Turín FC

italský fotbalový klub

Turín FC (italsky Torino Football Club, zkráceně Torino FC, často jen Torino) je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2019/20 v nejvyšší lize sídlící ve městě Turín v regionu Piemont.

Turín FC
Název Flag maroon HEX-7B1C20.svg Torino Football Club
Přezdívka Toro (Býci), Granata
Země ItálieItálie Itálie
Město Turín
Založen 3. prosinec 1906 (Foot Ball Club Torino)
Asociace Itálie FIGC
Soutěž Itálie 1. italská fotbalová liga
2019/20 16. místo
Stadion Stadio Olimpico Grande Torino
Turín
Souřadnice
Kapacita 28 177
Vedení
Vlastník Urbano Cairo
Předseda Itálie Urbano Cairo
Trenér Itálie Marco Giampaolo
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 7× Scudetto.svg Serie A
3× Coppa Ali della vittoria.svg Serie B
Domácí trofeje 5× Coccarda Coppa Italia.svg Italský Pohár
Mezinárodní trofeje 1x Mitropa Cup.svg Středoevropský pohár
Serie A 2020/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dnešní klub byl znovu založený v roce 2005, je pokračovatelem historického sdružení, které vzniklo v roce 1906 spojením klubu Football Club Torinese a s pár členů klubu Juventus FC. Ti daly název Foot Ball Club Torino.

Toro (býci), jak se klubu přezdívá, je jedním z nejznámějších klubů v Itálii. Může se chlubit sedmi vítězství v nejvyšší lize včetně pěti po sobě jdoucích titulů v době velkého Turína, které bylo uznáno jako jeden z nejsilnějších týmů čtyřicátých let. Vyhráli i Italský pohár (5x), Středoevropský pohár (1991), klub si zahrál i finále v poháru UEFA (1992/93).

Změny názvu klubuEditovat

    • 1906/07 – 1935/36 – FBC Turín (Foot Ball Club Torino)
    • 1936/37 – 1942/43 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1943/44 – Turín FIAT (Torino FIAT)
    • 1944/45 – 1957/58 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1958/59 – AC Talmone Turín (Associazione Calcio Talmone Torino)
    • 1959/60 – 1976/77 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1977/78 – 2004/05 – Turín Calcio (Torino Calcio)
    • 2005/06 – Turín FC (Torino Football Club)

Získané trofejeEditovat

Vyhrané domácí soutěžeEditovat

(1926/27, 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

Titul z roku 1926/27 byl Turínu v následující sezoně odebrán kvůli dohodě na výsledku derby s Juventusem.

1959/60, 1989/90, 2000/01
1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93

Vyhrané mezinárodní soutěžeEditovat

1991

Medailové umístěníEditovat

Medaile umístění Sezona
Serie A   1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76
Serie A   1907, 1928/29, 1945/46, 1946/47, 1971/72, 1976/77, 1984/85
Serie A   1935/36, 1936/37, 1964/65, 1971/72, 1977/78, 1991/92
Italský pohár   1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93
Italský pohár   1937/38, 1962/63, 1963/64, 1969/70, 1979/80, 1980/81, 1981/82, 1987/88
Italský superpohár   1993
Pohár UEFA   1991/92

Historie klubuEditovat

Zrod a začátekEditovat

 
Zakladatel Alfred Dick

Klub byl založen 3. prosince roku 1906 v pivovaru Voigt ve Via Pietro Micca lidmi kteří již nechtěli být v klubu Juventus FC vedené švýcarským podnikatelem Alfredem Dickem a klubem Football Club Torinese. Zrodil se klub Foot Ball Club Torino s přezdívkou býci.

První oficiální utkání se odehrálo 16. prosince 1906, proti hostitelům SG Pro Vercelli, utkání skončilo 3:1 pro býky. V roce 1912 nastoupil do trenérského křesla budoucí trenér reprezentace Vittorio Pozzo, ten zastával svou funkci do roku 1922.

Tým zažil první šťastné období ve své historii za předsednictví Enrica Marone Cinzana, který nechal postavit první tribuny stadionu Filadelfia. První fotbalové hvězdy se klub pyšnil triem zázraků složených Julio Libonatti, Adolfo Baloncieri a Gino Rossetti. Pod vedením Cinzana byl klub mistrem Itálie již v sezoně 1926/27, jenže za podplácení jim byla trofej odebrána a předseda klubu Enrico Marone Cinzano musel klub opustit. Příští sezoně 1927/28 se jim to povedlo poctivě a získali tak první oficiálně mistrovský titul.

Po opuštění předsedy klubu Enrica Marone Cinzana, začal pro klub pomalý pokles, který na začátku třicátých let vedl jej k umístění ve středu tabulky. V sezoně Serie A 1935/36|1935/36 se začalo klubu opět dařit. Umístili se v tabulce na 3. místě a položí základy zlatého věku, který se později představoval jako Grande Torino (velký Turín).

 
Grande Torino 1949

Velký TurínEditovat

Související informace naleznete také v článku Grande Torino (Velký Turín).
 
Ferruccio Novo

V létě roku 1939 převzal předsednictví klubu průmyslník Ferruccio Novo, bývalí juniorský fotbalista býků. Byla provedena reorganizace, která byla inspirována sportovní a obchodní politiky zavedené se značným úspěchem od klubu Juventus FC. Na návrh Pozza aby se klub řídil jako se řídili anglické kluby. Obklopili se kompetentními spolupracovníky, jako byli bývalí hráči Antonio Janni, Mario Sperone a Giacinto Ellena. Technickým ředitelem se stal maďar Ernő Erbstein a trenérem mládeže angličan Leslie Lievesley.

Nejzářivější momenty pro Grande Torino byly od sezony 1942/43 do 1948/49, reprezentovaný, nepřekonatelný tým, který vyhrál pět národních titulů po sobě (kromě let 19431944) a Italský pohár 1942/43, tím se takj stal prvním klubem co dosáhl double. Za reprezentaci nastupovalo mnoho hráčů nosící dres býků. Při jednom zápase reprezentace nastoupilo až deset hráčů Grande Torino.

Kapitánem a nesporným vůdcem této formace byl Valentino Mazzola, sestava byla vždy složena takto: brankář Valerio Bacigalupo, Aldo Ballarin, Virgilio Maroso, Giuseppe Grezar, Mario Rigamonti, Eusebio Castigliano, Romeo Menti, Ezio Loik, Guglielmo Gabetto, Valentino Mazzola a Franco Ossola . Cyklus vítězství byl náhle přerušen 4. května 1949 v 17:05, když letadlo Fiat G.212 nesoucí celý tým, které se vracelo z přátelského zápasu s Benfikou hrálo se v Lisabonu, narazilo na zadní stěnu Baziliky Superga. Náraz způsobil okamžitou smrt všech třicet jedna lidí na palubě, včetně hráčů, technického personálu, novinářů a posádky. Pro slávu týmu měla tragédie velkou rezonanci ve světovém tisku i v Itálii. V den pohřbu vyšel téměř jeden milion lidí do ulic v Turíně, aby týmu vzdali úctu. Býci museli ještě dohrát čtyři zápasy v lize a tak zařadili do A týmu juniory. Sestavu juniorů sestavili všechny čtyři kluby se kterými měli hrát (Janov CFC, US Palermo, UC Sampdoria a AC Fiorentina). Býci byli ůspěšní a vyhráli svůj šestý titul a Páty v řadě. Na vzpomínku tohoto neštěstí byl roku 2005 natočen film Velký Turín, režiséra Claudio Bonivento.[1]

Nový majitelEditovat

Po této vážné tragédii následovaly těžké roky pro klub. Pozvolný pokles v roce 1958/59 vedla k prvnímu sestupu do druhé ligy, naštěstí pro klub pobyt ve druhé lize trval pouze jednu sezónu. V roce1963 se novým vlastníkem stal Orfeo Pianelli. Na trenérské křeslo usedl na sezonu 1964/65 slavný Nereo Rocco. V sezoně klub skončil v tabulce na třetím místě, to bylo nejlepší umístění od tragedie. V Poháru PVP dokráčeli až do semifinále. Na příští sezonu klub angažuje nejlepšího střelce sezony 1964/65 Alberta Orlanda. Střelecky nepomohl a klub skončil na desátém místě. Po sezoně 1966/67 v klubu končí po neshodách trenér Nereo Rocco.

Přichází nový trenér Edmondo Fabbri, bývalí trenér reprezentace a také budoucí miláček tribun Aldo Agroppi. Klub musel ale smutnit nad ztrátou hráče Luigi Meroni. Ten 15. října 1967 zahynul při srážce s autem. Auto řídil teprve 19letý Attilio Romero, velký fanoušek býků a budoucí prezident klubu v letech 20002005. Klub zakončil soutěž na sedmém místě a vyhrál italský pohár. Italský pohár získal v sezoně 1970/71.

 
Mistrovský tým se sezony 1975/76

Nezapomenutelný ročník byl 1975/76. Trenér Edmondo Fabbri (vedl klub 1974 a 1974/75) po sezoně rezignoval a namísto něj je angažován Luigi Radice. Přicházejí hráči: Patrizio Sala (Monza), Eraldo Pecci a Vittorio Caporale (Bologna), v útoku stříleli branky Paolo Pulici (přišel v roce 1967) a Francesco Graziani (přišel v roce 1973) na jejich branky nahrával Claudio Sala (přišel v roce 1969) a Renato Zaccarelli (přišel v roce 1974) v obraně hráli Roberto Salvadori (přišel v roce 1973) s Roberto Mozzini (odchovanec) a v brance chytal Luciano Castellini (přišel v roce 1970). Klub hrál s rivalem Juventus FC o titul do posledního kola. Juventus FC zápas prohrál 0:1 a býci remizovali 1:1 na hřišti klubu AC Cesena. Jedinou branku vstřelil Paolo Pulici, který se stal s 21 branky nejlepší střelec (již po třetí). A tak se po 27 letech stal klub mistrem ligy. Obhajoba titulu se nepodařila, protože rival Juventus FC byl o bod lepší. V poháru PMEZ neprošli přes druhé kolo, když prohráli pozdějším finalistou poháru Borussia Mönchengladbach.

Finále a pádEditovat

V následujících letech začal pomalý pokles výsledků s výjimkou druhého místa v sezoně 1984/85. V sezoně 1988/89 spadli býci opět do druhé ligy, podruhé ve své historii.

Po rychlém postupu v sezoně 1989/90 a pod novým trenérem který přišel na sezonu 1990/91 (Emiliano Mondonico) přišli první úspěchy. Přišli posily jako byli hráči Martín Vázquez (Real Madrid), Luca Fusi (SSC Neapol) a Pasquale Bruno (Juventus FC. Býci se stěhovali do nového stadionu Stadio delle Alpi kde dva roky nepoznali porážku. V lize skončili na pátém místě, ale velký úspěch zaznamenali na středoevropském poháru když porazili ve finále Pisu 2:1 v prodloužení.

 
Tým ze sezony 1991/92

Velmi podařený ročník byl 1991/92. Klub koupil belgického hráče Enza Scifa, brazilce Waltera Casagrandeho a zahrál si i odchovanec Christian Vieri. Býkům se podařilo umístit na třetím místě a v poháru UEFA dokráčeli až do finále kde prohráli z Ajaxem jen díky obdrženým brankám na vlastním hřišti (doma 2:2 a venku 0:0).

Býci se představili v sezóně 1992/93 s úmyslem znovu hrát na vyšších příček. Jenže klub musel kvůli vážným finančním problémům prodat některé nejlepší hráče: Roberto Cravero (SS Lazio), Martín Vázquez (Olympique de Marseille) a Gianluigi Lentini za rekordních 18,5 miliard lir do AC Milán. Místo nich se koupili: Uruguayec Carlos Alberto Aguilera a Andrea Silenzi. V únoru v roce 1993 se prezidentem stal po rezignaci Borsana Roberto Goveani. V lize skončil klub na devátém místě, ale vyhrál italský pohár když ve finále porazil AS Řím (3:0 a 2:5) a po 21 letech získal klub trofej. V poháru UEFA dokráčel do 2. kola.

Po vítězství v italském poháru zažil klub období vážných ekonomických problémů. Prezidenti a trenéři se měnili velmi často, a výsledky se nadále zhoršovaly: po sezoně 1994/95 se tým přesunul zpět do druhé ligy. Klub často postupoval a sestupoval. Návraty do nejvyšší ligy se uskutečnil v sezonách: 1998/99 a 2000/01. Sestupy byly v sezonách: 1999/00 a 2002/03. Pod vedením trenéra Renato Zaccarelli získal klub postup za 2. místo v tabulce v sezoně 2004/05 do nejvyšší ligy. jenže kvůli finančním problémům špatně spravovaným majitelem Cimminellim nebyly býci s následným bankrotem klubu přijati do nové sezóny 2005/06. Díky sponzorství městské vodárenské dceřiné společnosti SMAT (povýšené starostou a fanouškem býků Sergio Chiamparino), byla částka požadovaná federací uhrazena za záchranu sportovního klubu a registraci do druhé ligy. Dne 19. srpna bylo oznámeno, že klub bude prodán podnikateli jménem Urbano Cairo. Klub sezonu 2005/06 zvládl a obsadil druhé místo v tabulce zaručující postup do nejvyšší ligy. Po třech sezónách v nejvyšší lize se tým přesunul zpět do druhé ligy.

 
Majitel Urbano Cairo

Návrat do Serie A i do EvropyEditovat

Nový trenér v nové sezoně 2011/12 se stal Gian Piero Ventura. Býci obsadili druhé místo v tabulce a přes play off získaly postup do nejvyšší ligy. V sezoně 2013/14 zaznamenal klub úspěch v podobě sedmého místa v tabulce a získal postup do evropské ligy. Velké dík bylo přisouzeno dvěma hráčům: Ciro Immobile a Alessio Cerci oba skvělí střelci a autoři 13 a 22 branek. V následné sezoně 2014/15 skončily na devátém místě a vyhráli po 20 letech derby s rivalem Juventus FC. V evropské lize dosáhli osmi finále když je vyřadil ruský klub Zenit Petrohrad.

Na sezonu 2016/17 byl představen trenér nový: Siniša Mihajlović, který vyznával útočný fotbal. Klub vstřelil za sezonu 71 branek z toho 26 bylo připsáno hráči: Andrea Belotti. Sezona 2017/18, začala vyhlášením útok na přední místa tabulky, se ukázali jako kolísavé. Přišlo střídání trenérů (nový trenér Walter Mazzarri) a nakonec to bylo deváté místo v tabulce. V následující sezóně 2018/19 skončil klub na sedmém místě se 63 získanými body (rekord klubu od zavedení 3 bodů za vítězství a kvalifikovali se do evropské ligy. Tam bohužel se nedostali přes 4. předkolo, když jej vyřadil anglický klub Wolverhampton Wanderers FC.


KronikaEditovat

Kronika klubu Turín FC

19151919 • Národní soutěže jsou přerušeny kvůli první světově válce.






 


 

Účast v ligáchEditovat

Úroveň soutěže Název soutěže (nynější název) První hraná sezona Poslední hraná sezona celkem odehraných sezon
1 Serie A 1907 2019/20 95
2 Serie B 1959/60 2011/12 12

Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2019/20.

Celkové místo Odehraných sezon Celkem bodů Celkem zápasů Celkem výher Celkem remíz Celkem proher Celkové skore
8 76 2840 2534 924 825 785 3341:2341

FotbalistéEditovat

Medailisté a vítězovéEditovat

Medailisté MS Medailisté ME Medailisté ME 21 Medailisté OH Vítězové Guerin d'oro Nejlepší střelci v lize
Giuseppe Dossena   (1982) Lido Vieri   (1968) Gianluca Sordo   (1992) Antonio Janni   (1928) Claudio Sala (1975/76) Heinrich Schönfeld (1922/23) 22 branek
Fabrizio Poletti   (1970) Giorgio Ferrini   (1968) Benito Carbone   (1994) Adolfo Baloncieri   (1928) Claudio Sala (1976/77) Julio Libonatti (1927/28) 35 branek
Giorgio Puia   (1970) Angelo Ogbonna   (2012) Daniele Delli Carri   (1994) Gino Rossetti   (1928) Renato Zaccarelli (1985/86) Gino Rossetti (1928/29) 36 branek
Roberto Mussi   (1994) Roberto Cravero   (1988) Francesco Coco   (2000) Eusebio Castigliano (1945/46) 13 branek
Jocelyn Angloma   (1996) Alessandro Grandoni   (2000) Valentino Mazzola (1946/47) 29 branek
Gennaro Scarlato   (2000) Paolo Pulici (1972/73) 17 branek
Antonio Comi   (1986) Paolo Pulici (1974/75) 18 branek
Roberto Cravero   (1986) Paolo Pulici (1975/76) 21 branek
Giovanni Francini   (1986) Francesco Graziani (1976/77) 21 branek
Fabrizio Lorieri   (1986) Ciro Immobile (2013/14) 22 branek
Poznámky
  • všichni hráči oblékali dres Turín FC v době, když se uskutečnila daná soutěž.
  • cena Guerin d'oro je cena pro nejlepšího hráče ligy.

Další známý hráči v klubuEditovat

 

Slovenská stopaEditovat

HráčiEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torino Football Club na italské Wikipedii.