky nahrával Claudio Sala (přišel v roce 1969) a Renato Zaccarelli (přišel v roce 1974) v obraně hráli Roberto Salvadori (přišel v roce 1973) s Roberto Mozzini (odchovanec) a v brance chytal Luciano Castellini (přišel v roce 1970). Klub hrál s rivalem Juventus FC o titul do posledního kola. Juventus FC zápas prohrál 0:1 a býci remizovali 1:1 na hřišti klubu AC Cesena. Jedinou branku vstřelil Paolo Pulici, který se stal s 21 branky nejlepší střelec (již po třetí). A tak se po 27 letech stal klub mistrem ligy. Obhajoba titulu se nepodařila, protože rival Juventus FC byl o bod lepší. V poháru PMEZ neprošli přes druhé kolo, když prohráli pozdějším finalistou poháru Borussia Mönchengladbach.

Finále a pádEditovat

V následujících letech začal pomalý pokles výsledků s výjimkou druhého místa v sezoně 1984/85. V sezoně 1988/89 spadli býci opět do druhé ligy, podruhé ve své historii.

Po rychlém postupu v sezoně 1989/90 a pod novým trenérem který přišel na sezonu 1990/91 (Emiliano Mondonico) přišli první úspěchy. Přišli posily jako byli hráči Martín Vázquez (Real Madrid), Luca Fusi (SSC Neapol) a Pasquale Bruno (Juventus FC. Býci se stěhovali do nového stadionu Stadio delle Alpi kde dva roky nepoznali porážku. V lize skončili na pátém místě, ale velký úspěch zaznamenali na středoevropském poháru když porazili ve finále Pisu 2:1 v prodloužení.

 
Tým ze sezony 1991/92

Velmi podařený ročník byl 1991/92. Klub koupil belgického hráče Enza Scifa, brazilce Waltera Casagrandeho a zahrál si i odchovanec Christian Vieri. Býkům se podařilo umístit na třetím místě a v poháru UEFA dokráčeli až do finále kde prohráli z Ajaxem jen díky obdrženým brankám na vlastním hřišti (doma 2:2 a venku 0:0).

Býci se představili v sezóně 1992/93 s úmyslem znovu hrát na vyšších příček. Jenže klub musel kvůli vážným finančním problémům prodat některé nejlepší hráče: Roberto Cravero (SS Lazio), Martín Vázquez (Olympique de Marseille) a Gianluigi Lentini za rekordních 18,5 miliard lir do AC Milán. Místo nich se koupili: Uruguayec Carlos Alberto Aguilera a Andrea Silenzi. V únoru v roce 1993 se prezidentem stal po rezignaci Borsana Roberto Goveani. V lize skončil klub na devátém místě, ale vyhrál italský pohár když ve finále porazil AS Řím (3:0 a 2:5) a po 21 letech získal klub trofej. V poháru UEFA dokráčel do 2. kola.

Po vítězství v italském poháru zažil klub období vážných ekonomických problémů. Prezidenti a trenéři se měnili velmi často, a výsledky se nadále zhoršovaly: po sezoně 1994/95 se tým přesunul zpět do druhé ligy. Klub často postupoval a sestupoval. Návraty do nejvyšší ligy se uskutečnil v sezonách: 1998/99 a 2000/01. Sestupy byly v sezonách: 1999/00 a 2002/03. Pod vedením trenéra Renato Zaccarelli získal klub postup za 2. místo v tabulce v sezoně 2004/05 do nejvyšší ligy. jenže kvůli finančním problémům špatně spravovaným majitelem Cimminellim nebyly býci s následným bankrotem klubu přijati do nové sezóny 2005/06. Díky sponzorství městské vodárenské dceřiné společnosti SMAT (povýšené starostou a fanouškem býků Sergio Chiamparino), byla částka požadovaná federací uhrazena za záchranu sportovního klubu a registraci do druhé ligy. Dne 19. srpna bylo oznámeno, že klub bude prodán podnikateli jménem Urbano Cairo. Klub sezonu 2005/16 zvládl a obsadil druhé místo v tabulce zaručující postup do nejvyšší ligy. Po třech sezónách v nejvyšší lize se tým přesunul zpět do druhé ligy.

 
Majitel Urbano Cairo

Návrat do Serie A i do EvropyEditovat

Nový trenér v nové sezoně 2011/12 se stal Gian Piero Ventura. Býci obsadili druhé místo v tabulce a přes play off získaly postup do nejvyšší ligy. V sezoně 2013/14 zaznamenal klub úspěch v podobě sedmého místa v tabulce a získal postup do evropské ligy. Velké dík bylo přisouzeno dvěma hráčům: Ciro Immobile a Alessio Cerci oba skvělí střelci a autoři 13 a 22 branek. V následné sezoně 2014/15 skončily na devátém místě a vyhráli po 20 letech derby s rivalem Juventus FC. V evropské lize dosáhli osmi finále když je vyřadil ruský klub Zenit Petrohrad.

Na sezonu 2016/17 byl představen trenér nový: Siniša Mihajlović, který vyznával útočný fotbal. Klub vstřelil za sezonu 71 branek z toho 26 bylo připsáno hráči: Andrea Belotti. Sezona 2017/18, začala vyhlášením útok na přední místa tabulky, se ukázali jako kolísavé. Přišlo střídání trenérů (nový trenér Walter Mazzarri) a nakonec to bylo deváté místo v tabulce. V následující sezóně 2018/19 skončil klub na sedmém místě se 63 získanými body (rekord klubu od zavedení 3 bodů za vítězství a kvalifikovali se do evropské ligy. Tam bohužel se nedostali přes 4. předkolo, když jej vyřadil anglický klub Wolverhampton Wanderers FC.

SoupiskaEditovat

Kronika klubuEditovat

Sezona Liga Umístění v lize Domácí poháry Evropská soutěž Umístění v Ev. soutěži Trenér
1907 Serie A   Nehrálo se - -
1908 Serie A Nezúčastnili se Nehrálo se - -
1909 Serie A Skupina Nehrálo se - -
1910 Serie A 4 Nehrálo se - -
1910/11 Serie A 3. ve skupině Nehrálo se - -
1911/12 Serie A 5. ve skupině Nehrálo se - -
1912/13 Serie A 3. ve skupině Nehrálo se - -   Vittorio Pozzo
1913/14 Serie A 4. ve skupině Nehrálo se - -   Vittorio Pozzo
1914/15 Serie A   Nehrálo se - -   Vittorio Pozzo
1919/20 Serie A Semifinále Nehrálo se - -   Vittorio Pozzo
1920/21 Serie A Semifinále Nehrálo se - -   Vittorio Pozzo
1921/22 Serie A 8. ve skupině Nehrálo se - -   Vittorio Pozzo (propuštěn)
  Francisco Mosso
1922/23 Serie A 2. ve skupině Nehrálo se - -   Karl Stürmer
1923/24 Serie A 2. ve skupině Nehrálo se - -   Karl Stürmer
1924/25 Serie A 6. ve skupině Nehrálo se - -   Peter Farmer
1925/26 Serie A 2. ve skupině Nehrálo se - -   Peter Farmer
1926/27 Serie A Titul odebrán Nedohrálo se - -   Imre Schoffer
1927/28 Serie A   Nehrálo se - -   Tony Cargnelli
1928/29 Serie A   Nehrálo se - -   Tony Cargnelli
1929/30 Serie A 4 Nehrálo se - -   Tony Cargnelli (propuštěn)
  Karl Stürmer
1930/31 Serie A 7 Nehrálo se - -   Vittorio Morelli di Popolo
1931/32 Serie A 8 Nehrálo se - -   Adolfo Baloncieri
+  Giuseppe Aliberti
1932/33 Serie A 7 Nehrálo se - -   Franz Hänsel
+  Augusto Rangone
1933/34 Serie A 12 Nehrálo se - -   Augusto Rangone
+  Eugen Payer
1934/35 Serie A 13 Nehrálo se - -   Tony Cargnelli
1935/36 Serie A   Nehrálo se SEP Osmi finále   Tony Cargnelli
1936/37 Serie A   Osmi finále - -   Eugen Payer
+  Angelo Mattea
1937/38 Serie A 9 Finále - -   Gyula Feldmann
+  Mario Sperone
1938/39 Serie A   Osmi finále - -   Ernő Erbstein
+  Ignác Molnár
1939/40 Serie A 6 Osmi finále - -   András Kuttik
+  Angelo Mattea
1940/41 Serie A 7 Semifinále - -   Tony Cargnelli
1941/42 Serie A   1. kolo - -   Tony Cargnelli
1942/43 Serie A     - -   András Kuttik
+  Antonio Janni
1943/44 Neuznaný ročník - Nehrálo se - -   Antonio Janni
1945/46 Serie A   Nehrálo se - -   Luigi Ferrero
1946/47 Serie A   Nehrálo se - -   Luigi Ferrero
1947/48 Serie A   Nehrálo se - -   Mario Sperone
1948/49 Serie A   Nehrálo se - -   Leslie Lievesley
1949/50 Serie A 6 Nehrálo se - -   Giuseppe Bigogno
1950/51 Serie A 17 Nehrálo se - -   Felice Borel
1951/52 Serie A 15 Nehrálo se - -   Oberdan Ussello
1952/53 Serie A 10 Nehrálo se - -   Oberdan Ussello
1953/54 Serie A 9 Nehrálo se - -   Oberdan Ussello
1954/55 Serie A 10 Nehrálo se - -   Annibale Frossi
1955/56 Serie A 11 Nehrálo se - -   Annibale Frossi
1956/57 Serie A 7 Nehrálo se - -   Fioravante Baldi
+  Blagoje Marjanović
1957/58 Serie A 8 Zákl. skupina - -   Fioravante Baldi
+  Blagoje Marjanović
1958/59 Serie A 18
(sestup)
Čtvrtfinále - -   Federico Allasio (propuštěn)
  Quinto Bertoloni (propuštěn)
  Imre Senkey
1959/60 Serie B 1
(postup)
4. místo - -   Imre Senkey (propuštěn)
  Giacinto Ellena
1960/61 Serie A 12 4. místo SEP Zákl. skupina   Benjamín Santos
1961/62 Serie A 7 Osmi finále - -   Benjamín Santos
1962/63 Serie A 10 Finále SEP Semifinále   Benjamín Santos (propuštěn)
  Giacinto Ellena
1963/64 Serie A 7 Finále - -   Nereo Rocco
1964/65 Serie A   Semifinále PVP Semifinále   Nereo Rocco
1965/66 Serie A 10 Čtvrtfinále VP 1. kolo   Nereo Rocco
1966/67 Serie A 7 3. kolo - -   Nereo Rocco
1967/68 Serie A 7   - -   Edmondo Fabbri
1968/69 Serie A 6 4. místo PVP Čtvrtfinále   Edmondo Fabbri
1969/70 Serie A 7 2. místo UEFA 1. kolo   Giancarlo Cadè
1970/71 Serie A 8   SEP Osmi finále   Giancarlo Cadè
1971/72 Serie A   Semifinále PVP Čtvrtfinále   Gustavo Giagnoni
1972/73 Serie A 6 Zákl. skupina UEFA 1. kolo   Gustavo Giagnoni
1973/74 Serie A 5 Zákl. skupina UEFA 1. kolo   Gustavo Giagnoni (propuštěn)
  Edmondo Fabbri
1974/75 Serie A 6 Semifinále UEFA 1. kolo   Edmondo Fabbri
1975/76 Serie A   Zákl. skupina - -   Luigi Radice
1976/77 Serie A   Zákl. skupina PMEZ 2. kolo   Luigi Radice
1977/78 Serie A   Semifinále UEFA Osmi finále   Luigi Radice
1978/79 Serie A 5 Zákl. skupina UEFA 1. kolo   Luigi Radice
1979/80 Serie A   Finále UEFA 1. kolo   Luigi Radice (propuštěn)
  Ercole Rabitti
1980/81 Serie A 9 Finále UEFA 3. kolo   Ercole Rabitti (propuštěn)
  Romano Cazzaniga
1981/82 Serie A 9 Finále - -   Massimo Giacomini
1982/83 Serie A 8 Semifinále - -   Eugenio Bersellini
1983/84 Serie A 5 Semifinále - -   Eugenio Bersellini
1984/85 Serie A   Čtvrtfinále - -   Luigi Radice
1985/86 Serie A 4 Čtvrtfinále UEFA 2. kolo   Luigi Radice
1986/87 Serie A 9 Osmi finále UEFA Čtvrtfinále   Luigi Radice
1987/88 Serie A 7 Finále - -   Luigi Radice
1988/89 Serie A 15
(sestup)
2. kolo - -   Luigi Radice (propuštěn)
  Claudio Sala (propuštěn)
  Sergio Vatta
1989/90 Serie B 1
(postup)
2. kolo - -   Eugenio Fascetti
1990/91 Serie A 5 Čtvrtfinále SEP     Emiliano Mondonico
1991/92 Serie A   Čtvrtfinále UEFA Finále   Emiliano Mondonico
1992/93 Serie A 9   UEFA 2. kolo   Emiliano Mondonico
1993/94 Serie A 8 Semifinále
Prohra
PVP Čtvrtfinále   Emiliano Mondonico
1994/95 Serie A 11 3. kolo - -   Rosario Rampanti (propuštěn)
  Nedo Sonetti
1995/96 Serie A 16
(sestup)
2. kolo - -   Nedo Sonetti (propuštěn)
  Franco Scoglio (propuštěn)
  Lido Vieri
1996/97 Serie B 9 2. kolo - -   Mauro Sandreani (propuštěn)
  Lido Vieri
1997/98 Serie B 5 2. kolo - -   Graeme Souness (propuštěn)
  Edoardo Reja
1998/99 Serie B 2
(postup)
2. kolo - -   Emiliano Mondonico
1999/00 Serie A 15
(sestup)
2. kolo - -   Emiliano Mondonico
2000/01 Serie B 1
(postup)
2. kolo - -   Luigi Simoni (propuštěn)
  Giancarlo Camolese
2001/02 Serie A 11 2. kolo - -   Giancarlo Camolese
2002/03 Serie A 18
(sestup)
2. kolo Intertoto 3. kolo   Giancarlo Camolese (propuštěn)
  Renzo Ulivieri (propuštěn)
  Renato Zaccarelli
2003/04 Serie B 12 Nehráli - -   Ezio Rossi
2004/05 Serie B 2 Osmi finále - -   Ezio Rossi
2005/06 Serie B 3
(postup)
Nehráli - -   Daniele Arrigoni (propuštěn)
  Paolo Stringara (propuštěn)
  Gianni De Biasi
2006/07 Serie A 16 2. kolo - -   Alberto Zaccheroni (propuštěn)
  Gianni De Biasi
2007/08 Serie A 15 Osmi finále - -   Walter Novellino (propuštěn)
  Gianni De Biasi
2008/09 Serie A 18
(sestup)
Čtvrtfinále - -   Gianni De Biasi (propuštěn)
  Walter Novellino (propuštěn)
  Giancarlo Camolese
2009/10 Serie B 5 3. kolo - -   Stefano Colantuono (propuštěn)
  Mario Beretta (propuštěn)
  Stefano Colantuono
2010/11 Serie B 8 3. kolo - -   Franco Lerda (propuštěn)
  Giuseppe Papadopulo (propuštěn)
  Franco Lerda
2011/12 Serie B 2
(postup)
3. kolo - -   Gian Piero Ventura
2012/13 Serie A 16 4. kolo - -   Gian Piero Ventura
2013/14 Serie A 7 3. kolo - -   Gian Piero Ventura
2014/15 Serie A 9 Osmi finále EL Osmi finále   Gian Piero Ventura
2015/16 Serie A 12 Osmi finále - -   Gian Piero Ventura
2016/17 Serie A 9 Osmi finále - -   Siniša Mihajlović
2017/18 Serie A 9 Čtvrtfinále - -   Siniša Mihajlović
2018/19 Serie A 7 Osmi finále - -   Walter Mazzarri
2019/20 Serie A ? ? EL 4. předkolo   Walter Mazzarri

Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2018/19.

Celkové místo Odehraných sezon Celkem bodů Celkem zápasů Celkem výher Celkem remíz Celkem proher Celkové skore
8 75 2800 2496 913 818 765 3295:2924

FotbalistéEditovat

Medailisté a vítězovéEditovat

Medailisté MS Medailisté ME Medailisté ME 21 Medailisté OH Vítězové Guerin d'oro Nejlepší střelci v lize
Giuseppe Dossena   (1982) Lido Vieri   (1968) Gianluca Sordo   (1992) Antonio Janni   (1928) Claudio Sala (1975/76) Heinrich Schönfeld (1922/23) 22 branek
Fabrizio Poletti   (1970) Giorgio Ferrini   (1968) Benito Carbone   (1994) Adolfo Baloncieri   (1928) Claudio Sala (1976/77) Julio Libonatti (1927/28) 35 branek
Giorgio Puia   (1970) Angelo Ogbonna   (2012) Daniele Delli Carri   (1994) Gino Rossetti   (1928) Renato Zaccarelli (1985/86) Gino Rossetti (1928/29) 36 branek
Roberto Mussi   (1994) Roberto Cravero   (1988) Francesco Coco   (2000) Eusebio Castigliano (1945/46) 13 branek
Jocelyn Angloma   (1996) Alessandro Grandoni   (2000) Valentino Mazzola (1946/47) 29 branek
Gennaro Scarlato   (2000) Paolo Pulici (1972/73) 17 branek
Antonio Comi   (1986) Paolo Pulici (1974/75) 18 branek
Roberto Cravero   (1986) Paolo Pulici (1975/76) 21 branek
Giovanni Francini   (1986) Francesco Graziani (1976/77) 21 branek
Fabrizio Lorieri   (1986) Ciro Immobile (2013/14) 22 branek
Poznámky
  • všichni hráči oblékali dres Turín FC v době, když se uskutečnila daná soutěž.
  • cena Guerin d'oro je cena pro nejlepšího hráče ligy.

Další známý hráči v klubuEditovat

 

České stopaEditovat

HráčiEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torino Football Club na italské Wikipedii.

  1. https://www.csfd.cz/film/222281-velky-turin/prehled/